Prázdniny

Na prázdniny jedu se svým bráškou Tomem na zahradu k babičce do malý vesnice kousek od Magdeburgu. Bude to fakt síla. Babička je docela metr a děda je velkej srandista. Myslím, že si to s Tomem užijem… Ale řeknu vám jedno moje velký tajemství. Tajemství, kerý mě trápí… Miluju svoje dvojče, mýho bráchu. Je to pro mě hrozný, když vím, že on mě ne. Snažím se to skrejvat, ale občas se neovládnu a koukám na něj s otevřenou pusou, dokud na mě nezařve, ať na něj necivím jak bába na telenovelu… Chtěl bych, aby mě Tom bral jinak než svýho bráchu, ale o tom se mi může jenom zdát. Je to takový moje sluníčko v deštivým dnu… Můj andílek strážnej a moje největší láska na celým tomhle světě. On mě ale bere jenom jako bráchu. Jako banku, kam si může jít půjčit prachy, když mu jeho vlastní dojdou, a jako kámoše, kterej ho doprovází všude tam, kam by se on sám neodvážil jít….
Je 10.července a máma už čeká v autě naloženým našema věcma. „Bille!!! No tak, přestaň se už líčit a hejbni sebou!“ „Už jdu, mami, čekej!“ odpovím jí znuděně, protože nesnáším, když mě někdo ruší při úpravě mojí vizáže…

„Tome!!! Vem už si sakra nějakou kšiltovku a pojď! Čekám tu už hodinu, než si nějakou vybereš!“ zase máma huláká ze zahrady. „Jó, porát!“ odsekne stejně znuděně můj méďa…
Už jsem hotovej, jenom si ještě skočím pro mobil a iPod a běžím dolu.Tom už sedí v autě, na hlavě nějakou příšerně červenou kšiltku. Nastoupím, odšoupnu Scottyho a můžeme razit. Po cestě poslouchám Green Day a různý pomalý písničky, kerý mě pomalu dostávaj do deprese… myslím na Toma. Zavřu oči a vybavím si jeho nádhernej úsměv…. Celou cestu myslím jenom na něj… Najednou mi na hlavě přistane houska. Vyndám si sluchátka. „KEREJ DEBIL?!“ rozeřvu se a Tom chytá výtlemy jak dítě z mateřský školy. „Fakt moc vtipný, brácha…“ protočím oči a lezu z auta…
„AHOOOOOOOOOOOJ MECKI!!! Ráda tě vidím!!! No, ty zase vypadáš! Říkala jsem ti, ať se nemaluješ, vypadáš jak děvka,“ řekne babča. Jak milý… Dá mi pusu na tvář a hrne se k Tomovi „AHOOOOOJ Tome!!! To ty máš aspoň rozum a nemaluješ se jak barová šlapka… ale ty tvoje kastróly na hlavě…nechápu, co na tom máš.“ A dá mu taky pusu na tvář. To by nebyla babička Ida, aby nás hned nezkritizovala. To babička Berta z Lipska, ta nás furt jenom chválí, což mě taky pěkně deptá. Pomalu se i s věcmi přesouváme do babiččiný chalupy, kde si hoví děda s nohama na stole.“Ahoj, dědo,“ zazubíme se jednohlasně na dědu. „Nazdar, loupežníci!! Jak se máte? Dlouho jsem vás neviděl!“ „Jo, dobrý,“ odpovím s úsměvem. On vám vždycky zlepší náladu. Je to fakticky řízek… „My tebe taky ne, dědo,“ odpoví Tom a hrne si s dědou plácnout… Já ho jdu jenom rozcuchat a letím i s kufry nahoru, abych si tam vybalil věci. Pobyt tam je dost v pohodě. Babička nám denně objednává pizzu, kupuje nám, na co si vzpomeneme, i když to od ní nikdo nechce: Máme přece peněz dost, ale ona si stojí za svým. Chodíme s Tomem na minigolf, na procházky do lesa… Vždycky si skvěle pokecáme. Je takovej jinej, není to ten divokej frajírek jak ho znám. Je takovej příjemném, hodnej a ukecanej… Vždycky, když se jdeme koupat do rybníka, mám husí kůži při pohledu na Tomovo odhalený tělo. Dělá mi to dobře, ale zároveň zle… Jsme tady už poslední den. Zejtra odjíždíme domů. Jdeme s Tomem na zahradu, babička s dědou jeli někam za nějakou známou, že má narozky, a my jsme nechtěli jít, protože si chceme ještě užít tu přírodu. Jdu si sednout na lavičku a čumím do jezírka. Poslouchám ptáky, jak krásně švitořej… Voní tu všude kytky. Je to nádhera. Ještě mi chybí objetí od Toma,jinak bych byl momentálně nejšťastnější člověk na světě…

„Hej, Bille, kde jsi?!“ zaječí Tom a vynoří se z babiččinýho umělýho lesíku. „Tady…co je?“ zablekotám. „Fuj, už jsem myslel, že jsi někam zdrhnul :D,“ zagebí se Tom a jde si sednout ke mně. Asi proto, že je tu jenom jedna lavička 🙁 Otočím se směrem k němu a zase mu se zájmem civím do jeho nádhernejch očí. Vevnitř mě lochtá, jako když tam mám tisíc motýlích křídel. Chtěl bych ho políbit na rty. Vychutnat si ten pocit… Ale čekám jenom, že mě zase propleskne, ať se vzbudím. Místo toho mě ale čeká šok. Tom mě začne líbat .Je to tak nádernej pocit, že mám pocit, že mi pukne srdce. Odtrhnu se, prudce se nadechnu, podívám se na něj vyděšeně a s pláčem utíkám do chalupy a nahoru do pokoje. Kurva, co se to semnou stalo?! Měl jsem možnost! Moje největší láska mě začne líbat a já uteču jak zabělej zajíc… Brečím nahlas jak malá holka, protože jsem to fakt nečekal a proto, že jsem magor a utekl jsem. Slyším kroky po schodech nahoru. Utichnu a čumím na dveře. Ty se pomalu otevřou a v nich stojí Tom. „Ou, Bille,“ vydechne, když mě vidí a jde ke mně, já na něj jenom se smutkem koukám a trošku se pošoupnu. „Nechtěl jsem ti ublížit. Promiň, moc se omlouvám, ale… ale já už jinak nemohl. Jsi tak nádherném, ani nevíš, jakej tlak mi to způsobilo, že si na mě tak krásně koukal… Nevydržel jsem to…promiň,“ povídá mi Tom se strachem v hlase a smutkem v očích. „Co to povídáš, Tome?“ kouknu na něj jak vykulený poledne. On se na mě jenom podívá a chce odejít. Chytnu ho za ruku a on si sedne zpátky na postel. „Tome, já nevím proč jsem utekl… nechápu to. Já tak strašně dlouho toužil po polibku od tebe. A teďka, bylo to na mě asi nějak moc najednou. Miluju tě, bráško, asi už rok… Trápím se kuli tomu, že mě nechceš a zatím ty… jsi prožíval to samý,“ řeknu mu se soucitem. Kdybyste jenom věděli, jaký se ve mně mísí pocity. Pocit uvolnění, že jsem mu to konečně mohl říct, touha po něm, láska i strach…. On jenom zvedne hlavu a začne mě líbat. Tentokrát se nechám, dělá mi to strašně dobře… Jemu očividně taky. Zaznamenal jsem bouli v jeho kalhotách. Svlíká mi tričko, já jemu taky. Následujou kalhoty, boxerky… Vezmu Toma do úst a začnu pohybovat hlavou. Pomáhám si rukama, on jenom hlasitě vzdychá. „Bille,“ dostane ze sebe… Najednou zaplní moje ústa teplou nahořklou tekutinou. Položí mě na postel a sedne si mi obkročmo na stehna. Hladí mě po břiše a přesouvá se níž a níž, až skončí tam, kde před chvílí já u něj… Je to nádhera. „Och, Tome, nepřestávej,“ sténám nahlas, což Toma jenom povzbudí a za chvíli dosáhnu vrcholu. Oblékneme se a lehneme si vedle sebe. Hladí mě po vlasech, já jeho po tváři. „Miluju tě, dvojčátko moje,“ řekne Tom. „Já tebe taky, broučku!“

Líbáme se a za chviličku usneme. V noci nás vzbudí klíč v zámku. „Friedrichu, dávej pozor, kluci už určitě spí!“ ‚zašeptá‘ babička tak, že je jí slyšet víc než dědu. 😀 Slyšíme vodu a za chvíli už jenom dvojitý chrápání. Zasmějeme se, obejmu Toma, on mě, a spokojeně spolu znova usínáme.
Ráno nás vzbudí kohout. „Dobrý ráno, lásko,“ usměje se na mě Tom. „Ahoj,“ odpovím s úsměvem a sladce ho políbím. Vstaneme a jdeme dolů na snídani. Už tam sedí máma a kolem ní poskakuje Scotty. „Ahoj,“ zvoláme zvesela oba najednou. „Ahoj, broučci,“ řekne máma a dá nám pusu. „Mecki, vypadáš jak kuře, když si takhle rozcuchanej,“vsměje se mi děda. „Jo, ty teďka taky,“ směju se pozměnu já a znova dědovi rozcuchám vlasy. Všichni chytaj výtlemy.

Už máme sbaleno a jede se domů. „Ahoj, dědo, bude se mi Stejskal,“ obejmu dědu. „Čus, babi, díky, že jsme tu mohli bejt… poznali jsme spoustu novejch věcí a zažili jsme to nejlepší, co jsme mohli,“ mrknu na Toma (on na mě taky) a obejmu babičku. „Ahoj, babi, ahoj, dědo,“ rozloučí se i Tom a jedeme domu. Tohle byly ty nejlepší prázdniny v mým životě ♥

„Tohle byly ty nejlepší prázdniny v mým životě!“ zajásá Tom a zazubí se na mě já se taky zazubím už jenom při pomyšlení, že jsme mysleli oba na to samý 😀 Chytnu ho za ruku a podívám se z okýnka. Zaposlouchám se do písniček a myslím na koho jiného než na Toma…

autor: Billinka
betaread: Helushka