Pusher 1/2

autor: Becs

„Mio, prosím. Naposledy. Přísahám, že se tentokrát trefím do pusy,“ chichotal se Bill, až se mu celé tělo otřásalo v návalech dalších a dalších hysterických záchvatů.

„Ne, už ne. Nechci, abys mě zase trefil do oka. Ještě teď ho nemůžu pořádně rozlepit,“ zlobila se naoko drobná blondýnka. Rozčílení však jen předstírala v rámci Billovy hry. Ve skutečnosti jí bylo tak dobře jako už dlouho ne. Ve společnosti vytáhlého blonďáka zapomínala na svět okolo a mohla se prostě jen bavit. Nebyl jen další namyšlená celebrita, jakých bylo v L. A. plno. Byl prostě krásně normální, na nic si nehrál a nic nepředstíral. Tedy v těch vážných chvilkách. S nikým se necítila tak uvolněně a svá jako s Billem. Měla pocit, že on to prostě v lidech vyvolává. Vedle tohoto věčně vysmátého kluka, co každou chvilku tropil nějakou rošťárnu, se nešlo nebavit. Znala Billa jen pár týdnů, ale s jistotou mohla říct, že našla spřízněnou duši.

„Zlato, prosím,“ zakňučel Bill a na tváři nahodil psí pohled. „Prosím, smutně koukám.“

„Fajn,“ rezignovala nakonec Mia. Posadila se naproti němu, nohy si složila do tureckého sedu a zeširoka otevřela pusu. Bill potěšeně zatleskal, popadl do ruky balíček sladkých měkkých bonbónů a usadil se stejně jako ona.

„Připravená?“ zeptal se, když vylovil sladkou pochoutku a zvedl ruku k obličeji. Mia, s pusou stále otevřenou, jen kývla a zavřela oči. Bill namířil, napřáhl ruku mírně dozadu a hodil. Nikdy nebyl zvlášť dobrý ve sportu ani v podobných věcech, a kdyby k sobě měl být úplně upřímný, byl i dost mizerný střelec. Vynaložil trochu víc síly, než bylo nutné, a bonbón se odrazil od dívčina čela a pro změnu přistál přímo v jeho oku.

Miu popadl takový záchvat smíchu, že se zhroutila na podlahu při pohledu na Billa, jak si naštvaně mne zasažené oko a prská kolem sebe nadávky.

„Kdo vymyslel tak blbou hru?“ bručel.

„Ty,“ dokázala ze sebe ztěžka dostat Mia skrz hýkavý smích. Pracně se zvedala z podlahy, aby si mohla znovu sednout na bílý gauč.

„Jsi vážně roztomilá,“ pronesl Bill vážným hlasem a komentoval tak její absolutně nepřitažlivé chrochtání. Mia si mezitím utírala slzy do hřbetu ruky.

„Taky tě miluju,“ oplatila mu a hravě ho plácla přes koleno.

„Vidíš, to je přesně ten důvod, proč jsem na kluky. Vy holky jste ujeté,“ nasadil rádoby povznesený tón a vystrčil bradu nahoru.

„No dovol,“ zubila se na něj kamarádka. Stále ještě nemohla zastavit smích, který se jí občas vydral z hrdla. „Můžu ti připomenout, jak ses řehtal předtím ty, když jsi mě trefil? Spadls na zem a praštil se hlavou do stolu.“

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekl upjatě a založil si ruce na prsou.

„Rozlil sis kafe, ty herečko,“ pokračovala Mia a ukázala na lepkavou tekutinu na stole.

„Nehodlám se na toto téma již nadále vyjadřovat,“ zarecitoval Bill s rádoby britským přízvukem a mávl rukou jako pravá lady. Oba v tu ránu znovu vybuchli smíchem. Jejich veselí však přerušilo prudké prásknutí dveří. Nadskočili a otočili se směrem, odkud přicházel Billův bratr Tom.

„No ahoj,“ houkl na něj vesele Bill.

„Čau,“ zabručel Tom a spěšně kolem nich proběhl do patra. Ani na jednoho z nich se nepodíval. Za pár okamžiků uslyšeli další bouchnutí dveřmi. To za sebou Tom zavřel dveře od studia.

„A teď tam stráví zbytek dnešního dne,“ konstatoval Bill. Už se mu nechtělo ani trochu smát.

„Co je to s ním?“ zeptala se Mia a natáhla se po bonbónu, který ležel zapomenutý na stole po jejich bitvě.

„Nevím. Takhle se chová už nějakou dobu,“ pokrčil Bill rameny. „Nejdřív byl jen málomluvný. Myslel jsem si, že je třeba jen unavený. Stará se o všechno kolem kapely a tak. Pak začal být protivný a náladový. No a nakonec přestal úplně komunikovat. Teď jen chodí a tříská dveřmi.“

„Zkoušel jsi s ním mluvit?“

„Jasně, že jo. I s nebezpečím ublížení na zdraví, ale nechce mi nic říct,“ svěsil ramena Bill a také si vzal sladkou dobrotu. Dost mu to pomáhalo na nervy.

„Chybí mi,“ šeptl po chvíli, tak potichu, že ho téměř nebylo slyšet, a sklopil hlavu do klína. Připadal si trochu jako dítě. Byli oba dospělí a on se chová, jako by mu byly tři roky. Nicméně to byla pravda. Byl zvyklý mít bratra pořád kolem sebe. Dělit se s ním o všechno. Vykládat mu, co všechno zažil, sdílet s ním myšlenky. Jenže v posledních týdnech se Tom uzavíral do sebe a jednoho dne už k sobě Billa nepustil vůbec.

„To je mí líto, zlato,“ pohladila jej zlehka po holé paži. „Ale nevzdávej se. Nechceš to jít zkusit znovu? Možná tě k sobě tisíckrát nepustí, ale na po tisíci prvé to vyjde.“

„Myslíš?“ řekl pochybovačně Bill.

„Určitě,“ pokývala Mia rozhodně hlavou. „Když jsem vás tehdy poznala, byli jste spolu pořád. Jako slepení žvýkačkou. Jen jsem s tebou začala mluvit, do tří vteřin stál Tom vedle tebe.“

Bill ještě hodnou chvíli seděl, nepohnul se, jen si nervózně kousal spodní ret a přemýšlel.

„Okey,“ vyskočil na nohy, když si to pořádně rozmyslel. „Ale jestli mě rozseká na tisíc kousků…“

„… osobně tě slepím dohromady,“ dokončila za něj větu.

„Fajn,“ nadechl se, aby si dodal odvahy, a rozhodným krokem se vydal do patra za bratrem.

Před dveřmi do studia se zastavil, pohlédl ke stropu a pomodlil se ke všem svatým, aby stáli při něm. Opatrně zaklepal, než vstoupil dovnitř. Obvykle nebylo nutné upozorňovat na to, že chce jít dovnitř. Studio brali jako společné prostory a nikdo se v něm nikdy nezavíral. Tedy ještě donedávna ne. Billovi však přišlo zdvořilejší se nejdříve ohlásit.

„Jo?“ ozvalo se zabručení a Bill s těžkým srdcem a napětím ve všech končetinách zmáčkl kliku. Nejdříve nakoukl dovnitř jen hlavou, než se protáhl i celým tělem. Tom dle očekávání seděl za mixážním pultem, na kterém měl položený svůj notebook.

„Můžu dál?“ zeptal se Bill opatrně. Tom jen pokrčil rameny a dál hleděl nepřítomně do monitoru počítače. Bill opatrně přešel až k němu a posadil se do béžového křesla přesně tak, jak to dělávali, dokud s ním Tom ještě normálně komunikoval.

„Jsi v pořádku?“ zkusil to Bill.

„Jo,“ zahučel Tom, s další odpovědí se neobtěžoval. Bill si povzdechl a rozmýšlel další postup. Nic obzvlášť důmyslného jej nenapadlo, takže jen dodal: „V poslední době mi nepřijdeš ve své kůži.“ Dočkal se však jen dalšího pokrčení ramen. „Tome, no tak,“ pronesl prosebně. „Alespoň se mnou mluv.“

„Bille, mám tady spoustu práce. Což bys věděl, kdyby ses trochu víc staral,“ vyštěkl na něj netrpělivě Tom. Mladší chlapec jen zaraženě seděl a nezmohl se na jediné slovo, do očí se mu draly horké slzy. Jeho bratr na něj nikdy nebyl takhle přísný.

„Já… Můžu se na tom víc podílet, jestli chceš. Ale ty… těmhle věcem rozumíš líp než já,“ koktal opatrně a snažil se nedat najevo, jak jej hrdlo pálí zadržovaným pláčem.

„Promiň, takhle jsem to nemyslel,“ svěsil ramena Tom a výraz v jeho tváři trochu změkl. „Nezlob se. Nechtěl jsem na tebe křičet.“

„To nic,“ pípl Bill, doufal, že se mu teď podaří dostat se skrz bariéru, kterou si kolem sebe Tom postavil.

„Mohl bys mě nechat o samotě? Na tohle se vážné potřebuju soustředit,“ kývl směrem k počítači a jeho pohled se opět zatvrdil. Bill věděl, že nemá smysl tady dál ztrácet čas. Tom ho k sobě prostě nepustí. Nic neřekl a začal se sbírat k odchodu. Když už byl téměř u dveří, Tom znovu promluvil

„Bille?“

Volaný se otočil a zvědavě povytáhl obočí.

„Co je to za holku?“ zeptal se Tom a zkoumavě si bratra prohlížel.

„Ach, to je Mia. Už jsi jí párkrát viděl,“ vysvětlil mu.

„Vážně?“ zarazil se. „Odkud ji znáš?“

„Potkali jsme jí, když jsme dělali rozhovor pro to velké rádio tady v L.A. Její otec tam je ředitelem. Je to už pár týdnů, Tome,“ řekl Bill zaraženě. Že by byl jeho bratr tak mimo a nevšiml si, že jeho kamarádka třikrát do týdne okupuje jejich gauč, koupelnu, kávovar nebo cokoliv jiného v domě?

Bill si byl s Miou opravdu blízký. Hned ten první den, kdy ji potkal na recepci zmíněného rádia, se mu zalíbila pro svou bezprostřednost. Nic si nedělala z toho, že je slavný a docela drze mu odsekávala. Na celebrity pochopitelně byla zvyklá, ale nebyla to typická barbína, která by se tím okamžitě chlubila na sociálních sítích. Miloval její smysl pro humor. Byla prostě milá a obyčejná, ale zároveň na ní bylo něco zvláštního, co jej upoutalo.

Jakmile skončili rozhovor s moderátorem, vyhledal ji a porosil o telefonní číslo. Ze začátku se sice trochu zdráhala, ale nakonec svolila a hned na druhý den se sešli na kávu ve městě. Mia se v Los Angeles narodila, takže mu ukazovala všechna skvělá místa, která nebyla v centru turistických atrakcí. Ji bavilo ho provázet, jeho bavilo všechno na ní. A postupem času se z nich stali dobří kamarádi.

Před nedávnem si Bill uvědomil, že Mia neúmyslně nahrazuje Tomovo místo. I když mu z toho bylo smutno, byl rád, že má někoho, s kým se může jen tak potloukat a nebát se, že bude donášet novinářům nebo se díky němu zviditelňovat. V tomhle směru to bylo spíš naopak.

Mia znala ve městě spoustu lidí. Kamkoliv přišli, někdo ji zdravil, objednával pití nebo posílal pozdravy jejímu otci. Byl totiž nejen ředitel rádia, ale i producent jedné nahrávací společnosti, takže docela velké zvíře. A přestože Mia nebyla celebrita jako taková, byla velmi známá. Billovi se líbila představa, že má vedle sebe někoho, na koho se upírá veškerá pozornost a on mohl zůstat v pozadí. Na něco takového nebyl až dosud zvyklý a náležitě si to užíval. Mnohdy se zašívali do naprosto hrozných barů, i Mia měla ráda své soukromí, nebo jako dnes zakotvili v jejich domě.

„Nějak jsem to nepostřehl,“ zamumlal Tom. „A vy dva jste… Chci říct… Ty s ní chodíš?“ soukal ze sebe Tom. Takhle dlouhý rozhovor spolu nevedli už týdny.

„Pane bože, ne. Jsem na kluky. Pamatuješ?“ vykulil Bill překvapeně oči.

„Jo, já jen jestli se něco nezměnilo,“ pokrčil Tom rameny a znovu upřel oči na zářící obrazovku. Dal tak jasně najevo, že pro něj tenhle rozhovor skončil.

„Neboj se. Informoval bych tě,“ odsekl trochu podrážděně Bill a odešel pryč.

„Tak co?“ nadskočila Mia na gauči, jakmile se vrátil do obýváku.

„Nic,“ zakroutil Bill hlavou a dosedl vedle ní. „Nechce se mnou mluvit.“

„Neboj, něco s tím uděláme,“ mrkla na něj povzbudivě.

„Jo?“ kníknul smutně Bill a skrz dlouhé řasy pohlédl na zubící se kamarádku.

„To si piš.“

…

„Překvápko,“ vykřikla Mia, když Bill otevřel vstupní dveře jejich domu.

„Mio?“ vyhrkl a na tváři se mu okamžitě roztáhl široký úsměv. „Co tady děláš? Myslel jsem, že se sejdeme až v klubu.“

„Změnila jsem plány, baby,“ žduchla do něj a bez pozvání vtrhla dovnitř. Na rameni táhla velkou plátěnou tašku.

„Ale ty přece miluješ Panic! At the disco. Básnila jsi o tom nejmíň měsíc,“ šel Bill za ní a sjížděl ji zkoumavým pohledem.

„Oh, v pohodě. Brandon plánuje udělat víc koncertů. Půjdeme jindy,“ mávla rukou a žuchla na gauč. Okamžitě se začala přehrabovat obsahem své tašky.

„Kdo?“ nakrčil čelo Bill, přešel až k ní a posadil se.

„Nikdo,“ houkla Mia nepřítomně a začala vytahovat věci ven. „Takže… Donesla jsem nějaké rekvizity,“ řekla a v očích jí blýskaly veselé jiskřičky. Rozmáchlým gestem z kabely vytáhla flašku vodky a s dramatickým: „Tadááá“ ji postavila na stůl.

„Vodka?“ zeptal se nechápavě Bill a znechuceně se zašklebil.

„No, jo. Pro pana fajnovku Billa jsem donesla tohle,“ dodala honem a ukázala Billovi láhev šampaňského.

„Mňam,“ odsouhlasil jí to. „Co tam ještě máš?“ nakouknul dovnitř. Mia přišla opravdu vybavená. Kromě alkoholu s sebou měla různé dobrůtky. Sushi počínaje a sušeným ananasem konče. Přinesla různé druhy muffinů, hranolky, jahody, sladké marshmallow, mini hot dogy, olivy a spoustu dalšího.

„Nakládané okurky?“ pozvedl Bill jedno obočí, když uchopil do ruky malou sklenici.

„No co? Chtěla jsem pokrýt všechno. Nevím, co má Tom rád,“ řekla Mia a rozkládala všechny pochutiny na nízký stůl?

„Tom?“ vyjekl překvapeně Bill a vykulil na kamarádku oči.

„No jasně, nějak ho musíme vylákat z té jeho sluje,“ pohodila Mia hlavou ke schodům, směrem ke studiu.

„Mio?“ zeptal se Bill ostražitým tónem. „Co máš za lubem?“

„Neboj se, miláčku. Všechno mám pod kontrolou. Tak šup, otvírej tu flašku. Musíš se nejdřív uklidnit a zrelaxovat, než se do toho pustíme,“ poplácala Billa po tváři ve snaze ho ukonejšit.

„Mio, já…“ nedokončil, protože mu do toho ihned skočila.

„Bille, trochu důvěry, prosím. Otevři ten šampus. Posedíme, popijeme, pokecáme a pak uvidíme, jestli se k nám bude chtít Tom připojit. Nic neřeš. V klidu jo?“ usmála se na něj a Billovi nezbylo nic jiného než se podvolit.

Opřel se zády o gauč a sjel dolů tak, že málem ležel, oči upřené ke stropu. Netušil, co má Mia v plánu, ale znal ji dost dobře na to, aby věděl, že, když si vezme něco do hlavy, dotáhne to do konce. Bohužel měl obavy, že je schopná jít i přes mrtvoly.

O hodinu později byl Bill příjemně opilý. Ne tak, aby nevnímal, co se děje, ale aspoň už necítil onu sklíčenost, která ho ochromoval kvůli Tomovu chování. Vypil víc než půl lahve prakticky sám a až do konečků prstů se mu rozlévalo příjemné teplo. Mia byla odvážnější, takže pila vodku a zapíjela ji džusem. Pustili se i do dobrot, od každého kousku zkusili trochu, i když si Bill byl jistý, že toho bude druhý den litovat. Kombinace jídla mu určitě udělá v žaludku naprostý hurikán. Sledovali v televizi nějakou trapnou romantickou komedii a každou chvilku chytli bouřlivý záchvat smíchu. Dialogy byly opravdu hrozně kýčovité. Bavili se tím, že vymýšlely své vlastní rozhovory.

„Zlato, myslím, že je čas.“ Mia krátce pohlédla na hodiny a pak na Billa.

„Na co?“ chichotal se právě Bill a téměř ji nevnímal. Do krku mu zaskočil hranolek a on se rozkašlal, až mu z toho slzely oči.

„Přejít k akci,“ mrkla na něj záhadně a vypnula televizi.

„Bože, vypadáš, jako když se Satan chystá vykonat své dílo,“ zděsil se Bill. „Nějak jsem najednou dostal strach.“ Mia to však jen odmávla rukou a vstala. Zamířila ke schodišti a tiše si něco broukala.

„Mio?“ vyhrkl Bill. „Co jdeš udělat?“

„Věříš mi, ne?“ otočila se na něj. Bill jen přikývl a nic dalšího neřekl. Alkoholové opojení ho začalo pomalu opouštět. Doufal, že kamarádka nevyvede něco šíleného.

„Tome?“ nakoukla Mia do místnosti a musela několikrát zamrkat, protože byla téměř černá až na světlo z Tomova notebooku. Opatrně vešla dovnitř a poklepala mu na rameno. Tom sebou trhl a jedním pohybem si z hlavy strhnul sluchátka.

„Kurva,“ křikl leknutím.

„Milé,“ okomentovala to Mia a mírně se ušklíbla. Posadila se na kraj jeho stolu a čekala, až vstřebá počáteční šok.“

„Promiň,“ omlouval se rychle. „To nebylo na tebe. Vyděsilas mě.“

„To jsem nechtěla,“ zacukrovala sladce. Musela použít všechny své ženské zbraně, aby Tom zabral.

„Mia, že?“ zeptal se. Dívka jen přikývla.

„Můžu pro tebe něco udělat?“ dodal rozmrzele. Bylo znát, že jej rozhovor s Billovou kamarádkou obtěžuje. Sotva ji znal a ona se mu vloudila do jeho útočiště. Narušila mu komfortní zónu, kterou si za těch několik týdnů vybudoval.

„Vlastně bys mohl,“ přikývla a Tom si všiml, jak se jí v očích zračí rošťáctví. „Co kdybys šel za námi dolů? Máme tam hromadu jídla a nemáme nejmenší šanci to všechno sníst. Možná bys nám s tím mohl pomoci.“

„Díky, ale nemám hlad,“ zabručel Tom a sjel pohledem zpět k rozdělané práci.

„Je tam i vodka,“ dodala laškovně a Tom se musel usmát nad jejím drzým vystupováním.

„To je lákavé, ale ani tak ne,“ odmítl znovu.

Mia se rozhodla přejít k plánu B. Pokud Tom nereaguje na nic z toho, co mu nabízela, měla v rukávu schované ještě jedno eso. Zbraň, o které věděla, že bude stoprocentně účinná. Spoléhala na jeho dobré srdce. Z toho, co jí Bill vyprávěl, věděla, že je Tom velmi starostlivý i přesto, jakou masku nasazoval dnes.

„Víš, přišla jsem za tebou i kvůli Billovi,“ povzdechla si a nasadila zasmušilý výraz. V duchu si gratulovala ke skvělému hereckému výkonu. Tomův obličej okamžitě zkameněl a ona mohla vidět, jak se v jeho očích zračila celá škála emoci. Nejdřív tam spatřila něco něžného, okamžitě to však nahradil strach, který zakryla nepřístupnost.

„Co je s ním?“ zabručel hrubým hlasem.

„Není na tom moc dobře. Kvůli něčemu se trápí a já z něj nedokážu dostat, co se děje. Mám vážně obavy,“ kousla se do rtu a předstírala hlubokou starost.

„Vážně?“ zpozorněl Tom a narovnal se.

„Jo. Víš, možná by se ti podařilo ho trochu rozveselit. Kdybys třeba na chvilku přišel dolů,“ zamrkala a nasadila prosebný výraz. Tom se jí upřeně zahleděl do očí, bylo vidět, že nad tím přemýšlí.

„Fajn. Něco tu dodělám a přijdu,“ rezignoval nakonec.

„To bude skvělý,“ zatleskala Mia nadšeně rukama a otočila se, až se jí vlasy rozlétly.

„Nenech nás čekat dlouho,“ křikla ještě, než vyběhla ze dveří.