autor: Bitter & Becs
Hlavně pro čtenáře, co přijdou později: abyste tuhle povídku pochopili, je třeba mít přečtenou povídku Rumors od Bitter a Insomniax I a II od Becs. J. :o)
Bitter – Bill (Bee, Bambi) Tom z Rumors – kurzíva
Becs – Bill (Billy) Tom (Tommy) z Insomniaxu – klasický text
Bill seděl na terase a v ruce převracel svůj růžovo zlatý telefon. Druhou rukou netrpělivě bubnoval o opěrátko svého lehátka. Nádherný západ slunce barvící vodní plochu a písek před sebou pomalu ani nevnímal.
Vše na zítřejší kolaudaci bylo připravené. Odvedli s Adamem dokonalou práci, i když z nich měl Tom srandu a dobíral si je kvůli každé věci, kterou řešili. Od barev závěsů po jídlo a pití. Tom řekl, že jestli chce Bill mít růžové víno, závěsy musí být růžové taky. Když se setkal s nepochopením, jakoukoli starost ohledně oslavy nechal na bratrovi a svém milovaném tanečníkovi a zase se zavřel ve studiu.
Bill si povzdechl. Zbývala jediná věc. Všichni už na pozvánky odpověděli až na jednoho, a jeho dovádělo k šílenství, že něco prostě chybí.
Odemkl obrazovku a vytočil Tommyho číslo.
O pár kilometrů dál se na konferenčním stolku rozvibroval mobil a blonďák sedící v křesle na klíně svého bratra sebou leknutím trhnul.
„Au, kousnuls mě,“ okřikl ho pohoršeně bráška, když tím bezděčným škubnutím stiskl zuby a zaryl mu je do spodního rtu.
„Zvoní ti mobil,“ řekl Bill místo omluvy a naklonil se pro něj. Bratr ho chytil kolem pasu, aby nesklouzl na podlahu. „Bambi,“ pronesl rádoby povzneseným hlasem a podal mu přístroj.
„Co ten tón?“ pozvedl Tom obočí a hovor odmítl, protože věděl, že bavit se teď s kamarádem by byla ta nejhorší věc, jakou mohl udělat.
„Nic,“ pokrčil Bill rameny a vstal. Najednou ho na jakékoliv muchlování přešla chuť. A to se celý den těšil, až se Tom vrátí z jednání se správní radou v otcově firmě, aby ho mohl konečně umačkat v náručí.
„Neříkej mi, že na něj pořád žárlíš. Myslel jsem si, že už s tím jsi v pohodě.“
„Do prdele, Tome. S tímhle já nikdy nebudu v pohodě. Já vím, že jste spolu nic neměli a to všechno, jenže ty se nevidíš, jak vypadáš, když o něm mluvíš. Najednou máš v obličeji takový rozněžnělý výraz,“ rozhazoval dramaticky rukama.
„Bille, jsem si jistý, že když mluvím o tobě, vypadám ještě hůř,“ pokusil se Tom o žert, ale nesetkal se s úspěchem. „Tak dost,“ řekl rázně a taky vstal. „Bambi, Tom a jeho brácha mají zítra party v jejich novém domě a my tam prostě půjdeme a tohle se jednou pro vždy vyřeší. Pravděpodobně mi právě kvůli tomu volal, protože jsem mu nedal vědět, jestli přijdeme.“
„Tome,“ zafňukal Bill. „Já tam nemůžu jít.“
„Proč by ne? Je to jediný způsob, jak ti dokázat, že mezi námi nic není.“
„Jenže ty nevíš, co jsem mu řekl, když jsem ho viděl naposledy,“ bránil se a klopil hlavu k podlaze.
„Cos mu řekl?“ nakrčil Tom obočí a pátravě se na něj zahleděl.
„Že je zlatokopka a taky děvka. A že dolízá za tebou, protože ho omrzel jeho přítel. Něco takového,“ přiznal blonďák a zčervenal i za ušima.
Tom potlačil smích, který se mu dral z hrudníku, když si tuhle scénu představil. „O důvod víc tam jít a usmířit se. Dřív nebo později na sebe někde narazíte a byl bych nerad, kdybyste se porvali někde na veřejnosti.“
„Tome,“ zakňučel znovu Bill, ale bylo to marné. Jeho bratr byl očividně rozhodnutý. Znovu sáhl po svém mobilu a vyťukal krátkou zprávu.
„Promiň, že jsem se ti neozval. Zítra určitě přijdeme. Těším se. Tom.“
Bill odložil mobil na stolek vedle lehátka a zatleskal si. Konečně hotovo.
„Co tady vyvádíš? Nechtěl jsi jít dneska brzo spát?“ Ozvalo se za ním pobaveně a v další chvíli ucítil ve vlasech lehký polibek. Zaklonil hlavu a našpulil rty.
„Pusu.“ Poručil si, Tom ho líbl a uvelebil se vedle něj.
„Tommy konečně potvrdil účast, takže je hotovo. A napsal „přijdeme“ ne „přijdu“. Takže vezme i Billyho. Což pro tebe znamená, že se budeš chovat slušně.“ Zapíchl mu ukazováček doprostřed hrudi a Tom jen nevrle zavrčel.
„Budu se chovat slušně, dokud se ten spratek bude chovat taky tak.“
„Zlato, nemůžeš z něj vymlátit duši, jen co vleze do dveří, je ti to jasný? Je to Tommyho bráška. Neměl to jednoduché. Já jsem rád, že přijde a že už je v pořádku.“
„Jestli si na tebe zase otevře hubu, bude mi to fuk, to ti říkám předem.“
„Tome… jen řekl to, co si myslel. Co měl taky jinýho? Sám víš, co psali. A co píšou. Taky na potkání nemlátíš fanynky, a ty jsou kolikrát horší.“ Jenže mlátil na potkání fotografy.
Alespoň podle bulváru. Ve skutečnosti vyrval jednomu dotěrnému foťák z ruky a třískl mu s ním o zem. Bylo to kvůli němu. Fotograf se na něj nalepil ve městě a nechtěl ho pustit do auta, dokud mu nezodpoví pár otázek. Bill se zamkl na toaletě blízké restaurace a zavolal Tomovi, aby pro něj přijel. Tomovi ujely nervy, a pak už ho nikam nepustil bez bodyguarda.
Za peníze, které ten idiot dostal za poničený fotoaparát, si ho mohl koupit klidně třikrát.
„Jenže to jsou ženský.“
„Prostě se budeš chovat slušně.“ Zopakoval Bill a protočených očí si radši nevšímal. Uvelebil se na Tomově hrudi a na chvíli zavládlo naprosté ticho.
Ani nepostřehl, že na něj Tom začal mluvit, dokud se nezačal smát.
„Hey, Bee, kde vězíš?“
„Promiň… jen jsem si na něco vzpomněl…“
Maledivy před sedmi lety Bill z Rumors a Tom z Insomniaxu
Bill si v zrcadle výtahu zkontroloval make-up a prohrábl svoje po lopatky dlouhé černé vlasy, které pečlivě vyfoukal do objemu, ale nechal je volně splývat bez sebemenší dávky laku. Prsty je sčísnul do strany a nechal pár pramínků padat mu do očí. Když výtah opouštěl, ujistil se, že nikdo nikde není a rychle proklouzl na pokoj.
Čekal tam na něj, jak předpokládal. Opřel se o zavřené dveře a pousmál se. „Hádám, že nevíš, jak se tvoje karta od pokoje dostala do mých věcí?“
„To teda vážně netuším,“ zazubil se na něj Tom a vstal z postele, na které doteď seděl. Líným krokem došel ke štíhlému černovláskovi, aby si od něj kartu vzal nazpátek, a každý jeho pohyb se zdál být předem promyšlený k maximálnímu účinku. „Díky, žes mi ji donesl,“ dodal hravým tónem, když se zastavil až úplně před ním a zahleděl se mu do očí, na rtech pořád ten rošťácký úšklebek.
Bill jen naklonil hlavu ke straně a vyšpulil rty. „A co nějaký nálezný? To nebude?“ Zamrkal nevinně a kartu mu zase vzal. Rádoby nechtěně se přitom otřel svými prsty o jeho. „Taky bych si ji už mohl nechat.“ Schválně ji zastrčil do zadní kapsy jeansů a nespouštěl z Kaulitze pohled.
„Tak takhle ty na mě,“ povytáhl obočí a až příšerně pomalu se mu začal sklánět ke rtům. Jednu ruku mu položil na pas, zatímco druhou si zapřel o dveře těsně u jeho hlavy. Byl už tak blízko, že cítil horký vzduch dopadající mu na čelist, tak se jen lehce otřel rty o ty jeho a při tom mu rukou sjel na zadek. Nejdřív ho trochu promnul v dlani, až černovlásek zalapal po dechu, a pak mu z kapsy kartu ukradl. Odtáhl se, aby si mohl prohlédnout zklamaný výraz v chlapcově tváři, když si uvědomil, že se žádného nálezného nedočká. Zazubil se a udělal jeden jediný krok vpřed. Srazil jejich těla dohromady a přimáčkl tak překvapeného Billa na dveře za ním, popadl jej za zátylek, přičemž mu pocuchal dokonale upravené vlasy a dychtivě se mu vrhnul na pusu.
Bill se jen trochu zavrtěl, když ho dřevo zatlačilo do vystouplých obratlů páteře, omotal ruce kolem Tomova krku a polibek mu vracel neméně vášnivě.
Snad poprvé si to užíval. Taky nebyl Tom žádný seschlý dědek. Ani nevypadal jako typický model. Jeho tělo bylo dokonale vyrýsované tak, jak to Billovo nikdy nebude. Toho si s obdivem všiml už v šatnách. Tom by rozhodně nemohl fotit modely pro Billa.
„Kdo by to byl do tebe řekl…“ Vydechl a jednu nohu zahákl za Tomovy boky, aby dostal jejich klíny co nejblíž. Nechal své ruce zabloudit pod Tomovo triko a zasténal do polibku.
„Kdo by to byl řekl do tebe, Bambi,“ oplatil mu. „Házíš po mně ty svoje nevinné pohledy, a přitom je v tobě ukryto takové zvíře.“ Už před nějakou dobou si všiml, jak ho černovlásek okukuje a kouše se při tom do rtu. Přivádělo ho to k šílenství. Pokaždé, když to udělal, říkal si, jak asi ten dokonalý růžový polštářek chutná. A teď byl tady, a konečně to mohl otestovat na vlastní kůži. Chtěl se Billa dotknout na každém kousku těla, tak jak si to už dříve představoval. Přejel mu rukama přes žebra a uchopil ho kolem pasu, aby si ho lépe ukotvil. Zarazilo ho, jak je štíhlý. Připomnělo mu to doby, kdy ještě spával s holkama, a i ty byly oproti němu v podstatě tlusťošky. Na jeho chtíči to však neubíralo. Zatahal Billa za lem trička, aby pochopil, že musí okamžitě dolů. Bill mu hravě přejel zuby po krku a trochu neochotně vytáhl své ruce zpod jeho trika.
„Nejsem přece princezna ve věži, abych musel držet celibát, ne?“ Zasmál se potěšený tím, že jeho malý trik, který ho naučila matka, zabírá i na ty, které mu ona předem neukáže.
Bez zaváhání si stříbrné tričko stáhl přes hlavu a doufal, že už se konečně přesunou do postele. Dveře ho tlačily do kostí čím dál víc, ale pořád ne tolik, aby kvůli tomu hodlal Toma brzdit. Na modřiny a otlačeniny už byl beztak zvyklý.
Aby to urychlil, rovnou se natáhl po přezce Tomova pásku. Nedočkavostí se celý chvěl. Už jen tohle bylo naprosto úžasné a byl si jistý, že až si ho Tom vezme, nebude muset ani předstírat, ani si pomáhat, aby se mu to líbilo.
Aniž by přestal s rozepínáním, znovu se vpil do jeho rtů a vůbec si neuvědomil, že Tom úplně ztuhl.
Škubl za přezku a znovu se ho pokusil políbit, zatímco mu bez okolků vjel dlaní do kalhot.
„Bambi, počkej,“ zarazil ho a ucouvnul, takže z něj musel spustit nohu dolů a nechtěně ho škrábl na podbřišku, když vyndal ruku z kalhot.
„Neříkej, že na to jdu moc rychle.“ Tom ho pořád držel za boky a teď palci přejel po jeho vystouplých žebrech. „Jsi hrozně hubený.“ A skutečně, nejenže mohl prakticky spočítat jeho žebra, i jeho pánevní kosti vyčuhovaly. Ploché bříško působilo jako bříško dítěte a ne dospívajícího muže. Byl překvapený, že si toho nevšiml dřív.
„Toho sis všiml brzo. Za to já si všiml něčeho jiného už předtím.“ Zavrněl černovlásek a přejel po Tomově břiše nehty, rozepl knoflík a klekl si.
„Bambi, přestaň, promiň, ale podívej se na sebe. Vypadáš příšerně.“ Erotická atmosféra z hotelového pokoje okamžitě vyprchala.
„Co prosím?“ Prskl po něm rozčileně a sebral ze země svoje triko, čímž Tomovi odhalil vystouplou páteř, podél které se už tvořily modřiny od toho, jak ho Tom přirazil ke dveřím a odstrčil Tomovu ruku, kterou mu nabídl, aby mohl vstát.
„Netušil jsem, že jsi další ze zástupu idiotů, co si myslí, že když má trochu svalů, musí tak vypadat každý. Pro tvou informaci si na moje tělo ještě žádný návrhář nestěžoval. Tebe by naopak nenarvali vůbec do ničeho.“ Odfrkl si pohrdavě a sjel ho pohledem, který málem Toma donutil začít se zkoumat, kde je co špatně s ním.
„Počkej, já jsem to nemyslel zle. Nevztekej se,“ natáhl po něm ruku s úmyslem ho pohladit, ale on mu ucuknul. „Znám pár holek, které vypadaly úplně stejně jako ty. Konec konců, anorexie není v naší profesi nic neobvyklého. Ale ty nemáš něco takového zapotřebí. Jsi nádherný, tak proč se trápíš hlady?“
Bill jen zalapal po dechu, jako by dostal facku.
„Já nemám anorexii! Jím! Mám jen moc rychlé spalování. Měl jsem jogurt, a dokonce dvě jablka!“ Štěkl po něm, znovu si natáhl tričko a vzal svou kabelku, kterou předtím upustil na zem.
„Jako na večeři, nebo za celý den?“ zakroutil Tom se smíchem hlavou, ale pak se zarazil. Bill to řekl úplně vážně. Nepřišlo mu na tom nic zvláštního. Dokonce vypadal, že je znechucený sám ze sebe, když toho snědl „tolik“.
„Bambi, já měl před hodinou obří hambáč, hromadu hranolek a v ledničce mě čeká asi litr zmrzliny. A to se ještě držím zpátky kvůli zítřejšímu focení. Řekni mi, že tohle není tvoje obvyklé jídlo.“
Bill jen nechápavě zamrkal. On to snad opravdu jí…?
„Samozřejmě, že jím i jiný věci. Zeleninu, rýži. Vaří mi máma. Kupovaný jídlo nemůžeš jen tak jíst pořád. Je to plný chemie, proboha, to snad vědí všichni. A mně ta chemie nedělá dobře. Jím dost, a na rozdíl od tebe alespoň zdravě!“
„Tvoje matka asi není moc dobrá kuchařka. Bambi, prosím tě, neuraz se, ale vážně vypadáš hrozně. Kolik vážíš? Nebude to víc než padesát kilo, a to není dobrý. Ještě pořád rosteš a vyvíjíš se. Kluci v našem věku toho zfutrujou spoustu a nepřibude jim ani deko. Nemůžeš žít jen o zelenině a rýži. To prostě nestačí. A ty modřiny,“ pokynul hlavou k jeho zádům, „ty se ti dělají právě proto, že jsi tak hubený. Proč by tě tvoje matka vystavovala něčemu takovému. Musí vidět, že na tom nejsi dobře.“
„Moje máma dělá všechno, abych se měl dobře. A ty jsi idiot! “ Houkl po něm a se slzami v očích utekl. Tolik se mu Tom líbil, ale spletl se v něm. Byl jako všichni, co nemusí dřít, aby měli dost zakázek a peněz. Typický rozmazlený spratek, co se narodil do zlaté kolébky.
Nastoupil do výtahu k dívce, která okatě žvýkala, a zmáčkl číslo svého patra.
Ani ne za hodinu stál zpátky u Tomových dveří a pořád vlastně nevěděl, co dělá. Mamka na pokoji nebyla. Vytáhl z miniledničky čokoládku, která byla první den na polštáři, a po chvilce váhání ji snědl. Když mu dala mamka cizí jídlo naposled, udělalo se mu zle a pěkně ho to prohnalo. Sedl si na gauč a čekal připravený potvrdit si to, že Tom prostě lhal. Uplynula hodina a jemu bylo pořád dobře.
Zaklepal.
„Jsem rád, že jsi zpátky,“ řekl Tom, ale tentokrát se neusmál. V jeho obličeji se zračila jen starost. Ustoupil stranou, aby mohl projít dovnitř.
„Chci to vidět.“ Vyhrkl na něj hned Bill a zamával Tomovi před obličejem malou kamerkou.
„Chci vidět, že opravdu sníš tu zmrzlinu a nebude ti zle. Vymažu za to to video pro mamku.“
„Video? O jakém videu tu mluvíš? Ty sis nás snad natáčel? Proč bys něco takového dělal?“ vybuchl Tom a musel se držet, aby mu kameru z ruky nevyrval. Kdyby se někdo dozvěděl, že je gay, skončil by tím jeho život.
„Jo, jako vždycky, když mamka řekne, ale když sníš tu zmrzlinu a nebude ti zle, smažu to.“
Tom se na moment zarazil a nevěřícně na něj hleděl. To jako myslel vážně? „Bože, ta tvoje matka musí být naprostá psychopatka,“ odfrknul si, ale došel až k miniledničce, ze které vytáhl velký kelímek vanilkovo-čokoládové zmrzliny. Pokud mu bude stačit, že ji sní, aby to video smazal, tak to udělá. Stejně to měl tak jako tak v úmyslu. Nabral si vrchovatou lžičku a strčil si ji celou do pusy. Bill na něj hleděl, jako by sledoval nějaké sci-fi.
„Nedáš si taky?“ nabídl mu, když už měl snězenou skoro polovinu. „Je to Ben&Jerry’s. Nejlepší zmrzlina na světě.“
„Já… vážně ti není blbě?“ Zaváhal, když mu Tom vrazil lžičku do ruky. Pochybovačně se na zmrzlinu ušklíbl a nabral jen trošičku na špičku lžíce. Tom jen nespokojeně mlaskl a vzal mu ji.
„Takhle.“ Nabral vrchovatou lžíci a vrazil mu ji do šokem pootevřené pusy. Bill jen překvapeně zamrkal.
„Ježiš… to je… to je hrozně dobrý…“ Zamručel a poraženecky svěsil ramena, když si uvědomil, že nabírá už asi pátou lžíci. Tom se na něj jen pobaveně ušklíbl.
„Tome… můžu se na něco zeptat?“ Osmělil se Bill, a jen co Tom kývl, spustil lavinu otázek. Ptal se téměř celou noc a krom zmrzliny Bill poprvé ochutnal i burger a další čokoládu. Nakonec vyčerpaný a zmatený usnul opřený o Toma, aniž by tušil, že tuhle noc začala jeho cesta za svobodou, která vedla skrze peklo.
Konec flashbacku
„A na co jsi myslel? Tvářil ses hrozně smutně.“ Pohladil ho ve vlasech. „Ale jestli o tom nechceš mluvit…“
„Na Maledivy. Na jídlo a na to, jak to všechno začalo…“ Rozhalil si cípy županu a zapíchl prst do zmrzliny na stehně.
„První jídlo. Poprvé jsem jedl něco, co nikdy předtím, a začalo mi docházet, co všechno je v mým životě nejspíš špatně.“ Pak ukázal na kávu na stehně druhém.
„A kafe bylo to poslední, co jsem měl od matky předtím, než jsem… umřel.“ Dodal a zase tetování skryl. Tom ho objal pevněji a musel se držet, aby znovu do Billa nezkusil hlučet, aby řekl pravdu a zabránil tak tomu, jak o něm psali. Jenže to bylo marné. Bill odmítal cokoli ze své minulosti i přítomnosti probírat s médii a jediné, co dovolil, byl Tomův instagram.
Vlastně se nebylo čemu divit, ani jemu zatím neřekl celou pravdu.
„Řekneš mi někdy úplně všechno? Nemyslím teď… jen… Miluju tě a nechci, abys myslel, že je něco, co přede mnou musíš skrývat.“
„Snažím se. Není to jednoduché. Není to o tom, že ti nevěřím… Jen jsou věci, na které pořád nejsem připravený.“ Pokrčil rameny a Tom ho vzal za ruku. Vyhrnul mu rukáv a políbil vytetovanou helmu s nápisem „I need some time“. Nechal si jej vytetovat těsně po tom, co zrušil rezervaci letenky od Toma. A taky diamant na předloktí, aby nikdy nezapomněl, jaký byl idiot a co můžou stát špatná rozhodnutí.
„Máš ho, kolik budeš chtít, Bee.“
autor: Bitter & Becs
betaread: J. :o)
Bolo zaujímavé sledovať, ako Tom odhalil Bambimu pravdu o jeho živote. Som zvedavá, či sa dozvieme aj niečo ďalšie. Ďakujem za toto úžasné nahliadnutie do ich minulosti aj budúcnosti.
Tohle propojení povídek se mi strašně líbí! Bambi se svým Tomem jsou úžasní, mám je moc ráda a mám radost, že jim to pořád tak klape 🙂
Toma z Insomniaxu mám taky moc ráda, i když udělal pár chyb, ale poučil se z nich a to je důležité. Hlavně mu držím palce aby mu vše vycházelo a aby se ten jeho Bill už nadobro vzpamatoval!!!
Teď mě zajímá: Bude druhá řada Rumors? Jak jindy nemám druhé řady ráda, tak tady je ještě až př8liš nedořešených věcí, na které bych ráda znala odpovědi…
[2]: uz je a dejove bude necele dva roky po skonceni prvni rady Rumors a na tuhle jednodilku navaze 🙂
Tohle je úplně mind-blowing! Myslíte si, že už jste všechno možný četli, ale najednou se objeví něco, co jste si nikdy nepředstavovali, a kdybyste si to představili, tak nepochopíte, jak je to reálně možný, dokud to není skutečný…:O^^ Vybrat dva nejsilnější charaktery z každý povídky a spojit je… To už je obecně nebezpečný!:D Ou ale zdaleka ne tak nebezpečný, jako konkrétní scény!:p Mohla jsem cítit, jak, cituji, "každý jeho pohyb se zdál být předem promyšlený k maximálnímu účinku." Hmm jo… jen tak dál… Sakra práce, tohle mi nesmíte dělat! Nebo radši jo…:D
Chápu, že to nejspíš bylo nutný, ale vážně, už jsem se těšila, že něco bude a Tom to takhle, totálně, zabije.:D Stejně rychle jako se scéna rozhořívala (a že to bylo sakra hot, už jsem o tom mlela, že?:D), tak i vyhořela, resp. jako by na ni někdo chrstl vodu, jojo. Ale dobrý, ještěže se Bee vrátil k němu do pokoje a strávili spolu moc milej čas, vzhledem k tomu, jaká byla Beeho minulost… Tohle je mi strašně líto, že si myslel, že to s ním drahá matinka myslí nejlíp, zatímco ho hnala do záhuby.:(
Jinak kafe a zmrzlina… Tady v povídce máme význam tenhle, tak mě napadlo, že možná ve skutečnosti to fakt nemá jen jako "mám rád zmrzku a kafe, tak jsem si to nechal vytetovat, haha čumíte, co, jak jsem spontánní?":D Ale… popustím-li uzdu představám (a kdo z nás ví, co ještě neřekl…?), může to být třeba tak, že zmrzlina byla první, na co ho Tom v jejich 13 pozval a kafe první, co mu Tom naservíroval po nejkrásnější noci, jako prožili, o pár let později… Ehm…:D
S tou kurzívou, super nápad, zvlášť pro člověka, jako jsem já, co se často ztrácí, velice praktické!:D
Díky holky, zhmotňujete zdánlivě nemožný a já se moc těším na druhou část:p
Mně se moc líbí to vysvětlení Billových tetování! 🙂 Ono je vždycky hezké, když člověk ví, proč ten druhý má dané tetování a co jej k tomu vedlo. 🙂
A propojení povídek funguje moc hezky, líbí se mi to! 🙂
[5]: awww dekuju ze alespon nekdo to oceni 😀 me totiz vylozene otviralo kudlu v kapse kdyz ten realnej tydyt priznal ze kafe a zmrzka ho napadly pri tom kdyz sedel s kocovinou na hajzlu a mel na to chut 😀 malem jsem sla a strelila ho do hlavy ze k tetovani pristupuje timhle stylem. Sama jich par mam a teda jako vytetovat si neco jen tak ze se me to zrovna v tu chvili libilo je podle me za podrzkoste. Takze z Beeho jsem takovy pako mit nechtela 😀