autor: Bitter
„Vyhrál jsem… jsi můj… já vím, že tam jsi… vím to, lásko…“ Šeptal černovlasý chlapec a pozorně sledoval zrcadlo před sebou…
Zrcadlo, dokonale odrážející jeho tvář, nepřítomné oči plné chtíče a oblečení potřísněné krví jeho nevinné oběti.
Nevinné? Ne, ne pro něj, pro něj byla tou největší hříšnicí na světě.
Dál si nepřítomně špital a jediné, čemu věnoval pozornost, bylo to zrcadlo…
Zrcadlo? Ne, okno výslechové místnosti, za kterou stáli dva policisté spolu s jeho bratrem.
Bratrem, který jen stěží zadržoval slzy bolesti, vzteku a zklamání… Pro něj to nebyla hříšnice… pro něj byla anděl a nový začátek všeho…
„Slyšíš mě… já to vím… a ty víš, že mám pravdu… lásko, nic neznamenala… já vyhrál… lásko… jsi můj…“
Flashback
„Ne, pochop to… je nám už tolik… tohle není sranda, musíme to ukončit… Bille, mohli by nás zavřít, kdyby se na to přišlo.“
„Ale lásko… to – to přece nejde… jak tohle můžeš říct! Já tě miluju, nechci skončit.“ Zaúpěl zoufale černovlásek a přitiskl se ke svému bratrovi, který ho ovšem nekompromisně odstrčil.
„Já taky ne, ale copak máme na výběr? Bille, vymyká se nám to… copak to nevidíš? Zabíjí nás to…“
„Ale já…“
„Ne… nejde to… já tě taky miluju, ale už to dál nejde.“
Konec flashbacku
…
„Notak, lásko… byla jen náhrada… ty chceš mě… lásko…“
Flashback
„Mami, tati, to je Keily.“ Představil Tom hrdě svou přítelkyni, sotva s ní vešel do kuchyně.
„Dobrý den, paní Trumperová, pane Trumpere…“ Usmála se drobná, černovlasá dívka na oba rodiče a podala jim ruku. Její modré oči přitom plály štěstím, zatímco ty hnědé, které je pozorovaly zpoza rohu, plály nenávistí…
Konec flashbacku
„Notak… lásko… řekni jim, že si za to může sama… už chci domů…“ Kňoural pořád Bill, oči zapíchnuté v zrcadle a škrábal po něm nehty. Tvářil se neuvěřitelně znuděně a lhostejně. Už to byly hodiny, co tady je, a pořád se ptají na to samé… Pořád jen ona! Ona! Ona! Jeho nezajímá, už ne, je pryč, to je hlavní, teď je to jen on…
„Lásko…“ Ozvalo se znova, a to už Tom nevydržel a praštil do skla přímo proti Billovu obličeji. Tolik hněvu a zoufalství snad nikdy necítil. Nebýt toho skla, snad by ho na místě zabil… Jak jen mohl?
„Proč?!“ Křičel a znovu a znovu mlátil do skla…
Sklo však zůstalo neporušené, jen Bill trošku zmateně ustoupil.
„Lásko? Ty se zlobíš? Ale notak… udělal jsem to pro nás… pro tebe… zaslepila tě… chtěla mi tě vzít…“ Šeptl vykolejeně a rozhodil kolem sebe rukama. Chvilku jen stál a pak se znova nalepil na sklo.
„Lásko… chtěla mi tě vzít… udělal jsem to nejlepší… pro nás… lásko…“
Flashback
Bill se zrovna chystal do kuchyně, když ho zastavil její hlas. Zastavil se těsně u dveří a poslouchal.
„Tome… musím s tebou mluvit…“ Zaúpěla a Bill se jen ušklíbl. Že by konečně nějaká hádka?
„Key, nepočkalo by to do večera, miláčku?“ Prohodil Tom ve spěchu a dál hledal klíče. „Já vážně pospíchám.“
„Ne… když ti to neřeknu teď, tak už nevím…“ Povzdychla si a složila hlavu do dlaní. Tom konečně přestal hledat klíče a klekl si před ní.
„Ale notak… copak se děje?“ zeptal se jemně a pohladil ji po stehně.
„Jsem těhotná…“ Bill zalapal po dechu.
„C- co?“
Ušklíbl se. Tom nikdy nechtěl děti.
„Čekáme dítě…“ Chvíli bylo ticho a Bill se tetelil představou, jak tu couru Tom vyhazuje z domu.
„To… to je… to je úžasný, lásko! Víš to jistě?“
…
Sotva Tom odjel, vyběhl do patra a vyndal svůj kolt. Chvilku zbraň držel v ruce, pak z ní vysypal všechny náboje na zem a jen jediný si nechal v dlani.
„Měl jsem to udělat hned… hned, jak se objevila ve dveřích. Coura!“ Syknul a seběhnul dolů. Keily zrovna vycházela z kuchyně.
Zarazila se a zadívala se na Billa se zbraní v ruce.
„Bille?“
„Co? Myslíš si, že jsi vyhrála, co, ty couro!“
„Bille, co…?“
„Mlč! Já se ho nevzdám, rozumíš, buď ho budu mít, nebo umřu…“ Sykl a Key couvla, když viděla, jak dal náboj do zásobníku, roztočil ho a náhodně zaklapl. Ani jeden nevěděl, kde kulka je, alespoň to tak vypadalo, on to věděl, hlídal okamžik, kdy zásobník zaklapl.
„Takže, já nebo ty… Oba ho mít nemůžeme.“ Sykl a přiložil si zbraň ke spánku.
„Proboha, Bille, co to má znamenat? To je nějakej vtip, nebo už ti vážně přeskočilo?!“ Křikla, ale jako by ji neslyšel.
Zmáčkl spoušť, ale nic se nestalo, úderník cvakl naprázdno.
„Teď ty.“ Podal jí zbraň, a když na něj jen nevěřícně hleděla, vykřikl na ni. Dívka se lekla a rychle si zbraň přiložila ke spánku. Je přece nepravděpodobné, aby se kulka zastavila tak, aby byla hned druhá. Říkala si s tím, že po tom neúspěšném pokusu zbraň zahodí a uteče, zmáčkla spoušť…
Konec flashbacku
„Lásko… lásko… já vyhrál… jsi můj… navždycky… lásko…“
Tak, tohle je jen taková krátká omluva za moji dočasnou nepřítomnost, ale máme v práci honičku a kolikrát dělám desítky bo dvanáctky, takže na psaní není ani čas, ani nálada. Nicméně se snažím a po Russian Roulette se tu brzo objeví i Das Ziel nr. 483 a když vše klapne, tak i čtvrtá řada Meere, kterou už jakž takž mam na papíře „načrtlou“.
Zatím pa a zase brzo u další povídky
Bitter :-*
autor: Bitter
betaread: Janule
Hej tak to bylo drsne. Musim se priznat že začátek mě nějak moc neoslovil ale zato ten konec jsem četla několikrát. To bylo drsné. Bill taká svině 😀 Dost dobrý
O_o
Bitter, tím jsi mě odrovnala. Strašně dobrý… A ten Bill… znělo to, jako by byl zralý na psychiatrii… Luxus toto. 😉
Dokonalost! :)takové povídky miluju! 🙂
naprosto dokonalý, jako všechno od tebe Bitt 🙂
Perfektní!!! A těším se předem na všechno od tebe =)
Oooooooo…..užasnééé 🙂 Ze začátku jsem fakt nevěděla co čekat ale konec…luxus… 🙂 parádní
Úžasné!!! Jednoduché, ale úžasné. Opravdu se ti to povedlo, paráda;-)
tak to je úžasně strašný, panebože! myslim to jen v dobrym! úchvatný!
boze to je nadhera *-*
Teda to jsem četla jednym dechem.
Zase! Bylo to v Berlin, Anonymous včera a teďka tady! Všude těhotný a vždycky to ods-re Tom..!:D
Tyjo já jsem si fakt do poslední chvíle nedovedla vybavit jakoukoliv zápletku, co by sem šla, prostě Bill zabil a hotovo. A ono tohle! To mě na tom bavilo:p
Kulka si vybrala sama, aaaaahahahahahaha já jsem zlá:D Na druhý straně, chudák Keily, to jméno se mi líbilo, a teď bude o jednu Keily míň… 😀 Hmm škoda, že to není delší, páč bych si chtěla přečíst, jak se z toho výslechu nakonec dostal a jak šťastně až do smrti žil s Tomanem..:)))))