autor: B-kay
betaread: Janule Při psaní téhle povídky jsem poslouchala song od Yellowcard „Shadows and Regrets“
betaread: Janule Při psaní téhle povídky jsem poslouchala song od Yellowcard „Shadows and Regrets“
Co to vlastně znamená bolest?? Je to něco opravdového nebo je to něco, co si většina lidí jenom hloupě namlouvá a pak se donekonečna lituje. Já se také vždycky litoval. Litoval jsem se, že nejsem lepší, že nejsem odvážnější a také jsem se litoval, že mám celej život jenom smůlu. Má smůla jsem byl však já sám. Měl jsem ten největší poklad na světe tak blízko sebe a já jej nedokázal objevit. Slepě jsem před tím zavíral oči a hloupě jsem se nad tebou povyšoval. Byl jsem sobeckej… to vím… ale přišlo mi to až moc pozdě…
Vždycky jsme si všechno říkali. Všechno do posledního puntíku. Nebyla jediná věc, kterou bych já nevěděl o tobě nebo ty o mně. Náš vztah byl od začátku perfektní. Hádali jsme se jako normální bratři, někdy jsme se i z legrácky prali, ale já stejně nikdy neuhodil silně. Nedokázal bych ti ublížit. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit ničím… Snažil jsem se dělat všechno tak, aby se ti nic nedělo a abys byl šťastnej… no, i tak jsem v tomhle směru selhal. Dodnes vidím v hloubi mysli zarytej ten obraz, když ses mi vyznal se svými city… Čekal jsi pochopení, které jsem ti dával pokaždé… ale tentokrát jsem ti jej dát nedokázal. Možná, že jsem byl ten největší srab pod sluncem, ale křičel sem na tebe. Křičel jsem po tobě, i když jsem spatřil v tvých nádherných očích slzy a stejně tak jsem na tebe křičel, i když si přede mnou klečel na kolenou a tiše plakal. Ta zpráva mě úplně vykolejila. Nikdy bych to od tebe nečekal. I když jsem to možná v hloubi duše cítil, nevěřil bych, že máš tolik odvahy a řekneš mi to do očí… Ale nejhorší, co jsem mohl udělat bylo tehdy, když si mě nečekaně a prudce políbil. Možná, že sis myslel, že tím polibkem mi ukážeš všechno, lásku, kterou jsi cítil, ale i přes všechnu tvou snahu, jsem tě odsunul a snad poprvé v životě uhodil. Bylo to úplně poprvé, kdy jsem ti vůbec nějak ublížil. Věděl jsem vždycky, že jsi ten slabší a křehčí z nás, a proto jsem si tě svým tělem i bránil, když tě ostatní kluci ve škole šli mlátit. A teď jsem to byl právě já, kdo tě uhodil. Byl jsem to já, kdo způsobil tvůj němý výkřik a šokovaný pohled, když sis opatrně přešel po bolavém líci. Tohles nečekal. Ode mě ne…
Pak jsi na mě naposled upřel svá očka, ve kterých se snad poprvé v životě objevila známka strachu. Známka strachu ze mě. Snažil jsem se tě pohladit, ale ty jsi přede mnou vyděšeně ucukl. Úplně mě to odrovnalo. A když jsem se ráno probudil, tys tady už nebyl…
Dnes jsou to přesně dva roky, co jsi od nás odešel. S mamkou jsi sice pořád v kontaktu, ale mně si vyhýbáš. Snažil jsem se ti i dovolat, nebo od mamky zjistit, kde bydlíš, ale tos jí říct nechtěl. Vlastně jsi jí jenom telefonoval, a když jsem chtěl s tebou mluvit já, položil jsi. Bylo nám tehdy pouhých 16. Oba dva jsme byli pubertálními blázny, kteří si chtěli užívat života… A já to všechno zkazil. Zkazil jsem to hlavně tím, že jsem se ti hned v tu noc neomluvil. Kdybych to byl udělal, byl bys tady u mě a já nemusel, jako skoro každou noc, sedět na terase tvého pokoje sám a tiše koukat na hvězdama posetou oblohu. Po tváři mi nejednou stékaly slzy. Slzy veliké bolesti… až v tenhle moment jsem skutečně pochopil prapodstatu všeho. Od toho polibku jsem nemohl myslet na nic jinýho… Každá sebemenší holka se mi pomalounku začala nějak v hlavě vzdalovat a všechny se mi zdály stejné. Stejné oči, vlasy, tváře, stejné tvary rtů … Všechny byly pro mě najednou tak tuctové, až jsem se začal bát. Kdykoliv mě nějaká holka políbila a chtěla zajít i dál, já to nedokázal… Nedokázal jsem to, protože jsem měl v hlavě pořád jenom tebe… Až moc pozdě jsem si uvědomil, že možná cítím to samé co ty, lásko… Až moc pozdě…
Já jsem tady teď sám a ty jsi bůhvíkde. Nečekám, že se tady teď zjevíš jako zázrak a začneš mě jak o závod zahrnovat polibky. Nikdy jsem na tyhle trapný scénky z románů nevěřil a ani nezačnu. Jsem prostě svůj a ty bys to měl vědět nejlíp. Vlastně o mně víš všechno, Bille… Až na tuhle jedinou věc. Kdybys mi dal alespoň šanci říct ti všechno, co teď cítím… říct ti, jak dlouho už čekám, kdy se vrátíš… a jak mi neskonale scházíš. Už nemůžu žít bez tvého krásného úsměvu, kterým jsi mě obdařil snad každé ráno u snídaně. Nemůžu žít bez tvého zvonivého smíchu, kterým jsi rozehřál vždycky celý dům a hned bylo krásnější v něm bydlet. Schází mi dokonce i to čekání, až se mi uvolní koupelna. Vždycky jsme se kvůli tomu dohadovali a já to na tobě nesnášel. Přílišná starostlivost o tvé krátké vlasy mě někdy přiváděla k šílenství. Ale tebe bavilo mě provokovat… Teď když vejdu do koupelny, nikdy nemusím čekat. Mamka má ve svým pokoji svou a my jsme měli tuhle společnou. Od té doby, co tady nebydlíš, mě ta koupelna jaksi přestala bavit. Vlastně mě přestalo bavit úplně všechno…
Už nic pro mě nemá takovou cenu, jako když jsi byl tady se mnou. Kdybys viděl náš dům, jak je pořád uklizenej. Až to není normální. Vždycky sis stěžoval, že jsem nepořádník… teď bys mě asi nepoznal. Jsou to přeci dva roky, Bille… Dva roky tě už prosím, abys mi dal šanci všechno ti vysvětlit. Já vím, že jsem to zjistil moc pozdě, ale hlavní je přeci to, že jsem to zjistil. Zbláznil jsem se do tebe. Miluju tě celým svým srdcem, Bille. Dej mi ještě šanci. I kdyby měla být poslední… tuhle bych jenom tak nepromarnil. Prosím, lásko…
Tvoje dvojče Tom…
Bill bolestně přivřel oči hned, jak dočetl Tomův list a z dokonale vystínovaného očka mu ukápla lehká slzička.
„Neměls mi to dávat,“ špitl Bill do tváře blonďatého chlapce, který se krčil vedle něj. Ano, jediný Andreas věděl, kde přesně Bill bydlí. Možná bylo hlavním důvodem to, že mu tohle bydlení sehnal on sám.
„Bille, on je do tebe úplnej blázen. A ty tady taky furt brečíš, že jej miluješ. Tak proč za ním nejdeš? Proč se nevrátíš domů k němu?“ špitl Andy a nechápavě pozoroval Billovu smutnou tvář.
„T-ty bys šel?“ šeptl tiše svou otázku a zkroušeně vydechl. Tenhle list bylo to první, co od Toma přijal po dvou letech. Nedokázal mu to odpustit. S odmítnutím i počítal, co ale nečekal, byla ta facka… a ten pohled… tolik opovrhující… Ale tak přeci uběhly od té doby už dva roky a dvojčátka obě jenom trpěla.
„Já bych neváhal,“ usmál se na něj spokojeně Andy…
„Neměls mi to dávat,“ špitl Bill do tváře blonďatého chlapce, který se krčil vedle něj. Ano, jediný Andreas věděl, kde přesně Bill bydlí. Možná bylo hlavním důvodem to, že mu tohle bydlení sehnal on sám.
„Bille, on je do tebe úplnej blázen. A ty tady taky furt brečíš, že jej miluješ. Tak proč za ním nejdeš? Proč se nevrátíš domů k němu?“ špitl Andy a nechápavě pozoroval Billovu smutnou tvář.
„T-ty bys šel?“ šeptl tiše svou otázku a zkroušeně vydechl. Tenhle list bylo to první, co od Toma přijal po dvou letech. Nedokázal mu to odpustit. S odmítnutím i počítal, co ale nečekal, byla ta facka… a ten pohled… tolik opovrhující… Ale tak přeci uběhly od té doby už dva roky a dvojčátka obě jenom trpěla.
„Já bych neváhal,“ usmál se na něj spokojeně Andy…
Tom vůbec ani jen netušil, že Andy čmajznul jeho dopis, kterej si psal ve své slabé chvilce, kdy cítil, že Billa potřebuje snad více než kdy předtím. Nikdy by neměl odvahu tohle všechno mu říct, tak to chtěl alespoň napsat. Co když, možná jednou… Smutně otevřel vchodové dveře a vyzul si své obrovské skaty. Dodnes si vždycky pamatoval, jak se Billovi smál kvůli malinkatým nožičkám. I teď by se nad tím s chutí zasmál, kdyby tady nebyl ovšem sám. Simone šla dneska večer na nějakou firemní párty, takže Tom si plánoval nudnej večer před televizí s mísou popcornu a pak zas jen tíživej spánek. Někdy se mu o Billovi dokonce i zdálo… Loudavými kroky se vydal do svýho pokoje, kde nerozsvěcoval, jenom ze sebe strhnul triko velikosti XXL a chtěl hupsnout na chvilku do postele, náhle si však všiml nádherně zářící oblohy, která byla dokonale posetá malinkatýma hvězdama. Pomalými kroky se blížil k terase, na kterou vyšel a s lehkým výdechem se postavil k zábradlí. S přivřenými víčky nasál lehkou vůni letního vánku a bolestně semkl svá víčka k sobě. Najednou jej však dokonale probral zvuk něčeho velikého, jak dopadlo na studenou zem terasy. Polekaně se otočil a najednou stál v němém úžase… Byl to on…
Jeho oči byly pořád tak nádherné, ačkoliv pohled byl ještě vábivější… ty krásné rty měly snad ještě plnější tvar a jeho vlasy ebenového dřeva byly spuštěny podél ramen. Nejdříve si jej musel prohlídnout, až pak zjistil, že zvuk, který jej malinko vyděsil, byl kufr, dopadající na zem. Byl to jeho kufr… Jejich oči se do sebe zpříma vpíjely a ani jeden nedokázal říct ani slovo. Za ty dva roky se oba dva neskonale změnili…
„Bille…“ špitl Tom něžně a nedokázal uvěřit. Už pomalu přestával doufat…
„Bille…“ špitl Tom něžně a nedokázal uvěřit. Už pomalu přestával doufat…
„Tome,“ pípl jemně Bill. Nikdo by nepostřehl, kdo z nich se k tomu druhému rozběhl jako první… a najednou si přistáli v náručí. Jejich rty se automaticky spojily a rozehrály mezi sebou vášnivou hru. Naléhavě se líbali a tiskli se k sobě čím dál tím víc. Tom nejprve nechápal, ale až pak mu asi došlo, že za tohle všechno může stejně jenom jejich nej kámoš.
„Miluju tě… miluju tě,“ špital, zatímco naléhavě líbal bratrovy smáčené tváře. Bill se k němu zoufale tulil a už nikdy se jej nehodlal pustit.“Promiň mi to, Bille… lásko, já jsem byl takovej srab. Už mi neodcházej,“ šeptl Tom a znovu se naléhavě vpil do bratrových rtů.
„Už nikdy, Tome… odteď budeš muset snášet znovu naše boje v koupelně,“ sladce se zasmál Bill a nechal Toma, aby jej lehce kousl do spodního rtu a sladce za něj zatahal. Potřeboval cítit jeho polibky… Tohle všechno mu tolik chybělo.
„Snášel bych všechno, jen kdybys tady byl se mnou,“ pípl a rychle Billa vyhoupl do náruče a táhl k sobě do pokoje, kde jej něžně pokládal na postel… Co to vlastně znamená bolest?? Je to něco opravdového nebo je to něco, co si většina lidí jenom hloupě namlouvá a pak se donekonečna lituje. Já se také vždycky litoval…
„Miluju tě… miluju tě,“ špital, zatímco naléhavě líbal bratrovy smáčené tváře. Bill se k němu zoufale tulil a už nikdy se jej nehodlal pustit.“Promiň mi to, Bille… lásko, já jsem byl takovej srab. Už mi neodcházej,“ šeptl Tom a znovu se naléhavě vpil do bratrových rtů.
„Už nikdy, Tome… odteď budeš muset snášet znovu naše boje v koupelně,“ sladce se zasmál Bill a nechal Toma, aby jej lehce kousl do spodního rtu a sladce za něj zatahal. Potřeboval cítit jeho polibky… Tohle všechno mu tolik chybělo.
„Snášel bych všechno, jen kdybys tady byl se mnou,“ pípl a rychle Billa vyhoupl do náruče a táhl k sobě do pokoje, kde jej něžně pokládal na postel… Co to vlastně znamená bolest?? Je to něco opravdového nebo je to něco, co si většina lidí jenom hloupě namlouvá a pak se donekonečna lituje. Já se také vždycky litoval…
autor: B-kay
krasa
Moc hezký..ostatně jako všechno od B-kay x))
To je absolutně ůžasný..až mi to vehnalo slzy do očí..celý sem to četla uplně bez dechu..
Ta písnička je taky hezká :)))
Pěkný 🙂
nádhernééééé…..od začátku až do konce….takové povídky milujuuuu *muck*
pěkný…
To bylo krásné. Na začátku mi to vehnalo slzy do očí a na konci už jsem se jen připitoměle usmívala. Nádhera
hey no tak to mě dostalo….to je mazec…..nádhera…..krása…plostě bomba
Hey nevím,co říct___tohle byla DOKONALOST__něco takového jsem ještě nečetla__totálně mě to dostalo__bohužel jsem u toho poslouchala smutnou písničku a docela HODNĚ mě to vzalo__jsem tu brečela jako želva__skvělá práce!!!!
To bylo opravdu moc krasny..mam v ocich slzy x)
krásný;)
Mno… autor to moc uspěchal..
je to celý nějaký divný. Ten konec shodnej se začátkem jenom potvrzuje,
že si autor přečetl na tomto blogu pár povídek a pak jednoduše kopčil,
což mě mrzí, ježto to kopčil aniž by pochopil záměr stejných začátků a konců.
Nebo si myslíte, že to mělo správnou pointu a že lepší povídku neexistují?
Možná že by se to vylepšilo tím, že by se smazal ten konec..
i slza mi ukápla… bylo to nádherný! moc povedená povídka!!
leniča: nepřije mi, že to bylo moc uspěchaný, naopak to bylo moc hezky napsaný, mě se to líbilo.. a povidku se stejným začatkem a koncem sem četla možná tak jednu… možná ani tu jednu ne… na žadnou si nevzpominám… pro mě je originál tohle… a i kdyby se inspiroval na tom není nic špatnýho, inspirací se člověk učí!
no, úplně dokonalý, táks mutný a nádherný a krásně to zkončí, prostě nádhera, krása!
ty jo naj ffka od teba co som citala!
no to není možný…už zase bulím…podle toho se pozná dobrá FF…a tahle je přenádherná…děkuji
Chce se mi brečet…x))…..naprosto nádherný…a dokonce se mi líbí i ta písnička…xD
nádherný!
to je ta nejhezčí povídka CO JSEM KDY ČETLA!! je to dokonalé,úžasné já nemám slov ty jseš B-Kay úžasná I LOVE YOU!
leniča : seš na facku vystřel odsud
Toľko sa opakujem, ale ako inak napísať, že je to nádherné? Zbožňujem Andreasa, keď sa správa ako kamarát:)
Krásné, něžné, úžasné 🙂
Moc se mi tahle povídka líbila a já jsem ráda, že Tom si, i kdxyž pozdě, ale přece uvědomil, že Billa taky miluje. Je sice škoda, že ji trval dva roky, než se dali dohromady, ale Billovi se ani nedivím, že s Tomem nechtěl mít nic společného. Ještě že mají tak skvělého kamaráda Andyho 🙂