autor: Bajik
He was a boy, she was a…
Bill.
Can I make it anymore obvious?
He was a punk, she did ballet…
Já a pankáč? Nikdy! Bill a balet? No, špatná představa Billa v těsným trikotu to fakt není… Sklapni, Tome!
What more can I say?
He wanted her, she’d never tell…
Sakra, to mi něco připomíná…
Secretly she wanted him as well…
To asi těžko… I když teda naděje umírá poslední…
But all of her friends stuck up their nose
They had a problem
With his baggy clothes
No dovol! Ty hadry jsou značkový! Vlastně, i kdyby byly ty nejznačkovější ze všech značkových, jemu to bude úplně u pr… ehm, volný!
He was a sk8er boi
She sad: See ya later, boy
No, kurva, to je snad fakt o nás!
He wasn’t good enough for her
Takovej děvkař jako já nebudu pro Billa dobrej nikdy. Hlavně že to vím…
She had a pretty face
A nejen ksicht. Jeho tělo je kurevsky úžasný! Jeho boky, zadek, hvězdička… Sakra! Stačí na to pomyslet a …
But her head was up in space
She needed to come back
Down to earth
„Zpátky na zem potřebuju spíš já… Sakra, Tome, můžeš taky uvažovat nad něčím jiným než nad ním? Je to tvůj brácha, nemůžeš s ním spát, ani s ním nic mít. Probuď se, ty magore!“ nadával jsem nahlas sám sobě a fláknul jsem se rukou do hlavy tak, že mi musela chcípnout nejmíň polovina mozkovejch buněk, pokud nějaký mám. Počkat, neříkala náhodou stará škeble v biologii, že se mozkový buňky neregenerujou…?
„Jasně, jemu se to lehko řekne. Já jsem mu úplně volnej. Jenže on mě tak trošku ne. Mně je na rozdíl od něj úplně putna, že by to byl.… jak on tomu říká, do háje! Takový pitomý cizí slovo… Incest? Je možný, že by to byl incest? Asi to bude ono. Blbější slovo jsem teda ještě neslyšel, to je fakt.
Je to nespravedlivý! Jak takový sexy stvoření může být moje dvojče a já s ním nesmím nic mít? Kterej idiot vymyslel takovýhle zákony? Je úplnej nesmysl něco takovýho zakazovat! Dyť ve starověku nebo kdy, se příbuzní brali normálně a nikoho to nijak nes… neštvalo!“ pokračoval jsem stále nahlas, jakoby se nechumelilo. Vlastně se nechumelilo, bylo léto…
Flashback
„Žiješ, ty palice dubová?“ zeptal jsem se Billa, když jsem se nad něj starostlivě sklonil, protože běžel po zahradě, otočil se dozadu a narazil do stromu.
„Proč dub? Tohle je ořech, jestli se nepletu,“ setřel mě naštvaně a posadil se.
„Tak palice ořechová, abys měl klid na duši…“opravil jsem se a sednul si vedle něj.
„Už jsem ti někdy řekl, že mě děsně moc sereš, Tome?“ zeptal se mě Bill a opřel se o mohutný kmen ořechu, ostatně tak jako vždycky.
„Říkáš mi to docela pravidelně, ale můžeš mi to klidně zopakovat, jestli ti to udělá radost,“ odvětil jsem mu.
Podíval se mi do očí a já jsem z jeho pohledu vycítil, že na mě naštvaný není. Že na mě naštvaný ani nebyl.
„Tome Kaulitzi, sereš mě jako nikdo jinej!“ řekl a pak se rozesmál. „Sereš mě, protože na tebe nedokážu bejt ani naštvanej. To, že jseš moje půlka, se nepočítá…“
„No dovol! Já jsem starší, takže nejsem tvoje půlka, ale ty jseš moje půlka!“ upozornil jsem ho.
„Ne, ty jseš moje půlka!“ začal se se mnou dohodovat.
„Ty jseš MOJE půlka, Bille!“
„Ty moje!“stál si za svým a jeho očička zářila jako světýlka na stromečku. Tenhle jeho pohled byl ze všech nejlepší.
„Chceš se hádat?“
„Chceš se rvát?“
„Tak pojď! Jen do mě!“ ukázal jsem na sebe a málem jsem měl ruku zlomenou, protože Bill to vzal vážně a doopravdy na mě skočil.
Kutáleli jsme se chvilku po zahradě, dokud jsem si na něj vítězně nesednul. Bill se smál, já se smál. Nečekaně jsme se smáli oba dva. Slezl jsem z něj a lehnul si vedle.
„Možná jsem měl souhlasit s hádáním. To bych určitě vyhrál,“ řekl Bill a podíval se na mě těma svýma karamelkama.
„To si jen myslíš,“ odfrknul jsem a zadíval jsem se na nebe.
„Vždycky mě necháš vyhrát, protože víš, že tě mám rád,“ řekl už o trošku tišeji a posunul se ke mně, aby mě mohl obejmout.
Konec flashbacku
Jo, to byl ten moment. Přesně tady se to stalo! Přesně tady jsem ztratil hlavu a nedokázal myslet na nic jinýho než jen na něj. Už víc než tři roky myslím jen na něj. A on to moc dobře ví. Vždyť není blbej ani slepej.
„Tome. Tome!“ křičel na mě Bill a párkrát do mě strčil, abych se probral z transu. Sundal jsem si sluchátka, ve kterých se ta pitomá písnička konečně blížila ke konci.
„Co je?“ zeptal jsem se ho, ale to už zase nevnímal on, protože se zaposlouchal a začal si text pro sebe zpívat. Co horšího mě mohlo ještě potkat než zpívající Bill?
„Jsem s hoperem,
řekl jsem: Uvidíme se pozděj, kluku.
Budu na tebe čekat v posteli,
po tom, co mi konečně řekneš,
že mě miluješ…“
„Cože?“ vytřeštil jsem na něj oči a nasadil si sluchátka, jestli to tam tak je.
„Pitomečku,“ řekl Bill s úsměvem a sundal mi sluchátka.
„Tam to tak ale není…“ zjistil jsem a zděšeně jsem se na něj koukl.
„Já vím. Víš, stačí tě jen chvíli poslouchat, když mluvíš sám pro sebe. Možná by bylo lepší, kdybys myslel potichu,“ mluvil klidným hlasem a stěhoval se za mnou na postel.
„Tys to slyšel? Tys tu byl?“
„Celou dobu,“ oznámil mi a přitiskl se na mně. Vzal mou ruku do své a pokračoval: „Prvně jsem si říkal, že ti nic neřeknu a budu dělat, že jsem tu nebyl a nic neslyšel, ale pak mi přišlo trošku krutý dělat jakože nic. A vlastně to nebylo poprvý, co jsem tě poslouchal…“
„Bože!“ zaklel jsem.
„Počkej, počkej, nemusíš mě volat, když jsem tady… Mluvíš ze spaní, brepto,“ usmál se a dal mi pusu na nos.
„Netrefil ses, nemyslíš?“ zeptal jsem se ho a odpovědí mi byl jeho omluvný úsměv.
Zajel jsem mu rukou do vlasů a přitáhnul si jeho obličej blíž ke svému, abych ho mohl políbit…
Konečně!
He’s just a boy and I’m just a boy
Can I make it anymore obvious?
We’re in love, haven’t you heard
How we rock each other’s world?
…
autor: Bajik
betaread: Janule
Twe to s těma půlkama mě dostalo XD úžasný.
To je úžásný….jak jsi to udělala na tu písničku
úchvatný ♥ a písnička s Billovým popisem – hmmm…skvělý ♥
jak se hádali, kdo čí je půlka.. xD jinak krásně napsaný a hezkej nápad… x))
parádní nápad
JJ souhlasím, moc povedená povídka a fakt super nápad 🙂
To je tak krásně sladké…
To je tak nádherný
Užasný! tu písničku miluju
eeeeej to bylo super! Jak prej Bill jsem tě poslouchal celou dobu. To byl výser u toho sem umírala smíchy×D Fakt super
Tak tohle mě nějak donutilo se tu připitoměle usmívat od začátku až do konce… moc hezký, líbilo se mi to 🙂
super