Slib mi to

Bylo sobotní ráno. Když jsem si uvědomil, co znamená to slovo ,,sobota“, zároveň mi došlo, že to asi nebude ani ráno. No jo… podíval jsem se na budík a bylo 11:30. Ale co, potřebuju dospat ten týden plný zkoušení ve škole a otravných testů!

Pomalu se hrabu z postele a chci jít do koupelny. Zastavím se, když procházím kolem Tomova pokoje. Dveře jsou pootevřené, tak nakouknu dovnitř. Ale ne… už zase! Okamžitě vtrhnu do místnosti a vytrhnu bratrovi jehlu z ruky.

Je to už asi půl roku, co jsem zjistil, že Tom fetuje. Byl to pro mě šok. Tom je pro mě víc než nedůležitější osoba na světě!

Tom na mě překvapeně zírá a když se konečně vzpamatuje, celkem nepříjemně na mě vyjede: ,,Co zas děláš? Dej mi to, dělej!“

,,Ne, nedám! Tome, přestaň už s tím. Ničíš sám sebe a je to k ničemu.“

Chvíli neví co říct, ale pak mi ještě odpoví: ,,To, co dělám, je jen čistě moje věc a tobě do toho nic není! Běž pryč!“

Raději odcházím, ale jehlu mu nevracím.

Mám o něj strach. Od té doby, co se na něj všichni vykašlali, se utápí jen v tomhle svinstvu! Ne, musím mu nějak pomoct. Sice ještě nevím jak, ale dám ho dohromady.

Začnu hned dnešním odpolednem. ,,Tome? Co bys tomu říkal, kdybychom se jeli někam projet? Třeba na kole…“

Odpověď mě nijak nepřekvapí.

,,Na kolo? Ses zbláznil ne…? Dyť je tam vedro k padnutí a ještě jet na kole.“

No…nevadí. Mám lepší nápad, jak ho zabavit. ,,A co třebaaa….Zoo?“ Vím, že ji naprosto miluje a hrozně ho baví chodit mezi zvířátky.

,,Fakt? To by bylo super!“ Samozřejmě, věděl jsem, že bude souhlasit. ,

,Tak můžeme tak za hoďku vyrazit, ne?“

Za hodinu už čekal Tom před dveřmi. Přiznám, trošku jsem nestíhal. Ale musíte uznat, že za hodinu se vážně nestihnu vůbec připravit a upravit.

,,Tak coo? Billeee? Pojď uuuž!“ volá nedočkavě.

,,No jo, už jdu!“ Naposledy se prohlédnu v zrcadle. Výsledek hodinové práce celkem ujde, můžeme jít.

Cesta moc dlouho netrvala. Když jsem dorazili na místo, Tom se šťastně vrhl mezi ohrady, až se mi málem ztratil. Je tak roztomilý, když tak nadšeně kouká na pobíhající surikaty. Aspoň na chvíli zapomene na to, nad čím se užírá jinak celý den. Když si jdeme do bufetu koupit ledovou tříšť, zavedu ho na lavičku. Jsem rád, že může být aspoň teď chvíli šťastný, ale musím to s ním probrat. ,,Hele Tome, chci si s tebou promluvit. Jde o ty jehly a všechno kolem. Víš…“

,,Ne, Bille, prosím, já se o tom nechci bavit! Říkal jsem ti, že to je moje věc!“ nenechá mě domluvit.

,,Ale ty to nechápeš. Bráško, já mám o tebe strach! Věci se přece dají řešit i jinak, než tímhle, ne?“

Zmateně se na mě podívá. ,,Možná máš pravdu… ale prostě to nejde. Podívej, támhle jsou medvědi!“ Zvedne se a běží k ohradě. Teď ho nebudu trápit. Ať si to tu užije, ale já ho toho zbavím!

Už je večer, ale nám se ještě nechce domů. Teda spíš Tomovi, já bych už šel klidně do postele po tomhle náročným dni. Když ale vidím tu jeho tvář, která je tak úplně jiná, než doma… šťastnější, uvolněnější… nechce se mi taky.

Jdeme tedy ještě do kina. Náramně se u toho bavíme. Bože, ten jeho smích… je neuvěřitelný. Je nádherný… on je nádherný. Každý koutek, každá vráska jeho smíchu je tak… tak upřímná… Má tak krásnou tvář, když se směje… Podíval se na mě a usmál se tak, jak nejkrásněji to umí jen on.

Ale ne, co to plácám! Rozplývám se tu nad vlastním bratrem. Co se to se mnou děje? Raději se budu soustředit na film.

Když to skončilo, už byla venku tma. Rozhodli jsme se jet tedy domů. Cestou jsme si pustili rádio. Hráli tam Green Day, moji oblíbenou písničku. Tom rádio zesílil… Cože? Musím uznat, hodně mě to překvapilo!

,,Myslel jsem, že tohle nemusíš…?“ řekl jsem.

,,Ale celkem to jde!“ odpověděl mi, čímž mi málem vyrazil dech. Takhle ho ještě neznám! Song osolil ještě víc.

Nejdřív jsem si jen tak pobroukával, po chvíli se ke mně přidal už i Tom. Začali jsme zpívat nahlas s rádiem. Oba jsme se smáli a užívali si tuhle úžasnou chvíli, než jsme dorazili.

Hned jak jsme přijeli, padla na nás oba únava. Zapadl jsem do koupelny jako první. Krásně jsem se osprchoval a vyčistil si zuby. Když jsem vyšel ven z té ,,sauny“, viděl jsem, že Tom už usnul na gauči. Byl táák nádherný… už zase na mě dopadal ten pocit… musel jsem ho pohladit po tváři. Bohužel jsem to nevinné stvoření omylem vzbudil. Podíval se na mě těma čokoládově hnědýma očima a zase se tak sladce usmál, až se mi podlomila kolena.

,,Děkuju,“ vypadlo z něj najednou.

,,Za co?“

,,Za tak skvělej den! Byl to snad ten nejhezčí v mým životě!“

Tím mi udělal radost!

,,Jsem rád, že se ti to líbilo! Prosím, Tome, přestaň s tím. Kvůli mně… já tě… mám rád! Nejradši na světě.“

Jen se usmál. Chvíli se mi díval do očí, až mě nějakým neviditelným magnetem přitáhl až k sobě. Najednou se naše rty setkaly a jemně jsme se spolu začali líbat.

Byl to pocit, jako bych se vznášel dva kilometry ve vzduchu a skákal z jednoho mráčku na druhý… bylo to neuvěřitelné.

Na chvíli přestal, zadíval se na mě a zašeptal: ,,Slibuju!“

autor: BlackFairy
betaread: Michelle M.