To zvládneme

autor: BeLlunQ@

Přicházím s jednorázovou pro vás. Ted nemám vůbec na nic čas, bohužel, ale i přesto, snad se vám to bude líbit. Vaše BeLlunQ@

Bylo už moc pozdě večer, skoro noc. Ale Billa nic nezastavilo, byl si jistý, že musí jít dál a že musí dokončit to, co načal. S každým krokem se mu vybavila Alice. Jako by před ní nemohl nikam uniknout, nikam se schovat. Musel rychle za Tomem, všechno mu to vyklopit. Co se stalo, jak se stalo, proč se stalo… Musel se vypovídat. V jeho okolí nebyl více důvěrnější člověk, jako byl právě Tom. Byl to přece jen jeho bratr, jeho dvojče, takže druhá část jeho těla. Věděl, že jeho bratr něco cítí, něco, co je v nepořádku. Věděl to, ale chtěl mu to říct sám.

Kdyby jen mohl vrátit čas, kdyby se jen před pár dny nestalo to, co by ho nikdy v životě nenapadlo. Jenže stalo, a Alice na to doplatila. Nebyla to její vina, ale Bill nemohl být s člověkem, ke kterému necítí nic jiného než přátelství. Alice cítila lásku, šíleně Billa milovala, ale on ji ne. Musel to ukončit a říct jí pravdu. Má ji moc rád, ale nechtěl dál trápit sebe ani ji.

Začalo pršet. Ošklivý, špinavý a silný déšť Billovi velmi ztížil cestu. Neměl déšť rád, pomalu ho nenáviděl, ale co mohl dělat. Za to mohla jen matka Příroda. Zaběhl do úzké černé uličky a chvilku si odpočinul. Celou cestu běžel, byl velmi udýchaný, promočený a měl zimnici. Sebral všechnu sílu, kterou ještě měl a běžel dál. Po malé cestě, až konečně uviděl Tomův dům. Rychle se nahnal k hlavním dveřím a zvonil. Tom po chvíli otevřel. Nemohl uvěřit svým očím. To co předním stálo… to byl Bill. Mokrý, špinavý a velmi vystrašený. Klepal se jako malé štěňátko, které se právě narodilo.

,,Bille, co se děje?“strachoval se.

,,Tome, mohu jít dál?“ Tom neodpověděl, vzal Billa za ruku a rychlým krokem ho odvedl do obývacího pokoje. Tam mu sundal bundu, triko a v neposlední řadě i jeho promáčené kalhoty. Pozorně si ho prohlédl. Na tváři měl krev. Kapka mu stékala po tváři, až se dotkla podlahy. Tom zaběhl do koupelny a vzal s sebou lékárničku. Rychlým krokem se vrátil zpátky k Billovi, který si seděl v křesle před krbem. Z lékárničky vytáhl čistící tampón a peroxid. Bill se mlčky podíval na Toma, ten mu pohled neopětoval, jen vzal do ruky tampon, namočil si peroxid a začal čisti ranku, kterou měl Bill na tváři. Bill zasyčel, pálila ho ranka, kterou si způsobil pádem, když běžel. Tom přitlačil, až konečně vyčistil ránu a zalepil ji náplastí.

„To – Tome…“ chtěl začít Bill.

„Bille, nech mě to dodělat, nemůžu se na tebe takhle dívat. Hned jak to budu mít hotové, dáme se do vysvětlování.“ Bill se znovu umlčel. Nechal Toma, aby pokračoval a trošku z něho udělal člověka.

Tom zaběhl do kuchyně, kde svému bráškovi přichystal čaj a něco malého k snědku. V zápětí se vrátil zpátky do obývacího pokoje. Bill se na něho s poděkováním podíval, zachumlal se do deky a srkal čaj. Chvíli Tom pozoroval svého bratra, který byl vystrašený, ale doufal, že se cítí v bezpečí.

„Dnes tu asi přespíš, že?“ Bill zvedl oči na bratra.

„Mohl bych?“

,,Samozřejmě, že mohl. Na to se mě ptát nemusíš. Já s tím stejně počítal. Kdybys chtěl odejít, nepustil bych tě.“ Tom se posadil naproti Billovi a upřeně se mu podíval do očí. „Možná bys mi měl něco říct.“ Bill se usadil, aby dobře na Toma viděl.

,,Ano, měl bych.“

,,Tak co se děje?“

,,No, jak bych to řekl… Určitě si pamatuješ na Alici…“ začal.

,,Ano, pamatuju.“

,,Nějak došlo k tomu, že jsem se sní rozešel. Ona to hodně špatně nese.“ Tom vykulil své čokoládové oči.

„Cože?“

,,Je to tak, ukončil jsem to.“ Billovi se do očí vily slzy, nevěděl proč, ale stalo se… Litoval toho, co udělal? Nebo snad litoval Alice? Nebo dokonce Toma? Nevěděl, nechal své emoce plout. Časem poznal, že je to možná to nejlepší, co může udělat.

,,A co se stalo? Proč jsi to udělal?“

,,Tome, to je složitý…“

,,Jsem tvůj brácha, vždycky jsme si říkali všechno, tak to vyklop. Záleží mi na tom, nechci, aby ses trápil. Moc mi na tobě záleží. Vždyť to moc dobře víš.“ Billovy slzy se koulely po tvářích, až si málem rozmočil náplast, která chránila jeho odřeninu. Tom se k němu nahnul, a prstem přejel přes jeho mokré líce. Nemohl si nevšimnout jeho krásných rtíků, které neskutečně sváděly k polibku. Jako by chtěl Billa ubezpečit, že s ním se mu nikdy nemůže nic stát. Jako by mu tím chtěl napovědět, že on je tu pro něho navždycky, a že se na něho může s čímkoliv obrátit. Jediný polibek, ve kterém by bylo víc, než on sám tuší.

,,Bille, tebe to mrzí? To, co jsi udělal, máš z toho výčitky?“ Bill zvedl oči. Nahnul se ke stolku pro čaj, napil se a setřel si slzy, které se neustále koulely. Jak se říká, slzy začínají v oku, ale končí v srdci…

,,Mám výčitky, ale ne z toho, co jsem udělal. Jsem rád, že jsem to ukončil, chtěl jsem to. I přesto zklamání, které momentálně prožívá Ali, je lepší, když to, co bylo, už není.“

,,A můžeš mi říct, jak jsi k tomu dospěl?“ Bill se snažil něco říct, ale nešlo to. Nebyl jsi jistý, jestli mu to vůbec smí říct. Tom ho začal pobízet. ,,Bráško, no tak. Nikdy jsme mezi sebou žádná tajemství neměli, ta co ti v tom brání?“

,,Já – já – nejsem si jistý tvou reakcí. Bojím se, že to vezmeš špatně, odsoudíš mě a budeš se mne bát. Nechci to zažít, proto se bojím ti to říct.“ Když běžel k Tomovi, byl si zcela jistý, že mu řekne všechno. Žádné tajemství, rovnou mu to vyklopí a bude se snažit poprat s Tomovou reakcí, ježe teď, když u něho sedí, dívá se mu přímo do tváře… nechce, aby to skončilo, to pouto mezi nimi. Nic víc na světě si nepřeje víc, než nepřijít o jeho lásku k němu, ať už je jakákoliv. Bill si promnul uslzené oči a pomalu se nadechl a vydechl. Tom se na něho jen s údivem díval. Nechápal, o čem Bill mluví, co se děje… najednou si uvědomil, že nemůže pochopit nic.

,,Dobře, Bille, jsme k sobě upřímní. Nevydržím pohled na to, jak se trápíš. Ať je to co je to, řekni mi to, prosím.“ Tom stále naléhal, Bill si nevěděl rady. Vyjde to nastejno, říkal si pro sebe. Buď mu to neřekne, on to z něho bude páčit, takže mu to nakonec stejně poví, a nebo mu to řekne na rovinu.

,,Jak chceš, ale až se to dozvíš, tak mě neodsuzuj, nemůžu za to…“

,,Poslouchám.“

,,Nemohl jsem dál chodit s někým, koho nemiluju, proto jsme se sní rozešel. Vím, není to můj styl, ale tohle už vážně hořelo. Ona to ode mě nečekala, ale já to tak nemohl nechat. Snažil jsem se jí to trochu vysvětlit, ale ona to nemohla dál poslouchat a s pláčem odešla. Chtěl jsem se s tím nějak vyrovnat, jenže nemohl jsem sedět doma a čekat, co se bude dít, proto jsem tady. Dalo by se říct, že jsi jeden z důvodů, proč jsem to ukončil…“ Tom se zvedl z křesla a odešel do kuchyně pro džus. Bill se na něho mlčky díval, nevěděl, co by mohl udělat. Když se vracel, málem džus vylil, protože se mu neskutečně klepala ruka.

,,Tome, co se děje?“ Snažil se Bill pomoct na půl rozpadajícímu se bratru.

,,Já jen… proč to souviselo se mnou?“

,,Nevím, jak to říct, ale s postupem času jsem si začal uvědomovat, že k tobě necítím jen sourozeneckou lásku.“ Tom byl velmi nesvůj. Bill chtěl dál pokračovat, aby to bylo za ním, a Tom se s tím vypořádal jak chtěl, jenže Tom podnikl jeden moc zásadní krok. Nahnul se k Billovi a něžně ho políbil na jeho rty. Bill se tomu poddával, ale nečekal to… ,,Tome?“ vyslovil, když se od něho od něho odtrhl.

,,Promiň, já to nechtěl. Omlouvám se, ale já musel.“

,,Ne, neomlouvej se. Já se ti to tady snažím naznačit, že k tobě cítím něco víc… ale ty sám…“

,,Opravdu?“

,,Ano.“ Bill sklopil oči, ale Tom vzal do dlaní jeho tvář a zvedl ji naproti té své.

,,Nevím, co s tím mám dělat.“

,,Já udělal, že jsem se rozešel s Alicí, dál nevím. Nemohl jsem ji trápit, nemohl jsem trápit sebe a jak vidím, tak ani tebe.“

,,Zvládneme to, popereme se s tím, ať to stojí, co to stojí, ano?“

,,Ano, cokoliv, hlavně, že budeme spolu…“