Bill byl velice zmatený. Odtáhl se a sklopil pohled.
„Jdi pryč, Tome. Prosím tě, raději odejdi,“ šeptnul a pohled pořád upíral do země. Tom mu jemně nadzvedl rukou tvář a podíval se do těch nejkrásnějších očí.
Očí, v kterých se teď třpytily kapky slz jako malé diamanty. Pomalu a opatrně mu slzy setřel. A pak prstem sklouzl níž a jemně Billa hladil po tvářích a zastavil se až nad rty. Bill dýchal zhluboka a vyděšeně se díval na Toma.
Tomův prst milimetr po milimetru směřoval k těm měkkým polštářkům. Měl strach. Neuvěřitelně se bál. I ten prst se mu viditelně klepal. Když už se jich skoro dotkl, zpanikařil a rychle se odsunul.
„Promiň,“ šeptnul a rychle utíkal do svého pokoje. Nechal tam Billa nechápavě sedět na posteli a zírat na místo, kde ještě před chvílí byl Tom a pokoušel se pohladit jej po rtech.
Tom rozzuřeně vběhl do svého pokoje a kopal do všeho, co mu přišlo pod nohy.
„Jsem gay? To ne! Líbí se mi holky a moc, to jo… ale… ale proč tyhle všechny holky porazil Bill?! Božínku, vždyť je to můj bratr. Tohle není normální. Na tohle bych vůbec neměl myslet,“ smutně schoval hlavu pod peřinu a chtěl na to všechno co nejrychleji zapomenout.
Na druhý den je Andy pozval na velkou párty. Bill s Tomem skoro celé dopoledne nepromluvil ani slovo. Vlastně se mu pokoušel vyhýbat. Bill splnil, co slíbil a Tomovi nabrnkl nějakou holku.
Byla to celkem pohledná blondýna a jmenovala se Sára. Ale to Billa vůbec netrápilo. Nechal je doma samotné a šel se projít, ještě než půjdou na tu párty.
Konečně si ale dokázal přiznat, že žárlí. Hodně žárlil a nemohl za to. Posadil se do parku poblíž a přemýšlel. Určitě se teď někde líbají. Ale měl by být rád. Tom bude s ní určitě šťastnější, než s ním. To věděl jistě. Ale moc to bolelo. Pomalu si začal uvědomovat, že se do svého bratra zamiloval. Věděl ale, že ten mu tenhle cit nikdy nebude umět opětovat.
Věděl, že i přes ten Tomův slib o tom polibku, bude Tom pořád tím Cassanovou jako kdysi. Možná má teď jen nějakou slabou chvilku.
Určitě bude takový jako kdysi. Vyspí se i s touhle. A ani tahle určitě nebude poslední. Jsou to jenom řečičky, že potřebuje lásku. To Bill ji potřebuje. Ale nedostane ji. A s tím se musí smířit.
Nedostane ji alespoň od té osoby, od které by ji chtěl. Ale chápal to. A nic mu nechtěl vyčítat.
Twincest. To by bylo hrozné. Jejich život by pak mohli napsat jako povídku. To by bylo pro oba příšerné. Musí se toho citu nějak zbavit.
Vždyť to není správný, že miluje svého bratra. Zapomene na to. Jo… zapomene a taky si najde nějakou holku. Ani nevěděl, že mu po tváři stékají slzy bolesti. Raději si ani nepředstavoval, co teď Tom provádí se Sárou…
Tom ale seděl zoufale v kuchyni a čekal, až se Bill vrátí. Neustále koukal na hodinky a střídavě tak i na mobil, jestli nevolal. Bill si sice myslel, že se Tom s tou holčinou vyspal, ale to byl omyl. Tom ji ani nepustil dovnitř. Stačil mu ten její škrobený úsměv a věděl, že ani tahle nebude ta pravá.
Bill šel pomalu domů, celou cestou přemýšlel, co se to s nimi v posledních dnech vlastně děje. Jsou oba takoví divní. A děsil se toho, co to může být.
„Jsem doma,“ křiknul Bill na celý dům, jakmile dorazil.
„Bille, miláčku, pojď, právě večeříme,“ křikla na něj z kuchyně máma. Pomalu vešel do kuchyně.
„Ahoj Bille,“ usmál se na něj Gordon.
„Ahoj,“ naoko se usmál a sedl si na své místo – vedle Toma.
„Tak, kluci, papkejte. Pochybuji, že u Andyho něco sníte. Spíš vypijete, co?“ usmála se a oba je pošimrala po hlavě.
„Taak, Tome… co ta dívka, co tady byla?“ zeptal se Gordon. Tomovi zaskočil rohlík, co právě žvýkal a Bill zbledl.
„Jdu se oblíknout… nemám hlad,“ rychle vypochodoval z kuchyně. Neměl náladu poslouchat, jaká je milá, hezká, super atd. Lehl si na postel a hlavu skryl pod peřinu.
„Stalo se něco?“ ozvalo se ode dveří.
„Ne, nic… jsem v pohodě,“ odsekl Bill právě příchozímu bratrovi.
„Bille, nelži mi, je ti něco. Mně to říct můžeš,“ šeptnul Tom a posadil se k němu. Bill se na něj naštvaně podíval.
„Tak co, jaká byla?“ řekl uštěpačně Bill. Tom se na něj nechápavě zadíval.
„Já… nechápu…“
„No, mám na mysli to, jak jsi mi říkal, že už ani jeden tvůj polibek nevyjde nazmar a tak. Tak jaká byla?“ Tomovi to došlo. Jeho bráška žárlí. A to jej těšilo.
„Geniální,“ ušklíbl se mu do tváře, ale vzápětí ucítil horkost Billových rukou, když mu dal facku.
„Vypadni. Jsi jenom lhář,“ řekl Bill a vypadal že užuž vybuchne.
„Bille, tys chtěl, abych si našel holku, tak co,“ bránil se Tom.
„Ne, to tys chtěl!“ vmetl mu Bill do tváře.Tom se na něj smutně podíval a věděl, že tohle nikam nepovede a tak vstal a šel pryč.
Billa to začalo mrzet…
Párty byla v plném proudu. Všichni se skvěle bavili, až na Billa s Tomem. Sice se tvářili šťastně a spokojeně, byla to ale jen přetvářka. Vůbec tady nechtěli být. Každý byl na druhé straně místnosti. Bill teď právě popíjel, zklamaně i znuděně na gauči drink a Tom po něm nenápadně pokukoval. Mrzelo ho to, že se teď spolu ani nebaví. Celou cestu sem šli jenom mlčky vedle sebe.
A najednou – Andreas něco šeptnul Billovi do ucha a odešli spolu. Tomovi se sevřelo hrdlo. Dostal nepříjemný pocit. Ještě že Andy ani Bill nejsou opilí, ale stát se může všechno. Ale Andy je jejich nej kámoš, věří mu, tak snad se nic nestane…
Ale když ani po 10 minutách Bill nepřicházel, Tom to už nevydržel a utíkal nahoru. Z Andyho pokoje se ozývaly divné zvuky. Přišel blíž a: „Tohle se ti bude líbit, Bille,“ slyšel Andyho slizký hlas.
„Ne… prosím,“ brečel Bill. Najednou se ozval zvuk facky. No tak to ne. Nikdo nebude sahat na jeho dvojče, natož ho bít.
V Tomovi vřela krev. „Bille!!“ zakřičel a lomcoval ze zamčenou klikou.
„Tomee… pom…“ nedopověděl, protože ho Andy znovu udeřil. Tom šílel. Nevěděl, jak mu má pomoct. Dostal záchvat zoufalství a celou svou silou kopnul do dveří, které se pod návalem tlaku rozevřely.
Před Tomem se objevil obraz Andrease, jak násilím líbá jeho dvojče a Billa, který byl už jenom v džínech a snažil se Andymu vykroutit. Pořád brečel.
„Ty hajzle!“ rozběhl se po Andym a pořádnou mu vrazil. Dopadl tak, že se hlavou třískl o stůl a ztratil vědomí.
Tom pak rychle přešel k vyděšenému bratrovi. Celý se třásl a pořád brečel.
„Bille,“ šeptl Tom a pomalounku si k němu sedl.
„Tomee,“ rychle se ho chytil kolem krku. „Děkuju.“
Tom ho hladil po nahých zádech. Moc mu chtěl pomoct. Bill se ale pořád ještě viditelně třásl.
„To bude dobrý,“ líbnul ho Tom do vlasů a pořád ho k sobě tiskl. Bill se už pomalu začínal cítit bezpečněji…
Věděl, že kdyby něco, je tady Tom. Pomalu se začal uklidňovat.
„Pojď, půjdeme domů,“ pohladil ho Tom po tváři. Bill přikývl. Venku rozsvítili domovní lampu a Tom až teď uviděl Billův monokl a rozseknutý ret.
„Já ho zabiju,“ vřela v něm zlost, když se podíval na stále ještě v bezvědomí ležícího Andrease. Bill stále zhluboka dýchal. Nevěřil, že mu tohle udělal nej kámoš.
„Kde máš triko?“ zeptal se ho Tom mile.
„On… on ho ze mne strhnul… je celý roztrhaný,“ vzlykal.
„To nic,“ řekl Tom a svlíkl si mikinu. Pak ji pomalu navlékl uplakanému Billovi.
„Tak pojď, jdeme,“ chytl Billa za ruku a spolu se vydali domů. Chtěl, aby na to už zapomněl. Chtěl udělat něco, aby bylo Billovi líp.
Celou cestu domů Bill Tomovi pevně svíral ruku.
„Už je ti líp?“ zeptal se Tom po chvíli a ustaraně se na něj podíval.
„Lepší… bylo to tak hrozný… A odporný, jak… jak mě lí… líbal. Měl jsem hroznej strach,“ zastavil a tiše se díval bratrovi do očí. Tom ho chytil za ruce a políbil jej.
„Bille, já ti slibuju, že už se tě ani nedotkne. Věř mi, vždycky jsi byl můj malej bráška a tak to i zůstane. Nic se ti se mnou nestane. To ti slibuju,“ dopověděl a uviděl, že Bill se konečně pousmál.
V té jeho mikině byl fakt sladký.
Když přijeli domů, dal si Bill rychle sprchu a smyl si krev ze rtu. Tom se převlíkl a lehl si do postele. Dneska to bylo všechno tak hrozný. Kdyby mu jeho srdce neradilo, aby tam šel, tak by Billa zneužil jejich nej kámoš. Kdyby byl opilej, ale on nepil vůbec nic. Byl moc rád, že to stihl a zabránil tomu. Venku začalo trošku foukat, a tak si Tom oblíkl triko a zalehl do postele. Najednou se ozvalo klepání.
„Ano,“ křikl a posadil se.
„Ahoj,“ vstoupil už umytý Bill a v ruce žmoulal lem trika. Bylo na něm vidět, že ještě není v pohodě.
„Stalo se něco?“ zeptal se ho mile Tom.
„Můžu tady dnes s tebou zůstat?“ zeptal se nesměle a upřel na něj smutný pohled. Tom nic neřekl, posunul se, a tak vedle sebe udělal Billovi místečko. Bill si k němu lehl a vzal si do náručí jeho medvídka. Oba mají jednoho. Dostali je kdysi od babičky. Tom se pomalu posadil a s úsměvem Billa pozoroval. Byl jako malé dítě s novou hračkou.
„Tome… mám strach. Kdybys tam nepřišel, takhle by to nedopadlo,“ šeptnul Bill smutně a posadil se. Hleděli si do očí, tak dlouho. V tom pohledu bylo 17 let společného života.
V místnosti začalo být horko. Bylo tam ticho, které přerušovaly jenom prudké nádechy a nepravidelné výdechy. Tom pomalounku zvedl ruku a pohladil bratra po jemné pokožce na tváři. Bill slastně přivřel oči. I ten nejjemnější Tomův dotek mu způsoboval neuvěřitelnou slast. Konečně se Tom odvážil a už si byl jist, že se jeho rtů dotkne, ale milimetr před nimi zastavil. To už ale nevydržel Bill a přitlačil mu ruce na své rty.
Tom třel prstem o tu měkkou nádheru. Přímo ji hýčkal. Billovy rty volaly po polibku.
„Chci tě, Bille… tak moc,“ zavzdychal mu Tom vábivě do ucha.
„Ale jestli nechceš, ještě můžeš říct ne,“ dodal a políbil jej smyslně na krku, až se Billovi zamotala hlava. Odsunul Toma a vstal. Tom sklopil pohled. Věděl to a taky to i čekal. Jsou přeci sourozenci. Na tohle by Bill jistě nepřistoupil.
Jaké ale bylo jeho překvapení, když uviděl, že Bill stojí před postelí a svléká si triko. Ležel na posteli, neschopen slova.
Bill si na něj obkročmo sedl a začal ho divoce líbat. Líbali se dlouho. Divoce a nenasytně. Tvrdě i jemně. Jejich oblečení už dávno leželo na zemi. Jejich těla se o sebe vzájemně třela a jejich ruce bloudily po těle toho druhého. Divoce pronikali jazykem do úst toho druhého. Konečně poznali ten pocit. Tenhle cit je chladil, ale nekonečně je hřál. Konečně cítili teplo něčího těla a horký dech na svém krku. Jejich polibky i doteky sílily…
V domě Kaulitzových byla tma a ticho. Ticho přerušované tlumenými vzdechy obou bratrů, kteří teď poznali, že osobu, kterou hledali, měli pořád při sobě. Jen to teď už cítili jinak…
autor: B-kay
betaread: Ketty
Krásný ..
opravdu moc krásná povídka(1+2), i já při čtení cítím ty "cliché" motýlky,je to bezva. díky a piš dál
Nádherné..
nádherný moc -…
klašný
beautifule..
to byla ta nejlepší povídka od B-kay jednodílka,co já znám..ty seš prostě bezkonkurenční ;)) já vím,opakuju se..ale k této nádheře se nic jiného nedá říci
Dobře tyyyy……R-E-S-P-E-K-T….
Neskutečné 🙂
Oooo, Tom jakej je hrdina..Dokonce i dveře prokopnul…:D Krása, moc povedená povídka..
Patria k sebe… Je to jasné. Je mi ľúto, že im k tomu zisteniu pomohol Andy práve takým hnusným spôsobom.