Balls 2/2

pokračování

„Líbilo se mi to, co si o tom myslíš?“ Tom se otočil na křesle od svého stolu ve studiu v suterénu čelem k pohovce, kde po celý den seděl Bill.

„Co?“ Billův počítač byl odložený stranou a on se natahoval, aby se podíval na telefon.

„Okay, čas na přestávku, hádám,“ povzdechl si Tom a vstal, aby se protáhl. „Jdu nahoru, chceš něco?“

„Um, yeah, můžeš mi donést Redbull?“ Jeho oči neopustily displej telefonu.

Tom se vrátil s nápoji a se psy v patách, kteří po celodenním exilu v přízemí nadšeně vrtěli ocasy. Oba to vzali zkratkou k Billovi a Tom zavrtěl s úsměvem hlavou; oblíbenec.

On a Bill tu byli hodiny, dávali dohromady texty, Tom si pohrával s hudbou a oba odhazovali nápady toho druhého. Tom ten proces miloval; miloval, že to nejlepší dokázali, když byli spolu. Vlastně si vůbec nedokázal představit, že by měli pracovat jinak. Nevypadalo to, že by Bill kvapem spěchal zpět k jejich práci, tak Tom využil příležitosti a zkontroloval svůj telefon. Procházel seznamem Pokémonů, klikl na několik z nich, aby viděl, jestli se mohou dál vyvíjet.

„Ha,“ Tom klik na tlustou, šťastně vypadající růžovou věc, kterou láskyplně přejmenoval „Pumba“ a stiskl tlačítko. „Právě jsem rozvinul Slowpoke a on se změnil na Slowbro.“ Řekl pobaveně Billovi.

„Hmm, Slowbro, neumím si představit, co to je.“ Bill se usmíval, ale vypadalo to, že se k tomu nutí, a tak Tom odložil telefon na desku stolu.

„Je všechno v pořádku? Jsi nějaký napjatý.“

Bill trhl rameny. „Jsem v pohodě. Vlastně jsem se snažil chytit Pokémona.“

„Oh? Myslel jsem, že jsi přestal hrát?“

„Jo, přestal, ale konkrétně tohohle jsem chtěl.“

„Kterého?“ Tom mohl cítit, jak z Billa prosakuje melancholie, a pomyslel si, že bude nejlepší prostě hrát s ním a sledovat, jestli ho z tohoto stavu deprese dokáže dostat.

„Na tom nezáleží,“ řekl Bill tiše a znovu pokrčil rameny. „Zdá se, že nechce být chycen.“

Tom se zakabonil, věřil, že musí jít o něco víc; Bill by se nikdy nenechal zdeptat něčím tak triviálním.

„Dobře, mám se o to pokusit?“

Bill si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Zapomeň na to. Zpátky k práci.“

Tom na něj dál netlačil a ponořil se zpět do hudby. Bill o tom bude mluvit, až bude připravený.

„Takže kdy se sem dostaneš? Okay, super. Můžeme tě vyzvednout. Jo, myslím, že spí.“ Tom se opíral o balkonové zábradlí, zatímco mluvil do telefonu a díval se do jejich prázdného obývacího pokoje. „Povím mu to, jo. Okay. Ahoj.“

Tom típl hovor a se zabzučením otevřel Pokémon Go. Oči měl upřené na obrazovku, zatímco procházel chodbou, a otevřel dveře Billovy ložnice, aby se podíval, jestli je jeho bratr už vzhůru. Jen co s cvaknutím otevřel dveře, jeho telefon zavibroval a on se zajíkl, když na obrazovce spatřil modrozelené stvoření s krunýřem.

„Ty vole,“ zvedl telefon směrem k Billově posteli, snažil se o přesný pohyb, nechtěl, aby mu ta věc utekla, nikdy předtím ji ještě nikde neviděl.

„Tome? Co to děláš?“ zaslechl Billovu otázku, jeho hlas zněl zcela probuzeně.

„Cože? Oh, právě jsem domluvil s Andreasem, říkal, že příští měsíc přiletí. On, on… uh.“ Tom se pevně soustředil na házení svým Pokéballem a začínal se zlobit, že ta zatracená věc pořád poskakovala, přestože už ji chytil. „Říkal, abys mu později napsal.“

„Myslel jsem, co děláš teď?“

„Jen se snažím chytit tu zkurvenou věc.“

„Musíš to dělat zrovna teď? Jsem poněkud zaneprázděný.“

„Bille, je to zatracený Squirtle! Potřebuju ho dostat,“ zamračil se Tom a svou pozornost věnoval té malé tvrdohlavé věci zabírající většinu obrazovky.

„Já ti ukážu zkurvenýho Squirtle,“ slyšel Billa zamumlat.

„Cože?“ Tom se konečně podíval na obrazovku za Pokémonem a s vyjeknutím telefon upustil. „Co to…? Oh můj bože!“

Vidět Billa skrz kameru v telefonu byla jedna věc; ale vidět Billa nahého – v ničem, nahého, roztaženého na posteli, s jednou rukou omotanou kolem jeho penisu, zatímco druhá mizela někde u jeho zadku a dělala bůhvíco, bylo víc, než mohl Tomův mozek zvládnout.

„Oh, sakra. Bille! Já se omlouvám. Kurva.“ Tom se sehnul a poslepu hledal svůj telefon, oči nechal zavřené. Když zařízení našel, sebral ho a s rukama před obličejem rychle odcházel. „Už jdu, už jdu, do prdele.“

Zabouchl za sebou dveře a zhluboka se nadechl, ruce se mu třásly. Zastrčil telefon do zadní kapsy, všechny myšlenky na Pokémony byly náhle zapomenuty. Tom byl tak v rozpacích, mohl si je představovat, jak poníženě se Bill cítil.

Jeho telefon zabzučel a Tom jej rychle vytáhl a srdce mu vynechalo úder, když zjistil, že mu přišla zpráva od Billa.

Tom zamrkal na obrazovku, věděl, že Bill je děsný při psaní zpráv a výběru automatických oprav, ale ta zpráva se zdála být naprosto jasná.

Tom jen zíral. Dobrá, Bill s ním právě vyjebává.

Tom se nafoukl.

Potřásl hlavou, rozpačitost se zvolna měnila v podrážděnost k jeho malému bratrovi.

A Tom o tom přemýšlel, než popadl klíče od auta a odjel od domu tak rychle, jak mu to motor a složitý terén dovolovaly.

***

Říct, že se Tomovi dostalo tu noc mrazivého uvítání, by bylo velice mírné. Byl skoro až příliš vyděšený, aby otevřel přední dveře potom, co ho Bill bombardoval naštvanými zprávami, které dostal, jakmile si Bill uvědomil, že Tom raději zmizel, než aby přijal jeho pozvání, a bylo to skutečné pozvání, Bill to napsal jasně mezi spoustou dalších nadávek.

„Ahoj,“ Tom pohlédl na svého bratra na pohovce s koleny přitisknutými k hrudi.

„Vážně? To je všechno, co řekneš?“ Bill se dál díval na televizi, přestože bylo zřejmé, že jí nevěnuje žádnou zatracenou pozornost.

Tom vzdychl a odhodil klíče na konferenční stolek. „No tak, Bille. Co jsi vlastně čekal? Byl jsem v šoku, jasný? Pořád jsem.“ Tom strávil zbytek dne ježděním po okolí a snažil se porozumět všemu ve své hlavě. Šel na pláž, kam si sedl a bosými prsty se zarýval do písku, dokud se nezačalo stmívat a chladný oceánský vzduch se mu nezakousl do těla a nezpůsobil mu husí kůži.

„Máš vůbec ponětí, jaké to je ležet tu nahý a čekat, když osoba, na kterou čekáš, prostě bez jediného slova zmizí?“

„Jdi do háje, tohle není fér.“ Zabručel Tom. „Dokonce i na tebe.“ Byl připravený sednout si a promluvit si o tom, ale Bill se rozhodl být osina v zadku a Tom žádnou část toho nechtěl.

„Není to tak, že bys nikdy předtím s klukem nebyl.“ Poukázal Bill ledově.

„Oh jistě, protože to je náš největší problém.“ Odvětil Tom nevěřícně.

Bill odhodil ovladač stranou a postavil se. „Co děláme v soukromí, je naše věc.“

„Neříkám, že nesouhlasím.“ Řekl Tom jemně. „Ale já nemám strach o ostatní.“

„Jdu do postele.“

„Není ani deset,“ odpověděl Tom. Pak se na něj Bill podíval a Tom si všiml jeho červených očí a zarudlé pokožky. „Sakra, Bille…“ Při pohledu na bratra se mu přetočil žaludek. Bill, který byl celý den naštvaný, Toma nijak nevyváděl z míry, ale Bill, který celý den prosedí a pláče, nutil Toma, aby se cítil jako největší hajzl na planetě.

„Jsem vyčerpaný,“ zamumlal Bill. „Chce se mi spát.“

Tom jej následoval do patra, vnitřnosti se mu chvěly. „Jen mě vyslechni, prosím.“

„Na to jsi měl celý den.“ Odpověděl Bill tvrdě, jeho hlas zněl lehce nakřápnutě. „Mohli jsme to vyřešit, dokonce i když jsi nechtěl… Víš, mohli jsme o tom mluvit, ale ty ji prostě odešel.“

„Já vím, zpanikařil jsem, omlouvám se.“ Jak se blížili ke dveřím Billovy ložnice víc a víc, mluvil stále rychleji. „Teď jsem připravený, potřeboval jsem si to promyslet a teď…“

„Ne!“ Byla to definitivnost v jeho hlase, která přiměla Toma zastavit jen kousek ode dveří, a Bill mu nevěnoval jediný pohled, když zavřel dveře a pro jistotu zamkl zámek.

„Do prdele,“ zasyčel Tom. Byl připravený na hádku, ne na dveře před svým obličejem. Pár minut postával před Billovými dveřmi, a pak přijal fakt, že se jeho malý bratr nevrátí, dokud nebude v pohodě a připravený.

Sám ve sprše si Tom procházel všechno znovu a znovu, cítil stále větší frustraci ohledně toho, jak se to celé vyvrbilo. Byl na sebe naštvaný, že prostě nešel zpět do Billova pokoje, když jej o to žádal, nepřehnul jej na půl a dělal mu to, jako by na tom závisel jeho život. A byl naštvaný na Billa, že mu nedal druhou šanci, aby mu mohl říct, že to cítí stejně. Tom potřeboval čas, aby si to srovnal sám v sobě, a rozhodně si nemyslel, že Bill překročil hranice. Pak si představil Billa, který zjistil, že je Tom pryč a cítil se odmítnutý, a tak rozčílený, až se rozplakal. Tom se skoro chystal vyjít ze sprchy, připravený být namydlený a mokrý před dveřmi Billova pokoje, byl připravený žadonit o odpuštění a slíbit, že mu to bude dělat na věky, ale zastavil se. Bill byl příliš raněný na to, aby se mu vůbec chtěl otevřít.

Namísto toho, aby si Tom představoval, co se mohlo stát, kdyby prošel Billovými dveřmi, představoval si Billa tak, jako po celý den, nahého s roztaženýma nohama, ochotného nechat Toma, aby toho byl součástí. Kdyby Tom nebyl tak zabraný do té hloupé hry, všiml by si, jak moc se Bill snažil.

„Kurva,“ Tom se pěvně stiskl bez jakékoliv známky jemnosti, byla to jen naléhavá potřeba uvolnit se, když si vzpomněl, že byl sám se svými myšlenkami a trápil svého bratra, zatímco se mohl prostě svléknout a strávit den ve svém milovaném Billovi.

Jeho vrchol jej zasáhl tvrdě a rychle, a Tom se udělal proti zdi sprchového koutu, v jeho mysli byl Bill kolem něj, horký a těsný, a teď vlhký, s Tomovým spermatem uvnitř.

Tom to musel napravit.

***

Pokoušet se s Billem mluvit se jevilo těžší, než si Tom dokázal představit; od jejich hádky uplynulo už několik dní, a přestože se zdálo, že Billův hněv ustoupil, byl stále chladný a tichý a jeho smutek zůstával všudypřítomný dokonce i potom, co mu Tom řekl, že jej chce také. Tom nevěděl, co jiného dělat.

„Bille, musíš se mnou mluvit, alespoň když pracujeme.“ Otočil se Tom na křesle a čekal na reakci, dobrou nebo špatnou.

Bill vzhlédl od svého počítače. „Cokoli chceš udělat, je dobré.“

Tom naklonil hlavu. „Co když si chci sundat kalhoty?“

„Myslel jsem s muzikou.“ Zamumlal Bill, zavřel notebook a zvedl se s gauče. „Ale jdi do toho, jestli se na to cítíš, já budu nahoře.“

„Ah, Bille, no tak, proč se chováš takhle?“

Bill ho ignoroval a vyběhl do schodů, následován oběma psy.

„Ugh, zatracení zrádci.“ Tom se díval na toho, který byl technicky jeho pes, ale jako všechno na tomhle světě, upřednostňoval Billa.

Pes se musel cítit provinile, protože se otočil a sestoupal po schodech, aby přešel k Tomovi, položil si hlavu na jeho nohu a smutně se na něj díval. Ten chudák pes byl vždycky citlivá duše, pravděpodobně nemohl vystát špatné vibrace mezi Tomem a Billem, ani trochu se mu to nelíbilo.

„Já vím, hochu,“ zašeptal Tom a podrbal psa na hlavě mezi ušima. „Taky se mi to nelíbí.“

***

Byla jasná noc, perfektní pro pozorování hvězd, pokud jste nežili uprostřed města, kde by byly hvězdy sotva viditelné skrz smog a znečištěný vzduch, ale bylo dost příjemně, aby Tom posedával venku, vdechoval nikotin a přemýšlel, co dělat s Billem. Každý den byl o něco méně nepříjemný než den předešlý, ale pro Toma to pořád nebylo dost. Dokonce i kdyby mu Bill už nikdy znovu neuvěřil, co se jeho pocitů týkalo, potřebovali spolu dělat to, v čem byli nejlepší – být dvojčata. Nic se nedařilo, pokud to nedělali společně, vypadalo to, že se všechno rozpadá. Nedokončili žádnou práci, psi se cítili mizerně, a dokonce už i jedli odděleně.

„Nehraješ pořád tu podělanou hru, že ne?“

Tom rychle vzhlédl od telefonu, na kterém si prohlížel Billův instagramový účet, a schoval telefon do kapsy. „Ne, nehraju to už… nějakou dobu.“

Neslyšel Billa vejít na terasu a byl rád, že Bill přišel ven, zatímco tu je i on. Předpokládal, že ho ven vyhnala závislost na nikotinu. Bill se postavil k zábradlí, zaklonil hlavu a vydechl kouř přímo do vzduchu. Nic dalšího neřekl.

„Co to piješ?“ zeptal se konečně Tom, když se na svém křesle opět uvolnil.

Bill zvedl skleničku, kterou držel v ruce, a trochu si krkl. „Whisky.“

„Dík, že ses zeptal, jestli taky nechci.“ Ušklíbl se Tom a doufal, že bude konverzace pokračovat, bezpečná konverzace.

„No víš, v posledních dnech nevím, jestli jsi doma,“ řekl Bill. „Nebo jestli se beze slova někam nevypaříš.“

„Ugh, Bille…“

„Já vím, já vím, zapomeň na to. Omlouvám se.“

„Bille,“ zkusil to Tom znovu jemně. „Můžeme o tom mluvit, chci o tom mluvit. Řekl jsem ti, co cítím.“

„Já vím,“ řekl Bill klidně a notně si zavdal jantarové tekutiny ze skleničky. „Vždycky jsem to věděl. Tys to vždycky věděl. Vždy to tu bylo.“

Tom chtěl zakřičet „Tak kde je problém?“, ale jeho ústa opustila jiná otázka.

„Takže, proč teď? Proč jsi nic neřekl?“

Bill si povzdechl, oči upřené na sklenku. „Už jsem unavený z toho, jak to držím v sobě.“ Podíval se na Toma. „Chtěl jsem tě tak moc.“

Tom byl ohromený; alkohol očividně odváděl svou práci, když rozvazoval Billův dříve pevně zamotaný jazyk.

„A teď?“ zeptal se Tom a skoro nedýchal. „Takové pocity prostě nezmizí.“

„Jo, ale ty bys mohl.“

Tom se s povzdechem zvedl a postavil se vedle Billa, překvapený, že se Bill neodtáhl ani nepohnul. „Jako bych byl schopný od tebe odejít. Potřebuju tě víc než ty mě.“

Bill potřásl hlavou a Tom by přísahal, že zpoza skleničky zahlédl na Billových rtech náznak úsměvu. „To ukazuje, žes to vždycky věděl.“

Vyčkávali v příjemném tichu, Tom tu chvíli nechtěl zničit tím, že by řekl něco nevhodného. Nebyl si úplně jistý, ale měl pocit, že věci budou v pořádku, všechno, co je potřeba, je dát Billovi dostatek času, aby se dostal přes své zraněné city a viděl, že může mít s Tomem všechno, co chce. Tomovi to dalo střípek naděje a pocit uvolnění, který pocítil poprvé od doby, co se to všechno začalo sypat.

***

Když se příštího rána dostal Tom do přízemí, káva už byla připravená, což znamenalo, že se Bill už vyhrabal z gauče, na kterém večer usnul. Tom se vrátil domů potom, co zajel nakoupit nějaké cigarety a jídlo pro psy, a našel ho, jak odpadl, přikryl jej dekou a nechal ho tam.

Bill seděl u kuchyňského stolu stále zabalený v dece, jeho vlasy zářily jako zlato a diamanty ve slunečních paprscích, které pronikaly oknem, a na okamžik vyrazily Tomovi dech.

„Dobré ránko,“ řekl Tom vesele, jakmile se vzpamatoval.

Bill zahučel odpověď kolem toastu, který právě nakousl, a Tom byl rád, že jeho bratr nejeví žádné známky smutku nebo rozčilení, dokonce zahlédl, jak Bill kýval nohou dopředu a dozadu kolem židle, což znamenalo, že má dobrou náladu.

Tom oběma nalil kávu a obdržel od Billa tlumené „díky„. Předtím, než se posadil, sebral z pultu igelitovou tašku, kterou tam minulou noc nechal, položil si ji do klína, když si sedal naproti svému dvojčeti. S úsměvem nahmatal věc ukrytou v tašce a doufal, že to Billovi bude připadat tak vtipné jako jemu, když je včera viděl v obchodě.

Bez toho, aby si Bill něčeho všiml, vyndal z tašky jeden z měkkých míčků s tématem Pokémonů, které obstaral na svém nákupním výletu, a s perfektní přesností ho hodil, dost silně, aby se míček trefil Billovi do čela a dopadl na poslední kousek jeho snídaně.

„Co to sakra…?“ Bill se podíval na míček a pak zpátky na Toma. „Proč po mně házíš věcmi?“

„Tak zaprvé,“ odpověděl Tom. „Vím, že to bylo zbabělé prostě utéct a odejít bez jediného slova.“ Pak vytáhl z tašky další červeno bílý míček a znovu jím Billa trefil. „Ale ty musíš uznat, že ses choval jako totální blbec. Jen proto, že tu mezi námi něco je, a ty o tom víš, já o tom vím a vůbec, možná to vědí všichni,“ vyjekl Tom. „Nemůžeš to na mě takhle vybalit a čekat, že na tebe do pěti vteřin skočím.“

Bill vykulil oči a k Tomově úlevě vypadal spíš pobaveně než naštvaně.

„Takže, co – snažíš se mě chytit? Pokéballama?“ ušklíbl se Bill a zvedl jeden z míčků, aby si je prohlédl. „Kdes je vůbec sehnal. Víš, vypadají docela dobře.“

„Za druhé,“ řekl Tom a ignoroval ho. „Jsem připravený na tebe skočit teď.“ Hodil míčkem tak, že trefil Billa do ramene a spadl mu do klína. „Takže až mi budeš chtít odpustit…“ pokrčil Tom rameny a věnoval Billovi nadějný úsměv.

Bill se na něj jen upřeně díval, tak Tom s povzdechem vytáhl další z plyšových koulí.

„Myslím na tebe, když si to dělám.“

Plyšová koule narazila Billovi do nosu a on si odfrkl. „Víš vůbec, kolik lidí mi za den na instagramu napíše úplně to samé?“

Tom se nafoukl a připravil si další míček. „Nikdy nenajdeš nikoho, kdo by byl ochotný zabývat se tebou jako já.“

Bill zamrkal, když mu další míček zasáhl tvář. „Ty nikdy nenajdeš nikoho, kdo tě nezabije, pokud nepochopíš náznak.“ Zamumlal.

Tom z tašky vytáhl poslední míček. „No, mám už jen jednu kouli.“

Bill si založil ruce a přísně se na něj podíval. „Vážně doufám, že ne.“

Tom přetočil míček v dlani, a konečně se na Billa podíval. „Miluju tě.“ Prohlásil a prudce hodil míček, který mířil Billovi do hrudi. K jeho překvapení Bill chytil míček dřív, než dosáhl cíle, a z Billova výrazu usoudil, že je stejně překvapený jako on sám.

Tom čekal, jestli Bill něco řekne, ale ten jen zíral na míček ve své ruce a na Toma se vůbec nepodíval. S povzdechem si Tom stoupl.

„Neříkej, že jsem se nesnažil. Jdu do sprchy.“ Jeho hlas byl klidný, ale nohy se mu třásly, když vybíhal schody do koupelny. Byl příšerně nervózní, když se svlékal a dychtivě toužil po horké sprše, která jej snad dokáže uklidnit. Byl to zvláštní krok, ale Tom nelitoval. Řekl, co potřeboval, a nyní bylo na Billovi, jestli se odhodlá a udělá něco pro to, co chce on. Pokud by Bill nic dalšího nechtěl, Tom by to přijal a udělal by cokoliv, aby to všechno vrátil do normálu.

Tom byl pod horkou sprchou jen několik minut, když se dveře koupelny otevřely.

„Bille?“ otevřel dveře sprchového koutu a viděl, jak Bill vysypává míčky do umyvadla vedle dveří. Bill vzhlédl a pomalu si prohlédl Tomovo nahé mokré tělo odshora dolů. Sebral jeden z míčků a postavil se přímo před otevřené dveře sprchového koutu.

„Přiznej, že to, cos udělal, bylo neomluvitelné.“ Řekl a hodil plyšovou kouli na Tomův hrudník.

Tom se ušklíbl. „Zřejmě ne tak neomluvitelné.“

Bill vzal jiný míček a hodil jím přímo do Tomova rozkroku. „Řekni to! Řekni, že to je neomluvitelné a ty máš štěstí, že máš tak skvělého bratra, který tě tolik miluje a dokáže ti odpustit i ty největší sračky.“

Tom se rychle vyhnul, aby chránil svoje nádobíčko, ale smál se. „Dobrá, je to neomluvitelné. Je mi to líto.“

Se souhlasem sledoval, jak si Bill sundává tričko a hází jej na podlahu. „Dobře, teď můžu přiznat, že jsem se choval jako blbec a vynahradím ti to, ale napřed,“ Bill vzal další míček a trefil jím Toma do obličeje. „Přiznej, že jsi poznal, že s tebou flirtuju, a jen jsi předstíral, že se to neděje. Odmítám uvěřit, že bys byl tak zabedněný.“

Tom se na něj rozpačitě zadíval. „Fajn, myslím, že hluboko uvnitř jsem to věděl.“

Bill přikývl a stáhl si boxerky. „Myslím, že jsem to mohl zvládnout lépe.“

Tom ho sjel pohledem, jeho tělo na Billovu nahotu a blízkost značně reagovalo. Stál pod vodou úplně tvrdý a vůbec se za to nestyděl.

„Pojď sem, malý Squirtle.“ Řekl Tom, vzal Billa za ruku, vtáhl ho do sprchy a zavřel za nimi dveře.

Bill se ušklíbl a protáhl se za Toma pod sprchovou hlavici, zatímco Tom fascinovaně hleděl na proud vody, který Billovi ničil účes a lepil vlasy podél jeho tváře, a pak stékal v malých cestičkách domů, a Tom je chtěl všechny zoufale následovat svým jazykem. Natáhl se pro polibek, přitáhl k sobě Billa blíž a zrušil poslední mezeru mezi nimi.

Billova ústa byla teplá a vlhká, a když Bill zasténal kolem Tomova jazyka, vyslal mu vibrace přes celé tělo přímo do klína. Tom cítil, jak jej Bill natlačil proti zdi a byl víc než šťastný, když Bill převzal vedení a srazil jejich klíny dohromady, identické penisy po sobě přejížděly rychleji a rychleji.

S omámeným výrazem ve tváři chytl Tomovu bradu do své ruky. „Miluju, jak vypadáš, když jsi celý mokrý.“ Přejel rukou Tomovi po čele a odhrnul mu mokré vlasy dozadu.

Tom chtěl říct Billovi to samé, ale to vyžadovalo mluvení, a všechno, co chtěl Tom dělat, bylo Billa líbat. Tak to udělal. Tom už dříve slyšel o něčem, co se dalo popsat jako „kouření jazyka“ a rozhodl se, že to bylo přesně to, co právě dělali s Billem, a dělali to dobře.

Tom zaprotestoval, když Bill nakonec přerušil polibek, ale potom se Bill svezl na kolena mezi mýdlovou vodou nasáklé Pokébally u Tomových nohou.

„Aby bylo jasno,“ řekl Bill a jeho hlas se odrážel od kachliček. „Tohle jsou jediné koule, které mi můžeš házet do obličeje.“

Tom se rozesmál, ale jeho smích se rychle proměnil v zasténání, jak ho Bill jen lehce pohladil po varlatech a pak je pohltil do svých úst, a Tom se opřel o zeď sprchového koutu a kousal se do rtu. Samozřejmě že už si se svými koulemi dříve hrál, ale nikdo to nedělal tak delikátně jako Bill – bral je do pusy najednou, a poté je vsál celé dovnitř a olizoval prostředek jeho šourku, načež měl Tom co dělat, aby se udržel na nohou.

„Opravdu máš skvělé koule.“ Vydechl Bill a párkrát lehce zatahal nahoru a dolů za jeho penis. „A tohle,“ dodal a přejel jazykem přes špičku Tomova penisu tak nenuceně, jako by to byla zmrzlina. „Tohle je perfektní.“

„Protože je stejný jako tvůj.“ Podařilo se říct Tomovi. Bill ho kouřil a všechno, co Tom mohl dělat, bylo střídavě sledovat, jak jeho penis mizí v bratrově puse, a zaklánět hlavu proti zdi. Kroutil boky dopředu a dozadu, nebyl schopný zůstat v klidu. Roztřeseně zamotal své prsty do Billových vlasů a užíval si, jak moc se do toho Bill dostal – sténal kolem něj a pořád hladil jeho koule.

Až příliš brzy jej Bill pustil, těžce oddechoval a podíval se na něj, jeho oči byly tmavší, než Tom kdy viděl. Billův vlastní penis byl tvrdý a stál proti jeho břichu. Chytl se Tomových boků, aby získal stabilitu, a postavil se, téměř upadl, ale Tom jej snadno chytl.

„Pojď se mnou,“ nařídil Bill, a Tom byl sotva schopný napůl vypnout vodu a už byl vytáhnut ze sprchy a vyveden na chodbu.

„Bille,“ Tom se smál celou cestu k Billově ložnici. Pak ho Bill pustil a vyšplhal se na postel, dokud neležel na zádech s nohama doširoka od sebe, ve stejné pozici, v jaké ho Tom minule našel, a ztuhnul jako idiot.

„Ukaž mi to.“ Řekl Bill tiše.

„Myslíš, co jsem měl udělat?“ zeptal se Tom, pro jednou mu to docvaklo rychle.

Bill přitakal a Tom se vyškrábal za ním, jeho penis poskočil, když mu došlo, že tohle je to správné, a rozhodl se, že části Billova těla, které běžně schovával, jsou stejně dokonalé jako ty, které ukazoval na veřejnosti, ne-li lepší.

Zkusmými doteky Tomovy prsty objevily cestu k Billově malé dírce, než je přesunul na spodní část Billova penisu a vyloudil tak ty nejsladší zvuky povzbuzení, zvuky, o kterých si nemyslel, že by je byl Bill schopen vydat. Tom se posunul ještě výš, aby mohl Billa políbit, a přitiskl svůj penis přímo pod Billovy koule.

Oba byli pořád mokří ze sprchy, kapky vody se vsakovaly do ložního prádla, ale nikdo si toho nevšímal, rty měli spojené a jejich těla se o sebe naléhavě otírala. Tom se posunul dolů, dost na to, by mohl olíznout Billovu propíchnutou bradavku a vzít ocelový kroužek mezi zuby.

„Sakra,“ zamumlal Bill, rukama tiskl Tomova ramena. „Tohle miluju.“

Tom jej olizoval a kousal a jeho ruka sjížděla dolů, dokud se znovu nedotkla jeho zadku. Cítil, jak se Bill přetočil, a jak potom něco narazilo do jeho tváře. Propustil jeho bradavku a otevřel víčko tuby s lubrikantem, aby si štědře pokryl prsty.

Velmi rychle odhalil způsob, jakým to měl Bill rád, pohřbil v něm dva prsty za neustálého olizování a sání bradavek; Tom nikdy Billa neviděl, že by se tolik třásl, drobné otřesy projížděly jeho tělem, zatímco sténal a svíjel se pod ním, dokud jej od sebe nakonec neodstrčil.

Tom skončil na zádech a Bill se po něm plazil, dokud neseděl obkročmo na něm, dráždivě klouzal tam a zpátky po celé jeho délce. Tom na něj jen zíral, na svého krásného bratra, jeho vlasy stále vlhké a rty oteklé od Tomových zuřivých polibků. Bylo téměř bolestivé se na něj dívat, vypadal nad Tomem tak nevinně, téměř jako anděl.

„Chci na tobě jezdit, dokud se neudělám.“ Naklonil se Bill dopředu, zašeptal a roztříštil tak celou Tomovu iluzi.

Tom byl naprosto poblázněný, když nad ním Bill balancoval, a chytil jeho penis pevně do své horké dlaně. S každým pohybem z Billa cákaly kapky vody, stříkaly Tomovi do tváře, na hrudník, všude. Bill se do toho ponořil až příliš na to, aby mohl říct, co cítí, když na Tomovi jezdil, horlivě se hladil a Tom jen zíral, naprosto uchvácen. V téhle poloze mohl Bill kontrolovat rychlost a úhel, a očividně se nestyděl využívat to ve svůj prospěch, krotil se a houpal na Tomově penisu, který hrozil brzy vybuchnout.

Bill otevřel oči, pohlédl dolů na Toma a zpomalil. „Je to dobré?“ zeptal se. „Potřebuješ víc?“

Tom prudce zavrtěl hlavou, věděl, že později bude mít spoustu příležitostí roztáhnout mu nohy a pořádně do něj bušit. „Je to perfektní, pokračuj.“

A Bill pokračoval, až dokud Tom necítil, jak jeho penis touží po úlevě. Sáhl dolů, zoufale stiskl Billův penis a silně za něj zatahal.

„Prosím, Bille.“ Zasyčel.

Bill proti němu přirazil a z úst se mu vydral přiškrcený výkřik. „Udělej se do mě.“ Zasupěl a pak už byla Tomova hruď zmalovaná jeho horkým vrcholem, a Bill se na něj skácel s železným objetím.

Tom jej popadl za boky a párkrát přirazil vzhůru, s ústy otevřenými v němém výkřiku, když konečně dosáhl svého uvolnění a rychle tak následoval Billa silnými záškuby, dokud nebyl hotový.

„Bože, to bylo něco.“ Řekl Bill roztřeseně, zatímco stále seděl na Tomovi. Shlížel dolů na Toma, jako by právě poznal úplně nového člověka, někoho, kdo byl vždycky poblíž, ale nikdy si ho doteď nevšiml. „Sakra, Tome, máš neuvěřitelnou výdrž.“

Tom se zasmál, ale stále měl potíže popadnout dech, a tak se rozkašlal.

„To ty jsi odvedl všechnu práci,“ řekl, když se mu podařilo nadechnout.

„Jo, ale, kurva,“ řekl Bill, jeho hlas zněl dojatě. „Jsem… jo, bylo to dobré.“ Byl zarudlý od hlavy až na břicho a Tom se ušklíbl, když si jej stáhl k sobě, a ucukl, když vyklouzl z Billova těla.

„Jasně, že to bylo dobré,“ řekl mu Tom. „Všechno je lepší, když to děláme spolu.“

Bill souhlasil, mazlil se s Tomovým nosem a líbal jej na tvářích. „Vidíš?“ Říkal jsem, že se ti to bude líbit.“ Na moment se odmlčel, a pak se na Toma vážně zadíval. „Nemusí to nic znamenat, pokud nechceš, víš… jestli tě to děsí.“

Tom na něj udělal obličej a plesknul jej po hlavě. „Blbečku. Znamená to všechno.“ Chtěl se znovu nakopnout za to, že se Bill cítí jinak než milován. „Takhle bych si s tebou nikdy nezahrával.“

Bill přikývl a věnoval mu ospalý, ale spokojený úsměv. „Ani já ne.“

Sdíleli pár dlouhých polibků, než se Tom s lítostí odtáhl. „Musím jít vypnout sprchu.“ Řekl a cítil se pošetile. „Nebo z toho zešílím.“

Bill si odfrkl a odkulil se od něj. „Jdi. Stát Kalifornie ti děkuje.“ Ušklíbl se na Toma. „A já taky.“

Potom, co Tom zastavil tekoucí proud vody a sebral promočené míčky ze dna sprchového koutu, vrátil se do Billovy ložnice, dychtivě vklouzl do postele za teplem Billova těla a zůstal tam po zbytek dne. A po zbytek týdne. Po zbytek života.

Když Tom vešel, Bill vypadal, jako by spal, ale Tom věděl, že jen odpočívá. Vypadal tak zatraceně dobře, že Tom vytáhl svůj telefon a zachytil ten moment do své galerie.

„Tady.“ Podal Billovi telefon a vklouzl za ním pod přikrývku, omotal paži kolem Billa, přitáhl si jej, dokud se zády nenatiskl na jeho hruď. Opřel bradu mezi Billova ramena a krk a sledoval, jak si Bill fotku přeposílá.

„Tuhle hodlám nahrát.“ Řekl mu. „Chci si to zapamatovat.“

Tom přikývl. Nepotřeboval fotku, aby si to pamatoval, ale potěšilo ho, že si ten okamžik chce Bill zdokumentovat. Sledoval, jak Bill otevřel Pokémon Go a v té chvíli telefon zavibroval.

„Squirtle je zpátky.“ Řekl Bill. „Chceš, abych ti ho chytil?“

„Ne,“ odpověděl Tom. „Ty ses vystříkal všude po mně.“* Vtiskl tvář do Billova krku a jemně jej kousl, což přimělo Billa se smát.

„Tys všechno vystříkal do mě.“ Připomenul mu Bill a odložil telefon na noční stolek.

„Jo, a chci to udělat znovu.“ Informoval ho Tom.

„Mhmmm,“ souhlasil Bill, přitáhl si Tomovu ruku k obličeji a vtiskl na ni několik polibků. „Ten plán se mi líbí.“

Pitomí Pokémoni, pomyslel si Tom. Nic z toho nepotřeboval. Zavřel oči a vdechoval Billovu vůni, jak si jej držel blízko u sebe.

Tom už to nejlepší měl.

Poznámky: * Ta věta v originálu zní: „You squirtled all over me.“ Což má být vtípek s názvem Pokémona – Squirtle. V češtině to tak nevyzní a byly části, ve kterých slovní hříčky hrály velkou roli. Už samotný název „Balls“ – míčky nebo koule?

autor: Haylzee
překlad: Vanity Blair