Ahojte, posielam svoju kratučkú jednodielku v češtině, ktorá ma napadla pri pesničke Berlin, vlastne som ju napísala hneď po koncerte ešte na hoteli. 🙂 V pc mám poviedok fakt veľa, aj veľa rozpísaných, ale nikdy som sa neodvážila ich takto verejne poslať. Nakoľko je poviedok žalostne málo, možno prišla moja chvíľa 🙂 Budem vďačná za každé jedno prečítanie, komentár, čokoľvek 🙂 Autora to veľmi povzbudí, keď vidí, že to má význam 🙂 Vopred sa ospravedlňujem za nejaké chyby alebo nejasnosti v texte, ale tie jazyky sa mi trošku pletú 🙂 Ďakujem Janule za zverejnenie a opravu 🙂 Alexia
Berlín, Berlín, Berlín… Tak rád bych se vrátil, kdyby to tak šlo. Uplynulo deset let… Deset let a já jsem každý den přemýšlel, zda nebyla chyba odejít, jestli jsem neměl zůstat alespoň poblíž a potichu sledovat situaci tak, aby na to nikdo nepřišel. Mohl jsem, avšak byla by to psychosebevražda. Ne že by teď nebyla, ale je to menší zlo. Rozhodně menší, než zůstat.
Poslední týden jsem přemýšlel nad Tomem každý den. Ne že bych o něm předtím nepřemýšlel, ale teď to bylo jiné. Po celou dobu, co jsem se přistěhoval do Los Angeles, jsem ho nepřestal milovat, ale postupem času jsem se alespoň dokázal začlenit do normálního života, i když to bylo pořádně těžké, ale posledních pár dní bylo úplně zvláštních. Představoval jsem si ho, když jsem dělal absurdně obyčejné věci, například když jsem pil čaj nebo si čistil zuby. Myslel jsem na něj před spaním, dokonce se mi o něm zdálo. Ano, sny byly nejhorší…
Už ani pořádně nevím, jak vypadá; viděl jsem sice pár fotek v novinách, ale to je všechno. Zajímalo by mě, jestli se mu také dělají takové hrozné vrásky jako mně. Holt už jsem starý.
Ne, nemůžu se vrátit, i když bych velmi chtěl. Nedokážu se na Toma jen tak podívat. Ne po tom, co jsem beze slova zmizel z jeho života. Možná by se mnou ani nemluvil, vždyť já mu nedal žádné vysvětlení, neřekl jsem mu ani jen blbé „sbohem“, nic!
Na dnešní den jsem si vzal volno. Neměl jsem chuť se s nikým setkávat, nikomu odpovídat na hloupé, stále se opakující otázky. Celý den jsem proležel v posteli a zamýšlel se nad svým životem a největší ztrátou v něm. Cítil jsem se opravdu hrozně a deštivé počasí mi nijak nepomáhalo. Vstal jsem z křesla a přešel k oknu. Sledoval jsem, jak se kapky hustého deště snaží prorazit okno znovu a znovu. Dnes to byl obzvlášť nepříjemný déšť. Zdálo se, že mám dokonce nad sebou jeden mrak. Takový jen pro mě. Moje soukromá deprese.
Bože, Tome, jak se tě mám zbavit? Nechci na tebe už víc myslet, slyšíš? Nechci!
Pořád jsem stál u okna jako nostalgická troska. Začínaly mě bolet svaly kolem krku, nějak to celé na mě dolehlo nejen psychicky, ale i fyzicky. Možná bych si měl jít lehnout a prostě jen zírat do blba. Nějakým způsobem vypnout mysl, dát si takový restart. Ano, to by mi mohlo pomoct.
Záložka byla fotka nás dvou s Tomem. Právě tehdy jsme oslavovali patnácté narozeniny. Jsme vyfocení s dortem, jak nalepení na sobě sfoukáváme svíčky. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byly to narozeniny, kdy mi Tom dal naposled pusu na tvář. Od té doby nic, začal mít ke mně jakýsi divný odstup. Určitě si myslel, že jsme už dost staří na takové věci, ale já bych dal fakt cokoliv za takovou pusu na tvář. Alespoň objetí… cokoliv. I jeden pohled by mi stačil.
Díval jsem se na tu fotku nepřetržitě tak dlouho, až mi začaly téct slzy. Jedna po druhé … Chtěl bych všechno vrátit zpět, chtěl bych, aby mi znovu bylo patnáct a žít si svůj bezstarostný život s Tomem. Ale už je pozdě brečet, vše je nenávratně pryč a mně nezbývá, než čas od času prolít pár slz a prostě jít dál bez něj. A takto to snášet až do konce života …
Se slzami v očích jsem na chvilku usnul. Ze spánku mě vytrhl pocit, že někdo klepal. Myslel jsem si, že se mi to zdálo ve snu, ale čím víc jsem se probouzel a vnímal realitu, tím víc jsem si uvědomoval, že se mi to jen nezdá a že na opačné straně dveří opravdu někdo stojí a klepe. Neochotně jsem se vysoukal z postele, nahodil župan a vydal se ke dveřím. Kdo to může být? Dnes jsem rozhodně nečekal žádné návštěvy, chtěl jsem se jen utápět ve smutku. Takový „pohodový“ den.
Otevřel jsem dveře, a to, co jsem za nimi viděl, mě téměř dostalo na kolena. Přestal jsem dýchat, srdce mi vynechalo jeden úder. Nemohl jsem uvěřit, na koho se dívám. Byl to ON. Byl to Tom a byl tak krásný a tak dospělý. Připadal jsem si hloupě, nechápavě jsem na něj zíral dost dlouhou dobu beze slova, ale nevěděl jsem, co říct. I kdybych chtěl, nedalo se. Každá hláska, kterou jsem se alespoň pokusil vydat, se zasekla někde na půli cesty ven. Celé tělo mi úplně strnulo, když udělal krok blíž ke mně.
„Ahoj.“ Řekl Tom, dokonce i jeho hlas byl mužnější. Díval se na mě stejně překvapeně jako já na něj. Museli jsme vypadat jako zrcadlo. Byl tak jiný, měl rozpuštěné vlasy sahající pod ramena, vousy, pár jemných vrásek, ale stále to byl on. Můj Tomi.
„Tak moc jsi mi chyběl.“ Zašeptal, oči se mu zaleskly stejně jako mně. Byl jsem doslova paralyzovaný, jediné, co jsem dokázal, bylo nechat slzám volnou cestu.
„Bille, možná se vidíme naposledy, ale… Poslední týden nemohu ani spát, byl jsem celé noci vzhůru, musel jsem tě najít, i kdyby mě to stálo život. A vlastně možná i bude…“ Nechápal jsem, o čem mluví, tedy… proč naposledy teď, když mě našel? Jediné, co mi z jeho slov dávalo smysl, bylo, že už vím, proč moje deprese zesílila přesně před týdnem. Opravdu jsme na sebe napojení, proto jsem na něj tolik myslel. Bylo to vzájemné, přivolával si mě.
Mozek se mi odpojil od těla, prošel mnou přímo elektrický výboj. Žaludek mi dělal kotrmelce, a dokonce jsem chvilku myslel, že omdlím. Neuměl jsem zpracovat, co se právě stalo, i když to trvalo jen chvilku. Tom mě opravdu políbil? Stalo se to, na co jsem čekal celý život?
Komentáře
No a kde máme nějaké pokračování??? Takhle to utnout v tom nejlepším, když už jsou konečně zase spolu, to se nedělá!!!! 😁
Bolelo to, číst všechny ty Billovy myšlenky, ale hádám, že Tom to celou tu dobu cítil úplně stejně, takže jsem ráda, že se konečně vzmužil a Billa si zase našel ❤
Jeee to byla mila povidka. 🙂 Pekne se cetla a s happy endem 💕 klidne posilej dal, rada si prectu neco aktualniho. 🙂
To je nádherná povídka doufám že máš ještě další krásné povídky.
Úžasná povídka ❤️. A kdyby měla pokračování, byla by nejúžasnější. Díky ❤️
Ten začiatok mi bol strašne povedomí, zrejme si nebola prvá, ktorú niečo také napadlo. Ale koniec už bol o inom. Keď prišiel Tom, začal hovoriť, ako naňho myslel, ako sa možno vidia naposledy, normálne som si myslela, že má nejakú smrteľnú chorobu a prišiel sa vlastne rozlúčiť. Ale zdá sa, že nie. Našťastie. Tak ďakujem za príbeh, rada si prečítam aj ďalšie.
Ja jsem mela takovou radost, kdyz jsem zde zahledla novou povídku, udělala jsi tim muj den krasnejsim, za to Ti patří muj prvni dík 😍!!! Pochopitelne jde i za Januli 😉. Rovněž si cenim překladu do češtiny, umím si predstavit, ze to byla makacka a 100% by bylo mnohem pohodlnější to sem hodit v mateřském jazyce. Takze dekuju i za snahu❣️ K deji samotne jednohubky – presne jak tu psala přede mnou tusim Zuzu … ukončit to ve chvili, kdy to vlastne cele teprve poradne začalo??? To se delaaa?!?!?! WTF 😂😂😂 ! Neboj, zertuju, samozrejme chapu, ze o tom tenhle příběh byt nemel a sdělení bylo nekde uplne jinde. Za me 👌🏼. Uz ted se tesim na dalsi Tve počiny, Alexia 🥰. Pokud jsi tedy neztratila odvahu k jejich zveřejnění. Uprimne doufam, ze ne – tak uz neotalej a pojď do nas haha 😃😘😎.
Konecneeeeeeee…nejaka povídka zas. Moc hezká.
Chtělo by to potlačování kdxz už takhle začali.. 🤣🤣🤣
Ďakujem Vám všetkým krásne ❤️
[9]: určite bude avšak nastali komplikácie ohľadne času a prekladu a bla bla ale pracujem na tom aby som januli mohla čo najskôr poslať niečo viacdielne 🙂
Je to super 🙂 myslím že by jsi měla psát dál. Máš pro to talent. Povidka je fakt hezká , dobře se čte 🙂 měla bys šupem dodělat i ty rozepsané a poslat je do světa … K nám! 😀 🙂
Ty jo , povídky jsem četla jako “malá”. Nedávno sem si vzpomnela a vůbec mě nenapadlo ,ze tu budou ještě nějaký nový nebo ze celkove tu ještě někdo bude 😀 je to super ,jsem do nich zazrana stejně,jako před x lety 🥰
Ty jo , povídky jsem četla jako “malá”. Nedávno sem si vzpomnela a vůbec mě nenapadlo ,ze tu budou ještě nějaký nový nebo ze celkove tu ještě někdo bude 😀 je to super ,jsem do nich zazrana stejně,jako před x lety 🥰