autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Na tuhle otázku však odpovědi raději nehledám…
Všechno je najednou tak zvláštní… a já se v ničem nevyznám…
Dokonce ani v sobě. Tak moc jsem chtěl tu dohodu zrušit… Naivně jsem si myslel, že když to udělám, bude všechno tak, jak má být a Bill bude zase mým mladším dvojčátkem jako kdysi.
Jenomže jak se na něj můžu dívat jako na své dvojče, když přesně vím, jak dokáže milovat?…
Znám každej kousínek jeho kůže… i když ne dlouho, ale poznal jsem tu nádhernou možnost dotýkat se jej. Mé oči už viděly moc, mé dlaně chtěly také okusit tu krásně zakázanou smyslnost…
Líbal jsem jej…
Ach bože, kdo mi pomůže?!
Jsem tak pyšnej, že si ani nedokážu přiznat, co vlastně cítím! Děsím se toho citu, který ve mně pomalu roste a je pořád silnější a silnější. Nechci to cítit! A už vůbec ne k Billovi!
Nemůžu… t-to prostě nejde…
Unaveně jsem se svalil na čerstvě ustlanou postel a můj pohled se upřel ke zdi vedle mě… Kolikrát jsem tyhle zdi pozoroval?! V různejch hotelích, bytech, nebo prostě všude, kde jsem se z těma holkama miloval… všechno bylo tak rychlé a já se pak vždycky dlouhé hodiny díval do zdí přede mnou a ptal se sám sebe, co mi vlastně chybí?
Dnes jsem na to asi konečně přišel. Dnes jsem tu mezírku, která mě dělila od štěstí, konečně našel… a nechal jsem ji jít…
Já si jej nezasloužím. Určitě jej nějaká holka bude milovat daleko více, než já… Počkat!!!
Prudce jsem se posadil a nechápavě jsem se zahleděl prázdným pokojem. Mé oči zoufale hledaly vysvětlení, proč mě to napadlo. „Určitě jej nějaká holka bude milovat daleko více, než já…“…víc než já?!
Bože můj, t-to přece nemůžu…
J-já jej miluju… Ne! Tohle ne! Nemůžu milovat své dvojče! To přeci nejde!
Zítra jedeme domů a mě tahle naše hra jistě přejde! Najdu si nějakou kočku a zase začnu žít tak jako dřív.
Jo jo! Přesně to udělám!
Svlékl jsem se a jen ve spodním prádle jsem se zabalil do teplé deky, která byla tak dlouhá, že jsem si ji kolem sebe mohl omotat klidně dvakrát. Pomalu jsem zavíral oči a snažil jsem se vzpomenout si na obličeje všech těch holek, které mě kdysi svedly… Byly to jenom obyčejné fanynky… Dokonce bych někde možná našel i fotografie nebo spodní prádlo, co jsem mnohdy dostával jako odměnu za skvělou noc… Jenomže tohle už bylo pryč! Ten starej Tom byl pryč! A já jej nedokázal v sobě jenom tak na povel najít!
Je to pro mě až příliš těžké…
Bill:
Po dvou nekonečných měsících, strávených jenom prací a povinnostma, jedeme konečně domů.
Já už mám hezky sbaleno, a to už je co říct, protože jsem vždycky ten, na kterýho ty ostatní čekaj. Dnes jsem však v posteli dlouho nevydržel.
Bylo něco kolem sedmé, ještě ani sluníčko nestihlo pořádně vyjít a já už byl vzhůru. Vlastně, jako bych ani nespal. Pořád jsem nad tím musel přemýšlet… ten polibek… bylo to tak nečekaný, ale strašně mě to potěšilo.
Už dost dlouho si dokážu uvědomit, že jsem do něj blázen! A kdybych mohl, vykřičel bych to do celého světa, že osoba, která popletla mé srdce, je právě můj bratr, kterej však o mně nechce ani slyšet!
To jsem tedy hezky dopadl…
Vždy jsem si přál potkat někoho, kdo bude mé city opětovat a naše láska bude vzájemná… Nevím, kde jsem udělal chybu… Ale lidé přece nadělají spoustu chyb, než se dokážou z něčeho poučit. A přesně tohle byl i můj případ. Neměl jsem to dovolit!
Nikdy se to nemělo stát!
Teď už mi zbývá jenom čas a možnost, že to někdy přebolí. Myšlenka nebo naděje, že ten polibek byl danej z lásky nebo něhy, mě už unavila, protože jsem doufal neskutečně dlouho!
Byl jsem schopnej se mu celej odevzdat a beze slova odporu přijímat jeho divoké zacházení… Ale já v něm našel i něco jiného! Všechny ty holky možná znaly jenom tu vášnivou stranu jeho já… ale já poznal také tu druhou! Tu, které nezáleží na intenzitě a rychlosti přírazů, ale hlavně na tom, jak je dokážu prožívat a zdali mě nebolí… Byla to sice jenom jedna noc, ale byla nejkrásnější… Konečně jsem cítil, že po mě doopravdy touží… Každej dotek, polibek, pohlazení, pálilo a přesvědčovalo mě, že mě má přeci jen rád…
A co se stalo hned ráno?! Hezkej dopis na rozlučku a prostě konec! Bylo mu jedno, jestli to zvládnu nebo ne… Nezáleželo mu na mně ani tehdy a vlastně pochybuji, že ještě někdy bude.
„Bille, jedeme?“ nakoukl dovnitř David s kšiltovkou na hlavě a veselým výrazem. Asi se už také těší domů… Jenomže co tam čeká mě?! Maminka, táta… ale nic víc! Akorát ještě větší trápení, protože s ním budu muset být pořád.
Ty doby, co jsme se sebrali a šli jenom tak ven, už jsou dávno pryč. Teď stačilo jenom, aby nám upadl kopeček zmrzky a už jsme byli na titulce s nějakým nelichotivým přívlastkem.
„J-jo, jasně,“ mile jsem se na něj usmál a vzal jsem do rukou zbylé dva kufry, které mi tady ještě zůstaly, a které ještě nebyly naloženy v tourbusu.
S Davidem jsme došli ke klukům jako poslední. Dokonce už i můj bráška tam byl. Černé brýle skrývaly jeho nádherně hluboké oči a vlastně mi tím komplikovaly výhled k úhlu, ke kterýmu jeho oči směřovaly… Včera v noci jsem ještě dostal SMS od Nataly, na rozlučku – asi se jí to líbání líbilo, protože její slova působila malinko smutně… Možná, že byla první holkou, které jsem zlomil srdce já, ne můj bráška! Ale stejně mi jí bylo líto… Byla ke mně milá… ale Tom byl prostě jiná třída…
Na něm mě prostě strašně vábila ta jeho povaha rebela… Z ničeho si nic nedělal, bral život takovej, jakej přicházel a nikdy se pro nic netrápil.
Proto mi přišlo malinko divný, když jsem jej včera v té restauraci viděl se slzama v očích!
Možná to na něj také malinko dolehlo… Přeci jen – dva měsíce je celkem dlouhá doba. I když šlo většinou jenom o sex, poslední týden byl dokonalej. Prolíbali jsme každou chviličku, kterou jsme mohli a konečně se mě začal dotýkat… dokonce pochopil podstatu mazlení a také to, že to se prostě naučit nedá! Člověk to musí umět… je to něco tak přirozeného, jako líbání.
„Už se nemůžu dočkat mamčiných řízků,“ zasmál se vesele Gustav, jak nakládal svůj poslední kufr do našeho tourbusu. Tiše jsem se zasmál a také jsem naložil svůj poslední kufr. Kluci, i zbytek týmu, už nastoupili, zbýval jsem už jenom já s Tomem…
Tom:
Bude mi to chybět… Celá tahle tour… Na ní to vlastně všechno začalo a asi to i skončí. Na oči jsem si raději nasadil obrovské brýle, abych se mu nemusel dívat přímo do tváře. Už takhle to bylo strašný…
I když se snažil usmívat, já cítil to nucení…
A předtím, než jsme i my dva zmizeli za dveřma tourbusu, se zastavil a melancholicky se ohlédl na panorama hotelu.
„Tahle tour byla skvělá,“ vydechl tiše a nesměle se na mě zahleděl. Nejenom, že jsme hráli před přeplněnýma halama a sklidili jsme nejedno ocenění, dokonce jsem dokázal utvořit mileneckej vztah mezi ním a mnou… Na dva měsíce celkem slušný!
„Tahle tour byla skvělá,“ vydechl tiše a nesměle se na mě zahleděl. Nejenom, že jsme hráli před přeplněnýma halama a sklidili jsme nejedno ocenění, dokonce jsem dokázal utvořit mileneckej vztah mezi ním a mnou… Na dva měsíce celkem slušný!
Nezmohl jsem se na víc, než jen suché přitakání a chtěl jsem zmizet dovnitř, když mi najednou jeho dlaně opatrně sundaly sluneční brýle a jeho oči se začaly hluboce ztrácet v těch mých.
Byl tak nádhernej…
Bože můj a patřil mě… a já jej raději ponechám nějaký holce… Jsem debil!
„Přijde další, neboj se,“ šeptl jsem tiše, ale jenom on mohl znát druhej význam mých slov. Zničeně na mě pohlédl a poté také nastoupil… Tak tohle jsem hezky podělal! A to co bude doma, nechci raději ani vědět…
autor: B-kay
nádhenrý…nádherný…FANTASTICKÝ :))) smekám před tvým stylem paní..bravurně yjídřené pocity :))) teším se dáál
krásnýýýý… 🙂
a Tome, opovaž si někoho najít!
ano Bille, mělo se to stát, vy k sobě patříte! tak se sakra už oba seberte a dejte se dohromady!
a žádný holky, jak jsem řekla xDDD a myslím to smrtelně vážně xD
prostě nejdokonalejší pár v celém vesmíru…
takoví dva sladcí truhlíci… x))
Ty nás tak napínáš, holka jedna!!:))) ale je to prostě parááááááda…
krásnýýý X) jako vždy
jestli se doma budou ignorovat tak je vyliskam 😀
Tvl… já někomu už vážně rozbiju držku.. fakt 😀
Ničiteľ Tom. Sa mala volať táto poviedka. On je neskutočný pako. Ja ho už mám plné zuby. Ale má jediné šťastie, že ho stále mám rada a to, že on tiež trpí a vlastne je v tom všetkom tak hrozne stratený až ho trošku ľutujem, ale len trošku, Billa úplne, ten sa na nič nehrá. Zamiloval sa a priznal si to 🙁