autor: Catherine
Byl to jeden z těch nudných sobotních večerů. Dvojčata seděla vedle sebe na červené pohovce a sledovala talk show, která právě běžela v televizi. Mezi nimi byla obrovská skleněná mísa s máslovým popcornem. V obýváku bylo až strašidelné ticho, které narušoval jen hlas moderátora, jeho hosta a chroupání rozpukané kukuřice. Bill mlčel, což bylo opravdu neobvyklé. Pokaždé měl k pořadům nějaké poznámky, nebo mluvil jen tak na Toma. Nyní ale nic, takže Tom o něj začínal mít právem strach. Otočil hlavu doprava, na Billovu stranu. Prohlížel si jeho obličej z profilu. Věnoval tomu největší pozornost, aby mu neuniknul ani nejmenší náznak nějaké mimiky. Stále nic.
Bill se ošil a hrábnul rukou do misky s popcornem. Nabral si ho plnou hrst, otočil se na svého bratra a hodil ji po něm.
„Já vím, že mě sleduješ,“ zavrčel. Bratrův pohled mu nebyl vůbec příjemný. Naštvanost ale rázem vyměnilo pobavení. Tom s popcornem všude po těle byl opravdu směšný. Začal se smát.
„A co mám asi dělat jinýho, ty malej idiote, když mlčíš? Kdyby to nebyl takovej nezvyk, tak to samozřejmě neřeším, ale ty nikdy nemlčíš,“ zavrčel Tom a začal ze svého oblečení uklízet popcorn. Jednotlivé kousky pokládal na papír, který byl na skleněném konferenčním stole, s tím, že až vstane, vyhodí vše do odpadků. Bill pouze pokrčil rameny, protože na Tomův poznatek neměl co říct.
„Mlčím, protože se nudím,“ řekl černovlásek lhostejně a založil ruce na hrudi. Zajímalo ho, co na tohle jeho bratr odpoví. Též mu přišlo, že se příliš nebaví a je na tom stejně jako on.
„Já taky.“
Billovi se jeho tušení potvrdilo. Byli na tom stejně. Nakrčil obočí, snažil se přijít na něco, co by je oba mohlo na nějakou dobu zabavit. Rozpojil ruce na hrudi. Levou si podepřel hlavu, nehty na pravé ruce klepal do skla na stole. Byl to zlozvyk, který dělal pokaždé, když chtěl na něco přijít.
„Nad čím přemýšlíš, bratříčku?“ usmál se Tom. Bylo mu jasné, že jeho o deset minut mladší bratr nad něčím rozmýšlí, znal ho v podstatě lépe, než znal sám sebe. Zajímaly ho jeho myšlenky, o to víc, když věděl, že pro ně vymýšlí nějakou zábavu. Doufal ale, že to nebude nějaká zábava ve stylu hry na schovávanou. Než to, tak by se radši ukousal nudou k smrti.
„Vymýšlím něco zábavnýho,“ pokrčil Bill rameny a z pohodlné pohovky se zvednul. Začal přecházet po místnosti, pohled očí měl zabořený do plovoucí podlahy, nervózně se prsty jedné ruky drbal na bradě.
Billův stav trval snad pět minut, než vítězně zavýsknul a zatleskal ve vzduchu rukama. Oči se mu rozzářily jako malému dítěti, když vidí vánoční stromeček. Dostal nápad a byl s ním vážně spokojený. Už se těšil na to, jak ho přednese Tomovi a on ho odsouhlasí.
„Máš nápad, viď?“ začal se smát Tom a zabořil se více do sedačky. Billovy změny stavu se vážně nedalo nevšimnout. Zajímalo ho, na co přišel, když to vymýšlel tak dlouhou dobu.
„Zahrajeme si Člověče nezlob se,“ kývl hlavou Bill a posadil se na podlahu, na malý chlupatý koberec. Podíval se na Toma. „Souhlasíš?“
„No…“ starší z dvojčat v sobě sotva dusilo smích. Tom vážně čekal, že Bill řekne něco víc výjimečného, když nad tím přemýšlel tak dlouho. Tahle stolní hra by ho ani ve snu nenapadla. Sice na to neměl příliš velkou chuť, v duchu se ale uklidňoval pocitem, že to je pořád lepší, než schovávaná. Všechno je lepší než schovávaná s Billem – pomyslel si. Pamatoval, že když byli ještě malí kluci a tuhle hru spolu hráli, Bill se vždycky urazil, když nemohl Toma najít. Na tu dobu vzpomínal s úsměvem na rtech, byly to opravdu skvělé časy.
„No?“ vytáhnul Bill pečlivě upravené obočí.
„Klidně můžeme. Donesu to, ano?“ Tom se začal zvedat. Vážně potřeboval odejít z místnosti, kde byli oba. Chtěl vypustit z hrdla smích, který v něm dusil. Zdálo se mu to už nevydržitelné. Začal se zvedat, aniž by čekal na bratrovu odpověď.
„Jo, ale nezdržuj se,“ rozkázal ještě Bill. To už Tom ale nemohl slyšet.
Tom byl na půdě, přehraboval se mezi různými krabicemi, ve snaze najít tu jedinou, která byla opravdu správná. Smál se, ale zároveň kašlal, jelikož ho dusil prach, který se vířil, když ho pokaždé z nějaké krabice otřel. Na všechno mu svítilo jenom slabé světlo od žárovky, která byla ke stropu připevněna pouze drátem. Nepotřebovali tady víc světla, protože zde byly jen věci, které nepoužívali, tím pádem by to bylo naprosto zbytečné.
Po dalších pár minutách spokojeně zamručel. V koutu místnosti stál starý šicí stroj, na kterém byla kromě harampádí zmiňovaná hra, kterou si Bill toužil zahrát. Rychle ji vzal, odfoukl z víka krabice vrstvu prachu a šel ke dveřím. Vypínačem zhasnul světlo, zavřel za sebou dveře a po schodech sešel zpátky do domu.
„Mám jí,“ zakřičel Tom ještě z patra, aby bratrovi oznámil co nejdříve svůj úspěch. Považoval to za opravdu velký úspěch, protože chvílemi ani nedoufal, že se mu vážně podaří najít ji.
„Super!“ ozvalo se z obýváku šťastným hlasem.
Tom na nic nečekal. Schody z patra seběhl po dvou a šel rychlým krokem do obýváku za bratrem, kde jediným pohledem zjistil, že sedí stále na zemi. Věděl, že nemělo vůbec žádnou cenu, aby mu říkal, ať se posadí na gauč, a tak to nechal být. Posadil se naproti němu a krabici se společenskou hrou položil mezi ně.
„A nepodváděj, Bille,“ probodl Tom bratra pohledem, než sundal z krabice hry víko.
„Jako bys mě neznal.“
„Právě, že tě znám až moc dobře, víš?“ mrklo párkrát starší z dvojčat. Bill si ještě zabroukal sám pro sebe nějaké poznámky, které Tom nemohl slyšet, a desku vyndal ven z krabice. Rozložil ji, znovu upřel pohled hnědých očí na Toma.
„Jaký figurky chceš? Já mám červený.“
Odpovědi se nedočkal. Tom si fascinovaně prohlížel fosforeskující kostky. Nevěřil tomu, že to jsou vážně Kostky lásky. Měla tady být jedna obyčejná s puntíky, která značila, o kolik se má postoupit políček, a ne tyhle dvě, co tady byly.
„Thomasi,“ zasyčel nespokojeně černovlásek a naklonil se. Šťouchnul bratra do břicha tak, že mu z ruky kostky vylítly. Dočkal se naštvaného pohledu.
„Idiote,“ zavrčel Tom a natáhl pro kostky ruku. Rychle je ukryl znovu do dlaně. Nechtěl, aby Bill zjistil, že to jsou vlastně kostky na úplně jinou hru, mnohem erotičtější. Začínal si vzpomínat, jak se tam vlastně dostaly. To bylo ještě v Německu, když byli mladší, koupil si je s Andreasem. Hrávali je ještě s holkami. Kostky byly vždy ukryté v nepoužívané hře, tím pádem o nich nikdo kromě Toma nemohl vědět.
„Jo, super. Můžeš mi vysvětlit, proč ty kostky tak ukrejváš? Mohli jsme už dávno začít hrát.“
„No…“ skousnul si Tom ret, „ty kostky nejsou tak úplně na tuhle hru,“ pokrčil rameny a položil je na hrací desku. Byl si jistý, že kdyby si zahráli tohle… Mohlo by to být zajímavější, než hloupý souboj o to, čí figurky se dostanou do domečku jako první. Otázkou bylo, zda by na tuhle hru Bill přistoupil. Tomovi to nedělalo žádný problém, bral to prostě jako… Jako obyčejnou hru, kterou by si zahrál se svým dvojčetem. Oba byli kluci, navíc dvojčata, neměli se za co před sebou stydět.
„Cože?“ zamrkal černovlásek nechápavě a vzal kostky do dlaně. Ihned si je začal prohlížet, nestačil ani fascinovaně mrkat. Když Tom řekl, že ty kostky nejsou na tuhle hru… Vážně si nemyslel, že jsou to kostky až takového kalibru.
„Vidíš. Kostky lásky.“
„No… To vidím,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Položil je zpátky na desku a na Toma se podíval. „Co s nima chceš dělat?“
„Chci je hrát. S tebou, bratříčku,“ ušklíbnul se Tom, „takže?“
Bill zalapal po dechu. Tom seděl naproti němu, erotická hra byla mezi nimi a on řekl, že ji s ním chce hrát. V životě by ho nic takového bláznivého nenapadlo. Nápad mu ale nevadil, možná se mu dokonce i líbil. Něco mu říkalo, že by nemuselo být špatné, kdyby si tohle s Tomem zahráli. Pohrával si s myšlenkou, že by to pro ně mohlo být i mnohem zábavnější, než Člověče nezlob se, které vymyslel on. Ta hra… Kdyby si zahrály Kostky lásky, bylo by to vzrušující, zvrhlé, zakázané… Dobré pro oba. Olíznul si rty, aby chytily růžovější barvu a váhavě přikývnul.
„Takže si je zahrajeme,“ usmál se, když vyřkl své rozhodnutí.
„Vážně?“ zamrkal překvapeně Tom. Nenapadlo by ho, že Bill bude s tímhle bláznivým nápadem doopravdy souhlasit, on sám to navrhnul spíše ze srandy, protože nepočítal s tím, že Bill na jeho myšlenku přistoupí.
„Nebo máš snad strach?“ zašklebil se černovlásek záludně.
„Samozřejmě, že nemám. Sám jsem to navrhnul, tak jak bych mohl mít strach?“ oplatil Tom škleb. Podíval se na Billa, na kostky a zase na Billa. Už si přesně nepamatoval, jaké všechny úkoly tam byly… Každopádně s Billem mohla hra dostat jiné rozměry, než když ji hrál s děvčaty.
„Nevím?“ ušklíbnul se Bill, přetáhnul si přes hlavu tričko, jelikož věděl, že to vážně potřebovat nebude. Podíval se na to Tomovo, olíznul si rty. „Tričko dolů, bráško.“
Tom si ho poslušně svlékl.
„Mimochodem, začínáš,“ ještě se zašklebil a podal Billovi kostky do ruky, „jsi mladší.“
Černovlásek jenom zabručel slova ve smyslu, jak je to nefér, ale kostky si vzal. Začal je poklepávat v ruce, bratrův výraz nepřestal ani na okamžik sledovat.
„Co myslíš, že padne?“ vytáhnul tázavě obočí.
„Nevím, prostě to hoď.“
„Nedočkavej?“
„Blbečku.“
„Díky,“ zašklebil se Bill na bratra a kostky konečně hodil. Podíval se na to, co vlastně vyšlo.
Dotýkat se ucho.
Bill s Tomem se začali okamžitě smát. Vyměnili si pohled, Bill se naklonil k Tomovi a natáhnul ruku k jeho levému uchu. Tom ji odstrčil.
„Házej znova. Tohle je blbost, neplatí to.“
„Thomasi, neurážej se. Prostě ti pohladím ucho a hraješ ty,“ zasmál se Bill a znovu k Tomovi ruku natáhnul. Párkrát ho pohladil po uchu a ruku zase stáhnul. Dal Tomovi kostky do ruky.
Kousat krk.
Bill spokojeně zamručel. Tohle byl pro něj mnohem lepší úkol, než měl splnit on Tomovi. Odhrnul si vlasy ze strany krku, vyzývavě mrknul na Toma, který nevěřícně koukal na kostky. Pořád nechtěl uvěřit tomu, že Bill bude mít lepší pocity.
„No tak, honem,“ zamručel Bill a blíž se k bratrovi posadil. Pohladil ho po boku.
„Však už dělám,“ protočil Tom oči a k Billovu štíhlému krku se naklonil. Nejdříve na něm udělal pár vlhkých cestiček jazykem, následně po nich přejížděl horní řadou zubů. Až po té jemně stisknul kůži mezi zuby. Odpovědí bylo Billovo tiché vzdychnutí. Ještě párkrát to zopakoval a pohladil brášku po tváři.
„Máš pěknej krk,“ zašeptal, a až poté se odtáhnul.
Bill jenom kývnul a usmál se. Opět si vzal kostky on a hodil je.
Lechtat rty.
„Fajn, to je ještě absurdnější než to, co vyšlo předtím,“ zavrčel Tom nesouhlasně a založil ruce na hrudníku. Hra ho právě přestávala bavit. Uvědomoval si, že se nyní chová jako Bill, nemohl ale dělat nic jiného. Čekal od toho větší zábavu.
„No… Tak házej ty,“ zasmál se Bill.
Lízat bradavky.
„Bille?“
„Ano?“
„Vážně ti musím olizovat bradavky?“ vytáhnul Tom obočí a znovu se podíval na kostky. Opravdu to tam stálo. Začínal mít pochybnosti o tom, jestli Bill kostkami doopravdy hází, nebo jestli je jenom na desku položí tak, aby tam byla nějaká blbost a on ji nemusel plnit.
„Je to na kostkách,“ ušklíbnulo se mladší dvojče a položilo se na záda, „tak šup, moje bradavky se už těší.“
Tom ztěžka vydechnul a kývnul. Natáhnul se na bratra tak, aby měl ústa u jeho bradavek. Doufal, že až teď on splní svůj úkol, tak bude mít Bill konečně nějaký úkol, ze kterého bude mít vážně požitek. Vystrčil špičku jazyka a párkrát olíznul Billovu levou bradavku. Rukou ho u toho hladil po boku, stisknul mu ho a do bradavky něžně kousnul. Ne moc, aby to bratra nebolelo. Bill zasténal. Měl přivřené oči a hladil Toma po týle. Tohle si užíval ještě víc, než kousání na krku.
„Ještě chci,“ zamumlal, když se Tom posadil, jakmile byl hotový i s druhou bradavkou. Ten jenom zakroutil hlavou.
„Ne, úkol jsem už splnil. Teď hážeš ty. A snaž se.“
Bill se nevěřícně díval na kostky. Zvednul pohled k Tomovi a zase se podíval na kostky. Na to, že až doteď vycházely věci, které byly o ničem… Teď vyšlo to, co si musel z celých kostek Tom přát nejvíc. Alespoň to poznal na jeho výrazu. Na kostkách stálo: Kouřit penis.
„Konečně něco normálního,“ kývl spokojeně Tom a ihned si rozepínal kalhoty. I s boxerkama je svléknul a posadil se na pohovku. Dal nohy od sebe, přilákal k sobě Billa prstem. „Šup zlatíčko, pojď splnit svůj úkol,“ ušklíbnul se a pohodlněji se usadil.
Černovlásek kývnul. Po čtyřech dolezl k Tomovi. Kleknul si před ním na kolena, pohladil ho po stehně. Bral to jako hru, jako úkol, který má splnit. Bylo to fér, Tom také splnil to, co měl.
„Fajn, tak teď si to užij,“ usmál se a vzal Tomův penis do ruky. Stisknul ho a párkrát rukou zapumpoval, aby mohl pokračovat v činnosti ústy. Sklonil se, zatlačil jazykem na prohlubeň na vrcholku. Z Tomových úst vyšel sten, pro Billa signál, že se mu to líbilo. Spokojeně se pousmál a zasunul si mezi rty žalud. Nasál, pohladil Toma po stehně. Opět ho z pusy vyndal a penis, který si přidržoval rukou, po celé délce párkrát olíznul. Přivřel oči, když Tom zase zasténal. Ten zvuk… Vážně se mu líbil. Ne, že by ho nikdy neslyšel, když šel kolem jeho pokoje… Nyní ale patřil jen a jen jemu, to bylo na tom nejlepší. Jazykem vyjel zpátky k vrcholku. Párkrát jím obkroužil žalud, než si začal penis brát zpátky do pusy. Sál ho, bral si ho víc a víc, jelikož ho k tomu bratrovo vzdychání pořád vybízelo. Chtěl to udělat co nejlépe, aby si na jejich hru pamatoval.
Tom zabořil prsty do Billových černých vlasů. Jemně ho za ně zatahal a zavzdychal. To, co s ním dělal… Bylo až neuvěřitelné. Celé jeho počínání se mu líbilo. Přirazil mu do pusy. Jakmile ucítil stisk varlat, zaklonil hlavu a hrdelně zasténal.
„Sakra, jsi tak dobrý,“ vzdychnul chválu. Bill kývnul a vzal si penis do pusy celý. Hladil u toho bratra po boku a sál. Zvednul k němu pohled, podíval se mu do očí a koule stisknul. Tom znovu hrdelně zasténal. Pohled na bratra, který měl v puse jeho penis… Ten byl vážně k nezaplacení.
„Já už…“ Tom ani nedořekl větu a do Billových úst vyvrcholil. Ten počítal, že se tak stane každou chvílí, tudíž neměl penis v puse celý. Nechal bratra udělat se a jeho sperma spolknul. Olíznul si rty, ještě mu jazykem penis očistil, a konečně se od něj odtáhl. Tom se snažil chytit dech a na brášku se podíval. Spokojeně se pousmál. Došel k závěru, že hra přecijen nebyla pouze ve prospěch Billa, jelikož on byl na tom lépe.
„Kdy hrajeme znovu?“ zasmál se Tom ještě při doznívajícím orgasmu.
autor: Catherine
betaread: Janule
Tak ta poslední věta mě dostala 😀 Skvělá povídka!:) Chtěla jsem se zeptat, strašně se mi od tebe líbala povídka Titanic a teď koukám, že je v muzeu..:/ neuvažuješ o dokončení? Moc se mi líbila, lepší než film 😉
To je ale moc pěkná hra. :-)) Je to moc dobře napsaný, chválím. 🙂
Úžasný, prostě úžasný!! 😀
Tahle povídka byla opravdu skvělá a originílní. Ty kostky byly vážně dobrý nápad, moc se mi to líbilo, taky ty jejich úkoly. Opravdu bomba!
Navíc ta poslendí věta byla opravdu dobrá, ta mě přinutila i k úsměvu.
Vážně parádní povídka.
[1]: děkuju, o dokončení zatím neuvažuju… Do muzea jsem ji nechala šoupnout, že nemám nápad jak jít zatím dál, takže to nechci tím kazit. 😉
jéééj to jsem se zase jednou pobavila na konci je to super 🙂
Tak to byla bomba 🙂 moc pěkný 😉 chvála autorce 😉 🙂
Jezisi, ale to bylo bombovy :DD Jak te to mohlo napadnout? 😀
BOze miluju tvoje jednodilky ^^ 😀
Moc hezké!!!:-) škoda jen, že ta hra nepokračovala…:-P:-D
Říkám si, jestli jsem tady jediná tak omezená, že tyhlety hry ale absolutně vůbec neznám? 😀 Tohle byl prostě prvotřídní námět. Jakmile jsem k tomu dočetla, skoro jsem až pištěla radostí a neuvěřením. Hrozně mě to bavilo, i když se úplně tak neztotožňuju s tím, že by Toman bratra nechal kouřit mu ho, protože to je natolik vážná věc, že by si to bez předchozích zkušeností s incestováním asi těžko vůči sobě dovolili. A klidně to mohlo být dvakrát tak dlouhé, přidat pár úkolů. 🙂
Super povedená povídka =) 😀 =)
Och, to je super. Chcem ďalšiu hru :DDD
dokonalá povídka 🙂 😀 já bych taky brala další hru 😀 píšeš opravdu užasně ty tvoje jednodílky miluju 🙂 😀
Páááni, tak to byla dost dobrá hra. :DD Škoda, že těch úkolů nebylo víc. 😀 Neplánuješ hru číslo 2? 😀 Vůbec bych nebyla proti. 😀 Každopádně moc moc moc povedená povídka. 🙂
Tyjo,skvělá povídka =D!!!!!!! Ta poslední věta 😀 Super!
Ježišmarjááá :D:D:D No ten poslední úkol, prej bral to jako hru :D:D Jasně :D:D Hej tak to bylo super! To se mi bude krásně usínat :o):o) Celou dobu jsem se tak potutelně usmívala, s tou hrou to byl fakt geniální nápad! 😀 Těch úkolů klidně mohlo být víc!:p "Lechat rty", to myslím, je ještě MÉNĚ absurdnější, než kdyby mu vyślo třeba "kouřit ucho" :D:D:D
Strašně se mi to líbilo, bavila jsem se 🙂 Napsané moc pěkně! Klidně by mohlo být pokračování Kostky lásky 2. Hmm, a mohli by si přizvat třeba Andrease, to by byla sranda 😀