autor: Clarrkys
betaread: Janule
betaread: Janule
„Tome… proč mi to děláš? Co jsem ti udělal? Proč už mě nemáš rád? Já… já tě miluju… Neubližuj mi už…“ říkám si, proč sebe v duchu. Na žádnou z těch otázek nemám vysvětlení. Jen si vzpomínám, čím to začalo. A je to stále horší a horší.
*flashback*
„Tomééé… počkéééj!!“ směju se. Jsem šťastný. Tom se vrátil od táty.
„Chyť mě!“ utíká mi, pořád. Už ho skoro mám! Ale… Tom zakopne o květináč, ten spadne na schodiště a i s hlínou a nějakým kvítím se roztříští na moc malinkých kousků. Oba zůstaneme zaraženě stát. Hned ale přiběhne máma.
„Kluci! Sakra, co to zas vyvádíte?!“ spatří onen květináč na zemi, Toma na schodech přímo nad ním.
„Tome!“
„Co já?! To udělal Bill!“ ukáže prstem na mě. I mamka se na mě naštvaně zadívá.
„Mami… to… to já nebyl…“ vyklepaně se dívám z brášky na ni.
„Bille, nelži! Poznám to!“ hned se ke mně rozběhne.
„Au… ma- mami… já… ale… au… říkám pravdu… ááuu!“ pláču, slzy mi stékají po tvářích. Bolí to. Mámina ruka vždycky bolí… ale mě bolí srdíčko… Podívám se na Toma. Usmívá se! Rozpláču se ještě víc a směřuju ubrečený obličej na brášku.
„Du ven!“ křikne Tom a hned je pryč…
*konec flashbacku*
Zase se rozpláču. Ale tiše! Abych spinkajícího milovaného Tomíka ještě nevzbudil! Já tohle už nevydržím! Je jen jediné vysvobození….
Vstanu a ze šuplíku vytáhnu mého jediného opravdového kamaráda.
Posadím se zpátky na postel a vytáhnu si rukáv Tomova obnošeného pyžama. Jaká ironie. Prý si nezasloužím nové oblečení. Tom jezdí s mámou každý týden na nákupy.
Začnu si prohlížet moji kostnatou ruku. Už dva dny sem nic nejedl…
*flashback*
„Mami? Mohl bych dnes s kamarádem ven?“
„Co?! Zbláznil ses?! Musíš Tomovi udělat oběd!“
„Ale mami…“
„Už jsem řekla! Běž vařit!“
Smutně odejdu do kuchyně. Začnu si to všechno chystat. Zrovna, když rozbaluju pytlík se špagetami, se mi to jaksi roztrhne a všechno vysype na zem.
„Sakra!“
Máma už doletí s nastavenou rukou.
„Můžeš mi říct, co děláš?!!“
Její dlaň mi přistane na tváři takovou silou, až spadnu na zem a teče mi krev z nosu. Rozbrečím se.
„Dnes budeš bez večeře!! A neřvi pořád!!!“ odejde…
*konec flashbacku*
Malinko se říznu na zápěstí, tam, kde mi nejvíce vystupují žíly.
Pozoruju, jak mi pramínek temně rudé krve stéká po ruce dolů na polštář.
Na polštář!! Sakra!! Začnu to tam rychle něčím utírat.
Pak du radši potichu do koupelny.
Posadím se na vanu a přiložím žiletku na stejné místo.
Tentokrát se mi zaryje hluboko pod kůži.
„Áááách… ssst…“ tiše vydechuju bolestí. Hned ji pak radši oddělám. Ruku dám nad vanu… krev mi vytéká snad víc a víc. Celá ručka mi zfialoví.
Točí se mi hlava… udělá se mi nehorázná zima a svezu se do vany.
S úplně přimhouřenýma očima napíšu krví na kachličky: Ich liebe dich…
Zavřu oči…
Usnu…
autor: Clarrkys
uuuuf nadherne ale take smutne 🙁
Jako to je šmutnýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!! ))´= Já nesmim číst takowý powídky pak mám depku a není se mnou k wydrženíííííí!!! ALe hezky napísaný… ((´=
to už sem četla asik dvakrát ,ale vždycky mě to upe rozbrečí 🙁
omg…kwášný…omg…tohle mi připomíná…ale nic kdo mě zná ví…x(( ale fakt krásný..moc moc…x))
:'(:'( aaaaa..nemám slov
to e kvasny ale hrozne smutny u takovejhle povidek dycky blecim a sem smutna hlavne dyz umre clovicek co se mi libi….
Krásný..zlato..moc se ti to povedlo..:-*
To je mooc hezký líbí se mi povídky tohohle stylu
děvčata, vy jste nějaký ujetý na ty žiletky…
to je tak strašně smutné ;( škoda,že to není na pokráčko,každopásně moc krásné!!♥
*fňuk* budu plakat!:'( ale klaasnyy:'(
to je smutné 🙁
bože to je smutny :'(
chudak Billik :'(
ješii to je kráásneee..:(((:(((panebože ja rewem jak pes:(chudáčik bibllíšek:(((ale krásne napísané..
Simon a taková saň??? A upřednostňované jen jedno dvojčáko??? Druhé si zatím ubližuje i samo potom, co mu ubližuje máma i Tom??? Tak to je mega smuténka x(((
jééjda 🙁 to je krása 🙁 tečou mi slzy 🙁
TO JE ÚPLNĚ NÁÁÁÁÁDHERNÉ!! 🙁
skládám autorce poklonu x)