Chata

autor: Tina

Zdravím všechny, jsem tady po delší době s další povídkou, avšak tentokrát trochu jiného pagingu. Jedná se o TORG, nevím, kolik z vás má tento paging rádo, ale snad se vám to bude líbit. Je to můj první pokus a přiměl mě k němu jeden božský obrázek od Allegator právě na tohle téma. Užijte si tedy povídku a budu opravdu moc ráda za jakoukoliv kritiku, popřípadě i radu. Přeji hezké čtení. Tina

„Kdy se vrátíš?“ ptala se třináctiletá dívka svého o čtyři roky staršího bratra, který si právě balil velkou krosnu.

„Pravděpodobně v pondělí, už jsem ti to říkal a ne, nevezmu tě s sebou, máš smůlu,“ umlčel ji hned, když se nadechovala k další otázce.

„To není fér,“ zabručela na protest.

„Holt máš smůlu, musíš si počkat, až budeš starší,“ pocuchal jí její hnědé vlasy a zašel si do skříně ještě pro nějaké oblečení. Třináctiletá Bianka, se začala hned rozčilovat, ať ji neničí účes, a Tom ji pleskl smotaným tričkem.

„Nebuď taková fiflena,“ rýpnul si jakožto starší bratr ještě jednou a smál se.

„Nejsem žádná fiflena, Tomane!“ Vzala ručník a smotala ho, aby ho mohla šlehnout taky. Začala sourozenecká bitva a Tom si to náramně užíval. Rád svou mladší sestřičku popichoval.

„Co je to tam za řev?“ zavolala jejich máma, jelikož oba řvali, jako by je na nože brali.

„Nic, pohoda,“ zavolal Tom, když držel Biance pusu, aby neřvala, a kopl do dveří, aby se zavřely.

„Proč mě nechceš vzít s sebou?“ zeptala se opět klidně, když jí pustil pusu, a zakláněla hlavu, aby na něj dozadu viděl.

„Protože tam budeme chlastat a já nebudu mít čas tě ještě hlídat,“ vysvětlil jí a jemně ji poplácal po tváři.

„A nejenom chlastat,“ zasmála se a viděla na tváři svého bratra šibalský úsměv. „Řekni, už někoho máš?“ sedla si zvědavě na postel a pomáhala mu skládat tričko.

„Nějaká zvědavá, nemyslíš?“ zasmál se Tom. Byla číslo, ale stejně ji měl rád a nedovolil by, aby se jí něco stalo.

„Tak už to vyklop, Tomane,“ přesvědčovala ho, ale stejně z něj nic nedostala. Místo toho po ní hodil polštář, aby ji umlčel. Aby byl k sobě sám upřímný, měl v sobě trochu zmatek, co se svých pocitů týče. Byl tady někdo, o koho by měl zájem, ale bylo to složité. Proč věci musí být pořád jen složité?

Následující ráno musel vstát už v sedm hodin, aby všechno stíhal. Byli totiž domluvení s kamarádem Georgem, že se potkají na vlakovém nádraží. Pronajali si s kamarády chatu a dopravit se tam měl každý sám. Tom se už opravdu těšil, až konečně vypadne z baráku. Oblékl se a vzal si krosnu dolů. Jeho máma mu už nachystala snídani.

„Táta říkal, že tě hodí na nádraží, ať s tím nemusíš autobusem,“ pověděla mu a brzy se ve dveřích objevil jeho otec.

„Vezmu tě na nádraží,“ odpověděl a Tom se musel zasmát.

„Jo já vím, máma mi to teď říkala.“

„Bianka ještě spí?“ ptala se hnědovlasá žena.

„Nejspíš jo, víš, že ona spí až do oběda,“ vysvětlil Tom a dojedl svou snídani. Poté se vydal obout a velkou krosnu nacpal do auta.

„Nedělejte moc hovadiny, ať není nějaký průšvih, jasný? Nerad bych pak něco žehlil, typu otrava alkoholem a podobně,“ pohrozil mu otec v přátelské rozmluvě.

„Neboj se, vím, kdy mám dost a zbytek je na ostatních, měli by mě za nějakého tatíka, kdybych je tam komandoval, ať už nepijí.“

„To je mi jasné, já v tvém věku se taky opíjel a někdy to byla fakt síla,“ zasmál se a Tom musel taky.

„Ale tak povídej?“ vyzval ho a čekal.

„Až někdy jindy, ještě by tě napadalo mě trumfovat,“ zasmál se a zastavil u nádraží.

„Ale jistěže ne,“ pověděl Tom ironicky a smál se. „Tak čau a díky,“ vytáhl si krosnu z auta a vydal se na nádraží, kde měl s Georgem sraz.

Jeho hnědovlasý kamarád tam už čekal, svou krosnu měl na lavičce a evidentně balil hezkou průvodčí. Proč by si to taky nemohl dovolit? Jeho vzhled rockera a svalnatá postava ženy opravdu přitahovala.

Po chvíli přijel vlak a průvodčí už měla jiné starosti. Tom drcl loktem do svého kamaráda a culil se.

„Zase nabaluješ další buchtu?“ zasmál se a pozdravil se s ním plácnutím si.

„Nudil jsem se, než si primadona nechala přivézt prdel, tak jsem se zabavil,“ zasmál se a společně s Tomem se posadil na lavičku.

„V kolik nám to jede?“ zeptal se Tom po chvíli.

„Asi za deset minut, koupil jsem nám i lístek, protože kdybych měl čekat na tebe, tak mi dřív seschne.“

„Jestli už není seschlý teďka,“ zasmál se Tom a vysloužil si praštění do ramene.

„Je náhodou ve velice dobré kondici na rozdíl od tvého párátka,“ oplatil mu to Georg.

„Ostatní tam jeli autem?“ zeptal se Tom a přerušil tak téma o jejich přirozeních.

„Jo, jen my dva blbci se potáhneme vlakem.“

„Nestěžuj si, a já že jsem primadona,“ zasmál se Tom.

„Taky, že jsi, to na tom nic nemění, ale ten debilní vlak by už mohl přijet, má pět minut zpoždění,“ zavrčel Georg. Měl rád dochvilnost a Tom věděl, že bude určitě nadávat, a taky že ano.

Nakonec vlak, který je měl zavézt do cíle, skutečně přijel a byl docela oříšek najít volné, nebo aspoň ne nacpané kupé, ale podařilo se.

„Díkybohu, že jedeme,“ vydechl Tom, když se posadil do sedačky a zahleděl se z okna na ubíhající krajinu.

„Nemysli si, že máme vyhráno. Z nádraží budeme muset šlapat ještě několik kilometrů po svých,“ pověděl mu nevrle Georg. Také z toho zjištění nebyl šťastný.

„Přisahám, že až tam dojdeme, někoho zabiju,“ zavrčel Tom.

„Můžeš Andrease, ten to organizoval,“ zasmál se Georg a vytáhl si chipsy.

Cesta byla dlouhá vzhledem k tomu, když vlak zastavoval poměrně často a někdy trvalo déle, než všichni lidé nastoupili. Tom z toho usnul a Georg si jej občas prohlížel. Přehodil přes něj svou mikinu, protože se mu zdálo, jako by Tomovi byla zima. Musel si sám sobě přiznat, že Tom byl jako kluk atraktivní. Nedivil se, že se na něj holky lepily. Zároveň mu ale přišel tak zvláštně křehký, ne že by se choval jako ubožáček, to ne.

Měl teď jedinečnou možnost si Toma prohlížet, aniž by se z toho musel pak zodpovídat. Už delší dobu ho dráždila myšlenka si s Tomem něco začít, ovšem byl tu háček. Neměl absolutně tušení, jestli by o to dredáč vůbec stál a zdali by tak svou nabídkou nebo nějakým činem nevynuloval jejich přátelství.

„Už tam jsme?“ ozval se Tom najednou se stále zavřenýma očima a Georg se musel pousmát.

„Ne, ještě jedna zastávka,“ culil se a sledoval probouzejícího se Toma. Dredáč si všiml, že má na sobě Georgovu mikinu. Proto mu bylo teplo. Nechtělo se mu ji vracet, a proto si ji na sobě ještě nechal.

Jakmile přijeli na jejich cílovou stanici, oba s krosnami vylezli ven, dalo jim to trochu zabrat, jelikož uličky ve vlaku byly úzké. Když vyšli ven, kolem byla mlha a ne zrovna hezky.

„To je zapadákov, už se těším, až se ožeru,“ pověděl Georg a díval se po starém nádraží, kde nebyla ani noha.

„Tady drží krok s dobou,“ pověděl Tom ironicky, když sledoval rezavé zábradlí a starou budovu nádraží, jejíž omítka byla v dezolátním stavu. Ještě chvíli se rozhlíželi, než se vydali tou mlhou po cestě směrem k chatě, kterou pronajal jejich kamarád.

Drželi se zprvu betonové cesty, která se potom měnila na štěrkovou a následně jenom na dvě vyjeté koleje v trávě, tedy takovou polní cestu, která vedla kolem lesa. Cesta se pomalu stávala už jenom hliněnou, zpevněnou občasnými kamínky.

„Nemělo by to tady už někde být?“ zeptal se Tom po půlhodině cesty. Zdálo se mu, že díky mlze zabloudili.

„Taky si říkám. Zavolám tomu blonďatému blbci, kde to vlastně je,“ vzal si mobil, jenomže tam nebyl žádný signál.

„Super, jsem bez signálu, to je ďoura,“ zavrčel a Tom se rozhlížel kolem.

„Nic tady není, jenom louka a les a my dva, jako dvě lamy,“ musel se tomu smát. Rozhlížel se kolem, ale díky mlze nebylo daleko vidět. Aby toho nebylo tak málo a situace byla ještě zajímavější, začaly z oblohy padat napřed občasné kapky deště, a poté se rozpršelo úplně.

„Super, říkal jsem si, že horší to být už nemůže,“ povzdechl si Tom a pohlédl na naštvaného kamaráda.

„Přísahám, že až Andrease uvidím, zakroutím mu krkem!“

„Hele, támhle je nějaká stodola, schováme se tam, než přestane pršet,“ vydali se oba kvapem ke stodole. S těžkými krosnami jim to nešlo zrovna nejlépe, ale i tak přišli ke stodole poměrně rychle. Georg otevřel dřevěná vrata, která zavrzala, a oba dva zalezli dovnitř. Šlo poznat, že byla už delší dobu opuštěná. Uvnitř se nacházela na levé části velká kupa se senem a na pravé části byly potřeby na dobytek. Řetězy, staré sedlo na koně a mnoho dalšího.

Hlavní bylo, že tam bylo sucho. Tom si sundal ze zad velkou krosnu a opřel ji o jeden dřevěný sloup. Protáhl se, až mu v zádech zakřupalo, a on úlevně vydechl.

„Vítejte v hotelu Plaza, sire, máme již pro vás nachystáno jedno z našich nejlepších apartmá,“ ukázal Georg na kupu sena a dost mu cukaly koutky.

„Och já děkovat, Žán, vzal mi kufra a otevžel okno,“ pronesl Tom snobsky a taktéž i kráčel k senu. Georg mu účelně podkopl nohy, takže Tom letěl celou svou váhou do sena.

„Jak můžete sám pocítit, naše přikrývky jsou z kvalitního materiálu, takže se budete cítit jako v bavlnce,“ uculoval se Georg a měl co dělat, aby se nerozesmál úplně.

Tom se otočil na záda a chtěl něco říct, když na něm přistála kupa sena, kterou na něj Georg pustil a pokračoval ve „výkladu“.

„Přikrývky jsou neprůstřelné a vodě odolné, navíc absorbují vlhkost a zajišťují maximální komfort, smím vám jednu zabalit na cestu?“

„Co to sakra meleš?“ smál se Tom, když ze sebe sundal seno, ale i tak se mu drželo v dredech a pod oblečením.

„Nevím vole, teď mě to napadlo,“ začal se Georg naplno smát a pleskl sebou do sena vedle Toma. Oba se smáli, než se nakonec uklidnili a chvíli jen poslouchali kapky deště bubnující o střechu stodoly.

„Jestli sem naběhne nečekaně šílený dědek s motorovou pilou, co uděláme?“ díval se Tom na Georga a neustále se uculoval.

„Dám mu dobrovolně svůj řízek a tvoji levou nohu, myslím, že to mu postačí,“ zasmál se hnědovlasý mladík.

„Proč zrovna moji levou nohu? Dej mu svýho ptáka, udělá si z něj držák na toaletní papír,“ vyprskl Tom smíchy a viděl, jak se Georg otočil na bok a podepřel si hlavu.

„Mám všude seno, sakra,“ zanadával Tom a vytáhl si stéblo zpod trička. Georg byl nějak podezřele zticha, čehož si všiml po krátké chvíli. Tohle bylo u něj poměrně nezvyklé. Zaměřil se pohledem na hnědovlasého mladíka, místo na vybírání sena, a zpozoroval, že si jej prohlíží. Takový pohled u něj ještě neviděl a nevěděl, jak má na to reagovat. Jediné logické rozhodnutí, které mu právě problesklo hlavou, bylo prostě mlčet a vyčkat, co jeho kamarád bude dělat dál.

Georg si všiml Tomova pohledu a měl teď dvě možnosti. Buď zkusit to, o čem už delší dobu uvažuje, nebo se prostě začít smát a nějak to zamluvit, na to byl expert. Rozhodl se však pro tu první a odvážnější část, i když bylo v sázce jejich přátelství.

Natáhl dlaň k jeho plochému bříšku a přejel po něm směrem nahoru. Odhrnul tak velké bílé tričko a odkryl kousek Tomovy holé kůže. Neodvážil se mu podívat do očí a jenom ho konečky prstů hladil po skutečně plochém břiše a vyhrnul jeho tričko ještě o něco výš.

Díky velkému oblečení by si někdo jen těžko mohl představit, jak byl Tom hubený. Ovšem ne tolik, aby vypadal jak z koncentračního tábora. Jeho postava byla štíhlá, ale zároveň vypracovaná. Hnědovlasý mladík se konečně odvážil zadívat svému kamarádovi do očí. Nesetkal se s žádným odporem, jenom překvapením. Dredáč překvapeně vydechl, ale neřekl ani slovo. Dlouho váhal a jenom se díval do těch zelených očí. Zvedl dlaň a pohladil ho po hladké tváři. Dal mu tím zároveň znamení, že může pokračovat, a Georg to pochopil.

Jeho dlaň pomalu klouzala výš pod Tomovo tričko a ztrácela se pod ním. Naklonil se nad něj, až mu hnědé vlasy padaly do tváře. Tom mu dal neposedné prameny za ucho a probíral se jeho překvapivě jemnými dlouhými vlasy. Přitáhl si svalovce za tváře blíž, dokud se jejich rty nespojily v lehkém polibku. V jejich prvním polibku.

Georg obdivoval plnost a jemnost Tomových rtů, kterých se neustálým líbáním a prohlubováním jejich polibku nemohl nabažit. Pořád je ochutnával a jazykem přejížděl po jeho piercingu v koutku rtů. Tom drze vklouznul jazykem do Georgových úst a za týl si jej přitáhl víc k sobě. Jeho tělem projížděla horkost a Georg ji cítil, když dlaní stále mapoval jeho hrudník a bříško.

Dredáč přesunul svou dlaň po Georgově vypracovaném hrudníku až k lemu trička, který tahal nahoru a odhaloval tak jeho opálenou svalnatou hruď. Černé tričko bylo v momentě odstraněno a skončilo někde odhozené v seně. Hnědovlasý mladík si prohlížel dredáče a usmíval se. Vtiskl mu několik polibků na krk a začal mu rozepínat kalhoty a hladit jej po bříšku. Tomem projelo několik vln vzrušení jako elektrický proud. Lehce zaklonil hlavu a rty měl pootevřené. Georg jej sledoval s vážnou tváří a dlaní klouzl z jeho podbřišku až do klína, který ve své mužné dlani promnul. Z Toma dostal slabé zasténání, což už byl malý krůček k něčemu velkému.

Postupně sundal Tomovi velké bílé tričko, kšiltovku a čelenku, a rozpustil mu dredy, do kterých mu ještě zajel rukou a opět se chopil jeho rtů těmi svými. Tom jej překvapil, když si na něj obkročmo vylezl a dostal jej tak na záda. Hladově se opět vrhl na rty hnědovlasého a rozepínal mu kalhoty, které rovnou stáhl. Nedbali na to, že je seno píchá nebo z něj svědí kůže. V tomhle momentě byli až příliš zaměstnáni jeden druhým.

„Neměl bych přece jen donést nějakou tu deku?“ zeptal se Tom, velice blízko, svým obličejem u Georgova a s prsty zaháknutými o jeho boxerky.

„Máš nějakou?“ zeptal se hnědovlasý svalovec až překvapivě jemným hlasem a konečky prstů pohladil dredáče po tváři.

„Mám,“ usmál se na něj a ještě jej políbil před tím, než vstal a vydal se ke své krosně. S každým dalším krokem, se mu velké kalhoty postupně svezly až ke kotníkům, a tak si je sundal a zahlédl lehce pobavený pohled svého kamaráda.

Vytáhl z krosny jemnou a hebkou modrou deku, na kterou se Georg položil a Tom se mu opět usadil na klín. Bylo to daleko lepší, než ležet na pichlavém seně.

Svalovcovy mužné dlaně putovaly po Tomových hubených bocích a stehnech. Dredáč se k němu opět naklonil a znovu jej políbil. Cítil, jak se Georgovy ruce přesunuly na jeho zadek a hladily ho po něm.

Navzájem si stáhli poslední kousek spodního prádla, který je dělil od naprosté nahoty. Tom se otřel svým klínem o Georgův, a když zjistil, jak je to dobré, nemohl přestat.

Nikdy s klukem ještě nespal, tohle všechno bylo pro něj nové, ale panic nebyl. Už měl za sebou několik holek, většinou jen na jednu noc. Poslední dobou si však začínal uvědomovat, že jej přitahují i muži, konkrétně i jeho hnědovlasý kamarád.

Když ucítil Georgovy prsty u svého vstupu, přestal se o něj otírat a dokonce se odlepil i od jeho rtů a zůstal na něm viset pohledem. Měl trochu strach z bolesti, nevěděl, jestli se mu to bude líbit nebo ne.

„Neboj, musím tě trochu roztáhnout, aby tě to nebolelo, budu opatrný, vím, že jsi to ještě nedělal,“ vysvětlil mu tiše a hladil jej po tváři.

„A ty jo?“ zeptal se Tom.

„Dvakrát,“ odpověděl mu. „Uvolni se a neboj se,“ políbil ho a pořádně si navlhčil prsty. Cítil z Toma napětí, nevyčítal mu to, bylo to přirozené.

Pomalu se jedním prstem postupně dostal do Tomova těla a neustále ho líbal, aby jej uklidnil. Snažil se na něj jít pomalu a klidně, aby ho nevyplašil. Trvalo to sice delší dobu, než si na něj Tom zvykl, a přestával se stahovat, ale výsledek se začínal rýsovat. Když z něj Georg vytáhl prsty, ještě chvilku ho hladil v klíně. Tom začínal být však nedočkavý, a proto se sám proti němu nastavil a začal dosedat a tlačit ho tak do sebe.

Zprvu ho to trochu bolelo, nebyl zvyklý na takový tlak, a Georg jej nechal, ať pokračuje sám, nechtěl mu ublížit. Tom měl oči pevně zavřené a rty pootevřené, když opět zatlačil proti sobě jeho úd, z jeho úst se už neozvalo bolestné zasyčení, ale první tiché vzdychnutí. To bylo dobré znamení a Georg si jej držel za boky a díval se dolů na jejich klíny.

Když Tom konečně dosedl a sevřel ho v sobě celého, uvědomil si ten zvláštní vzrušující pocit a musel zasténat.

„Jo zlato, to je ono…“ vydechl Georg vzrušeně, když cítil to neuvěřitelné úzko a horko Tomova těla. Dredáč se na něm začal po chvíli pohupovat a vzdychat. Přidával postupně na dravosti a rychlosti, když mu původní tempo nestačilo.

Všechno se to začalo měnit z jemného na vášnivé milování, které nabíralo na dravosti. Hnědovlasý svalovec si přetočil v rychlosti Toma pod sebe a držel mu nohy roztažené.

Pro oba to byl jedinečný zážitek a už chybělo velice málo, aby oba došli k vytouženému vrcholu.

„Ještě chvíli,“ skláněl se Georg nad Tomem, pracujíc rukou v jeho klíně. Políbil ho na krk a zběsile dýchal. Hlasitě pak zasténal a oči pevně zavřel, když vyvrcholil do Tomova těla. Každý sval na jeho těle se napnul a Tom to dokonale cítil. Nebyl se svým vrcholem pozadu, následoval těsně po jeho.

Oba naprosto unavení a uspokojení leželi na modré dece, která se pod nimi sice rolovala, ale stále splňovala svůj účel.

„Netušil jsem, že tohle v tobě je,“ vydechl po chvíli ticha Tom a natočil hlavu ke Georgovi. Na tváři mu pohrával spokojený úsměv.

„Teď mě podceňuješ,“ zasmál se svalovec a otočil se k němu. Ležel na boku a jemně Toma hladil na plochém bříšku, odkud to všechno odstartovalo.

„Ale ne, tak jsem to nemyslel, ale příjemně jsi mě překvapil,“ usmíval se a dal mu jeden krátký polibek a zahlédl na Georgově tváři spokojený úsměv.

„Už neprší, myslíš, že tady chytneme signál?“ zeptal se po chvíli Tom, když se nechal Georgem hladit.

„Můžeš to zkusit,“ pověděl, a když se Tom zvedal, jemně ho pleskl po zadku a culil se. Tom na sobě nic neměl, akorát si nazul boty a chodil po stodole a snažil se chytit signál. Georg jej pobaveně sledoval a nejraději by si ho vyfotil, což taky udělal a nad fotkou se musel zasmát.

„Provedu ti něco strašného, jestli to ještě někdo uvidí,“ pověděl Tom, všiml si, že jej Geo fotí.

„A co?“ vyptával se zvědavě.

„Tajemství,“ zasmál se Tom. Potřeboval to nějak zamluvit, protože nevěděl, co strašného by mu provedl. Konečně chytil signál a přišly mu za sebou hned čtyři zprávy.

„Andreas píše, prý, kde jsme se my dvě lamy ztratily, pak, jestli spolu náhodou nešukáme… telepatie je svině,“ zasmál se Tom. „Jo, jde poznat, že už o nás mají strach a hledají nás,“ zasmál se Tom.

„Jen ať si hledají, to mají za ten zapadákov,“ zasmál se Georg. Tom napsal Andreasovi zprávu, že jsou u nějaké stodoly.

„Ví, kde to je, a do deseti minut jsou tady,“ přečetl Tom zprávu a pohlédl na Georga, který už se stejně oblékal. Tom se proto vydal taky.

„Škoda, nevadilo by mi tady strávit celou noc,“ pousmál se lišácky a Tom mu úsměv oplatil.

„Jak to vlastně bereš? Jenom jako nezávazný sex?“ zeptal se Tom po určité době už oblečený, zapínajíc svou krosnu, do které nacpal právě deku. Setkal se s Gerogovým zaraženým pohledem.
„No, doufal jsem, že to u tohohle neskončí, ale pokud to tak ty bereš, já to budu akceptovat,“ pokrčil rameny.

„Neberu to tak, vlastně jsem nad něčím podobným taky uvažoval,“ pousmál se, ale tím jejich rozhovor skončil, když uslyšely hulákat několik lidí a následně se vrata otevřela.

„Tak pojďte, Jeníčku a Mařenko,“ zasmál se blonďák, když otevřel dřevěná vrata, která zavrzala.

„Blbče blonďatej, do jakýho zapadákova jsi nás to dostal?“ začal lamentovat Georg a vzal si na záda svou krosnu.

„Nemůžu za to, že vy dvě lamy se neumíte orientovat v terénu,“ smál se neustále. „Ta chata je přímo tam na kopečku,“ ukázal na menší kopeček, kde stála chata, byl to od stodoly asi necelý kilometr.

Tom s Georgem se museli smát sami sobě, a když vycházeli ze stodoly, pohladil ho Georg nenápadně po zadku. V té stodole to rozhodně neskončilo, tam teprve všechno začalo.

autor: Tina