Jenom chci řict, že tohle patří mojí největší lásce, pro kterou bych udělala cokoliv … MILUJU TĚ TORRI … <3
**************************************
Odešel jsi, slzy za tebou padaly,
Tříští se jako křišťály na střípky malé..
Ve mně je prázdno, ty jsi pryč,
Odešel jsi, a od mého srdce vzal sis klíč…
Střepy křišťálové skleničky se roztříštily po naleštěné kuchyňské podlaze.. Střípky se rozeběhly do každého koutečku, do každé škvírky.. Štíhlá postava chlapce s vlasy černými jako nejhlubší noc, klesla neslyšně k zemi.. Po tvářích mu v líných potůčcích stékaly slzy.. Slzy největší bolesti, jakou kdy cítil.. Srdce jakoby přestalo bít, plíce přestaly přijímat kyslík.. Tělo mu vypovědělo službu.. Jeho mysl dokázala vnímat jen tu jednu skutečnost.. Bolest ze ztráty někoho, kdo pro něj znamenal vše.. On byl jeho světýlko, když všude kolem panovala neprostupná tma.. On byl jeho měsíčkem, který mu osvětloval cestu, když už nevěděl, jak dál, kudy kam.. Za bouří mu byl přístavem, kde vždy nalezl v jeho teplém náručí pocit bezpečí.. Byl jeho andělem.. Strážným andělem…
Jen touha a chtíč sdílí se mnou pokoj,
Jen bolest a strach tíží srdce mé..
Jak štěstí a láska mizí nám v dáli,
Je to tak dlouho, co jsme se objímali…
Jako stín krčil se v rohu pokoje.. Všude už panovala hluboká tma, jen jedno světýlko stále zářilo.. Jeho světýlko.. Plamínek drobné, vonné svíčky, položené vedle jeho bezvládného těla.. Zpod sevřených víček stékalo na milion malých slziček.. Jeho klidným tělem prostupovala neuvěřitelná bolest.. Jako malé jehličky se mu zabodávala všude, kam se její nenechavé drápy dostaly.. Drásala jeho srdce na téměř nepatrné kousíčky.. Vysávala z něj poslední zbytky štěstí.. Pustošila a plenila.. Zůstávalo po ní jen chladné prázdno, které už nikdy nic nezaplní.. Zůstávalo mu jen jedno.. Vzpomínky.. Vzpomínky na jeho milý úsměv, šťastné oči, sladké polibky, něžné doteky, vřelá objetí.. Vzpomínky, které se spolčily s onou nevítanou bolestí.. Vzpomínky, které ho okrádaly o poslední zbytky sil, o posledních pár chvil života…
Navždycky spolu, chtěli jsme žít,
Navždycky spolu, měli jsme být..
Tys řekl sbohem, já jen nashledanou,
Byl jsi mým vším, byl jsi mým bohem,
Proto já nedokázal, říci ti sbohem…
Neslyšně procházel tichými ulicemi.. V ruce jednu rudou růži.. On miloval růže.. Stejně, jako on sám.. Zlehka našlapoval po štěrkové cestě, jediným společníkem mu byla ozvěna jeho vlastních kroků.. Jeho kroky těžkly, zpomaloval.. Čím více se blížil tomu místu, tím větší měl chuť se otočit a zbaběle utéct.. Neudělal to však.. Musel tam jít.. Dnes musel.. I přes to, že jeho srdce krvácelo.. Odmítalo mu dát poslední sbohem.. On nemohl.. Nechtěl jej nechat odejít.. Zhluboka se nadechl.. Do těla mu pronikl ledový vzduch.. Jako na povel se rozběhl vpřed…
Provazce kapek splétají se v nebi,
Černé slzičky, kanou mi k zemi..
V hlíně se mísí, všude ticho a chlad,
Mé srdce svírá šílený strach…
Dopadl na kolena.. Těžce oddechoval, nemohl popadnout dech.. Pomalu, tak, aby neupadl ani jediný kvítek, přiblížil se růží ke své tváři.. Jemně, zlehka si jejími okvětními plátky přejížděl po tvářích, jakoby jej hladil on.. Zpod víček se mu spustil vodopád slz.. Zlehka růži políbil.. Odložil ji na jeho hrob, dlaně přitiskl na oči.. Z černého nebe se spustil chladný, podzimní déšť.. Míchal se s jeho slanými slzami.. Byl němým svědkem jeho bolesti.. Tělem mu otřásaly mohutné vzlyky.. Plné zoufalství.. Bolesti ze ztráty.. Plné nenaplněné lásky…
Temnota svírá mé maličké já,
Neumím zapomenout, nechci se vzdát,
Já tě mám bráško můj, strašlivě rád..
Dřív byli jsme dva, teď zbyl jen jeden,
Sněží, je tma, vždyť už je leden…
Dny plynuly.. Minutu za minutou.. Jako každý den, seděl u jeho hrobu.. Jako každý den se choulil do malého klubíčka.. Jako každý den, stékaly mu po tvářích slané perličky.. Jako každý den mu vyznával lásku.. Věřil, že jej slyší.. Věřil, že tu sedává s ním.. Cítil ho u sebe.. Cítil jeho doteky, teplo jeho těla.. V mysli mu plála malá jiskřička naděje, která mu dokázala na bledé tváři vykouzlit slabý úsměv.. Doufal, věřil, že se spolu shledají…
Navždycky spolu, chtěli jsme žít,
Navždycky spolu, měli jsme být..
Tys řekl sbohem, já jen nashledanou,
Byl jsi mým vším, byl jsi mým bohem,
Proto já nedokázal, říci ti sbohem…
Lehkým krokem směřoval na to místo.. Měkce našlapoval sněhem.. Už jen pár kroků jej od něj dělilo.. S každým dalším jako by bolest v jeho srdci polevovala.. Vedl s ní boj, ve kterém vyhrával.. Jenom on věděl, co se dnes mělo stát.. Jako bílé peříčko zmizela bolest ve chvíli, kdy poklekl před jeho hrobem.. Vzdala se, dala se na ústup, nechala mu alespoň posledních pár chvil štěstí a klidu.. Usmál se, v dlaních třímajíc jeho fotografii…
Jiskřička světla pomalu pohasíná,
Duše chce z těla pryč..
Hodina temná ke konci se chýlí,
Mé srdce radostí šílí..
Brzy shledáme se zas, když ty uslyšíš můj hlas…
„MILUJI TĚ“
Štíhlá postava chlapce s vlasy temnými jako nejhlubší noc, se choulila v malém klubíčku, v chladné sněhové pokrývce.. Z drobného těla pomalu vyprchávaly polední zbytky života.. Ale on byl šťastný.. Věděl, že už dnes se s ním opět shledá.. Že už dnes jej opět sevře ve své náruči.. Že už dnes bude moci opět líbat ty sladké rty.. Byl šťastný.. Naposledy upřel svůj zrak na fotografii.. Roztřeseným prstem přejel konturu jeho tváře.. Usmál se.. Z posledních sil mu vtiskl polibek plný lásky, bolesti, zoufalství, ale především plný uvolnění a smíření.. Ruka mu bezvládně klesla podél těla.. Všude panovalo ticho, klid.. Drobný sníh, poletující okolím, zakrýval jeho stopy, překrýval jeho tělo jemnou, bílou dekou.. Naposledy vydechl..
„MILUJI TĚ, TOME…“
Navždycky spolu, chtěli jsme žít,
Navždycky spolu, měli jsme být..
Tys řekl sbohem, já jen nashledanou,
Byl jsi mým vším, byl jsi mým bohem,
Proto já nedokázal, říci ti sbohem…
Navždycky spolu, chtěli jsme žít,
Navždycky spolu, měli jsme být..
Tys řekl sbohem, já jen nashledanou,
Byl jsi mým vším, byl jsi mým bohem,
Proto já nedokázal, říci ti sbohem…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
bulím 🙁
nadhera!!!!totgeliebt…laska az za hrob ano tady souhlasi 100%!!!!vedes si dobre krasne twincesticky mas!!!preju at se ti krasne pisou ostatni ff-ky
Hustýý..Moc moc krásný, já z toho mám slzavé údolí,sice nemám tyto povídky ráda, bojím se co kdyby se jim něco podobnýho nedej bože stalo,ale je to opravdu krásná povídka.. hezky napsaná…
Krásně napsané ale smutné.