,,Všechno to začalo, když nám bylo pouhých pět let… Do té doby jsme ještě byli šťastné děti, které neznaly nic zlého… Ovšem, to se brzy změnilo… Přesně v den našich šestých narozenin… Po půlnoci, 1. září 1995, už byl šťastný jen jeden z nás… …“
*flash back*
,,Běžte si už hajnout zlatíčka,“ usmála se mladá žena na své dva syny… Oba zářili štěstím… Dnes oslavili své šesté narozeniny.. ,,Dobrou noc,“ pohladila každého po vlasech, vtiskla polibek na čelo a poslala do jejich pokojů.. Oba se smíchem vyběhli schody a těsně před svými pokoji se zastavili.. Podívali se na sebe a s úsměvem na rtech si padli kolem krku.. Přesně tak, jako každý večer… ,,Dobrou noc, Tome“ špitl mladší z nich a dal svému bratrovi pusu na tvář… Poté zaběhl k sobě do pokoje… ,,Dobrou noc, Bille“ křikl ještě Tom přes zavřené dveře a odcupital k sobě… Lehl si na postel a v náručí sevřel plyšového medvídka.. Dostal jej od bratra k narozeninám… Pro něj ten nejhezčí dárek… S úsměvem na rtech se pomalu propadal do říše snů… Ne však na dlouho…
Vrzly dveře a do ztemnělého pokoje pronikl proužek světla z chodby.. Tom se přetočil na posteli, medvídek mu vypadl na zem.. Probudil se a nahl se pro něj.. Všiml si postavy stojící u dveří.. ,,Tatí??“ zeptal se ospale a usmál se.. ,,Ahoj Tome“ špitl jeho nevlastní otec a zavřel za sebou dveře.. Pomalu se přesunul k posteli a sedl si vedle Toma.. Usmál se a pohladil jej po vlasech.. ,,Co tu děláš??“ zeptal se Tom tichým hláskem a pevně objal medvídka.. Měl divný pocit.. Nevěděl, co to je, ale bál se toho.. ,,Pšš, Tome“ Otec mu přiložil ukazováček na rty a nahl se k němu.. Věnoval mu jeden nevinný polibek na čelo.. Tom se zachvěl.. Ucítil otcovu dlaň, jak se postupně přesouvá přes jeho tvář na hruď a pod tričko na spaní.. Zavřel oči.. Bál se.. Přál si, ať otec odejde a nedotýká se ho.. ,,Bojíš se, Tome??“ zeptal se otec a opatrně zatlačil na jeho drobné tělo.. Musel si lehnout.. ,,A-ano,“ špitl Tom a úpěnlivě k sobě tiskl medvídka.. Snad doufal, že jej ochrání.. ,,Mě se nemusíš bát,“ usmál se otec a pomalinku mu vytahoval tričko.. Rty se přesunul nad jeho odhalené bříško a zlehka jej líbal… …
*konec flash backu*
,,Já… Nemůžu pokračovat,“ vydechl jsem a setřel jsem si jednu slzu, která si razila cestu po mé tváři.. Vzpomínky byly až moc bolestivé a tak živé.. ,,Musíš pokračovat, Tome“ usmál se na mě slabě a zlehka stiskl mou dlaň.. Trochu jsem se uklidnil a otočil jsem se na druhou stranu pokoje, ve kterém jsme zrovna byli.. Na zdi visela jediná fotka.. Fotka mě a mého brášky, Billa.. Vzpomněl jsem si na všechno krásné, co jsme spolu my dva prožili a usmál jsem se.. Otočil jsem se zpět k němu a nadechl se.. ,,Zvládneš to, Tome.“ Přeběhl mi mráz po zádech.. Musím!!
*flash back*
,,Prosím, ne…“ Tom plakal, bál se.. Moc se bál.. Jeho nevlastnímu otci to ale bylo jedno.. Naopak mu to dělalo dobře.. Dělal mu dobře pocit, že jej má ve své moci, hřálo jej, když Tom plakal a prosil, ať toho nechá.. Pomalu mu stáhl kalhoty od pižmáka a kochal se pohledem, který se mu naskytl.. Líbilo se mu to.. Už tak dlouho toužil se Toma dotýkat, a konečně může.. Jeho žena tvrdě spí o patro níž a jeho druhý nevlastní syn také spí.. Měl „volné pole působnosti“ ,,Ach Tome…“ vydechl a zlehka se chlapce dotkl mezi nohy.. Tom ucukl.. Nelíbilo se mu to.. Nechtěl to.. ,,Neutíkej mi,“ Gordon lehce zvýšil hlas a přitáhl si Toma těsně k sobě.. Díval se mu do očí, dlaní mu zakrýval ústa a druhou rukou dychtivě bloudil v jeho rozkroku… …
*konec flash backu*
,,Já už nemůžu, Bille… Já… Nemůžu.“ Setřel jsem si další slzu a zvedl jsem se z křesla, ve kterém jsem právě seděl.. Přešel jsem k oknu a zadíval jsem se do zahrady.. Usmál jsem se.. Vzpomněl jsem si, jak jsme tu jako malí kluci s Billem pobíhali jen v plavkách a lezli všude, kde se dalo.. ,,Tome, musíš to dokončit.“ Bill se postavil těsně za mě a zlehka mě vzal kolem ramen.. Sklopil jsem hlavu a zavřel oči.. Už nechci, nemám na to sílu.. Moc to bolí.. ,,Bille, já… Nemůžu… Nejde to…“ Po tvářích mi teď už stékalo tisíce slz.. Otočil mě k sobě a pevně objal.. ,,Lásko, spolu to zvládneme, jen… Musíš mi říct, jak to bylo dál…“ špitl mi Bill tiše do ucha a já ho k sobě tiskl, jako tenkrát toho malého medvídka.. Ochrání mě, já to vím… …
*flash back*
Takhle to šlo noc, co noc.. Rok, co rok.. Tom se neměl jak bránit.. Kdyby šel za matkou a všechno jí řekl, nejspíš by mu nevěřila.. Gordna milovala, nechtěla by si připustit, že je něčeho takového schopný.. A Bill?? Za tím jít mohl, věděl, že on by mu věřil, on by jej neposlal pryč.. Naopak by se mu snažil jakkoliv pomoci.. Ale nikdy to neudělal.. Proč?? Gordon mu vyhrožoval.. Věděl, jak se mají dvojčata rádi, hrál na citlivé místo…
,,Jo Tome, tam se mě dotýkej, ano Tome, ano…“ Gordon vzdychal na celý dům a hlavu zhruba 12-ti letého chlapce si tlačil čím dál tím víc do svého rozkroku.. Už šest let.. Šest let si to Tom nechával líbit, šest let dělal to, co mu Gordon řekl.. A to jen z lásky k bratrovi.. Nechtěl, aby mu Gordon nějak ublížil, aby mu dělal to, co dělá jemu.. Své dvojče miloval nejvíc na světě, nikdy by nedopustil, aby mu kdokoliv zkřivil byť jediný vlásek.. ,,Ooooh, anoo Tome, anoo,“ Gordon se prudce zaklonil, dosáhl orgasmu.. Tom se od něj prudce odstrčil a vyplivl vše, co měl v ústech.. Se znechucením v očích utekl do svého pokoje.. Zamkl za sebou dveře a schoval se pod peřinu.. Jak dlouho tohle může ještě vydržet???
*konec flash backu*
,,To ne… Tome?? Proč jsi mi nikdy nic neřekl?!“ Bill se s vyčítavým pohledem zvedl z postele a začal přecházet po pokoji.. Ve tváři vepsanou bolest, v očích slzy.. ,,J-já… Nemohl jsem.. Ublížil by ti, Bille.. To jsem nemohl dopustit.. Tobě nesměl ublížit.. Tobě ne.. Tobě ne…“ Rozplakal jsem se jako malé dítě a schoval jsem se pod peřinu.. ,,Proto jsi mi nikdy nic víc nedovolil.. Proto jsem nesměl víc, jak pár polibků.. Proč jsi to neřekl, Tome, proč??“ Bill došel zpět k posteli a odhrnul mi peřinu.. ,,Nee, prosím, nee,“ vykníkl jsem a instinktivně jsem se snažil bránit.. ,,Tome, to jsem já.. Pšš, neboj se.. To jsem já, Bill.“ Pevně mě k sobě přivinul a hladil mě po zádech.. ,,Ach, Bille,“ špitl jsem a tiskl jsem se k němu.. Pomalinku jsem se začínal uklidňovat… …
*flash back*
,,Tome, dnes máme výročí.“ Gordon otevřel dveře chlapcova pokoje a hned je za sebou zase zamykal.. Nestál o nečekanou návštěvu.. Sice už byla noc, ostatní obyvatelé domu již spali, ale nehodlal nic riskovat.. ,,Víš, jak je to dlouho, Tome??“ Usadil se na jeho postel a okamžitě jej políbil.. Tom znechuceně seděl, ani se nehnul.. ,,Tak víš??“ Gordon se od něj odtáhl a začal si rozepínat kalhoty.. ,,Jak bych nemohl?!“ odsekl Tom a snažil se schovat v rohu postele.. ,,Ano, to je pravda.. Už je to deset let, Tome.. Ten čas ale letí,“ zasmál se Gordon a jen v upnutých boxerkách si lehal vedle Toma.. Ano, už deset let se tenhle kolotoč stále opakoval.. Už deset let Tom tiše trpěl a Gordon žil na výsluní.. ,,Dnes to ale bude jiné, Tome,“ vydechl Gordon a jeho dech ovanul Tomovu tvář.. Otočil se k němu zády.. Nechtěl na něj vidět.. Ale netušil, jak moc mu vyšel vstříc.. ,,Ach Tome, netušil jsem, že víš, co dnes chci,“ zasmál se Gordon a zajel chlapci pod trenky.. Tom strnul.. Ach ne.. ,,Gordne, pro-prosím, ne…“ špitl tiše a do očí se mu tlačily slzy.. Tohle přece nemůže myslet vážně… ,,Nepros Tome, už jsi se mohl naučit, že to nemá cenu,“ zasmál se Gordon a pomalu svému nevlastnímu, 16-ti letému synovi stahoval trenky.. Tom propadl zoufalému pláči.. Vše, co s ním Gordon doposud dělal se dalo nějak přežít, ale tohle?? ,,Uvolni se Tome, jinak tě to bude bolet,“ vydechl mu Gordon za krk, až chlapci přejel mráz po zádech.. ,,N-ne, prosím,“ špitl Tom a tiskl k sobě bratrovo triko.. Potřeboval jej mít nějak u sebe.. ,,Ale ano,“ zavzdychal Gordon a přetočil Toma na břicho.. Aniž by nějak čekal, nebo měl s chvějícím se chlapcem pod sebou nějaký soucit, trhnutím mu od sebe roztáhl nohy a prudce do něj pronikl.. V tu chvíli se Tomovi změnil nadobro svět.. Poslední zbytky jeho pošramocené duše se rozplynuly v prach.. Bolestivě zarýval nehty do peřiny pod sebou a uplakanou tvář schovával v polštáři… …
*konec flash backu*
,,Pane bože, Tome!! Dyť, dyť to… To bylo včera!! Včera nám bylo šestnáct!!“ vykřikl Bill a prudce se postavil, až jsem zlehka přepadl do měkké peřiny.. ,,Já vím…“ špitl jsem tiše a dlaní jsem si roztíral slzy po celém obličeji.. Tolik to bolelo.. Všechno se mi vrátilo zpět.. Všechno, co jsem až do včerejšího večera prožil.. Ale poslední noc vše nadobro změnila.. Už jsem nedokázal nic dusit v sobě.. Musel jsem to někomu říct.. Musel jsem.. A jediný, komu jsem mohl, je Bill.. Můj bráška, má živá opora, má láska!! ,,Ach Tome…“ vydechl Bill a vrhl se ke mně.. Sevřel mě v pevném obětí a zlehka mě líbal na umočené tváře.. V jeho obětí jsem se cítil v bezpečí, jeho polibky mě dělaly šťastným.. S ním jsem se už ničeho nebál.. ,,Lásko, lásko moje…“ špital Bill stále dokola a pevně mě objímal.. ,,Už ti nikdy neublíží Tome, slibuji,“ špitl Bill a zlehounka mě líbnul na čelo.. Zavřel jsem oči a pod Billovým lehkým pohupováním sem a tam jsem se nechal ukolébat k neklidnému spánku… …
autor: Dádinka
betaread: Janule
Fuj, tak to je krutý, uplně mi z toho běhá mráz po zádech..Brr, tomu říkám tvrdej kalibr..
Tak to je děs jak může někdo tohle dělát.Tom musel strašně trpět.