autor: Deni
Ahojky, lidičky!
Tak, sice za týden maturuju, ale nějak mi to nedalo a projela jsem svůj komp a našla tam dvě povídky, které na twincest blogu ještě nejsou. Jedna z nich je tahle a psala jsem jí, tuším, někdy v zimě nebo na jaře roku 2007. Možná to bylo i léto, co já vím 😀
Každopádně jsem se rozhodla, že i když už je stará, tak vám ji představím, jelikož se mi docela líbí 🙂
Každopádně jsem se rozhodla, že i když už je stará, tak vám ji představím, jelikož se mi docela líbí 🙂
Tak doufám, že se bude líbit i vám – a buďte shovívaví, psala jsem to už dávno 🙂
Pa, vaše Deni
***
Jako každý večer ležel ve své posteli na hotelovém pokoji a tupě zíral do tmy kolem sebe.
Přemýšlel.
Už hodně dlouho nevěděl, „kdo“ je. Pomalu ztrácel kontrolu sám nad sebou, nad svým chováním, svými myšlenkami, a hlavně, od základu ztratil své morální hodnoty.
Tu osobu, kterou právě byl, neznal. Ale pomalu si na ni zvykal, žil s ní už tři měsíce, nic jiného mu tedy nezbývalo. Bál se toho, co se s ním děje.
Bál se dívat na lidi kolem sebe. Bál se reakcí svého těla, v „jejich“ přítomnosti. Stahoval se čím dál víc do sebe, jen s jednou osobou se pořád ještě cítil „svůj“.
Byl to jeho bratr, který taky jako jediný věděl, co se teď s jeho dvojčetem děje.
Zhluboka si povzdechl, přetočil se na bok a zavřel oči. V tu chvíli se tiše otevřely dveře a do pokoje proklouzla temná, štíhlá postava. Mrkal jejím směrem ve snaze zjistit, kdo to je, ale tvář neviděl.
„Kdo to je?“ Nic, žádná odpověď, jen se přisouvala stále blíž k němu. Když stanula před postelí, chudák zmatený už seděl a těkal po ní pohledem.
„Kdo jsi?“ špitl znova a kousek se v posteli posunul, jak si ona postava pomalu klekala před něj. „Kdo…“ Přiložený prst k jeho rtům mu zabránil v další otázce a jen klidně seděl.
Chtěl vědět, kdo to je. Podle křivek těla poznal, že dívka to určitě nebude. A kupodivu mu tento fakt nevadil. Cítil se zvláštně, nezvykle klidný a tělem mu proudilo drobné vzrušení.
Jemné dlaně mu zatlačily proti hrudi, až ho donutily lehnout si. Bříšky prstů hladily jemně jeho horkou kůži, ze rtů mu unikl spokojený sten. Slyšel, jak se neznámý usmál. Horký dech z jeho rtů ovanul jeho tvář.
„Jak ti mám říkat?“ špitl tiše. Naděje na to, dozvědět se, kdo mu právě sedí na nohou, už se vzdal.
„Jak chceš,“ špitla tiše ta osoba. Jeho hlas neznal, nebo si to alespoň myslel, jelikož šepot byl zavádějící. Mrazilo jej z toho po celém těle. Bylo to tak vzrušující a přitom se vlastně vůbec nic nedělo.
Doteď.
Jeho „tajemný“ vytáhl z kapsy šátek.
„Neboj se,“ šeptl znova a zavázal mu oči. Najednou všechno zmizelo, vnímal jen teplo jeho těla těsně na tom svém. Cítil, jak mu hbité prsty krouží po těle, jak si pohrávají s jeho vzrušenými bradavkami, jak pozvolna mizí pod jeho trenkama.
Cítil, že se jeho tělo podřizuje „neviditelnému.“
„Neviditelný,“ vydechl a nadzvedl pánev, aby mu snáze mohl stáhnout prádlo.
„Co?“
„Neviditelný, tak ti budu říkat,“ usmál se a poprvé se dotkl těla nad sebou. Cítil jemnou látku trika, ale pod ním vnímal štíhlé tělo, úzké boky, drobný zadek, divoce bijící srdce. Jeho dlaně samovolně sklouzly podél těla ve chvíli, kdy celý zmizel v hloubi jeho úst.
Vzdychal, sténal, šil sebou na všechny strany, byl to neuvěřitelný pocit. Ještě nikdy tohle necítil. Bylo to tak nové, tak krásné.
Netrvalo to dlouho a práce „neviditelného“ byla po zásluze odměněna. Ve slasti odeznívajícího orgasmu se stočil na posteli a hluboce oddechoval. Druhé tělo však pomalu mizelo.
„Kam jdeš? Vrátíš se?“ Byl vyčerpaný.
„Chceš?“ Tichý šepot se vtěsnal do každé buňky jeho těla.
„Chci.“
„Pak přijdu.“ Rychle se otočil a zmizel za tmavými dveřmi.
XXX
„Neuvěříš tomu, co se mi v noci stalo,“ vydechnul hned, jak se usadil proti bratrovi a do ruky popadl čerstvý dalamánek.
„Co se stalo?“
„Měl jsem noční návštěvu.“
„Ale neříkal jsi, že…“
„Nebyla to holka, ale kluk.“
Zavládlo mezi nimi ticho.
„Kluk?“
„Kluk. A bylo to… Dokonalý,“ celý se rozplýval při vzpomínce na uplynulou noc.
„A kdo to byl?“
„No…“ znejistěl. „Já nevím,“ svěsil ramena.
„Nevíš?“
„Ne. On byl celou dobu schovaný a pak mi zavázal oči, ale… vážně to bylo krásný.“ Už zase celý zářil.
„Takže to byla pravda?“
„Co?“
„No, to že…“
„Byla. Bylo to prostě… perfektní. A slíbil, že zase přijde.“
„Bože, Tome, ty mě bavíš,“ plácl mu po kšiltu a pustil se do své snídaně. Tom se zatím ztrácel v myšlenkách na svého „neviditelného“.
XXX
Celý natěšený stál pod proudem vody a nechával své tělo hýčkat kapkami vody. Těšil se, těšil se na něj. V podbřišku mu létali motýlci, jen si vzpomněl na vlhko jeho horkých rtů. S překvapením zjistil, že je vzrušený. Toužil uvolnit svému tělu od toho napětí, ale nemohl.
Čekal na něj.
Krásně osvěžený si jen ve spodním prádle lehl do postele a… čekal.
Čekal dlouho, pomalu už míjela půlnoc a on pořád nešel. Byl zklamaný, smutný.
Pomalu se mu samovolně zavíraly oči a ve chvíli, kdy propadl klidnému spánku, do místnosti vklouzla ona tolik očekávaná osoba.
Pomalu přešla k posteli a pousmála se nad roztomilostí spáče. Poklekla vedle postele a prsty pomalu přejela od krku až po okraj volného prádla. S dredáčem to nic neudělalo, jen se spokojeně pousmál.
Štíhlé prsty proklouzly na „své“ místo a s potěšením zjistily, že spáč už je připravený.
Zpočátku jen lehce třely celou délku, doprovázeny slastným mručením. Ve chvíli, kdy prsty vystřídalo mučivé vlhko rtů, se spáč probudil.
Oči rozšířené zmatením, ale i vzrušením.
„Přišel jsi,“ zavzdychal a opět se uložil do postele. Oddával se slastnému pocitu, který mu hebká ústa přinášela. Cítil brnění a chvění v celém těle, už se blížil jeho vrchol. Celý se propnul a opět pomalu klesal do měkkých peřin. Prudce oddechoval, rukama tápal ve vzduchu, jeho tělo však nezachytil.
„Kde jsi? Chtěl bych se tě dotknout,“ špitl tiše svou prosbu a poté konečně mezi rozechvělými prsty sevřel jeho dlaně.
„Proč mi neřekneš, kdo jsi?“ Nic, žádná odpověď. „Proč tohle děláš?“ Chvíli bylo ticho.
„Jednou na to přijdeš.“ Jen přikývl, snažil se rozpoznat ten šepot, ale nic mu neříkal.
„Zítra to bude jiné.“
„Jak??“
„Nech se překvapit. A teď už spi.“ Jeho teplá dlaň se vzdalovala. Smutně zavřel oči, když ucítil na svém čele ty hebké rty. Usmál se a s jiskřičkou v očích sledoval, jak „neviditelný“ odchází…
XXX
„Bože, uklidni se už,“ smál se Bill, když Tom nervózně přecházel po pokoji a stále očima sledoval hodiny.
Jak nesnesitelně se dnes ten čas vlekl.
„Ale to nejde,“ vydechl Tom zoufale a sesunul se do křesla proti bratrovi. Ještě před sebou měli malé vystoupení v televizi a pak už konečně volno.
Šílel! Těšil se na večer. Byl tak zvědavý, co si pro něj dnes „neviditelný“ přichystal. Nedovedl si představit nic krásnějšího, než to, co s ním doposud zažil. Sice to nebylo moc, ale pro něj to bylo tak kouzelné, tak jiné, než jak to znal doposud.
Žádná holka se ho nedotýkala tak, jako neviditelný. Šílel z každého doteku, který mu věnoval. On byl vlastně první kluk, který se jeho těla dotýkal.
„Tome?“ Párkrát zamrkal, než si uvědomil, kde je.
„Hm?“ sklopil pohled a dělal, že jej hrozně upoutala párající se nitka na jeho triku. Bill se pousmál nad jeho roztomilostí a téměř dětskou nevinností.
„Pořád na něj myslíš?“ Odpovědí mu bylo jen lehké přikývnutí. „To tě tak dostal?“ Tomův pohled se vpil hluboko do toho bratrova.
„Bille, bude to znít šíleně, ale… Ještě nikdy jsem necítil to, co cítím s ním. Jakmile se jeho kůže dotkne té mé, hořím vzrušením. Srdce bije jakoby zešílelo a tělo se samo nabízí, touží po každém jeho doteku. Řekni, Bille, jsem blázen?“
Bill dlouho přemýšlel, nevěděl, jak odpovědět. Ve chvíli kdy se už nadechoval k odpovědi, dveře do místnosti se otevřely a vešlo pár postav. Bill jen poplácal brášku po zádech a věnoval se nově příchozím. Tom si smutně povzdechl a pokusil se začlenit do dění kolem něj, v myšlenkách byl však u večera, kterého se nemohl dočkat…
XXX
Párkrát se zhluboka nadechl a štíhlými prsty stiskl chladnou kliku, která ho propustila do místnosti. Seděl v rohu postele a očima se do něj zabodával.
„Jsem tady,“ špitl potichu. Snažil se, aby jeho hlas nepoznal.
„Pojď za mnou,“ vydechl Tom a natáhl k němu ruce. Toužil sevřít jeho tělo v dlaních a neskonale dlouho líbat ty jeho hebké rty.
Párkrát nejistě přešlápl na místě, rozhodoval se, ale nakonec přistoupil k posteli a nechal se obejmout. Tom se už, už natahoval po jeho rtech, když mu před očima mávl šátek.
„Proč?“
„Bude se ti to líbit,“ špitl mu tiše do ucha a převázal mu oči.
Od té chvíle byl Tom plně oddán jen jemu. Cítil, jak horké dlaně kloužou po jeho těle. Jak vlhká ústa líbají každé zákoutí jeho těla. Cítil, že mu stáhl prádlo a jeho ruce se jej něžně dotýkají.
„Slíbil jsem,“ vyhoupl se nad něj a Tom prudce zalapal po dechu.
Byl nahý!!
„Že to dnes bude jiné,“ špitl mu do ucha a poprvé jej políbil. Poprvé ochutnali chuť rtů toho druhého. Líbali se dlouho a vášnivě. Ruka „neviditelného“ jemně uchopila Tomův vzrušený penis a navedla jej na to správné místo.
Ze rtů mu unikl hlasitý sten, když se ztratil v jeho těle, když cítil, jak jej jeho svaly obepínají, přinášejí mu rozkoš. Pomalu se na něm začal pohybovat, Tom tiskl v prstech jeho boky, vzrušením ho tlačil do podbřišku, oběma z úst vycházely hlasité steny. Jejich těla se mezi sebou vášnivě proplétala až do slastného vyvrcholení…
XXX
O 14 dní později…
„Víš, co bych chtěl?“ špitl Tom a dlaní přejel po těle vedle sebe. Za těch 14 dní se do neviditelného bláznivě zamiloval. Kudy chodil, tam na něj myslel. Stal se na něm závislý. Nedokázal si přestavit noc strávenou bez něj. Ukázal mu, jak krásná může láska být.
Ale bohužel doteď nevěděl, komu za to vděčí.
Veškeré chvíle, které trávil s ním, měl na očích šátek. Nic neviděl. Nikdy.
A přitom toužil po poznání.
„Copak?“ špitl hlas vedle něj a na rameni jej pošimral lehký polibek.
„Vědět kdo jsi.“ Tělo vedle něj strnulo.
Chtěl mu to říct, ale bál se následků.
„To… to nejde.“
„Proč? Prosím, chci jen vědět, koho miluji.“
„Miluješ?“
„Ano. Bláznivě jsem se zamiloval a ničí mě pocit, že neznám tvou tvář.“
Tato slova rozhodla.
Rozsvítil malou lampičku u postele, něžně jej políbil a poté mu z očí stáhl šátek.
„Bi-Bille?“ Tom se prudce posadil a pohledem propaloval bratrovu tvář.
„J-jak to? Ty…?“
Jen přikývl a sklopil pohled ke svým prstům. Tolik se bál toho, co se teď bude dít. Bylo tolik možností. „To celou dobu ty?“ Jen přikývl, na slova se nezmohl.
„Proč?“ Jemné prsty mu přejely po tváři, donutily ho pozvednout hlavu a podívat se realitě a pravdě přímo do očí.
„Proč, Billy?“ Zhluboka se nadechl, zpátky už nemohl, jednou mu odhalil, kdo je a to zpět nevezme.
„Pamatuješ, jak si za mnou přišel s tím, že máš problém?“ Tom přikývl, pamatoval si to až moc dobře.
Pamatoval si to, jako by to bylo včera, když se celý rozklepaný postavil před bratra a sdělil mu, že je nejspíš gay.
„Tenkrát jsme si o tom povídali celé hodiny a i přesto, že ty sis nebyl jistý, já věděl, že to tak je.“ Tom zmateně pokroutil hlavou.
„Jak ale…“
„Nikdy jsem ti to neřekl, ale s holkou jsem nikdy nic neměl, jen s klukama. Proto, když jsi mluvil o svých pocitech, já už měl jasno za tebe. Chodil si za mnou stále častěji a nutil mě se dívat na líbající se kluky. Ale nikdy jsi nepřišel na to, že se nedívám na ně, ale na tebe. Čím častěji jsi byl se mnou, tím více jsem si uvědomoval, že k tobě asi něco cítím…“
Na malou chvíli se odmlčel, aby Tom mohl vstřebat nové informace.
„Něco?“
„Něco. Tenkrát jsem neměl nejmenší ponětí, co se se mnou děje. Myslel jsem na tebe každou noc. Když jsem s někým byl, před očima jsem neměl jeho tvář, ale tvou. Po nějaké době už jsem s nikým nemohl nic mít. Uspokojoval jsem se sám při myšlence na tebe, na tvé tělo. Šílel jsem, Tome. Toužil jsem po jediném tvém doteku, polibku. A pak jsem dostal nápad. Promýšlel jsem to dlouho, a jak to vyústilo, víš sám nejlíp.“
Opět sklopil pohled k prstům, na kterých měl lehce oprýskaný lak. Tom se zavřenýma očima přemýšlel. Snažil se všechno pochopit. Čím delší dobu byl v klidu, tím více to chápal. Rozuměl bratrovým pocitům. Nikdy dřív si to neuvědomil, ale Billovu přítomnost nevyhledával jen proto, že je to jeho bratr a může se mu svěřit, ale bylo mu s ním krásně.
Když se Bill usmál, hřálo ho u srdce tak, jako by stál pod příjemným sluncem. Až teď mu došlo, že vždy, když byl s neviditelným, v koutku duše myslel na Billa. Konečně mu to zapadalo.
Hádanka dostala rozluštění.
„Nezlob se na mě, prosím. Já jen chtěl, abys poznal, jaké je to s klukem a já mohl být chvíli s tebou.“
Tichý, naléhavý šepot se mu vryl do každé buňky v těle. Očima zalitýma láskou se podíval na tu hromádku neštěstí před sebou. Zlehka uchopil do dlaní jeho tvář a natočil ji k sobě.
„Děkuju,“ špitl tiše a sehnul se k bratrovi blíž.
„Za co?“ Bill zmateně zamrkal.
„Za všechno, za tebe.“
Zavřel oči a přiblížil se na minimální vzdálenost k jeho rtům. Těsně před tím, než spojil jejich rty v lehkém polibku, však oči otevřel.
Poprvé měl možnost vidět, koho líbá. V žilách mu kolovalo štěstí, když viděl Billův sladký obličej, jeho lehký úsměv a šťastné oči.
„Tommy?“ Jeho oči byly plné otazníků.
„Všechno, co jsem řekl před chvílí, je pravda. Miluju tě, ať už jsi můj bratr, neviditelný nebo obojí. Miluju tebe, Billí.“ Svá slova stvrdil lehkým polibkem na čelo právě ve chvíli, kdy se z očí bratra spustily drobné slzičky. Slzy štěstí.
„Myslíš to… vážně?“ Tom zlehka přikývl a pomalu pokládal brášku do měkkých peřin.
„Naprosto.“
Sklonil se nad něj a pohledem mapoval celé jeho tělo. Všiml si lehkého ruměnce na Billových tvářích. Byl tak sladký.
„Billí?“
„Ano?“
„Dnes to bude jinak, ano?“
„J-jak?“
„Dnes se nebudeš dívat ty,“ špitl mu Tom do ucha, načež ho políbil na krk. Po celém Billově těle se rozběhla husí kůže.
„A-ale…“
„Pššt.“ Tomův ukazováček mu zabránil v dalších námitkách a černý šátek ho připravil o zrak. Ocitl se plně v Tomově moci.
Cítil, jak mu nejistě klouže dlaněmi po těle. Jak drobnými polibky pokrývá jeho krk a klíční kosti. Umíral touhou dívat se na Toma, ale neměl odvahu o to požádat. Tom žil ve stejných podmínkách mnohem déle než on.
„Billí? Kdyby bylo něco špatně, řekneš mi?“ Ta naléhavost v hlase se nedala přeslechnout.
„Ano,“ vydechl Bill a zaryl nehty do matrace pod nimi. Tolik mu byly Tomovy doteky příjemné.
Tom postupoval drobnými polibky po Billově těle, až se dostal k plochému bříšku. Dlaněmi třel jeho stehna a rty si pohrával s tou hebkou dokonalostí před sebou. Aniž by věděl jak, ocitl se před ním Bill nahý a kompletně vzrušený.
A v tu chvíli přišel na řadu strach. Ještě nikdy tohle nedělal. Byl vždy ten, kdo přijímal, nevěděl, jak dát.
„N-nemusíš nic dělat, T-Tommy, jestli nechceš,“ zavzdychal Bill. Tomův horký dech ovanul jeho vzrušený penis a rozpálenou pokožku.
„Ale já chci, jen… nevím jak.“ Tom byl vděčný, že bratr teď nemůže vidět tu sytě červenou barvu, která zdobila jeho tváře.
„Jako lízátko,“ vydechl Bill první věc, která ho napadla, a neklidně se zavrtěl. Tomovy ruce byly až příliš blízko jeho klína.
„Jako lízátko,“ zopakoval Tom sám pro sebe a jazykem si navlhčil rty. „Jako lízátko.“
Lehce mezi rty sevřel bratrův vrcholek. Billovo tělo prudce škublo proti jeho ústům, byl to jen reflex. Už tak dlouho se ho nikdo nedotýkal, přímo šílel.
Tomův piercing jej studil v pravé části a cítil, jak se pomalu ztrácí v hebkosti jeho úst. Táhlé steny zaplňovaly ticho pokoje.
Tom odváděl přímo bravurní práci.
„Bože, Tommy,“ vykřikl přidušeně Bill a prsty zabořil bratrovi do dredů. Nevědomky tlačil jeho hlavu stále více do svého klína a pánví trhaně přirážel proti jeho ústům. Cítil vzrušení v celém těle, hejno motýlků v podbřišku, tep sto dvacet.
„To-To… mmm, už bu…“ Než se stihl vymáčknout, zaplnila Tomova ústa teplá, lehce nasládlá tekutina.
XXX
Lehl si vedle bratra a jedním tahem mu šátek sundal. Do očí se mu okamžitě zabodly dvě čokoládové duhovky.
„Miluju tě, Tommy.“
„A já tebe, šmudlo.“
autor: Deni
betaread: Janule
Jé to bylo pěkný…
jeeeej…nádhera xD
To je dobry jak Tom nevěděl "jak na to" xD xD to bylo vtipny xd xD ale bylo to upe užasny… a naprosto se mi líbí ten název xD
Deni, ještě žes to vytáhla ze šuplíčku! Bravurní, jeeej, absolutní dokonalost. Tajemno mám ráda. 🙂
jo! Tohle už sem na jednom blogu četla a naprosto mě to uchvátilo…několikrát potom sem se k tomu ještě vracela a četla si to…a ani po takové době to neztratilo své kouzlo!
To bylo nádherný. Nevím proč, ale něco mi to říká. Jako kdybych to už někde četla, ale nemůžu si vzpomenout kde. A i když už je to – alespoň co se mně týče – trochu známější, má to pořád osobité čaro a kouzlo, které mě donutilo číst tuto povídku se zatajeným dechem až do konce.
Odteďka, když někdo řekne slovo neviditelný, vzpomenu si na tebe a tuhle povídku 😀 Dobrá práce, Deni!
Tak to mě dostalo..to je nádhera!! Oprvadu super! Žeru tvoje povídky Deni :-)))
wow. tak tohle semnou teda solidně zamávalo. Vůbec to nemůžu rozdejchat. Jednoduše super. Je to neskutečně vzrušující wow 😀
No tak to bylo úžasný! Já si nejdřív myslela, že jako to byl Bill, kdo čekal na pana neviditelného a on nakonec Tom, to mě překvapilo:-).
Ale krásný, krásný!
No to je ale změna, před chvílí jsem dočetla PS: i love you a vybulela si oči :)) Naopak při téhle povídce jsem se zasmála 🙂 Moc se mi to líbilo x)) A držím pěsti na maturitu, Deni 🙂
Dokonalost… naprosto užasny!!! x)
"A já tebe, šmudlo." – to je také roztomilé <3 :3 😀 krásna poviedka 😀 <3) :3