autor: Deni
Ahoj, lidičky 🙂
Tak jsem tu s další jednodílkou – nevím, co se mi to stalo! Ale teď před maturitou – jak příhodný čas – se mi nějak hrnou do hlavy nápady a já to prostě musím vždycky sepsat 🙂
Um a nápad na tuhle povídku jsem dostala, když jsem si přepisovala maturitní otázky. Napadlo mě, že tohle tady snad ještě nebylo, tak jsem si nad to sedla a dala to nějak dohromady. Doufám, že to bude čtivé a že se vám to bude líbit 🙂
Pa, Deni
***
„Kecáš!“ Půlka čajovny se otočila k našemu malému chumlíku a já jen omluvně sklopil hlavu mezi ramena a hodil nevinný úsměv na kluky kolem. Dnes byl zase „náš“ den, kdy se všichni sebereme a jdeme si sednout do místní čajovny, kde panuje příjemná atmosféra a všude to tak krásně voní po vodnicích různých druhů. Jak já miluji ten první závan, když se otevřou dveře a vejdu dovnitř, dokonalost!
„Andreasi, ne tak nahlas,“ zasměje se Bill a já se na něj na oplátku zašklebím. Jsem tak rád, že se on i Tom přidali dnes k naší partě, už tak dlouho s námi nikde nebyli, chyběli mi. A abych byl upřímný, dát si vodnici v jejich společnosti, je tou nejlepší zábavou, jakou znám. Billovi vždy stačí pár tahů a točí se mu hlava a směje se jako pomatený každé kravině. Vážně je s ním pak sranda. Je zvláštní, že zrovna na něj to má takový vliv, když s jeho bráchou to naprosto nic nedělá.
„Hele, panstvo, co dát shoot?“ Hlavy všech zúčastněných se stočily k Tobimu, který se usmíval jak svatoušek. Jasně, shoot, proč ne, že? Vždyť jsme tu samí kluci, tak proč se neocucávat, vždyť je to dobrý nápad, nebo ne?
„Si upad, vole, ne?“ Alex, jeho brácha, si poklepe na čelo a odtáhne se od něj co nejdál. Já i dvojčata se zasmějeme. Že to říká zrovna Lex, vždyť on s Tobim mají dokonalý sourozenecký vztah.
„Ale nene. Ale neříkej, že to nebude prdel,“ směje se Tobi a začne ho rýpat do žeber. Netrvá to dlouho a zvrtne se to mezi nimi v malou válku, kterou všichni nadšeně sledujeme a povzbuzujeme svého favorita. Já osobně fandím Lexovi, mám ho radši, ale neříkejte mu to!
„Hele?“
„No?“
„Ten shoot, co to je?“ Já s Tomem vyprskneme smíchy, Alex s Tobim se ještě stále rvou, takže Billovu otázku moc nevnímají.
„Ty to nevíš?“ Tom pozvedne obočí tím svým způsobem, kterým dává najevo druhé osobě, že je totálně blbá. Bill se na něj jen zašklebí a kývne hlavou, jakože neví.
„Chceš to ukázat?“ Nabídnu se, ale Tom mě zpraží tak zvláštním pohledem, že se kousek odsunu a radši už mlčím. Co mu je?
„Ukážu ti to.“ Tom natáhnul kouř a nahnul se trochu dopředu, ukazováčkem naznačil Billovi, že má jít blíž k němu.
„Otevři pusu,“ poradím mu ještě těsně před tím, než se Tom přitiskne s pootevřenými rty k těm Billovým. Potichu se směju Billově překvapené reakci. Takhle vykulené oči neměl už dlouho! Ale Tom je… divnej? Má u toho zavřené oči a prodlužuje to víc, než je nutné. On si to snad užívá! Právě mezi rty stisknul Billův spodní ret! Já to viděl!
„Tohle, bráško,“ olíznul si rty a posadil se opět mezi polštářky, „tohle je shoot.“ Mrknul na něj a ještě jednou si potáhnul z vodnice, než poslal šlahoun dál. Naprosto ochromeně, neschopen slova či pohybu, jsem na něj zíral a snažil se pochopit, co to mělo být.
„Andy, jsi na řadě.“ Bill se na mě vesele usmíval a mával mi šlahounem ve tvaru kobří hlavičky před obličejem. Stále ještě v šoku jsem si vložil konec mezi rty a potáhnul jsem. Tohle fakt nechápu.
***
„Tome?“ Počkal jsem, než se na mě otočí, zastavil jsem dva kroky za ním.
„Co?“
„Můžu s tebou mluvit? Víš, o samotě.“ Kývnu hlavou směrem ke klukům, kteří jsou teď už několik kroků před námi. Venku už je tma a ulice osvětluje pouze pouliční osvětlení, panuje tu taková zvláštní atmosféra a nálada. Všichni jsme ještě rozlítaní z čajovny, zábava vesele pokračuje dál. Ale já z hlavy prostě pořád nemůžu vytěsnit obrázek Toma, jak drží ret jeho bratra mezi těmi svými.
Jen pokrčil rameny a sedl si na jedinou lavičku, kam nedopadalo světlo ani jedné z lamp. Ještě pár vteřin jsem se na něj díval, než jsem se přidal k němu. Nejistě jsem si prohrábl vlasy a podrbal se na krku.
„Tak? O čem jsi chtěl mluvit?“
„O tom, co se stalo v čajovně.“ Nač chodit kolem horké kaše, je to můj nejlepší kámoš už nějaký ten pátek, říkáme si všechno.
„Co konkrétně myslíš?“ Zdá se mi to, nebo jsem v jeho hlase zaslechl náznak strachu? Štve mě, že je tu taková tma, chtěl bych se mu podívat do očí. Jeho oči mi vždycky řekly pravdu, ať už jeho rty říkaly jakákoliv slova. Tom je typ člověka, kterého musíte dobře poznat, ale jakmile se vám to povede, můžete si v něm číst jako v otevřené knize. Bill je něco jiného. Je opravdu dobrý herec, a když se rozhodne, že teď se bude smát, tak nikdo nemá šanci, dobře, nikdo kromě Toma, nemá šanci poznat, že je s ním něco špatně. Ani podle očí. Ale Tomovy oči tohle neumí, jeho oči vždy prozradí to, jak se právě cítí. Do háje, že on si tuhle lavičku vybral schválně, prevít jeden!
„O tom shootu s Billem.“ Skoro jsem mohl slyšet, jak polkl. Tohle už je opravdu divné.
„Mmm, jo?“ Sledoval jsem, jak si v klíně spojil ruce, hrál si s prsty. Tohle dělá jen tehdy, je-li nervózní. A dost! Já chci hned teď znát odpověď, důvod, příčinu!
„Co to mělo znamenat? A neodpovídej ‚Co myslíš‘, protože moc dobře oba víme, co myslím!“
Povzdechl si a dlaní si zamířil k obličeji, jak ho znám, tak si mnul kořen nosu a snažil se rozhodnout, jestli řekne pravdu nebo ne. Kaulitzi, jestli budeš kecat, tak to z tebe třeba i vymlátím, varuju tě!
„Dobře,“ vydechl Tom. Už teď je mi jasné, že se to stejně pokusí nějak obejít. „Jak jsi řekl, oba víme, co máš na mysli. Ale, proč to chceš vědět?“ Já ho něčím praštím, fakt že jo!
„Do háje, Tome! Vždyť ty si málem líbal vlastního bráchu! Co to má znamenat?!“ Nevydržel jsem to a trochu jsem vybouchnul. I v té tmě jsem na sobě cítil jeho pohled. Propaloval mě jím skrz naskrz a oba jsme čekali na jeho odpověď. Dám mu chvilku čas a pak to z něj prostě vyklepu.
„Je to složitý, Andy.“ Lokty se zapřel o kolena a hlavu schoval někam mezi ruce. Jo, složitý, to je mi jasné, ale asi to taky bude vážný.
„No tak, brácho, říkáme si všechno, ne? Ven s tím.“ Přisunul jsem se blíž k němu a položil mu ruku kolem ramen. Zřetelně jsem cítil, jak se klepe.
„Jo, to říkáme,“ souhlasil po chvíli a pomalu zvedl hlavu. „Andy? Slíbíš mi, že to pochopíš? Že mi neřekneš, že je to špatné? Protože já vím, že je, jen nechci ztratit přítele, víš?“
„Slibuju. Ty víš, Tome, že není nic, díky čemu bys mě mohl ztratit. Víš to, že jo?“ Přikývl a jsem si jistý, že se pousmál. Jak říkám, prostě ho znám jako svý boty.
„Tak jo, řeknu ti to celý, ale nepřerušuj mě, prosím. Už tak je šílený, že ti to řeknu, natož abych ještě odpovídal mezi tím na tvé doplňující dotazy.“ Protočil jsem oči. On mě asi taky zná hodně dobře, ví, že ke všemu mám milion otázek a než se člověk dohrabe k podstatě věci, tak se okolo toho řekne zbytečných keců, až hrůza.
„Okey, tak spusť.“
„Jde o to, že… Do háje, Andy! Já ani nevím, co to je! Prostě z něj šílím! Z každého jeho pohybu, úsměvu nebo nepatrného doteku! Šílím z jeho vůně, jeho příšerný smích, a ty víš, že se občas směje vážně jako hyena, jeho smích je pro mě naprosto kouzelný a jeho hlas tak dokonale dokonalý! On celý je pro mě dokonalý a já umíral touhou zjistit, jaké to je, líbat ho! A pořád to toužím vědět. Chci vědět, jaké jsou jeho rty, jeho polibky. Jak voní jeho kůže a jak jemné a něžné dokáží být jeho ruce! Chci vědět, jaký je to pocit, držet jej ve svém náručí a vědět, že nepatří nikomu jinému, než jen mě! Já nevím, co to je, Andy! Nevím to, chápeš? Nikdy jsem tohle necítil. Jakmile je někde poblíž mě, a že to je skoro pořád, tak cítím neskutečnou slabost v kolenou, třesou se mi ruce, mám ledové prsty a hlas se mi zadrhává v hrdle. Andy, řekni mi, co to je? Prosím, řekni mi to, protože já se bojím den ode dne víc, že je to láska. A já přeci nemůžu milovat svýho bráchu. Nemůže, že ne?“
Třeštil jsem oči do tmy před sebou a slova, která vycházela z Tomových rtů dál, jsem přestal vnímat. Linuly se z něj přímo vodopády slov a já stihl pochopit jen to, že se zamiloval do Billa.
„Proč nemůžu? Co je na tom tak špatného? Je to logický, nebo ne? Jsme dvojčata, známe se navzájem nejlíp, jak někdo může druhou osobu znát. Jsme spolu od narození snad 24 hodin denně a prostě… Dává to smysl, nebo ne? Nemám nikoho jiného, koho bych mohl milovat víc, než jeho. Tak proč ho nemůžu milovat, Andy? Andy?“
Ucítil jsem jeho ruku na rameni. Se šokem v očích, který on díky bohu nemohl vidět, jsem se na něj otočil a snažil jsem se popadnout ztracený dech. Cítil jsem se, jako by mě někdo polil ledovou vodou, jako by mi vrazil pořádnou pěstí. Uznávám, že mě možná tohle mohlo napadnout, když jsem ho v té čajce viděl, ale prostě jsem to nečekal. Myslel jsem, že to je snad jen další jejich vtípek, další sázka, kterou Tom prohrál, nebo cokoliv jiného, ale tohle? Láska? To by mě opravdu nenapadlo.
„Andy, řekni něco, prosím.“ Slyšel jsem jak se mu chvěje hlas. Rychle jsem zatřepal hlavou a zhluboka se nadechl. Nemůžu se na něj teď vykašlat. Ať cítí cokoliv, a ať to cítí k bratrovi nebo k cizí osobě, nenechám ho v tom samotného. Je to Tom, můj Tom.
„Už na to nejsi sám, brácho.“
***
Je to týden a pár dní, co jsme byli s klukama v čajovně, co jsme seděli s Tomem ve tmě na lavičce a on se mi přiznal ke svému největšímu tajemství. Dobře, uznávám, že to bylo pod tlakem, protože jinak by za mnou asi nepřišel a neřekl: „Hej, Andy, víš co je nového? Miluju svýho bráchu.“ Ale jak říkám, už je to týden a něco, a od té doby neuplynul den, kdy by se u mě Tom nezastavil. Probírali jsme spolu všechno, hloubku toho, co cítí, všechny jeho pocity a přání. Prostě všechno. Šílel jsem z toho, byl tak zoufalý. Jednou se mi tu málem rozbrečel a to jsem opravdu nevěděl, co dělat. Nikdy jsem ho v takhle zuboženém stavu neviděl. Rozhodl jsem se, že pro něj něco udělám. Ale zatím jsem ztroskotal jen u toho, že jsem se rozhodl. Nápady a plány zatím nepřicházely.
„Andreasi?“ Mámin hlas se rozlehl celým bytem. Než jsem stihl vůbec odpovědět, už stála mezi dveřmi mého pokoje a mířila na mě telefonem. „To je pro tebe, zlato.“ Jen tak, tak jsem tu malou stříbrnou věc chytil a aniž bych se podíval na číslo volajícího, hovor jsem přijal.
„Prosim?“
„Ahoj, Andy. To jsem já, Alex.“
„Čau, Lexi. Co je?“
„Hele, víš, jak jsme chtěli jít zítra zase do čajky?“ Mlčel jsem a Alex za chvilku pokračoval, když se mu nedostalo žádné reakce na položenou otázku. „Víš, my s Tobiášem nemůžeme. Měli jsme menší neshody v názorech a odnesla to mikrovlnka s vyvrácenýma dvířkama. Takže nikam nemůžeme.“
Ach bože, ty jejich věčný rvačky. Divím se, že je to ještě nepřešlo. Po tom, co si rozmlátili ‚omylem‘ počítač, by jeden řekl, že toho nechají, ale oni né, oni se radši jdou prát do jiné části domu. Bože můj, mám já to ale přátele.
„Okey, Lexi, to je v pohodě. Zkusím zavolat dvojčatům, třeba vytáhnu někam aspoň je. Nehodlám zůstat doma, máma by mi zase na krk hodila Katie.“ Protočil jsem oči a slyšel jsem, jak se Alex na druhé straně telefonu škodolibě zasmál. Prevít jeden!
„Dobrá tedy, tak je pozdravuj a vynahradíme si to příští týden, oka?“
„Jo, jestli nerozbijete třeba televizi nebo nevysklíte další okno.“ Zašklebil jsem se proti mému odrazu v zrcadle a najednou, jako blesk z čistého nebe, jsem dostal nápad.
„Haha, zase vtipnej! Tak se měj, musím už končit, čau.“
Než jsem mu stihl odpovědět, telefon byl hluchý. Ale to mi vůbec nevadí. Hodlám začít realizovat svůj plán, než se mi zase vykouří z hlavy.
„Mamí?“ Vyběhl jsem z pokoje, málem jsem se přerazil o Katie, která si hrála hned za mými dveřmi, a letěl za mamkou do kuchyně.
„Co?“
„Hele, nechceš jít zítra někam… ven?“ Opřel jsem se o kuchyňskou linku a ukradl jsem mámě kolečko okurky. Nevině jsem se usmál, když mě zpražila pohledem.
„A kdo asi tak pohlídá tvojí sestru, co?“ Shrnula kolečka okurek na hromádku a všechno to nasypala do mísy se salátem.
„Já. Kernerovi zase doma zdevastovali půlku nábytku, takže nikam nesmí.“ Zasmál jsem se nad jejím pohoršeným výrazem a raději jsem nijak nekomentoval poznámku o tom, jaké já to mám vlastně přátele.
„No, vlastně bych si potřebovala zajít ke kadeřnici a na manikúru. A pak jsem slíbila Alici, že se za ní stavím a ještě jsem se tam nedostala.“ Na chvíli se zamyslela a já se v duchu modlil, aby mě tu nechala a nezřídila něco podobného jako minule. To mi strčila Katie a poslala nás oba dva k babičce na druhém konci města.
„No dobře, ale nejdýl v 9 půjde spát, jasný? Víš, že když přetáhne svojí večerku, tak nespí pak celou noc.“ Zahrozila mi prstem zapatlaným od olivového oleje a já jen s úsměvem přikývnul. Tohle mi prostě vyjde, i kdyby nechtělo!
***
„Čau, kluci,“ usmál jsem se na ty dva a uhnul jsem jim ze dveří, aby mohli projít. Katie se mi hned propletla mezi nohama a začala se sápat po Tomovi. Vždycky ho měla hrozně ráda. Pokaždé s ní dělal neskutečné kraviny.
„Čau, prcku.“ Tom cvrnknul Kat do nosu a vyhoupl si jí do náruče.
„Nejsem prcek.“ Svým malým prstem ho dloubla do tváře a hned se otočila k Billovi, aby si spolu plácli tak, jako jí to učí už odmalička. Ještě teď si pamatuji, jak máma vyváděla, když k ní Kat ve třech letech přišla s tím, že si chce plácnout.
„Jděte do pokoje a nachystejte vodnici,“ natáhnul jsem ruce ke Katie a vzal jsem si jí do náruče já. „Já zatím dodělám večeři pro slečnu a pustím jí nějakej film.“
„Nechci se na nic koukat. Já chci být s váma, Andy.“ Všichni tři jsme se zasmáli.
„Na to zapomeň, prcku. My budeme s bráchou probírat vážný, dospělácký věci, víš?“ S Tomem se na sebe tak dokonale ksichtili, až mi bylo skoro líto jim to přerušit, ale musel jsem.
„Hele, ale než půjdeš spát, tak nám můžeš přijít dát dobrou noc, co ty na to?“ Mrknul na ní ještě Tom a už mizel s bráchou u mě v pokoji. Věděl, že mi to teď zavařil. Než Kat nachystám večeři, tak nebudu poslouchat nic jiného, než že nesmím zapomenout, že jí to Tommy dovolil. Já ho fakt praštím. Mu tady plánuju, jak dostat jeho bráchu, a on ještě proti mně poštve vlastní krev!
*
„Tak jsem tu,“ upozornil jsem je na svůj příchod. Trvalo mi to trochu dýl, než jsem původně plánoval, takže teď už byl pokoj zaplněný voňavým dýmem. Ti dva s tím docela dost pohli, jak tak koukám. Bill už je zase pořádně nametenej, vážně by mě zajímalo, jak je možné, že to na něj má takový vliv. Ale to budu zkoumat až časem, teď se mi to spíš hodí, hezky to zapadá do mého plánu.
„O co jsme přišli?“ Bill jakoby jen tak mimochodem potáhl ze šlahounu a usmál se na mě tím svým andílkovským ksichtíkem.
„O házení marmelády. Fakt kluci, je škoda, že jste si to nechali ujít.“ Za doprovodu jejich smíchu jsem se posadil na zem mezi ně a nemilosrdně jsem si od Billa převzal šlahoun.
Netrvalo to dlouho a Billymu se chtělo na záchod, takže jsme s Tomem zůstali v pokoji sami. Opíral se zády o mou postel a mezi rty cumlal kovový konec šlahounu. Sem tam upustil trochu kouře.
„Tome?“
„Hm?“
„Chceš Billa? Kruci, dávej bacha!“ Mlátil jsem ho do zad, chudák se mi začal dusit, jak jej zaskočila moje otázka.
„Ty idiote.“ Dál kašlal, ale už se snad uklidňoval. „Jak to myslíš?“
„No, odpověz mi. Ano nebo ne?“
„Jistě, že ano.“ Hodil na mě naprosto nechápavý pohled.
„Okey.“ Jen jsem se spokojeně usmál a než stihl Tom zahájit další výslech, vrátil se Bill. Jakoby jen tak mimochodem jsem se podíval na hodiny. Bylo půl 9, to je akorát.
„Pánové, na chvíli mě omluvte. Musím dát vykoupat Kat a dát jí do postele.“ Pomalu jsem se postavil na nohy a věnoval jsem dlouhý pohled Tomovi.
„Nechceš, Tome, zase ukázat Billovi shoot? Myslím, že mu to minule nestačilo.“ Významně jsem se na něj díval tak dlouho, dokud se mu poznáním nerozšířily oči.
„Co? Ale, proč…?“
„To je dobrej nápad.“ Zaradoval se Bill, aniž by věděl, že si na sebe právě upletl oprátku.
„Ty chceš?“ Tom na něj vytřeštil oči a Bill jen s úsměvem přikývnul. Viděl jsem, jak Tom nasucho polknul. Doufám, že pořádně využije situace. Ale pro jistotu, kdyby ho to netrklo, tak jsem se ještě sklonil a do ucha mu šeptl: „Koukej ho pořádně zulíbat, jasný?!“ a pleskl jsem ho po čele. Ohnal se po mně, ale já se smíchem uskočil a zmizel jsem z pokoje. Měl jsem hroznou chuť se jen tak postavit za dveře a škvírkou mezi nimi sledovat, jak se bude situace dál vyvíjet, ale naneštěstí se mi k nohám připletla sestra. Věděla, že je čas jít do vodičky. Povzdechl jsem si a s Katie pověšenou kolem mé pravé nohy jsem se dokodrcal do koupelny.
*
„Až budeš vykoupaná, tak na mě houkni, jo? Přijdu pro tebe.“ Usmál jsem se na ni a odešel jsem z koupelny, dveře jsem nechal pootevřené, abych jí slyšel. Potichu jsem se přikradl zpět k pokoji a škvírkou mezi dveřmi jsem nakoukl dovnitř. Málem to se mnou seklo, když jsem viděl, jak jsou ti dva k sobě naklonění, rty zapuštěné do sebe a vodnice vedle nich leží bez povšimnutí. Rozbušilo se mi srdce, když jsem sledoval, jak Tom pomalu natahuje ruku a dlaní jemně klouže Billovi po tváři, jak prsty proplétá do jeho vlasů. Cítil jsem slabost v kolenou, když se od sebe se zavřenýma očima odtáhli, zapřeli se čelem o čelo toho druhého a nepatrně se usmívali. Vypadali tak… dokonale!
„Andýýýý!“ Lehnutím jsem nadskočil, když ten pavián v koupelně začal ječet. A nebyl jsem sám, ti dva sebou taky pěkně cukli. Otočili se směrem ke dveřím, ale to já už se opatrně radši ztratil ke koupelně, než začne znova vřískat. Bylo by jim jasné, že jsem je sledoval.
„Co tak ječíš, co?“ Natáhnul jsem k ní ruce a pomohl jí pomalu ven z vody. Zamotal jsem jí do osušky a dost nešetrně ji začal utírat. Ještě stále se mi klepaly ruce. Bože, oni spolu vypadali tak božsky!
„Můžu jít dát dobrou noc Tomovi?“ Koulela na mě těma svýma velkýma, modrýma očima plnýma očekávání. Usmál jsem se a cvrnknul ji po nosíku.
„No jasný, vždyť ti to sám dovolil.“ Postavil jsem ji na zem a roztáhl její osušku. Ona se zatím vyřítila z koupelny. Do háje! Doufám, že tam nebudou dělat nic, co by neměly vidět dětské oči!
„Já chci taky pusuuu.“ Vytřeštil jsem oči před sebe a přidal do kroku, abych viděl, co se to tam, proboha, děje. Když jsem nakoukl do pokoje, ti dva seděli těsně u sebe a Kat si hověla Tomovi na klíně.
„Taky chceš pusu, jo, prcku?“ Zasmál se, vypadal tak šťastný.
„Jo,“ přikývla Kat a založila si ručičky do pasu. Zasmál jsem se a došel skoro až k nim.
„No tak jo.“ Tom mrknul na Billa a nechal si vlepit pořádnou pusu. Pak se ještě Katie natáhla k Billovi a taky mu dala pusu.
„Tak dobrou, prcku. A nech si říct od brášky nějakou pohádku, jo?“ Mávl Tom na Kat, když už jsem jí za ruku násilím táhnul z pokoje. Zašklebil jsem se na něj a on mi škleb vrátil, a přesto mu na rtech zůstával hrát úsměv a v očích šťastné jiskřičky. Dobře, možná budu ještě hodný bráška a povím Kat pohádku, aby ti dva měli trochu víc času pro sebe. Ještě, než jsem zavřel dveře, uslyšel jsem to, co jsem chtěl slyšet ze všeho nejvíc.
„Miluju Tě, Billy.“
S úsměvem na rtech a slzami na krajíčku jsem dovřel dveře. „Tak sypej, špunte.“ Postrčil jsem sestřičku k jejímu pokoji a byl jsem šťastný zároveň s nimi. Jsou to moji nejlepší přátelé a s jistotou teď vím, že jsou opravdu šťastní. Co víc si přát?
autor: Deni
betaread: Janule
Wow, bezva! Dost dobrý, malá ségra to tak pěkně okořenila xD prý "Já chci taky pusuuu" xDD super!!
musim to rozdejchaat! to je nádhernýý! to je TAK dokonalý! och bože, takovej úžasnej nápad, já se asi picnu,to je nádhera…jdu si to přečíst znova…
Jéj, to bylo fenomenální!!!
xD
Tyjo, fakt úplně úžasná jednodílka!
to bylo dokonalý!!!! Andy hodnej bráška a fohazovač:D
Mě se strašně líbila ta pasíž jak Tom říkal Andymu, že miluje Billa:-)
moc povedený
to je užasně roztomilý…ta holčička tam nemá chbu… Andy je super kámoš
To bylo vážně dokonalé. Ty Andyho pocity… Taky jsem párkrát chtěla napsat něco z Andyho pohledu, ale dopadlo to katastrofálně, takže všechny plány na další povídky byly zamítnuty.
Tohle byla nádherná povídka.
Všechny ty pocity a tak. Úžasný.
WOW! Vážně krásná ff-ka. Vtipná, krásná, no prostě super! xD
Už jsem ti to sice psala,Deni, ale můžu znova, ne? :o) je to skvělá povídka s originálním nápadem a perfektně napsaná. Moc se mi líbila a přiznávám, dozvěděla jsem se, co je to shoot :-D, nikdy předtím jsem o tom neslyšela. 😀 To víš, za mýho mládí nebyly čajovny, tak to nebylo kde zjistit 😀 Pa J. :o)
bože to je tak nadpozemsky krásný, dokonalý, perfektní…na to ani slova nestačej!
Janul: Už jsem ti sice děkovala, ale když můžeš znova ty chválit, já můžu znova děkovat :-[ Vážně si moc vážím tvého názoru, protože ty už jsi toho četla opravdu hodně a pro mě to moc znamená! Takže děkuju!!!
Ostatní: Moc vám všem děkuju za krásný komentíky! Není nic hezčího, než když se připojím na internet a najdu pod svou povídkou takovou chválou! Moc si vážím všech vašich komentů a vážně mi dělají radost! S touhle povídkou jsem opravdu spokojená a jsem ráda, že se vám taky líbí! :))
Až budu mít po matuře, třeba vymyslím ještě něco pro vaše hladové "twincestní" krky!:D
Takže všem ještě jednou díky moc! <3
Jé, tak tohle se mi vážně moc líbílo! Zamilovaný Tom 🙂 Jak byl nejistý, když se Andymu svěřoval… a Andy je skvělý, že jim takhle pomohl 🙂
Byl to výborný nápad napsat to z jeho pohledu! Krásný!
to bylo.. naprosto dokonaly!!:D fakt užasny .. tleskám! 🙂
Ááá, to je fakt pěkňoučkýý, jůů! Moc, moc! xDD
to je klááásnýýý!!! 🙂
Kdo by to do Andiho řek,ale vymyslel to pěkně.