autor: Danchen
„No to snad ne!“ Tom si právě vybíral schránku, ve které našel dopis z vojenského oddělení. Ani to nemusel otevřít, aby věděl, co tam píšou. Přišel do kuchyně a podíval se na Billa, který už v jeho výrazu v obličeji viděl, že něco není v pořádku. Opatrně pak přišel k Tomovi, chytnul ho kolem pasu a s otazníkama v očích se na něj podíval.
„Co se stalo, Tomi?“ Tom se na něj ani nepodíval a dal mu přečíst ten dopis, s tou zelenou známkou vojenského oddělení!
„To snad nemyslí vážně!“ Obořil se Bill.
„Nemám na vybranou, Bille,“ pohladil Billa po tváři. V tom se u dveří rozezvonil zvonek. Venku stáli 2 muži v zelených uniformách. Bill šel otevřít a hned začal hystericky křičet.
„To přeci nemůžete, nemůžete mi ho jen tak vzít,“ svezl se Bill po dveřích. Jeden z mužů se na Billa usmál.
„Nebojte, jdeme vám jen oznámit, že pan Kaulitz má být zítra v 14:00 u kasáren. Má nástup.“ Než Bill stačil nějak reagovat na jejich odpověď, byli pryč.
Tomovi se nahrnuly slzy do očí, věděl, že si chce tenhle den užít naplno. Vzal Billa do náruče a odnesl ho do ložnice. Po schodech nahoru mu šeptal snad ta nejsladší slovíčka.
Billovi v hlavě proběhla myšlenka. Nikdy s ním nespal, nespěchal na to, tohle je ta osudná noc. Tuhle noc si chtěli oba dva užít naplno. Sotva Tom Billa položil na postel, hned si ho přitáhnul k sobě a začal ho líbat.
„Miluju tě,“ řekl mezi polibky Tom. Bill věděl, že tahle slova slyší naposled.
„Já tebe taky,“ začal mu vyhrnovat tričko nahoru. Tom pochopil a zvednul ruce, aby měl Bill lepší přístup. Tričko hned letělo neznámo kam. Přetočil ho pod sebe, začal ho líbat na krku, jazykem sjel krční tepnu. Kouknul Tomovi do očí, viděl v nich chtíč, lásku a touhu. Usmál se a vrhl se na pásek. Tom ho zarazil slovy: „Nespěchej, máme na to celou noc.“
Billovi se na tváři vykouzlil usměv, ale hned taky posmutněl.
„Lásko, nemysli na to.“ Tom se snažil Billa uklidnit, docela se mu to dařilo. Nahnul se nad jeho rty a rukou mu zajel pod tričko, které vyhrnoval nahoru, přetáhnul mu ho přes hlavu. Jeho hrudník začal zasypávat malými motýlími polibky. Přejel jazykem přes jeho bradavku, vzal ji do úst a začal si s ní hrát. Skousával ji, pohrával si s ní tak dlouho, dokud neztvrdla. Vzal do úst druhou, Billův piercing ho cinkal do zubů, vzrušovalo ho to ještě více. Měl co dělat, aby se udržel a Billa si nevzal tvrdě. Jednou rukou začal rozepínat pásek a druhou se věnoval Billovu hrudníku. Rozepl zip a kalhoty začal stahovat dolů, Bill nadzvedl boky, aby mu usnadnil práci. Kalhoty letěly někam za ně. Bill se docela začal obávat toho, co přijde, ale nedal na sobě nic znát. Přitáhl si Toma za copánky k sobě, moc mu chyběly jeho rty, políbil ho a nohy mu obmotal kolem pasu. Tom už tohle dlouho nemohl vydržet, začal si sám rozepínat kalhoty, stáhl je i s trenkama.
Bill se docela lekl, když viděl, co se do něj má vejít. Koukal Tomovi do očí, ve kterých měl náznak, ať už to udělá. Tom pochopil, začal Billovi stahovat boxerky, nohy mu roztáhnul trošku více od sebe a ze skřínky vyndal kokosový lubrikant.
„Pomocí tohohle to nebude bolet, věř mi,“ Tom musel uklidnit Billa, když viděl Billův vystrašený vyraz. Jeho odpovědí bylo pouhé tiché:
„Ano.“
Tom si vymáčkl trošku gelu na prsty a pomalu ho do Billa začal zasouvat. Bill začal sténat. Tom v něm pohyboval stále jedním prstem a po chvilce přidal další a další. Bill se docela rychle uvolnil.
„Lásko, neboj se, nechci ti ublížit, kdyby se ti to nelíbilo, tak mi řekni a já přestanu,“ na tuhle větu Bill nereagoval slovně, pouze přikývl, nic mu neřekne. Byla to jejích první noc, co se spolu milovali. Tom roztáhl Billovi nohy od sebe, potřel si penis gelem a začal do Billa pomalu klouzat. Bill, ačkoliv by to čekal, vykřikl slastí. Stáhl se kolem něj.
„Po-počkej, p-prosím…“ Tom okamžitě přestal, nechal Billa zvyknout si, jak dlouho bude chtít on.
Bill si sám začal určovat tempo, Tom se nad tím musel pousmát, že mu to ani tak dlouho netrvalo. Začal se v něm pohybovat, Bill začal sám proti Tomovi přirážet. Oba dva si tohle užívali, oba dva doufali, že tohle není naposled. Netrvá to dlouho a Tom se udělá do Billa, ještě chvilku v něm je, užívá si ten krásný pocit jeho stenu. Skloní se nad jeho klín a vezme mu jeho chloubu do ruky, prstem obkrouží špičku. Bill se pod ním pěkně prohýbá.
„Tomi, netrap mě, prosím, dlouho to nevydržím,“ Bill už Toma o to dokonce prosí. Tom to dále neprotahuje, sjede celou délku jeho penisu jazykem a vezme ho do pusy.
„Aaach,“ tohle Toma povzbuzuje a dále pokračuje. Tom ani nestihne zaregistrovat a má Billovu nadílku v puse, všechno spolyká, usměje se.
„Děkuju za tuhle noc, tahle byla pro mě výjimečná.“ Leží vedle sebe jak před pohřbem. „Lásko, já se ti vrátím, to ti slibuju,“ obejme Billa pevněji, ten raději na to nemyslí a usíná.
*Ráno*
Tom se ani ráno nestihl rozloučit, nechtěl to dělat těžší, než to je, nebudil ho schválně zanechal pouze vzkaz, na kterém stálo:
„Vrátím se ti brzy, neboj se o mě, MILUJU TĚ.“
Přesně ve dvě stojí Tom v uniformě, musel shodit vlasy, tohle sám nedokázal rozdýchat, brečel nad nimi, nechal si udělat fotku, kterou pošle Billovi, jeli na výcvikový tábor. Když Bill vstal okolo 2. hodiny odpolední, koukl na hodiny a začal znovu plakat, vážně odjel, nestihl se s ním ani rozloučit. Tak moc ho miluje, nevydrží to bez něj. Na stole najde vzkaz, který si uchová. Sedne si do obýváku k televizi a zapne zprávy, vidí běžet titulek
„Válka s Irákem právě začíná.“ Bill se rozvzlyká ještě více, to je ta válka, kde je Tom. Je bez něho sotva pár minut a už to nezvládá.
Mezitím u Toma to vypadá jinak, dostávají docela do těla. I tohle už je na něj moc, musí stále myslet na Billa, co právě asi teď dělá, jestli na něj taky myslí. Bill poctivě každý den sledoval zprávy, jestli něco neuslyší o válce. Po půlroce přijde Billovi dopis od Toma, kde je fotka Toma s krátkými vlasy a k tomu dopis.
Milý Bille,
Ani nevíš, jak se mi po tobě stýská, dávají nám tady hodně zabrat. Doufám, že ty se máš lépe. Zatím zůstáváme na stejném místě, takže mi můžeš zatím psát. Doufám, že se brzy vrátím. MILUJU TĚ!! Tvůj Tom <3
Bill si dopis několikrát přečetl, hned vzal do ruky papír a tužku a začal psát dopis zpátky. Běžel ho hned hodit do schránky.
*Za 2 roky*
Celé dva roky Bill netrpělivě čekal na odpověď, ale marně nic se mu nedostavilo. Celé dva roky sledoval zprávy, jestli tam nebude něco o válce, ano, bylo a to bylo to, co Billa nejvíc vzalo. V televizi běžely ukázky z války, kde hlavní titulek byl:
„Ani jeden voják z Německa nepřežil. Válka skončila prohrou Německa.“
Skleničku, co měl v ruce, upustil na zem, spustil se mu vodopád slz, obvolal všechny blízké. Všichni přijeli, aby byli Billovou oporou. Konal se pohřeb Toma, ale bez Toma. Všichni mu popřáli upřímnou soustrast. Jeho rodiče se i nabídli, že by se k nim mohl zpět přestěhovat. Nechtěl, chtěl zůstat v domě, kde prožil ty nejkrásnější chvilky. Z pohřbu šel domů pěšky, musel si provětrat hlavu. Celou cestu měl skloněnou hlavu dolů, nic nevnímal, jen slzy, co dopadaly na zem. Přicházel ke svému domu a před brankou ho čeká překvapení. Určitě měl halucinace, pouze se mu to zdálo. Čím blíže se přibližoval tím, víc si myslel, že začíná bláznit. Zastavil se kousek před ním. Koukal na něj, rozběhl se a skočil mu kolem krku, nemohl tomu uvěřit.
„J-jak je to mož-žné, když v televizi…“ tak moc se mu sekal hlas, že ani nedořekl větu.
„Já jsem ti říkal, že se ti jednou vrátím,“ začne Billa líbat.
„Miluju tě.“ Tom s Billem začne točit.
„Už nikdy mi prosím neodcházej,“ přes slzy skoro vůbec nic nevidí.
autor: Danchen
betaread: Janule
hezka powidka :)) nastesti to dopadlo dobre :)))
Ja nemam slov.. Smekam… Dokonale napsany.. Cetla sem to nekolikrat… Pokazdy me to dohnalo k slzam.. Tesim se na dalsi tvoji povidku 🙂 jen tak dal…
Tohle bylo..dokonalý..kdybych věděla předem o co tam pude hned bych si připravila několik balení kápesníčků.
Tohle si určitě přečtu ještě několikrát 😉
Těšim se na další tvojí povídku pokud ńáká bude 🙂
Ještě, že se Tom vrátil, myslela jsem, že povídka opravdu skončí jeho smrtí, takhle je ten konec o mnoho lepší ♥
krásný….pláču jak želvička. Moc s ti to povedlo. Už jsem se bála, že Toma zabili, ale aspon, že on se vrátil. Sliby se mají dodržovat, takže má jediný štěstí. Páč kdyby byl mrtvej,tak bych ho asi zaškritla :DD Krásné dojemné
…moc hezký…=) jsem se připravovala na špatný konec a ono nic…=) super, jen tak dál…=)
[3]: povídka další bude už ji mám rozepsanou 🙂
A děkuju jsem ráda, že se Vám to líbilo :))
No to sem ráda že to skončilo dobře….uff tyjo tenhle typ povídej většinou skončí špatně 🙁 supr že tahle byla dá se říct výjimečná 😉 😀
krásná povídka nejdřív sem čekala smutnej konec a už si připravovala kapesníky a nakonec to dopadlo dobře…
Fuj, už jsem se bála jak to dopadne, i slzu jsem upustila.. moc krásná povídka.. sice jsem ji přečetla až teď,ale o to víc se mi líbí.. :))