autor: Dania
betaread: Janule
betaread: Janule
Během dalších měsíců se ke mně dostalo pár zpráv o Jeho slovech. O tom, jací jsme přátelé. Ha ha! Jak mě obdivuje, jak obdivuje naši práci, co jsme dokázali jako Tokio Hotel. Slyšel jsem jeho prohlášení, týkající se mé osoby. Slyšel jsem, jak mě považuje za svého přítele, jak jsou naše vztahy ‚vřelé‘! Ha ha ha!!
Cítil jsem zášť. Cítil jsem se jako nějaká hračka, jako bych byl hluchý, jako bych nemohl slyšet, co o mně říká. Jak se snaží mě stavět do pozice roztomilého gaye, který je rozkošný jako panenka, jako nějaká hloupoučká slečna. Jak mě stylizuje do podoby naprosté loutky, hlupáka a chudáčka! Všechno tohle jsem cítil z jeho slov. A to bolelo snad ještě víc, než když mě jen urážel. Připadal jsem si tak bezmocný! Nechtěl jsem, aby tak o mně mluvil.
Nedokázal jsem pochopit, proč to dělá. Vždyť jinak působil tak uvědoměle, věděl kdo je a co chce, šel si za tím. Nepotřeboval nikomu nic dokazovat, nepotřeboval si hrát na něco, co nebyl. Tak proč to dělal. Proč mě nenechal na pokoji? To mu dělá takovou radost mě ponižovat? A i kdyby o mně mluvil jen v samých superlativech, stejně bych to vnímal jen jako urážky, protože mu nevěřím, nevěřím, že to myslí vážně. Vždyť ukažte mi jediného člověka, který věří jeho slovům? Nikdo! Nikdo nebere vážně jeho chválu, jeho uznání mé osoby. A já bych tolik chtěl! Postupně se pro mě jeho názor stal důležitým, chtěl jsem, aby to myslel vážně, přál jsem si, aby chtěl Mě!! Opravdu jsem zešílel.
****
Cítil jsem jeho snědé paže na svém těle, díval jsem se jak kloužou po mé horké pokožce. Bylo to nepopsatelně nádherné! Slyšel jsem jeho hluboký hlas šeptat slova touhy. Cítil jsem jeho prsty na svých rtech, cítil jsem jeho doteky všude. Jeho rty klouzaly po mé hrudi níž, na břicho, dotýkal se mé hvězdy, jeho silné dlaně uchopily moje boky. Uchvacovala mě jeho síla, jeho velikost, jeho dokonalá postava. Byl tak mužný, vášnivý a přitom něžný! Miloval jsem ten kontrast mezi námi. Cítil jsem se v jeho náručí jako cenný poklad, jako něco dokonalého, hodného zbožňování. Díval jsem se do jeho téměř černých očí a chtěl jej líbat. V jeho očích se zračila stejná potřeba, přiblížil se k mým ústům a chvíli se mi díval do obličeje. Olízl jsem si vyprahlé rty a přitiskl je na jeho. Vyšel mi vstříc a naše jazyky se dotkly, zasténal jsem mu do pootevřených úst a nechal se vtáhnout do víru vášně, touhy a rozkoše.
Probudil jsem se zpocený a zadýchaný. Zamotaný do pokrývky s lepkavou vlhkostí mezi stehny. Můj dech se stával přerývavějším, když jsem si uvědomil, co se stalo, co se mi zdálo. Opět, začínal jsem si zvykat na tu frustraci, na ten smutek spojený s bezvýchodností. Na slzy kanoucí mi po tvářích, na třas v celém těle, na bolest, rozlévající se mými útrobami. Na tíhu usazenou na mé hrudi. Cítil jsem se ztraceně.
****
„Jsem gay a asi jsem se zamiloval.“ Vybalil jsem to na něj přímo, na co nějaké chození kolem horké kaše. Díval jsem se do jeho obličeje. Mírně se usmál. Žádný šokovaný výraz, žádné zděšení. A abych pravdu řekl, ani jsem to nečekal. Tom mě zná, ví o mně všechno a zřejmě ani tohle jej nepřekvapilo. Ostatně ani já neměl problémy s tím, připustit si svou orientaci. Vždycky jsem to tušil.
„Okey, a do koho?“ díval se na mě a čekal, co ze mě vyleze. Zhluboka jsem se nadechl a ještě chvíli přemýšlel, jestli to, co svírá moji hruď pokaždé, když na něj pomyslím, je láska. Nevím, ještě nikdy jsem tohle necítil. Vzrušuje mě, to je stoprocentní. A ani se za to nehodlám stydět, líbí se mi, co je na tom? Alespoň tímhle jsem se vždycky uklidňoval.
„Anis,“ řekl jsem a čekal na Tomovu reakci. Je zajímavé, že ve své hlavě jsem mu nikdy neřekl jinak než jeho pravým jménem. Jeho pseudonym mi nepřipadal tolik osobní. Jeho jméno vzbuzovalo pocit intimity, blízkosti a něčeho tajemného. Nedokážu to jinak vyjádřit.
„Jakej Anis?“ Tom zřejmě jeho jméno neznal. „Bushido,“ upřesnil jsem a díval se na jeho šokovaný obličej.
„On?“
„Jo, on. Myslíš, že o tohle mu celou dobu šlo? Abych na něj myslel, abych jej chtěl?“
„Heh, tak to nevím.“ Chvíli na mě zíral. „Bushido? Fakt on?“ Jen jsem kývnul.
„A nemusíš mě upozorňovat na jeho motivy. Já… prostě se mi líbí, jak přemýšlí, líbí se mi…on.“ Tom jen seděl a díval se na mě. Cítil jsem jeho obavy, jeho strach. Stisknul jsem mu dlaň ve své a usmál se. Moje naděje se upnuly na letošní předávání cen Comet. Opět jej uvidím.
****
Pečlivě jsem se nalíčil. Oblečení jsem vybíral snad dva týdny. Na příjezd jsem si nachystal stříbrný triko, který vypadalo, jako kroužková košile. Černé jeansy a nové vysoké boty. Kolem krku jsem ještě přehodil šálu a bylo to. Na večer jsem měl v plánu jít celý v černém, jen se stříbrnými doplňky. Nechal jsem si zkrátit vlasy a zrušil jsem melíry. Chtělo to už nějakou změnu.
Po delší době opět v Německu. Bylo tak skvělé mluvit s novináři v němčině. Fanoušci křičeli, všude, před halou u červeného koberce, i ti v hale. Posadili jsme se na naše místa a čekali na začátek show.
Celý večer utíkal neskutečně rychle. Vyhráli jsme první cenu, když za námi přišel Oliver s Ním. Musel jsem se soustředit na rozhovor, ale neustále jsem cítil jeho přítomnost. Cítil jsem mrazení kolem páteře, šimrání v podbřišku. Dnes vypadal tak skvěle v bílém triku. Nádherně kontrastovalo s jeho snědou pokožkou.
A potom přišla na řadu kategorie Best Band a On. Vyhlašoval vítěze. Modlil jsem se, toužil jsem se opět ocitnout v jeho objetí. Alespoň na chviličku cítit jeho vůni, jeho silné paže svírající moje tělo. A potom se to stalo. Vyhráli jsme a já se radoval jako malý kluk. Srdce se mi rozeběhlo dvounásobnou rychlostí, celé tělo se roztřáslo. Došli jsme až na pódium,nejdříve podal ruku Georgovi s Gustavem, potom objal Toma a nakonec jsem se k němu přiblížil i já. Objali jsme se navzájem. Opět jsem cítil jeho pevné tělo na mém, cítil jsem jeho mužnou vůni, jeho tvář u mého ucha, pohybující se rty.
„Sexy, sexy.“ Už se začal odtahovat, když jsem konečně našel řeč a se rty těsně přitisknutými k jeho uchu, pošeptal: „Ty taky.“ Cítil jsem jak ztuhnul, odtáhnul se ode mě, předal mi Cometu a odstoupil stranou. Musel jsem se okamžitě vzchopit, měl jsem pocit, že se co nevidět odporoučím k zemi.
Usmíval jsem se na všechny strany a doufal, že nikdo nepozná, na co zrovna myslím.
****
Neustále jsem se rozhlížel po okolních lidech, jestli ho náhodou nezahlédnu. Doufal jsem, že si mě najde, že se setkáme na nějakém opuštěném místě, kde budeme mít dostatek soukromí. Bohužel jsem jej neviděl. Že by mě neslyšel? Nebo mu to bylo jedno? Chtěl jsem, aby mě líbal! Bože, dokonce bych mu jej i vykouřil, kdyby to skutečně chtěl! Tak proč mě nenašel? Proč se mnou nechtěl být o samotě?
Nechtěl jsem si připustit, že to všechno byl skutečně jen žert, nechtěl jsem si připouštět zklamání, které se rozlévalo mými útrobami. Pil jsem jeden drink za druhým. Jenže jsem se neubránil, zaplavilo mě takové zklamání! Bolelo to. Chtělo se mi brečet. Seděl jsem a zíral na svoje kolena. Zhluboka jsem si potáhnul z cigarety a opět se napil. Dokouřil jsem a zvednul se, potřeboval jsem jít na záchod. Mírně jsem se motal, když se za mnou zavřely dveře a já se na sebe podíval do zrcadla. Vypadal jsem příšerně, oči zarudlé od kouře, obličej ztrhaný, make-up by potřeboval opravit. Mávnul jsem nad sebou rukou, nemám proč se upravovat. Stejně mě nechce, jen si ze mě střílel, aby pobavil sebe a své přátelé. Parchant jeden! Zaklonil jsem hlavu a zuřivým mrkáním se snažil zahnat slzy.
„Tak tady jsi.“ Ozvalo se ode dveří. Stál tam, opíral se ramenem o stěnu a díval se na mě. Na tváři měl ten svůj typický úsměv.
„Přišel ses přepudrovat?“ Zase jsem si připadal jako terč jeho posměchu. Jeho slova mě mrzela. Proč mi chce ubližovat? Proč se chvíli chová tak a poté zase úplně jinak? Odvrátil jsem se od něj a sklopil pohled. Zavřel jsem oči a snažil se nebrečet. Připadal jsem si tak ztraceně a ublíženě, tolik nemilován! Bolelo to, strašně moc. Cítil jsem knedlík v krku, roztřesenými pažemi jsem se opíral o mramorovou desku, ve které byla zasazena umyvadla.
„Přece nebudeš brečet, Billy Boy.“ Zase ten posměšný tón v jeho hlasu. To už na mě bylo moc. Prudce jsem se na něj otočil, kašlal jsem na slzy, kašlal jsem na jeho posměšný pohled.
Rychle jsem přešel tu vzdálenost mezi námi. Strčil jsem do něj.
„Proč mi to děláš?“ Opět jsem do něj strčil.
„Proč se mi pořád vysmíváš? Nechápu tě!“ Další prudké dloubnutí do jeho ramene. Jen stál a usmíval se. Připadal jsem si pod jeho pohledem jako drobný obtížný hmyz.
„Nenávidím tě! Proč mě pořád urážíš!“ Pěstí jsem udeřil do jeho ramene. Chytil mě za zápěstí, vykroutil jsem se mu. Opět mě zachytil, tentokrát pevněji. Bojoval jsem s ním. Byl jsem opilý, nešťastný a cítil se tolik ponížený. Bil jsem jej hlava nehlava, cítil jsem potřebu mu taky ublížit. Zbořit tu jeho hradbu lhostejnosti. Kopl jsem jej do holeně, najednou mě prudce sevřel, otočil, přirazil zády ke zdi a těsně se ke mně přitisknul. Vzápětí jsem ucítil jeho rty na svých. Držel mě pevně, nemohl jsem se ani pohnout. A já ani nechtěl. Přesně tohle bylo vyplnění mých alkoholem omámených myšlenek. Přestal jsem se bránit, pootevřel rty a nechal jej, aby si se mnou dělal cokoliv, co jej napadne. Povolil sevření kolem mých paží a objal mě. Dlaněmi přejížděl po mých zádech až skončil na bocích. Objal jsem jej kolem krku a těsně se k němu přimknul. Hladově jsem se vpíjel do jeho rtů. Chutnal skvěle, po kávě a peppermintu. Odtrhl jsem se od něj a zíral do jeho očí. Najednou byly vážné, bez jakéhokoliv náznaku pohrdání či výsměchu.
Díval se na mě a já měl pocit, že vidí až na dno mé duše. Cítil jsem se nahý, nechráněný. Avšak z nějakého důvodu jsem se nebál, nevím proč, ale věřil jsem mu. Asi jsem se naprosto pomátl, ale já mu věřil. Věřil jsem, že mi nechce ublížit. Viděl jsem v jeho očích zájem. Zmatek, ale i zájem. Mírně jsem se usmál a ukazováčkem přejel po jeho spodním rtu.
„Líbíš se mi,“ zašeptal jsem a cítil, jak rudnu. Díval jsem se, jak se mu rty pod mým prstem prohýbají, formují do úsměvu.
A to byl ten důležitý okamžik, začátek. Nevím, kam nás to dovede, ale nějak jsem tušil, že na to do konce života nezapomenu. Nedovedl jsem si sice představit jeho, jak se se mnou vodí na veřejnosti. Já si vlastně nedokázal představit nic normálního ve spojitosti s ním. Jediné, co mi v tuhle chvíli vířilo opilou myslí, bylo jeho snědé silné tělo, tisknoucí se k mému. Ale každý vztah někde začíná. A ten náš začíná právě tady. Jaký bude konec, to se ještě uvidí.
Konec
autor: Dania
autor: Dania
supeeeeeeeeeeeeer
jo jsem prvnííííííííííííííííííííííííí
Možná bych tě poprosila o pokračování, ale bojím se, že by se to nějak "zkazilo" 🙂
I když, ty píšeš opravdu sqěle, fascinuje mě jak si toho Billa popisovala, takže..kdo ví?
Nechám to na tobě, teprve až bych si ho případně přečetla, řekla bych ti, jestli to byla dobrá volba nebo ne.
Opravdu krásná povídka. Jedna z mých TOP 10 xD ale vážně, je úžasná ♥
Máš talent, myslím, že jsem od tebe už nějakou povídku i četla. Nejhorší obavy 🙂 Ta je taky dokonalá. Určitě piš dál 🙂 Budu se moc těšit
wooow….mám hrozně ráda Billa s Bushidem….a tohle je ještě tak krásně napsaný….nádhera….
Jee, už dlhú dobu som na tomto blogu nič nečítala ale keď som uvidela, že tam budú vystupovať Bill a Bushido, hneď som sa na to dala a teda, neľutujem ani náhodou 🙂
Krajší pár je síce stále Tom a Bill ale aj Bill a Bushido majú čosi do seba… Inak, nevedela som, ako sa Bushido volá pravým menom O_o 😀
oOoO…no to bylo nádherný! proste bozský! jako to Bily Boy to bylo uplne super! áááá
super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
tento pairing jsem si v poslední době velmi oblíbila 🙂 ..přesto twc je twc ;)xD .. ale jednodílovky jsem v poslední době četla pouze 2 a to pouze B/B 😀 .. bylo to opravdu úžasně napsané!!! víc takových povídek!!
jéé…moc krásně popsané všechny ty pocity…wow…moc moc chválím:-)
hej, tak to bylo něco… Taky miluju tenhle pár <3 Jasný, Tom je Tom, u mě bude twincest vždycky na prvnim místě… To je prostě… nádherná čistá láska. Ale S Bushidem je to něco jinýho… uplně mě fascinuje, když si představim jak těma svýma svalnatýma rukama pevně Billa objímá, to je prostě tak… S_E_X_Y ! 😀
Chtělo by to víc takovejch povídek, mně by to třeba vubec nevadilo :D:D
fatk moc povedený,ale twc mám radši je to takový přirozenější
ty voe ja milujem Billa a Bushida v pare!! uaaaaaa mohli by ste spravit rubriku bushido Bill ffky 😀 nebola by som proti
ježiš to se ti povedlo… je to dokonalé… docela by to i stálo za pokráčko…
to se povedlo.. je to moc hezký.. 🙂
wooow… ta povídka mě dostala… x))) byla perfektně popsaná do posledního detailu… :DDD hm… záchodky, jak jinak :DD teď budu sledovat každé předávání a jakýkoliv kontakt s Anisem mnohem důkladněji x))) taky by se mi líbílo… kdyby to mělo nějaké pokračování… kvůli tvému pasní, čte se to opravdu skvěle :DD
teda….wow…drný…jsem z toho úplně vedle…..když jsem tehdy viděla poprvé to video,kde Bushido říká,že by chtěl aby mu ho Bill vykouřil,tak jsem nad tím ani niják zvlášť neuvažovala…ale za to teď….hm…. xDDDD
realny podklad, to je to nejlepsi co muze byt
zezacatku sem sice nechapal, proc je to na TWINCEST BLOGU, tak ale nekde to byt musi ze jo????
je to skvela povidka, povedu kampan na pokracovani tehle jednorazovky
pokráááááááááčko