Byl jsem šťastný. Měl jsem to, co jsem si vždycky přál. Měl jsem svou lásku. Měl jsem Toma – svého staršího brášku (dvojče). Myslel jsem, že šťastnější být nemůžu a hlavně, že se nám nic nemůže stát. Že budu s Tomem do konce života. To jsem se ale spletl. Nic není takové, jak to vypadá… O tom jsem se sám přesvědčil…
*********************************
Byl nádherný květnový den. Venku svítilo slunce a zpívali ptáčci. Probudil jsem se s dobrou náladou. Zdál se mi totiž sen. Byl o mně a Tomovi… Rychle jsem se nasnídal a zdrhal na autobus, který mě měl dovést do školy. Dneska den probíhal docela v pohodě…
Konečně se ozvalo poslední zvonění oznamující konec školy. Vystřelil jsem ze třídy a běžel domů. Rychle jsem si nachystal, protože jsem jel ke svému bráškovi… Každý jsme bydleli odděleně. Měl jsem k němu jet na víkend. To jsem ale ještě nevěděl, co se stane…
******************************
Sbalil jsem si vše potřebné, co jsem potřeboval a kolem 16:30 jsem vyrazil. Jel jsem k Tomovi autobusem, protože pěšky by mi to trvalo doooooooost dlouho. Bydlí totiž na druhé straně města .
Na určené místo jsem dojel kolem 17:15 a zazvonil na zvonek.
„Kdo tam je??“ ozvalo se ze zvonku
„Ahoj, to jsem já Bill“ odpověděl jsem.Tom mi otevřel a já šel k výtahu, který jsem si přivolal. Už jsem chtěl zmáčknout tlačítko s číslem 9, ale v tom ještě někdo vešel do výtahu. Byl to muž středního věku s hnědými krátkými vlasy, na očích měl brýle a byl trošku kulatější postavy. Slušně jsem ho pozdravil a zmáčkl tlačítko označené číslicí 9. Cesta se mi zdála snad nekonečná. Ten chlapík do mě začal hustit něco o globálním oteplování a já jen přikyvoval hlavou, jakože tomu rozumím (heh, nerozuměl jsem prakticky ničemu)… V 8 patře vystoupil a já děkoval pánu Bohu za spásu…
Ještě jsem si trošku upravil svůj „dikobrazí“ účes a zazvonil. Po chvilce mi bráška otevřel …
„Ahoj“ řekl, usmál se na mě a hladově políbil
„Čauec“ pozdravil jsem ho a se svýma 3 kuframa jsem proklouzl do jeho bytu…
************************
Tom mi ukázal celej svůj byt a nakonec mi ukázal pokoj, kde budu spát. Byla tam manželská postel a já se na ní ihned rozvalil…
„Hey, nezapomeň, že postel je pro nás pro oba“ řekl se smíchem Tom, když si mě prohlížel, jak jsem se roztáhl po celé délce postele…
„No, to nevím, nevím“ řekl jsem a vstal z postele a zamířil přímo ke svému dvojčátku.
Přišel jsem k němu a svoje ruce spojil za jeho krkem. On mě automaticky chytil za boky, přitáhl si mě k sobě a něžně políbil…
Leželi jsme na posteli v obětí a užívali si blízkost toho druhého. Hladil jsem Toma po bříšku a občas ho na něj i políbil. On si hrál s mými havraními vlasy a občas si natočil jeden pramen na prst.
„Tomí??“
„Ano?“
„Strašně moc tě miluju“ A na důkaz svých slov jsem ho hluboce políbil
„Já vím, Bille,.. já vím“ špitl Tom a stále si pohrával s mými vlasy. Zvedl jsem k němu pohled. Vypadal, jako by nad něčím přemýšlel.
„Děje se něco, Tome???“ zeptal jsem se opatrně
„Ne, nic se neděje“ odpověděl a nahodil omluvný úsměv
„Ne, Tome, něco se děje.. Já to na tobě poznám… Něco tě trápí… Prosím, řekni mi to“ naléhal jsem na něj
„Opravdu to chceš vědět???“ zeptal se mě a pohlédl mi do očí. Neviděl jsem v nich už tu lásku. Teď jsem se opravdu začal bát. „Jen ať to není to, co si myslím… PROSÍM!!!!“ říkal jsem si pro sebe…
„Já-já Bille, nevím, jak ti to říct“ špitl Tom a sklopil hlavu. Pozoroval jsem ho ustrašeným pohledem a čekal, co z něj vypadne za další slova…. Zvedl jsem mu hlavu dvěma prsty, abych viděl do jeho očí. To, co jsem tam viděl mě překvapilo. Viděl jsem v nich zradu a náznak slz.
„Bille, promiň“ špitl Tom a políbil mě. Tenhle polibek byl ale jiný než ostatní. Byl procítěný láskou, něhou, ale taky zradou. Odtáhl jsem se od něj a nechápavě se podíval do jeho čokoládových očí….
Byl jsem vystrašený. Nevěděl jsem, co mi řekne. Něco uvnitř mi ale říkalo, že moc dobrý nebude… Seděl jsem naproti Tomovi a stále ho pozoroval.
„Bille, já-já..“ začal bráška.
„Ty co???“ zeptal jsem se s panikou v hlase.
„Já, no, víš… já, no, když jsi tady nebyl, tak… já jsem tě podvedl!!!“ špitl a pohlédl ke mně, „Ne, to ne!!!! Si ze mě děláš srandu, že jo???!!!“ křičel jsem jako smyslu zbavený.
„Billí, uklidni se“ začal mě Tom utěšovat, ale na mě to mělo opačný účinek.
„Jak se mám asi uklidnit??? Nechceš mi to říct??? Jak jsi mi to mohl udělat???“ křičel jsem už hystericky
„Já nevím“ zašeptal.
„Jo, tak ty nevíš???“ křičel jsem. „Stála ti aspoň za to???“ zeptal jsem se.
„Ehm, jo“ pípl potichu a sledoval mě, jak přecházím po pokoji jen v boxerkách. Měl jsem hrozný vztek. Snažil jsem se uklidnit, ale nešlo to. Tom vstal a pomalu se blížil ke mně. „Billí?“ oslovil mě.
„CO JE?“ štěknul jsem a otočil se na něj. Chytla mě bojová nálada a Toma nejspíš taky, protože na mě začal taky křičet.
„Víš, že se chováš jako naprostá hysterka???“ křikl na mě.
„Radši se budu chovat, jako hysterka, než jako děvka“ řekl jsem mu, ale to jsem asi neměl. Tom mi dal pořádnou facku a musel jsem se přidržet abych nespadl.
„Takhle se mnou mluvit nebudeš, je ti to jasný???“ sykl na mě bráška a já začal natahovat a jednou rukou jsem se přidržoval, abych nespadl a druhou se držel za tvář.
„Ty mi nemáš, co rozkazovat, nejsem žádná tvoje hračka na hraní!!!!“ zařval jsem pro změnu já na něj a nechal jsem proudit slzy. Schoulil jsem se do klubíčka na zemi a otřásal se mohutnými vzlyky. Tom se ke mně přibližoval na nebezpečnou vzdálenost. Když byl ode mne asi jen 0,5 metru zvedl jsem se a utekl na druhý konec pokoje. Byl jsem jako vyplašené zvířátko, které se bojí. Přešel jsem ke kufru, vzal si nějaké oblečení, zavřel kufr a byl jsem na odchodu, ale Tom si stoupl mezi dveře a nechtěl mě pustit.
„My dva jsme skončili, Tome..“ řekl jsem mu do tváře a prošel kolem něj až ke dveřím. Tam jsem se otočil a řekl: „Miluju tě, Tome a vždycky budu.. Tohle bude lepší pro oba… Sbohem… Navždy“ . Otevřel jsem dveře a se slzami v očích se vydal domů. Venku jsem si nandal svoje sluneční brýle a se svými kufry se vydal na zastávku a čekal na autobus, který mě odveze domů.
**********************************************
Tom seděl na posteli a pomalu mu začalo docházet co se stalo. Zavolal si taxíka. Rychle na sebe hodil oblečení a utíkal dolů k taxíkovi.
„Prosím, odvezte mě rychle na tuhletu adresu“ žblebtl Tom a řekl taxikáři adresu. „Jen doufám, že se ti nic nestalo Bille…“ říkal si pro sebe a nervózně pozoroval krajinu z okénka.
Po 15 minutách jízdy taxík zastavil na určeném místě. Tom zaplatil taxikáři a šel k Billovi domů.
„Snad ještě není pozdě“ říkal, když vcházel do domu. Vyběhl schody do 1. patra a zastavil se u Billových dveří. Rozrazil je a nemohl uvěřit vlastním očím…
*************************************
Stál jsem naproti otevřenému oknu a pozoroval hvězdy. V pravé ruce jsem svíral žiletku, kterou jsem se chystal použít. Měl jsem ji přiloženou na levém zápěstí a chtěl ukončit své trápení, ale v tom se rozrazily dveře a v nich stál Tom…
„T-Tome??? Co tady děláš???“ zeptal jsem se rozklepaným hlasem
„Chci se ti omluvit Bille… Je mi to všechno strašně moc líto..Odpustíš mi to, prosím???“ šeptal Tom.
„Nejde to, ublížil jsi mi… Promiň… Sbohem“ řekl jsem a žiletku si přiložil k zápěstí. Řízl jsem se jednou… dvakrát…. z ruky mi začala proudit krev a já cítil, jak mé tělo padá k zemi. Ještě ale než dopadlo k zemi mě Tom zachytil a naposledy políbil.
„Bille, lásko, miluju tě“ špitl Tom a po tváři mu stekla první slza.
„Já tě taky miluju, Tome “ zašeptal jsem a upadl do věčného spánku.
***************************************
Tom klečel nad Billovým bezvládným tělem a nechal tiše stékat slzy. U Billova těla klečel nekonečně dlouho a začal pociťovat výčitky svědomí. To kvůli němu se Bill zabil. Až teď si uvědomil, že ztratil jedinou osobu, pro kterou žil… Žil pro Billa… Pro jeho jediného brášku. Ztratil své dvojče, nejlepšího přítele, svou jedinou lásku, polovinu sebe a ztratil své srdce. To odešlo s Billem…
Nemá důvod žít. Jediný člověk, pro kterého žil, je nenávratně pryč, tak co ho tu ještě drží??? Nic! Ze země vzal žiletku a přiložil si jí k zápěstí. Řízl se… Ještě než se skácel k zemi, naposledy se podíval na svou lásku a s úsměvem na rtech odešel za Billem….
Na konci tunelu viděl světlo a v něm se rýsovala silueta. Přišel blíž a poznal v ní Billa… Tom se přiblížil k Billovi a opět mohl ochutnat chuť jeho bezchybných rtů. Konečně byli spolu… Byli šťastní… Jejich srdce byla naplněna tím nejdražším, co kdy existovalo a to čistou láskou, která přetrvá navěky…
autor: Dark Bill, Sweet Tom
betaread: Ter
je to krásný, ale až moc smutný, přece by to tomovi mohl odpustit ;( ale aspon, že se pak znova setkali 🙂
brrr, ta žiletka tu v těch povídkách hraje často hlavní roli..Chudák Tom,to fakt mohl Bill překousnout než taková zabijárna.. 😀