autor: Disturbed Angel
„Támhleta!“ oznámí hlas spolu se vztyčeným prstem mířícím někam před mladíka, jemuž prst spolu s celou paží patří.
„Ne,“ namítne černovlasý mladík, který směřuje oči stejným směrem. Velký tourbus s kouřovými skly pomalu přijíždí k hotelu. Někde u okna se dva mladíci stejného stáří, pohlaví a mnohých dalších zajímavých věcí, dohadují.
„Proč ne? Je hezká… sexy,“ řekne Tom a přitom pozoruje skupinku mladých dívek, která s příjezdem velkého vozidla náhle ožila. Tedy sleduje jen jednu – vysokou blondýnku s roztomilým obličejem, který naznačoval, že tam, kde se dívce přidalo na vzhledu, rozhodně víc ubralo na mozkové aktivitě.
„No, to možná je, ale ty si prostě nikdy nedokážeš vybrat normální holku s normálním mozkem,“ opáčí Bill s lehkých úsměvem. „Nemůžeš si vzít holku, která, jen co zavřeš dveře od pokoje, začne ječet na celý hotel. Říkám ti to pořád a asi ti to budu muset být nucen opakovat neustále dokola.“
Tom svého mladšího bratra šťouchne lehce do ramene. I přesto se ozve slabé „auu“.
„A co tadyta?“ hnědooký chlapec zamrká svými černě obarvenými víčky. A s napětím sleduje dívku střední postavy. Na hlavě má černé krátké vlasy, které nemají specifický tvar a jsou spíše jako vrabčí hnízdo.
„Billee…!“ vyjekne copatý kluk. „Už ona vypadá víc jako kluk než ty,“ nastane chvilka ticha a pak oboustranný smích. „Nedokážeme se domluvit,“ prohodím Tom. I když jsou narození ve stejný den, mají stejné povahové i vzhledové rysy, tak ne ve všech věcech se shodnou. Ale i přes tento fakt si rozumí a oba moc dobře vědí, že tento rozhovor skončí shodou a oboustrannou spokojeností.
„Ale ano, vybereme nějakou, vždycky nějakou vybereme.“ Bill těká očima z jedné osoby na druhou, když zahládne mladého kluka, který se okrajově snaží napodobit jeho image. Podle Billova výrazu však ne moc úspěšně. „Nezměníme orientaci??“ zeptá se trochu nepřítomně a očima zůstává na klukovi, který nervózně kouká okolo.
„Nezdařená kopie.“
„Každý nemůže být dokonalý jako já,“ ozve se hrdý hlas, ve kterém je slyšet úsměv.
„Věříš si, ale já už jsem si na to zvykl.“
**
Rychlé ruce se pohybují po klávesnici a bříška prstů dopadají na jednotlivá písmenka.
„Dostanu je. Já přísahám, že je dostanu… již brzo,“ v malém tmavém pokoji se ozývá hlas, ve kterém by i nepozorný posluchač rozeznal zlobu. Mladá dívka se svítícími zrzavými vlasy… někdo by si mohl myslet, že jsou spíše pastelově oranžové, to podle světla, které na ně zrovna dopadá, sedí na židli s kolečky. Některé pramínky její husté hřívy byly projasněny ostře žlutou a lehce zelenou barvou. Pár pramenů jí padalo do obličeje a ona je vždy nervózně zastrčila zpět za dlouhou sponu připevněnou těsně nad uchem.
„Ne, sakra, ne. – Proč?? Protože mě ty holky neposlouchají. – Je to pravda!! Sakra vím, že je to pravda!“
Ze sluchátek se ozýval hlas, který mluvil klidně a pomalu. Mluvila jsi s těma holkama – Proč? – Sarah, seš si opravdu jistá? Nemáš žádný důkaz. Tohle dovedlo dívčinu k nepříčetnosti. Naštvaně něco zamumlala do mikrofonu a ve stejné chvíli, kdy tlačítkem myši klikla na ukončení hovoru, si stáhla sluchátka s mikrofonem z hlavy.
„Ale já vám ukážu. Vy ještě uvidíte, čeho jsem schopná. Sakra, kluci… neuvažujete?!?! Tohle jste těm holkám dělat neměli. Jak se asi cítí? Co se jim teď asi honí hlavou. Každé město, každý den koncertu, pokaždé u hotelu si vyhlídnete svou oběť. Ale ještě uvidíte.“ Její zelenohnědé oči míří k plakátu, na kterém jsou vyfoceni dva vysocí hubení kluci – Bill a Tom Kaulitz – je nápis nad jejich smějícími se obličeji.
**
„Dneska si to chci užít… och, Tome, tak moc. Chci, aby na to ta holka nezapomněla. Aby si to pamatovala ještě dlouho po tomhle dnu… až do konce svého života. Dneska jsem vážně vzrušený z celého dne a co teprve večer.“
Tom se zasměje. Lehce položí ruku na bratrovo rameno a přiblíží se k jeho uchu. Vydechl a tiše vypustil pár slov ze svých úst.
„A řekni mi, která by na to mohla zapomenout,“ ušklíbne se, a když se oči dvojčat střetnou, mají na tváři téměř stejný výraz podobný spíše šklebu. Jejich hlavy se znovu otočí k oknu. Fanynky venku už jsou silně hysterické. Přece jenom tu tourbus stojí už pár minut a nic se neděje.
Dva páry hnědých, takřka totožných očí, bloudí davem. Až po pár chvilkách mají oba stejný cíl. Ani stejně dlouhou dobu, kterou trvalo, než se nasměrovali na stejný bod netrvá, kdy oba Kaulitzovi vypustí z úst.
„Tahle.“
Tohle slovo se malou chvíli neslo okolo nich. Co pozorovali, bylo jasné. Malá a drobná dívka stála mezi ostatními, jako by tam ani nepatřila. Všiml by si jí každý jen trošku vnímavější člověk. Její dlouhé, hnědé a lehce zvlněné vlasy byly volně rozpuštěné. Byla velice pohledná a na pohled tichá. Vypadala nevinně, což věděly i obě dvojčata. Podívali se na sebe a jejich pohledy se zase střetly. Vypadalo to jako zrcadlo. Jak Tomovi, tak Billovi se začaly zvedat koutky a úsměv byl jasný hned. Ještě něco bylo jasné v jejich výrazech. Bylo zcela jisté, že to byly silné a intenzivní plamínky, které šly vidět v odlesku jejich očí. Co znamenaly, věděli jen oni dva a dívka, kterou čeká noc, na kterou zcela jistě nikdy nezapomene.
„Zařídím to,“ řekne Tom jen pár sekund před tím, než lehké zasyčení oznámí, že se dveře velkého autobusu otevřou. Bill jen přikývne, a ještě než udělá první krok na mokrý, deštěm zmáčený chodník, uslyší za sebou krátkou větu, jdoucí z úst jeho copatého bratra. „Za chvíli jsem u tebe.“
Bill kývne, ale spíš do davu. Vstoupí mezi malý zástup fanynek se zářivým úsměvem. Když se nad tím zamýšlel, nebyl to falešný úsměv, alespoň z poloviny se usmíval upřímně, protože právě myslel na dnešní noc. Bože… bylo to pro něj úžasné. Miloval tyhle situace, i když to začali s Tomem dělat teprve nedávno. Začal se podepisovat a s někým i fotit. Miloval své fanoušky. Ale mnohem více miloval tu skutečnost, že fanoušci milovali jeho. On sám moc dobře věděl, že je tak trochu egoista. Trochu…? Pousmál se pro sebe, když na tohle myslel, podepisoval fotku z jejich posledního photo shootingu. Byl velký egoista, ale sám by to nahlas asi nepřiznal. Přešel z jedné strany na druhou a po očku začal hledat dívku, kterou si s bratrem vyhlédli právě na dnešní noc. Právě na noc v Miláně. Miláno… jen to slovo vyvolávalo v Billovi slabé chvění. Sám by nedokázal odpovědět proč. Historie… zajímavosti, ani nic podobného, co se mohl dozvědět už ve škole, mu nic neříkaly. Snad vědět, že zem, ve které leží, značně připomíná botu, kterou by si i on sám natáhl na nohu, bylo zbytečné.
Všiml si jí, ale nebyla hned vepředu, tak se ramenem trochu protlačil. Dokázal by si představit, že kdyby jej nějaká pozorná fanynka upřeně pozorovala, všimla by si jeho úmyslného tahu.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se té dívky.
„Elen,“ špitla tak tiše, že ji přes hlasy, křik… a někdy i nářek ostatních nebylo téměř slyšet, ale Bill se soustředil jen na ni. Moc dobře ji slyšel.
„Takže pro Elen od Billa,“ pousmál se a zvedl pohled k ní. Pousmála se, nesměle, až se jí lehce začervenaly tváře. Bill jí to oplatil úsměvem taktéž a už černým fixem psal na bílý papír nějakého malého zápisníku krátký text. Pomalu jí ho podal a znova se usmál. Když se otočil k odchodu od ní, stál proti němu Tom. Pousmál se na něj, lehce kývnul a netrvalo dlouho a Bill se ocitl v hale luxusního hotelu. Ještě se jednou otočil, zamával ven na své fanoušky a zmizel ve výtahu.
Tom zůstal venku jen o pár minut déle než jeho nepatrně mladší bratr. Když vešel dovnitř stejným vchodem jako každý host hotelu, chvíli čekal, než se dav venku rozptýlil. Nakonec přece jen uviděl jednoho člena z jejich rozsáhlé ochranky, jak vedle sebe vede drobnou hnědovlásku. Usmál se, až byly vidět jeho sněhobílé zuby. Vešli spolu do výtahu, a když vyšli, mladík s havraními copánky chytl nesmělou dívku za ruku. Šli společně do pokoje. Již v předsíňce jí pomohl z lehké bundičky a odložil malou kabelku na jeden ze čtyř věšáků.
„Udělej si pohodlí,“ prohodil ledabyle a sedl si na pohovku, která byla uprostřed místnosti. Dívka se okolo sebe začala rozhlížet. Nemohla uvěřit, že se ocitla v luxusním apartmá. Právě stála uprostřed oválné místnosti, kde byl konferenční stolek, velká televize a sedačka, ze které se na ni rošťácky usmíval její idol. Z této místnosti vedlo několik dveří. Některé byly zavřené, jiné tu vůbec nebyly, místo nich jen rám naznačující dveře. Jen něco naznačující změnu místnosti.
Dost detailů, které jsou naprosto zbytečné. Tom poplácal vedle sebe na gauč a netrvalo dlouho, když těsně vedle něj dosedl lehký a malý dívčí zadeček. Ona sebou cukla, když uslyšela dveře a automaticky se otočila.
„Bi… Bille??“ řekla sekaně.
„Vítám tě tady… Elen,“ pousmál se s ručníkem přehozeným přes rameno. Zrovna byl ve sprše. Odlíčil se, umyl si vlasy. Sprcha pro něj byla vysvobozením z celého dne. Bylo to velice uvolňující. Měl na sobě jen tričko a čisté prádlo, což asi způsobilo dívčin údiv. Tom se nepohnul, jen trochu pootočil hlavu, když bratr prošel kolem něj. Slušelo mu to, zvlášť, když se zaměřil na kapičky vody, které postupně opouští Billovy vlasy, a stále více promáčí jeho tmavě šedé tričko. Ten to ukončil, začal své vlasy ručníkem jemně mnout a dostávat z nich přebytečnou vodu. Po pravdě řečeno… Tom si spíše představoval, jak už jeho dvojče žádné tričko nemá a voda mu stéká po zádech a hrudi.
„Zkontroloval jsi ji?“ zeptal se Bill, a přitom si pořád ručníkem sušil vlasy. Tom zakroutil hlavou, kterou otočil k mladé dívce.
„Dala bys mi foťák a mobil?“ zeptal se tiše. Ona jemně zamrkala víčky. Vytáhla z kapsy mobil a natáhla ruku i s ním k Tomovi. Ten jej přijal, a přitom ji pohladil po ruce. Zachvěla se. „Foťák mám v tašce,“ otočila hlavu směrem ke vchodu odkud přišli. „Dobře,“ dodal jen a položil telefon na konferenční stolek. Mlčky vstal a za ruku vytáhl i ji. Začal dlaněmi jezdit po jejím těle. Chvěla se, ale bylo to zvláštní. Sahal na ni jako… jako by ji kontrolovali na letišti
„Je čistá,“ řekl tiše Tom a šel i s ní za Billem do jedněch ze zavřených dveří. Ložnice – to bylo více než jasné. Jakmile byli všichni tři v pokoji, tak Bill zamkl dveře. Pozoroval dívku, která se chvěla. Už byl vzrušený tak moc, že měl chuť udělat to hned. Ale nemohl. Nemohl to udělat. Ještě pravidla. Museli jí sdělit pravidla. Vykulil oči. On vždy říkal pravidla. Vzhlédl tedy ke dvěma osobám stojícím proti němu.
„Elen, tady si sedni,“ ukázal na malou židličku stojící čelem k posteli. Ona se pomalu posadila.
„Musíme si něco ujasnit ano?“ jen lehce přikývla, tak pokračoval. „Nebudeš křičet, že ne?!? Já vím, že nebudeš křičet. Vypadáš jako rozumná holka, navíc, nikdo by tě neslyšel, i kdyby přece, byli bychom nuceni tě uklidnit. Odtud se nedostaneš, je zamknuto, jak sis všimla. Nic se ti nestane, neměj strach, jen musíš být v klidu.“
Zůstal stát na místě a pozoroval mladičkou slečnu. Měla vykulené oči a strach v nich byl zcela patrný. Jakmile se střetla pohledem s jeho, vykulila své oči ještě víc. Až po pár minutách lehce přikývla. To Billovi i Tomovi navodilo úsměv. Přiblížili se k sobě a navzájem propletli ruce za krkem toho druhého. Následoval dlouhý a procítěný polibek.
V brzkých, ve velmi brzkých ranních hodinách opouští mladá dívka hotel. Její zorničky byly roztažené. Pokrčila bych nad tím rameny, že jde z večírku, z noci bez spánku, ale v jejích očích bylo ještě něco jiného. Nebyl to strach, spíše zmatení. Ano, byla pomatená, na první pohled vypadala nevyrovnaně a vyjukaně. Z celé noci si sama ni nepamatuje. Jako by byla omámená, opilá, ale přitom žádný alkohol nepožila. Zdá se, že se rozhlíží okolo. Neví, kde je…? Nepamatuje si? Nevzpomíná si na včerejší koncert její oblíbené skupiny? Na to, že tady stála? Na milý a krátký rozhovor? Och bože… šla s ním do pokoje a věděla, co přijde. Tušila to!! Snad každou by to napadlo, ale v té chvíli… prostě se nedalo odolat. Jak by se taky dalo? Nešlo to.
Potom byla náhle v prostorné ložnici, zahalené do tmy jen s rozsvícenou lampou u čela postele. A pak–? Nic. Ne, něco přece jenom jí utkvělo v hlavě. Scéna, která byla tak živá, reálná. Musel to být sen. Tohle nemohla být pravda. Tohle mohlo být spíše jako noční můra. Podobné věty neustále vířily dívce hlavou, když se vzdalovala od hotelu a několikrát za sebou se otáčela, až jí vysoká budova zmizela z očí.
**
„Sakra!! Už zase!“ Ozve se zvučný hlas jdoucí z úst dívky sedící u počítače. Právě zjistila, že se to stalo znovu. Další dívka se stala jejich obětí. Další člověk v jejich spárech. Najednou byla slyšet rána pěstí, která skončila na stole. Kočka, která poklidně do této doby spala opodál, se zvedla a unaveně opustil místnost, aby hledala místo s větším klidem, kde bude moci v klidu odpočívat.
„Sarah, uklidni se!! Nebydlíš tu sama,“ řekne drobná blondýnka, která stojí mezi dveřmi. Ta se pomalu vydá ke své kamarádce. Nahne se jí přes rameno a malou chvíli sleduje monitor před nimi. „Už další?“ dodá.
„Ano!! Ano, už zase další. Nemůžu tomu uvěřit. Jak mě to štve,“ řekne nenávistně a chce znovu pěstí udeřit do stolu, ale ruka druhé dívky jí v tom zabrání.
„Hele a můžu se tě na něco zeptat?“ dívčina si za ucho zastrčí blonďatý pramen vlasů. Zrzka přikývne, tak světlovláska pokračuje. „Štve tě víc to, že dvojčata dělají, co dělají. Vadí ti ta myšlenka, že je vzrušuje, když je nějaká fanynka pozoruje při sexu. Ať už dobrovolně nebo ne. Nebo to, že si nevybrali tebe?“
Otázka visela v místnosti ještě pár vteřin jako vrstva prachu, která se ovšem tak snadno nerozplynula. Dívka sedící za počítačem mlčela. Možná proto, že nebylo třeba odpovídat. Možná proto, že nechtěla přiznat pravdu. Jediná pravda zůstává, že dnes večer bude mít Tom s Billem další publikum, které volí jen oni.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
Tak to bylo něco!!!!Celo dobu jsem při čtení bojovala až s nevolností a s vědomím,že přece nebudu číst,jak Tom s Billem znásilní fanynku!!Ale ty jsi mě parádně převezla,tomu se říká nápad k nezaplacení!!!BOMBA!!!ÚŽASNÉ!!!
Každou větu jsem dočista hltala!!úžasný….taky bych takhle ráda přihlížela xD
D*O*K*O*N*A*L*Ý 🙂 ♥
wow naprosto dokonalý 😉
ty brďo… já nemám slov. tak s podobným tématem jsem se ještě nesetkala. je to napsaný parádně, krásně reálně. i když jdou některé části jen do náznaků, člověk si krásně může děj domyslet. jenom by mě teda zajímalo, zda ty jejich "oběti" vždycky hned všechno napsaly na blogy, že o tom Sarah hned věděla… ale jinak teda… no nedokážu se prostě vyjádřit, twins tam jsou roztomilý, ale přeci jen svině, ale zase ne takový ty svině v pravým slova smyslu… navíc i když to je parádní twincest, tak je čtenáři i líto těch holek, co je u toho musely pozorovat a přitom ani nemuknout…
zkrátka a dobře, smekám a tleskám!
navíc jsem teda čekala, že tý holce budou nějak ubližovat, a ono takovýhle zvrat… nádherná povídka, rozhodně si večer toho od tebe přečtu víc, až se vrátím ze semináře…
Děkuju moc všem. 🙂 Vlezu na twincest blog, jestli tu není díl nějaký povídky, co čtu a najednou vidím svoji a 6 komentářů. Děkuju moc. Myslím,že není nic lepšího pro autora, než že se "dílo" čtenářům líbí. Moc si toho vážím.
[6]: Děkuju moc, ale žádnou jinou povídku, kterou píšu sama tu nemám. Zrovna jsem jednu začala, ale je hrozně těžké přenést myšlenky do písmen, aby se to ostatním líbilo a dobře četlo.
Skvělý nápad, moc se mi to líbilo!! Taky jsem si říkala, co s ní budou provádět a moc se mi to nechtělo číst. A ono toto?!! 😀
Úplně něco jiného než jsem kdy četla..
Občas mi to připadalo trochu zmatené, šíleně nevysvětlené a dokonale zakončené..
Miluju tyhle povídky..
*tlesk tlesk* Skvělé Disturbed Angel..
To bylo… Úžasný nápad, moc pěkně napsané, nemohla jsem odtrhnout oči 🙂
[7]: jaj, to je škodaaa… neva, určo i tak na něco mrknu, ale doufám, že tohle není tvá poslední sólo povídka? máš totiž dobrý způsob psaní a pokud se k tomu přidá originální nápad… 🙂 rozhodně zkus i něco dalšího 🙂
no…wow! přiznám se, že sem do konce netušila, co přijde…O_o to byla bomba, v životě sem nic takovýho nečetla ♥
Já už ti na to svůj názor říkala, zlatí.. ale nevadí já to zopakuju xD Luxus, nádhera, luxus, nádhera, boží prostě… <3
áááá tak tohle bylo geniální! Užasný! ke konci mi to vyrazilo dech! Já chci být jejich poblikum! xD
Ha:D věděla jsem to hned na začátku:D Ale jako moc dobrý:) Povedené:P
wow <3
už pri tom názvu jsem čekala neco podobne <3
skvelá <3
kluci, vyberte si příště mě! xD ta povídka byla hezká, zajímavej nápad… 🙂
Moc moc se mi tahle povídka líbí…**
Dokonale originální a krásně napsaná…:-)
A taky bych brala, aby si kluci někdy vybrali mě…;-)
tak to bylo dost dobrééééé!! WOW!