Der Zufall 2/2

pokračování

Tom se taky usmál a políbil ho.

„Nemáš zač,“ řekl a dál pokračoval v líbání Billových rtů. Bill věděl, že teď Tomovi něco dluží a chtěl mu to vrátit i s úroky. Začal ho líbat o dost vášnivěji a v nestřeženém okamžiku se na něj překulil. Jeho rty však ani nadále neopouštěl. Tom se trochu divil, kde se ta divokost v Billovi najednou vzala, ale rozhodně si nemohl stěžovat. Ba právě naopak, líbilo se mu, jak Bill dokázal být vášnivý. Rukama sjel na Billův zadeček a stiskl. Bill zavzdychal a svým znovu vzrušeným mužstvím se otřel o to Tomovo.

„Tome, já… já, chci… tě v sobě,“ řekl Bill mezi steny. Tomovi se rozbušilo srdce.

„Určitě to chceš, Bille?“ zeptal se ho ještě. Bill přikývl. Tom sáhl do jedné ze zásuvek nočního stolku a vyndal tubu s lubrikantem. Otevřel ji a gel si nanesl na prsty. Potom Billa položil pod sebe a znovu ho začal líbat. Nechtěl na něj spěchat. Bill roztáhl nohy od sebe a Tom se mezi ně položil. Potom znovu stiskl jeho zadeček a prstem začal kroužit okolo jeho vstupu. Bill zasténal a Tom do něj pomalu prstem vklouzl. Oba zalapali po dechu. Tom chvilku počkal, až Bill překoná prvotní bolest, a když na něj kývl, začal prstem pohybovat.  

Bill se prohnul v zádech a lehce přirazil proti Tomovu prstu. Působilo mu to neuvěřitelnou slast. Po chvilce Tom přidal druhý a následně třetí prst. Jenže Billovi už prsty jaksi nestačily. „No tak, Tome… už tě chci v sobě,“ zasténal. Tom se jen usmál.

„A co za to?“ zeptal se provokativně a vyndal z něj prsty.

„Cokoliv,“ vydechl Bill. Tom ho políbil a potom do něj pomalu pronikl. Billovo tělo se prohnulo a jeho černě nalakované nehty se zaryly do kůže na Tomových zádech.

„Bolí tě to, Bille? Klidně přestanu…“ řekl starostlivě Tom, avšak jen velmi těžko se krotil, aby nezačal přirážet do Billova těla. To horko a úzko, které ho obklopilo, v něm vyvolávalo příliš silné pocity na to, aby se dokázal ovládat.  

„Opovaž se přestat, Tome!“ sykl Bill a pohnul se proti němu. Vzápětí zalapal po dechu. Už necítil žádnou bolest, jen slast a vzrušení. Tom se trochu vzpamatoval a začal proti němu přirážet. Nejprve jen pomalu, ale jak se Bill stále víc pohyboval proti němu, jeho přírazy se stávaly prudší. „Bože… Tome… ještě!“ zakřičel Bill, protože Tom zrovna přirazil přesně na jeho bod. Tom svůj prudký, hluboký příraz zopakoval a Bill táhle zasténal. Cítil, že se znovu brzy udělá. Tom ještě párkrát prudce přirazil hluboko do Billova těla a se slastným stenem se udělal.  

Jakmile Bill ucítil Tomovo sperma v sobě, vyvrcholil spolu s ním na jeho břicho. Oba vyčerpaně klesli na postel a snažili se nabrat ztracený dech. „Oh můj bože, to bylo…“ řekl Tom do ticha.

„…dokonalý,“ dopověděl za něj Bill. Tom se na něj zadíval a široce se usmál.

„Yeah,“ přisvědčil. Po chvilce z Billa vyklouzl a přehodil přes oba peřinu. Bill se k němu přitiskl a Tom ho ochranitelsky, a přitom majetnicky objal. Byl absolutně šťastný a i když věděl, že díky jeho otci nebude jejich vztah právě nejlehčí, tušil, že spolu to zvládnou.  

„Hej, Tome, posloucháš mě?“ křikl na něj Bill, protože se už notnou chvíli snažil upoutat jeho pozornost.

„Jo, promiň, jen jsem se zamyslel. Copak jsi chtěl?“ zeptal se.

„Ptal jsem se, co s náma teď bude,“ odpověděl mu Bill. Nechtěl chodit okolo horké kaše, a tak se ho na rovinu zeptal.

„Co by s náma bylo? Ty se odstěhuješ i se svou sestřičkou od svých rodičů sem ke mně. Chvilku tady budeme žít a potom odjedeme někam pryč. Tak, jak jsi to chtěl. Začneme nový život, jako spořádaná  rodina, budeme se milovat a budeme žít šťastně, až do smrti,“ dopověděl Tom a zakřenil se na Billa. Ten se jen rozesmál a dlouhou dobu se nemohl uklidnit. „Co ti na tom sakra připadá k smíchu?“ zeptal se pobaveně Tom.

„Ale nic, to neřeš, brouku. Jen mi řekni, jaks to myslel s tím milováním? Jako že se budeme milovat fyzicky nebo psychicky?“ zeptal se a zamrkal na něj, jako učiněné neviňátko. Tom se zasmál.

„Samozřejmě, že psychicky,“ řekl naprosto vážným tónem, ale cukaly mu koutky.

„Ale se sexem nepřestaneme, že ne?“ zeptal se Bill, taky naprosto vážně. Teď dostal naprostý záchvat smíchu pro změnu Tom. „Co je?“ zeptal se Bill. Tom se konečně uklidnil.

„Ale nic, to neřeš, brouku. Samozřejmě, že se sexem nepřestaneme,“ řekl a znovu se zasmál.

„Dobře, budu ti věřit,“ zazubil se Bill a schoulil se Tomovi do náruče. Byl unavený a chtělo se mu spát. Tom ho k sobě přitiskl ještě víc a líbnul ho do vlasů. „Dobrou noc, Tomi,“ zašeptal Bill a zavřel oči.

„Dobrou, andílku,“ šeptl Tom a usnul.

Následující ráno bylo pro Toma lehce matoucí. Nechápal, proč se probudil v pokoji pro hosty a ne u sebe v ložnici. Pokusil se posadit, ale s údivem zjistil, že mu v tom brání cosi hubeného, černovlasého a naprosto nádherného. V tu chvíli se mu všechno vybavilo. Najednou si vzpomněl na všechno, co se stalo minulou noc. Zkusil se vymanit z Billova objetí, ale to bylo tak silné, že to prostě nedokázal. Usmál se a trochu s ním zatřásl.  

„Hmm… Leno, vždyť  je sobota… nech mě ještě chvilku spát,“ zamumlal a otočil se na záda, přičemž mu bílá peřina sjela až k podbřišku, tudíž měl Tom dokonalý výhled na jeho tělo.

„No tak, Bille, musíš vstát, jestli se chceš za Lenou dostat co nejdřív,“ pověděl mu Tom a znovu s ním zatřásl. To Billa okamžitě probralo. Prudce se posadil a vyhrkl: „Já nejsem doma?“ Tom se zasmál.

„Ne, spal jsi u mě. Nebo bych spíš měl říct se mnou,“ ušklíbl se. Bill se plácl do čela.

„Jak jsem na to mohl zapomenout?“ postěžoval si.

„Neboj, nejseš sám. Když jsem se vzbudil, měl jsem stejný okno,“ uchehtl se.

„Musím domů, Tome. Bůh ví, jestli je Lena vůbec doma. Rodiče už ji rok nevyzvedávaj ze školky, tak musím já,“ řekl Bill smutně. Už zase mu bylo úzko.

„Hodím tě tam autem, hm?“ zeptal se Tom. Všiml si výrazné změny Billovy nálady.

„To bys byl hodnej, Tomi,“ odpověděl Bill a políbil ho. „Miluju tě,“ dodal. Vzápětí však ztuhl. Nebyl si jistý jestli chtěl Tom slyšet zrovna tohle. „Já…totiž…“ začal koktat, ale umlčel ho Tomův ukazováček na jeho rtech. Zmlkl.

„Bille, to… je to v pořádku… protože… u mě je to taky tak. OK ?“ vysvětlil mu. Bill přikývl.

„OK.“  

Tom si přitáhl jeho hlavu k sobě a hluboce ho políbil.

„Tak pojď, pojedeme za Lenou,“ řekl Tom, když se odtáhl. Vstal z postele a začal se oblékat. Bill ho následoval. Oba na sebe rychle naházeli oblečení a sešli po schodech dolů, do obýváku. Než se však stačili dostat ke vchodovým dveřím, celým domem se rozezněl zvonek. Tom udiveně zvedl obočí, ale šel otevřít. Jeho tvář však okamžitě zkameněla. Za dveřmi stál elegantní muž ve středních letech. Měl tmavě hnědé vlasy, byl oblečený v černém luxusním obleku a v jeho přívětivých šedivých očích nebylo ani stopy po zlobě nebo krutosti. Ale jediný Tom věděl, jaký jeho otec dokáže být a jaký je.  

„Co tu chceš? Jasně  jsem ti řekl, že končím,“ vyprskl na něj.

„Chci si s tebou promluvit, Thomasi,“ řekl muž přísně. V jeho hlase nezněla ani špetka lásky, kterou by měl chovat otec k synovi.

„Já s tebou mluvit nechci,“ sykl Tom. V jeho očích se zračila čirá nenávist.

„Dej mi pět minut, Thomasi. Jen pět minut,“ řekl muž neoblomně a zadíval se do synových nenávistných očí.

„Fajn,“ řekl po chvilce váhání Tom, otočil se k němu zády a došel do obýváku. Předpokládal, že jeho otec trefí. Bill seděl na pohovce, a když Toma uslyšel přicházet, zvedl k němu pohled.

„Co se děje?“ šeptl. Nechtěl, aby to jejich návštěvník slyšel.

„Přišel můj otec. Neboj, bude to v pohodě,“ odpověděl Tom také šeptem a vteřinu na to vešel do místnosti jeho otec. Rozhlédl se po místnosti a pohledem spočinul na černovlasém chlapci.  

„Kdo je to?“ Jeho otázka směřovala k Tomovi, pohled však nespouštěl z Billa. Ten se mu upřeně díval do očí a silou vůle se snažil neuhnout. Měl z toho muže respekt, ale nedovolil si ukázat svou slabší stránku.

„To je Bill. Můj přítel,“ řekl Tom chladně, jako by teď vůbec svému otci nepřiznal, že je vlastně gay.

„Děláš si ze mě  legraci, Thomasi?!“ křikl na něj otec.

„Ne, nedělám. Vyznělo to tak snad? Tak to se teda omlouvám,“ odpověděl mu Tom ironicky.

„Mluv se mnou laskavě  slušně. Seš absolutně k ničemu. Místo toho, abys pokračoval v mém byznysu, tak radši jdeš na nějakou pitomou školu. Naštěstí jsem tě přinutil aspoň někdy něco ukrást, aby naše rodina mezi mafií nepřišla o dobrou pověst. Moje postavení kvůli tobě výrazně kleslo. A ty mi ještě úplně v klidu oznámíš, že je z tebe buzerant? Tak to už je vrchol, Thomasi! Tvoje matka by byla zhnusena!“ rozkřikl se na Toma jeho otec.

„Mámu z toho laskavě  vynech!“ křikl na něj Tom a jeho hlas se zachvěl. V jeho očích se zaleskly slzy a Bill pochopil, že téma Tomovy maminky je pro něj velmi citlivá záležitost.  

„Teď ti něco řeknu. Já Billa miluju a jsem na to hrdej. Je mi úplně jedno, co se stalo s tvým postavením a je mi jedno, jakou pověst má  naše rodina. Protože jestli sis nevšiml, tohle už není  rodina. Pokud jsi to ještě nepochopil, tak už jsi dávno ztratil dva členy. Manželku, která tě bohužel milovala, ale ty sis toho nebyl schopnej vážit a radši jsi jí podváděl s děvkama. A taky syna, protože já za tvůj tým už dávno nekopu. A ještě něco ti řeknu. Za máminu smrt můžeš jenom a jenom ty,“ vmetl mu do tváře to, co měl tak dlouho na srdci. Po tváři mu stekla jedna zbloudilá slza. Rychle ji setřel a znovu se na svého otce zadíval. „A teď vypadni. Vypadni a už se nikdy nevracej, protože já o tebe nestojím. Nenávidím tě, rozumíš? Nenávidím,“ sykl na něj. Jeho otec se nezmohl na slovo. Naštvaně se na něj zadíval a potom odešel. Tom si poraženě sedl na pohovku vedle Billa. Po tvářích mu stékaly slzy smutku a zklamání.  

„No tak, Tomi, bude to dobrý. On ti za to přece nestojí,“ snažil se ho utišit Bill. Objal ho kolem ramen a políbil ho na čelo.

„Ne, nebude, Bille. To kvůli němu máma umřela. Ona ho milovala, ale on jí podváděl. Jednou, to mi bylo asi deset, věděla naprosto přesně, kde a s jakou courou je. Chtěla tam jít a vynadat mu, ale nechtěla se s ním rozvést. A tak tam šla. Bylo to v noci a tenkrát strašně pršelo. A když přecházela silnici, projíždělo tudy zrovna auto. Dostalo smyk a ten řidič to neubrzdil. Byla na místě mrtvá,“ pověděl mu Tom a vzlykl. Bill ho objal o něco silněji.

„To je mi líto,“ šeptl. „Bude to v pořádku,“ dodal chlácholivě.

„Jo, asi jo,“ přisvědčil Tom a stáhl si Billa na klín. Teď ho potřeboval mít co nejblíž u sebe. Chvilku tam spolu seděli, každý ponořený do svých myšlenek.  

„Billí?“ řekl Tom do ticha.

„Hmm?“ zamručel Bill v odpověď. Tomova náruč v něm vyvolávala pocit bezpečí a on skoro usnul.

„Ty spíš,“ konstatoval Tom pobaveně. Po smutku nebylo v jeho hlase ani památky.

„Nespim,“ zahuhlal Bill do jeho mikiny a pohodlněji se uvelebil na jeho klíně.

„Jasně, že spíš. Vždyť to vidim,“ provokoval ho Tom.

„Nene,“ bránil se Bill.

„Ale jo.“

„Ne.“

„Jo.“

„Nééé.“

„Jojo.“

„Grrr… Ne a ne a ne,“ zavrčel naoko podrážděně Bill.

„Ano.“

„Tome neser,“ řekl Bill výhružně, načež se na něj konečně podíval.

„Já že seru? Teda ty seš…“ nedopověděl to, protože ho umlčely Billovy rty, které se přitiskly na ty jeho. Tom si ten polibek absolutně užíval, ovšem jen do té doby, než ho Bill zase přerušil.  

„Tak co jsem?“ zeptal se a roztomile na něj zamrkal řasami.

„…naprosto úžasnej,“ dopověděl Tom svou nedokončenou větu. Bill se na něj zazubil a už už se dožadoval dalšího polibku, ale Tom ho zarazil.

„Nene, už žádný  další fyzický kontakt,“ řekl a drze Billa sundal ze svého klína. Bill se frustrovaně zašklebil a zeptal se: „A proč ne?“

„Protože by se taky mohlo stát, že bych se neudržel a mohl bych tě pomilovat přímo tady a teď,“ šeptl mu svádivě do ucha a přitom se rty otřel o jeho krk. Bill zasténal.

„Tak to sakra udělej. Mně je vcelku jedno, kde to bude,“ oznámil mu, jako by se nechumelilo.

„Nemůžu,“ zaculil se na něj Tom.

„A to jako proč?“ zeptal se nechápavě Bill, jako by se bavili o počasí. 

„Protože už musíme jet,“ řekl Tom.

„Kam?“ opáčil mu Bill. Tom si povzdechl.

„Za tvojí sestřičkou.“ Jakmile to Tom pověděl, Bill se plácl do čela. Dneska už po druhé.

„Sakra, vždyť já  na to zapomněl. Dneska jsem fakt nemožnej,“ postěžoval si a všechny myšlenky na milování s Tomem šly okamžitě stranou. Místo nich je nahradily starosti a obavy.

„Budou tví rodiče doma?“ zeptal se Tom. Přece jenom se chtěl obejít bez jakýchkoliv incidentů. Bohatě mu stačilo to, co se tu stalo před chvilkou. Bill se zamyšleně podíval na hodinky a potom konstatoval: „Nejspíš ne. Podle mě bude Lena doma, do školky jí určitě ani jeden z nich neodvedl.“

„Dobře. Tak jedem, hm?“ zadíval se Tom na Billa. Ten jenom přikývl a následoval ho před dům, kde bylo zaparkované Tomovo černé BMW. Oba do auta nasedli a Tom se rozjel. Bill mu každou chvíli radil, kudy se dostane k jejich domu.  

Za chvilku už stáli v šedivé čtvrti Berlína, před jedním z mnoha vysokých paneláků, které vypadaly jeden jako druhý.

„Tak tady jsem vyrostl,“ řekl Bill znechuceně a měl sto chutí si odplivnout. Ohavná část města v něm vyvolávala vzpomínky, které by nejraději nechal někde hluboko ve své paměti a už nikdy je nevytahoval. Tom se na něj soucitně zadíval, ale nic neřekl. Nechtěl mu připomínat jeho dětství tím, že by ho litoval a podobně. Tušil, že s tímhle se musí Bill vypořádat sám. Chytl ho za ruku a společně vykročili ke vchodovým dveřím. Bill samozřejmě neměl klíče, protože Tom ho z jeho zaměstnání vyvedl jaksi na lehko, takže všechny své věci měl nejspíš ještě v bance. Nebo také na policii, což by byl ten horší případ. Ani nechtěl pomyslet na to, jak by to dopadlo, kdyby ho policie předvolala k výslechu. Zatím byl sice v suchu, protože byl vlastně ještě pořád unesený, ale jestli ho policie najde, bude to nejspíš malér. Co by jim řekl? Že byl v šoku a nic si nepamatuje? Nebo že ho jeho „únosce“ uspal a nechal ho někde na ulici? Sotva by mu uvěřili. Tím se teď ale nechtěl zabývat. Doufal tedy, že Lena je opravdu doma a rodiče jsou naopak pryč.  

Dodal si odvahy a třikrát zmáčkl tlačítko zvonku. Chvilku se nic nedělo, ale potom se ozval bzučák a Bill dveře otevřel. Oba vešli do přízemí domu a Tom Billa mlčky následoval po schodech do třetího patra. Byl to příšerný dům, všude to páchlo zatuchlinou a po chodbách byly poházené odpadky. Na poschodí byly čtvery dveře, jen jedny však byly maličko pootevřené. Bill k nim s úsměvem vykročil. Věděl, že kdyby byli rodiče doma, už dávno by jeden z nich stál mezi dveřmi. Jen Lena vždycky Billovi nechávala dveře pootevřené. Ještě než vešli do bytu, Bill se otočil k Tomovi.

„Je to tam fakt hrozný, tak se prosím nezděs,“ řekl mu smutně. Tom vzal jeho tvář do dlaní a krátce ho políbil na čelo.

„V pohodě,“ usmál se na něj. Bill strčil do dveří a ty se s vrznutím otevřely. Jejich byt byl úplně stejný, jako když ho včera ráno opouštěl. Zdi byly stejně oprýskané, v pokojích nebyl skoro žádný nábytek, na stole se povalovaly injekční stříkačky a všude byly poházené lahve od piva a vodky. Bill Toma rychle provedl po celém bytě a rychle zamířil k úplně posledním dveřím na konci chodby. Jakmile je otevřel, do náruče mu skočila malá hnědovlasá holčička.  

„Ahoj Billí!“ zakřičela a přitom dychtivě objímala svého bratra. Billovi se na tváři rozlil šťastný úsměv. Zvedl holčičku do náruče a vlepil jí pusu na tvář.

„Ahoj Leno, jak to, že nejsi ve školce?“ zeptal se. Odpověď však věděl předem.

„Já jsem to mamince říkala. Ptala jsem se, jestli mě odvede do školky ona, když tu Billí není a ona mi vynadala a řekla, ať jdu do svého pokoje,“ řekla mu holčička. Bill si povzdechl.

„Leno, kolikrát jsem ti říkal, že jí nemáš oslovovat maminko. Víš přece, že to nesnáší,“ pokáral Bill svou sestřičku. Vzápětí ji však políbil na čelo.

„Bille, kdo je to?“ zeptala se Lena zvědavě a prstíkem ukázala na copánkatého týpka, který rozpačitě stál u dveří. Ten se jen křečovitě  usmál.

„Leno, tohle je Tom. Víš, poznal jsem ho včera a zjistil jsem, že ho mám moc rád,“ vysvětlil jí. Lena se na Toma zazubila.

„Ahoj Tome,“ pozdravila ho.

„Ahoj Leno,“ odpověděl Tom a přišel blíž. Musel uznat, že Billovi to s tím dítětem opravdu slušelo. Zato holčička to dál nijak neřešila.  

„Pojď, Leno, musíme si sbalit věci,“ řekl jí Bill a postavil ji zpátky na zem.

„My někam pojedeme, Billí?“ zeptala se Lena.

„Ano. Teď budeme chvilku bydlet u Toma, víš?“ odpověděl, zatímco ze skříně  vytáhl dvě sportovní tašky. „Na, pomoz mi trošku a naskládej si tam všechno svoje oblečení, ano?“ řekl Bill a podal holčičce jednu z tašek. Lena jen přikývla a pustila se do práce, stejně jako její bratr. Za chvilku byli oba hotovi.

„Tak fajn, půjdeme, než  se oni vrátí,“ řekl Bill rozhodně a podíval se na Toma. Ten jenom přikývl a vyšel ven z bytu následován Billem a Lenou. Všichni tři nasedli do auta a odjeli směrem k Tomovu domu.

***o čtyři roky později***

Byl horký letní  den. Na azurově modré obloze nebyl ani mráček a sluníčko pálilo do rozpálených ulic malého městečka, ležícího na ostrově/souostroví v Maledivách. A právě v tomto městečku se rozhodli žít Bill s Tomem. Měli se jako v ráji. Oba si našli slušné zaměstnání, devítiletá Lena už tři roky chodila do školy a do jejich rodiny přibyl i další člen. Byla to fenka německého ovčáka, které dali jméno Zufall, což znamená náhoda. A právě náhoda svedla tyto dva chlapce dohromady.