autor: tenshi88
Věnováno všem Anisovým fanynkám…:D 😀
„Co tu kurva děláš?“ Tom propaloval snědého samolibě se tvářícího muže před sebou. Kdyby pohled mohl zabíjet, bylo by po něm. Co dělal zrovna tady? Že by si ze všech částí zeměkoule vybral zrovna v tuhle dobu tenhle ostrov… přinejmenším podezřelé.
„Ale, ale…Tomík…“ Anis záměrně protahoval slova a zářivě se usmíval. Na sobě měl, stejně jako Tom, jenom květované plavky. Jeho hrudník se leskl kapkami vody, jak právě vylezl z moře. Oklepal se a drobné kapičky přelétly na Toma. Ten se zachvěl. Anis se ušklíbl. „Kde si nechal svého sladkého brášku? Mohli jsme si užít…“ Tom cítil ve svém těle napětí. Díval se, jak se k němu muž blížil.
„Přestaň!“ Prsknul mu do obličeje a prudce odstrčil jeho paži, která se ho pokoušela dotknout. „Opovaž se k nám přiblížit!“ S tím odkráčel, naštvaný. Na něj – co tady dělá? A na sebe. Nechal se vyvést z míry. Kdyby mohl jednu mu natáhne a… zaskřípal zuby. Nechtěl, ale vzpomínka ho pronásledovala. Vždycky, když ho viděl, měl pocit, že se musí studem propadnout. Věděl, že to ten samolibý blbeček ví. „Idiot…“ zašeptal si pro sebe a s myšlenkami, kterým se snažil vyhýbat se vydal do hotelu.
Flashback
Vyhráli! Tomovo srdce udělalo rychlý kotrmelec a on sevřel Billa pevně v náručí. Společně se vydali na jeviště. Podvědomě se postavil před bratra a převzal si od Bushida cenu. To bylo to jediné, co mu kazilo výhru. Proč jim tu cenu musel předávat ten perverzák? Byl rozhodnutý Billa k němu vůbec nepustit. Věděl, že se chová pošetile – vždyť i Bill mu řekl, že to přehání – ale měl prostě z toho chlapa špatný pocit. Nechápal, jak může být jeho bratr tak klidný. Kdyby o něm někdo veřejně prohlašoval, že… při tom pomyšlení zatnul pěst, rozhodně by to nebral na lehkou váhu.
Tom překvapeně zamrkal, když cítil mužovy prsty, které se o ty jeho otřely v důvěrném gestu. Kdyby je nesledovaly kamery, už dávno by se ohradil. Teď se mohl jen ušklíbnout, zatímco poslouchal, jak Bill bezstarostně děkuje.
Slavili dlouho do rána. Tom nevěděl, kolik toho vypil, nechápal možná ani, proč nasává, ale věděl, že najednou je něco špatně. Barevná světla zmizela společně s hlukem a lidmi. Kde je Bill? Rozhlížel se. Byl tu sám. Mrkal a snažil se posbírat zbytky svého rozumu. Co to?
„Tome.“ Sametový hlas zahalený hrubostí se kolem něj vznášel.
„Kde to sem? A co tu děláš ty?“ Kupodivu mu nedělalo problém s tím přiřadit si hlas k tomu chlapovi.
„Spíš by ses měl ptát, co děláš ty tady.“ Tom se rozhlédl a nechápal. „Jsme u mě.“ Tom zamrkal. „U… co? Co tu dělám? A kde je Bill? Jestli si…“ Bushido se pobaveně zasmál. Ten zvuk přešel přes celou Tomovu páteř a zastavil se v břiše.
„Spíš by ses měl ptát, co děláš ty tady.“ Tom se rozhlédl a nechápal. „Jsme u mě.“ Tom zamrkal. „U… co? Co tu dělám? A kde je Bill? Jestli si…“ Bushido se pobaveně zasmál. Ten zvuk přešel přes celou Tomovu páteř a zastavil se v břiše.
„Neboj se o svýho brášku… je na hotelu a spokojeně spinká. Je škoda, že je tak… chráněný. Kdykoli jsem v blízkosti, objeví se kolem spousta chlapů. Zvláštní… chráníš svého brášku, ale… kdo uchrání tebe?“ Dlouhými kroky se přibližoval k zmatenému chlapci, který se na velké posteli posadil. Jak to sakra myslí? Tom se snažil myslet. Byl si jistý, že by mu neublížil. Vždyť… „Nikdo neví, kde si. Tolik si pil, bude div, když si budeš vůbec něco pamatovat.“ Znovu ten samolibý úšklebek. A Tom věděl, že má pravdu. Každé další jeho slovo ho znepokojoval. „Ale…neboj se. Já ti neublížím maličký. Bude se ti to líbit, věř mi.“ Tom zalapal po dechu.
„Já… co?“ Nezmohl se na nic inteligentního. Srdce mu bilo, hlava odmítala seřadit myšlenky… co si uvědomoval, bylo to, že je v hajzlu.
„Víš, vždycky jsem ho chtěl. Vyzařuje z něj kouzlo. Vždycky mě zajímalo, jestli to dělá schválně, šíří kolem sebe sexuální energii a tváří se jako neviňátko. Myšlenky na něj… bože, tak moc jsem ho chtěl… chci. Ty jeho sladký rtíky, kurva sexy tělo a ten zadek… vlastně se ti nedivím. Taky bych se neudržel…“ Pohledem se zavrtal do toho Tomova, teď vyděšeného a zmateného. Znovu se usmál. „Ano, vím to. Vím, že si se svým bráškou rádi hrajete, jak říkám. Kdo by se udržel…“ Tom protestně zatřepal hlavou a chtěl se ohradit. Pravda byla, že věděl, jak jeho bratr působil na lidi – na muže i ženy – cítil tu sexualitu, kterou Bill vyzařuje… ale pravda taky byla, že s ním nikdy neměl nic, co by…
„Já jsem s Billem nikdy nespal.“ Zašeptal a viděl na Bushidově tváři, že je přinejmenším překvapený, a věděl, že mu stejně nebude věřit.
„Ach, no, tak to je zajímavé…“ Tom nestihl nic říct a najednou byly temné oči až moc blízko. „Řekni, Tome, už si někdy měl sex s mužem?“ Tom vytřeštil oči.
„CO?“ Pravdou bylo, že – v rámci experimentu – zabloudil i do této oblasti, ale podvědomě tušil, že takhle to Bushido nemyslel… jak to kurva myslel? Tom ve své hlavě začínal panikařit. „Ty… se mnou chceš mít sex? Promiň, ale ne, díky.“ Tom se mu pevně podíval do očí. Další mužova slova mu vyrazila dech.
„Vlastně… chci mít sex s tvým bratrem, ale… už mě to čekání nebaví. Jak říkám, moc chráněný. Možná se jednou dočkám, ale teď… už čekat nechci.“ Nechal větu doznít do ztracena a Tom se začal třást. To se mu zdá. Probudí se doma a bude se smát svému pošetilému snu a… překvapeně vypískl, když ucítil horký jazyk, dobývat se do svých rtů. Rozhodně ho nehodlal pustit dál. Cítil velké horké dlaně, jak mu přejíždějí po stehnech. Jedna z nich ho stiskla hodně vysoko a Tom přerývaně vydechl. Bushido toho hned využil a Tom na svých rtech mohl cítit jeho samolibý úsměv. Motala se mu hlava, opojně přijímal Bushidovy žádostivé polibky a sám mu je oplácel. Po chvilce oba lapali po dechu.
„Sakra…“ vydechl Tom a začal se zvedat. Musel pryč. „Snad si nemyslíš, že tě nechám odejít. A vlastně… vím, že se ti to líbí, tak o co jde? Užijem si spolu. Dokážu ti, jak to může být hezké…“ Tom si zhnuseně odfrkl.
„Já s tebou šukat nebudu, jasný? Takže se nesnaž!“ Prskal Tom a snažil se dostat z mužova dosahu. „Fajn. Tak, co kdybychom si zašli za Billem? Třeba bude přívětivější…“ Tom se zasekl v půlce pohybu a nevěřícně lapal po dechu.
„Jsi úchylný prase,“ pronesl nakonec a Bushido se zasmál.
„Nechápu, proč jsi taková netykavka… jsem dobrý. Kdybys mě nechal, ukázal bych ti vrchol rozkoše…“ Tom ani nevěděl jak, ale Bushido se k němu přiblížil tak, že mu poslední slova šeptal do ucha. „A navíc, jak se tak na tebe dívám, jsi sexy…“ Tom měl oči navrch hlavy. Bushido mu tady říká, že ho chce? Chce jeho? Točila se mu hlava. Najednou se mu vybavil Bill… ta slova, která o něm říkal. Oplzlosti, které mu psal v e-mailech. Chtivé pohledy na veřejnosti… rozhodl se. Přinutil se podívat Bushidovi do očí. „Uděláme dohodu…“
„Bille…“ Jméno, které Bushidovi sklouzlo ve vrcholné rozkoši ze rtů, donutilo Toma rychle vystřízlivět. Cítil, jak ho v očích zaštípaly slzy.
konec flashbacku
Billova spící tvář ho donutila se pousmát. Jak mohl někdo chtít zničit tuhle nevinnost? Otřásl se při představě, že by se jeho brášky měl dotýkat ten…
„Nikdy nedovolím, aby ti ten zatracenej hajzl ublížil,“ zašeptal Tom a pohladil bratra něžně po vlasech.
„Tome?“ Billův hlas ho vždycky dokázal uklidnit. Pomalu se přestával třást. Usmál se. „Promiň, klidně spinkej dál,“ znovu zašeptal a vtiskl na Billovu tvář malý polibek. Bill se usmál a znovu se oddal klidnému spánku.
Probudil ho až divný hluk. Hlasy. Rozčilení. Pomalu otevřel oči a zalapal po dechu. Dvě hádající se postavy ho ani nezaregistrovaly. Potichu poslouchal a s každým slovem víc a víc nechápal.
„Měli jsme snad dohodu!“ Byl to Tom, kdo ta slova rozhořčeně vypouštěl z úst.
„Vážně?“ Bushido se na Toma jen zašklebil. „Že bych na ní zapomněl?“ Tom věděl, že se mu vysmívá.
„Hajzle.“ Ucedil jenom a než se stihl zorientovat, ucítil velké dlaně na svém zadku. Ošil se. „Laskavě se mě už nikdy nedotýkej. Vypadni odsud. Jsi odpornej ubožák.“ Sykl a jeho ruka vyhledala v kapse kalhot malé tlačítko. O vteřinu později už do pokoje vpadla ochranka.
„Co se děje, šéfe?“ Otočil se hromotluk na Toma a ten ukázal na Bushida.
„Odveďte ho odsud a zařiďte, ať už se k nám nepřibližuje.“ Muž beze slova kývl a s pomocí svého kolegy vzpouzejícího se Bushida vyvedli z pokoje.
„Toho budeš litovat.“ Výhružky byly slyšet, dokud se dveře hotelového pokoje nezavřely.
Dusné ticho bylo přerušované jen Billovým lapáním po dechu.
„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?“ Tom jako by si až teď uvědomil, že je jeho bratr v pokoji. Usmál se.
„To nic. Jen přišel otravovat… znáš ho. Nedělej si starosti.“ Bill ale nevypadal, že by se nechal obalamutit.
„Tome… vysvětlíš mi to? Co tu dělá?“ Propaloval bratra pohledem a ten si povzdechl.
„Bille, já, měli jsme dohodu, myslel jsem, že se mu dá věřit, že tě nechá na pokoji. Že nás nechá být, že…“
„Jakou dohodu?“
„Bille…“
„Řekneš mi už sakra, co to mělo znamenat?“
„Já… nemůžu… on…“ Ani netušil jak, ale po tvářích mu najednou stékaly slzy. Celá tahle situace byla tak šílená.
„Tome…“ Bill se konejšivě nahnul a objal chvějícího se bratra pažemi. Tiskl ho k sobě. Potřeboval vědět, co se tu stalo.
„Pamatuješ…“ Tom si musel odkašlat, aby mohl pokračovat. „Pamatuješ tu noc, kdy nám Bushido předával tu cenu?“ Počkal, až Bill kývnul na souhlas, „ráno jsi pak přišel a vypadals, jako bys…“ Bill se zasekl v půlce věty a vykulil oči, když Tom sklopil obličej a znovu se zachvěl. „Nechceš mi říct, že…“ Tom kývl, pohled stále odvrácený. „Já tomu nerozumím.“ Pípl Bill a snažil se srovnat myšlenky. To, co se mu odehrávalo v mysli, se mu vůbec nelíbilo.
„Čemu na tom nerozumíš? Měli jsme dohodu. Vyspím se s ním a on tě nechá na pokoji. Co je na tom tak složitého?“ Bill zalapal po dechu.
„Teď si děláš legraci,“ zašeptal Bill a snažil se zachytit bratrův pohled.
„Vypadám na to?“
„On… on tě k tomu donutil?“ zeptal se Bill šokovaně a snažil se z Toma dostat přiznání, že je to jenom žert.
„Měla to být dohoda.“ Tom fňuknul a konečně zvedl hlavu a podíval se bratrovi do očí. „Ale ten hajzl jí nehodlá dodržet. On… chce tebe. Nedovolím mu, aby…“ Hlas se mu zlomil. Bill si natočil bratrovu hlavu tak, aby mu viděl do očí.
„Udělal si to kvůli mně? Ach Tome, je mi to tak líto. Bral jsem ho na lehkou váhu, myslel jsem, že by si na nic netroufl, já… odpusť mi to… odpusť.“ I jemu po tváři stekla slza. „Musíme vymyslet, jak se ho zbavit.“ Tom se díval do jeho tváře a cítil, jak se ho zmocňuje náhlá únava. Trošku víc se nechal vtáhnout do jeho náruče a oči se mu zavíraly. Ještě než se odebral do sladké náruče spánku, zašeptal větu, která Billovi vnukla nápad. Pak už jen cítil, jak mu v náručí bratrovo tělo ochabuje, usnul. Bill věděl, že musí jednat. Naposledy pohladil spícího bratra po hlavě a opatrně se zvedl. Bez dalšího ohlédnutí za sebou zavřel dveře.
„Ale, ale…“ ačkoliv se při zvuku Anisova hlasu Bill zachvěl nervozitou, otočil se a podíval se muži hluboko do očí. Nic neříkal. „Přišel si sám? Kde máš brášku?“ Posměšně si Bushido odfrkl a sledoval každý Billův pohyb.
„Vůbec o něm nemluv. Jsme tu jen ty a já, tak co? Nikdo nás nebude rušit.“ Bill se snažil zůstávat klidný, uvnitř se chvěl strachy. Nakonec by mu mohl ublížit. Nemuselo to vyjít… „Tak necháš mě jít dovnitř?“ Bill nečekal na souhlas a protáhl se kolem mužova těla dovnitř jeho pokoje. Už nebylo úniku. Dveře se zavřely a nepříjemné klapnutí předznamenávalo další události. „Nenabídneš mi nic k pití?“ Zdálo se mu to, nebo byl Bushido z jeho příchodu vykolejený? Tím lépe pro něj.
„Proč si přišel?“ Bill si hraně povzdechl. Stoupl si tak, aby mohl využít všech svých předností. Úsměv na rtech se hraně rozšířil, když konečky prstů jemně přejel přes Anisovu dlaň.
„Co myslíš?“ Bill překvapeně vyjekl, když byl prudce odstrčen.
„To si myslíš, že jsem hlupák?“ V duchu mu Bill dal za souhlas. „Přijdeš si sem, sám, po tom co… takže ještě jednou. Co tu děláš? A nesnaž se mě oblbovat.“ Bill vykouzlil andílkovský úsměv a tentokrát si raději udržoval určitou vzdálenost.
„Tom mi řekl, co se stalo.“ Když Bushido nijak nereagoval, rozhodl se pokračovat. „Mohl by tě klidně udat.“ Tentokrát se Bushido posměšně rozesmál.
„Nebuď směšný. Chtěl to, kňučel pode mnou jako děvka. Nebránil se, líbilo se mu to.“ Bill při těch slovech sevřel ruce v pěst. Kdyby se neovládal, tak by ho něčím praštil. Vyškrábal oči a… nadechl se.
„Právě kvůli tomu jsem přišel. Chci…“ hluboký nádech, „chci, abys… udělal to.“ Bill se začervenal, tentokrát nehraně. Druhý muž se ušklíbl.
„Bille, Bille… nechápu, co to tady hraješ za hru, ale možná je mi to jedno. Jen mi vysvětli… proč teď? Celou dobu se tě snažím dostat, a ty si sem najednou nakráčíš s tím, že chceš, abych tě ojel? To je poněkud zvláštní, nemyslíš?“ Bill se zachvěl při zvuku těch slov. Neměl rád, když s ním někdo takhle mluvil.
„Podívej. Jsem z toho věčnýho hraní si na nedostupnýho už unavený. Pořád mi někdo říká, co mám a nemám dělat. Možná je čas to změnit. Jsem tu, tak na co čekáš? A navíc… co je dobré pro Toma, je dobré pro mě.“ Bill se už začínal bát, že ho odmítne, musel se uchýlit k podlejším praktikám. Vstal, přišel až těsně k Bushidovi. Musel uznat, že kdyby nebyl takový hajzl… byl docela kus. Usmál se na něj. Naklonil se k jeho uchu a svádivě mu pošeptal pár slov. Při tom se o něj snažil otírat. Nikdy tohle nedělal. Nikdy nikoho úmyslně nesváděl, i když s ním to bylo něco jiného. Na okamžik mu blesklo hlavou, že by ani nestačil mrknout a mohl by skončit pod ním. Nehodlal to nechat dojít tak daleko.
„Tak, budeš dál kecat nebo si to konečně sundáš?“ Zatahal za lem jeho kalhot.
„Ne tak rychle, chci si tě vychutnat.“ Bill začínal panikařit. Co když to nevyjde? Kousl se do rtu. Musí to udělat. Kvůli Tomovi. Přitiskl se k Bushidovi nejtěsněji, jak to šlo a svými rty zajal ty jeho. Ruce mu omotal kolem krku a vášnivě mu dobýval ústa. Cítil, jak se druhé tělo napjalo. Pak poznal ruce, jak se dostaly až na jeho zadek, který mu stiskly. Bushido si ho k sobě pevně, majetnicky tiskl. Bill mu proti své vůli zasténal do úst. Dobrovolně vedl s druhým mužem boj o dominanci. Nechal si plenit ústa a poklesával v kolenou. Bylo to tak dobré… Opojení ustalo ve chvíli, kdy jeho ruce narazily na sponu pásku.
Bill se odtáhl, tváře červené, lapal po dechu. Se vzduchem se mu do těla vracel i zdravý rozum. Byl čas. Štíhlými, obratnými prsty rozepl sponu a nechal kalhoty sjet. Na chvilku se ocitl v šoku, protože čekal spodní prádlo, ale tím se Bushido evidentně nezdržoval. Neporozovaně vytáhl fotoaparát. Ušklíbl se. Tom měl pravdu. Pár tichých zmáčknutí tlačítka a měl ho navždy zvěčněného. Spokojeně se usmál. Bushido stál před ním s kalhotami dole a zíral na něj. Teď to byl Bill, kdo se díval posměšně. Před očima mu zamával lesklým přístrojem.
„Co?“ Zeptal se Bu poťouchle a Bill se ušklíbl.
„Už mám, co jsem potřeboval, teď odcházím. Leda, že bychom udělali dohodu…“
„Bille?“ Tom ospale zamžoural do tmy.
„Jsem tu.“ Bill se šťastně usmíval. „Už je po všem, Tome. Už se k nám nepřiblíží. Už je konec, teď už bude všechno jenom dobré, zmizí z našeho života. Bude to dobré, slibuju.“ Vrhl se mu kolem krku a musel se zasmát jeho poťouchlému výrazu, jak to na něj, ještě rozespalého, vybalil. „Byl jsem u něj a…“ Tom se prudce vymrštil do sedu.
„Cože si byl? Sám? Jsi v pořádku? Proč jsi tam chodil?“ Tom měl v očích paniku a otázky na něj vybalil na jeden nádech. Bill ho zarazil uprostřed výlevu a krátce se zasmál.
„Neboj se, nic mi není.“ Usmál se na svého bratra a automaticky mu ukradl rychlý téměř nevinný polibek. Byl najednou šťastný. Věděl, že už jim neublíží. A hodlal se postarat, aby byl šťastný i Tom.
„Napadlo mě to hned, jak jsi řekl to o jeho… však víš. Já jsem ho vyfotil.“ Bill se poťouchle hihňal. To, jak ho donutil sundat kalhoty, jeho bratr vědět nemusí. Ostatně… účel světí prostředky. „Měl si ho vidět. Ten výraz… mno každopádně pokud nechce, aby všichni novináři v celém Německu dostali anonymně jeho fotku, tak se k nám nepřiblíží. Nejsem génius?“ Jeho bratr se tvářil pochybovačně, jak se snažil si to všechno přebrat. Ale Bill se záhadně pousmál. „Nechce přece, aby každý věděl, jak ho má malýho…“
autor: tenshi88
betaread: Janule
😀 tak ten konec to zabil..:D hezké…:)
Fúúúúha…začala som to čítať s tým, že to bude skutočne venované fanúšičkám Anisa, ale na konci som usúdila, že je to skôr nejaká provokácia 😀
Tak…nemôžem povedať, že to bolo zlé…len…Anisova postava sa mi nepáčila 🙂 Tá zlá skutočne bola. Anisa takto neberiem, takže…dosť divné to bolo pre mňa čítať. Nemyslím si, že je to nejaký parchant, ako ho tu opisuješ, ale je to predsa len tvoja fantázia a ja ti ju neberiem. Tiež sa snažím chovať normálne k tým, čo na Anisa nadávajú alebo ho vykresľujú ako toho zlého.
Heeej, počúvaj, ja som bola zo začiatku taká šťastná, že to bude asi Tomshido…! 😀 ♥ Nakoniec sa dívam…žeby Billshido? 😀 Twinshido? Nie, to by bolo na mňa už moc 😀 Mohlo to radšej skončiť pri tom Tomshide.
Príbeh to bol dobrý, aj keď z môjho pohľadu…proste si neviem predstaviť Anisa ako zlého človeka, to je všetko 🙂 Inak by to bolo úžasné, keby si ho vykreslila ako dobrého 🙂 ♥♥♥ To by nemalo chybu! 🙂
A koniec…? 😀 Heeeej, to vôbec nie je pravda! xD Dúfam 😀 Ale si zabila 😀
Skvelé ♥ 🙂 Budem čakať, že tu pribudne nejaký iný príbeh od teba, v ktorom bude Anis …a pre zmenu s dobrou povahou 😀 Dobre? 😉 Teším sa 🙂 Inak to bolo pekné 🙂 ♥
Tenshino!! Tak teď jsi mě zabila! 😀 Bylo to naprosto super. Nápaditý, Anisova povaha, kterou mám ráda… jenom škoda, že tam nebylo pořádný Billshido (Tomshido nepočítám, z toho se mi dělá lehce blivo :D), ale to by na druhou stranu samozřejmě zničilo pointu. Slečno, tohle si nechám líbit. Koukej alou napsat něco dalšího! 😀
A vůbec neni pravda, že by ho měl Anis malýho!! 😀 Viděla jsem totiž jedno top secret video… 😀
tak to bola pecka 😀 najlepšie "Bill/Tom-shido" aké som kedy čítala 😀 Ja z toho nemôžem 😀 Jednoznačne nie som fanynkou Aniisa, ale toto som si prečítať musela, pretože je to dokonalé! 😀 Ako ťa to mohlo napadnúť?! Je to skvost! 😀
P.S: Nemáš tu Billovu fotku? 😀