pairing Tom/Bushido
Byla zima a venku padaly vločky sněhu. Starší muž s tmavší pletí se procházel v parku, až nakonec došel ke kavárně, kde se poprvé setkal s hnědýma očima. Zde ho poprvé uviděl a už se od jeho tváře nemohl odpoutat.
Vešel do kavárny a sedl si ke stolu. Objednal si horkou čokoládu, jako to dělával kdysi, když sem chodil s ním. Milovali ten nápoj oba. Díval se na výhled z okna, jak kolem procházejí páry a drží se za ruce. Ještě před pár roky, se taky takhle procházel, ale doteď nemohl zjistit, proč odešel, co udělal špatně? Choval se k němu jako k princi, byl schopný udělat vše, co si přál, tak proč to takhle muselo skončit? Proč zrovna on nemá právo na to být šťastný? V ruce držel papírek, který našel to osudné ráno, na kterém stálo pouze „promiň.“ Nemohl si připustit, že ho nechal. To on byl jediný člověk, na kterém Anisovi záleželo. On byl ten, kdo ho zkrotil a ten, který ho naučil milovat.
V ruce svíral hrnek s horkou čokoládou a zadíval se na osobu, která seděla jen pár stolů od něj. Někoho mu moc připomínala. Byla by to jen náhoda, kdyby to byl on, ale když se jen trochu natočil, nemohl uvěřit, že vidí právě jeho. Srdce mu začalo tlouct rychleji než obvykle. Byl to jeho anděl a seděl s nějakým postarším pánem, který ho držel za ruku, kterou měl položenou na stole. Podle jeho výrazu nevypadal moc šťastný, byl ten chlap snad důvodem jejich rozchodu? V očích se mu zaleskly slzy a hned se mu začaly vybavovat všechny krásné časy, které spolu zažili.
Procházel se nočními ulicemi Berlína, měl už trochu upito, a rozhodně měl dneska chuť si užít. Vyšel mu obchod, který mu vydělal slušné peníze, tak měl důvod oslavy. Procházel kolem kavárny, kde viděl, jak u chodníku stojí chlapec, který mohl mít tak 17 let?
„Já… já… beru sto-stovku za noc.“ Zamumlal, ale nebyl si jistý částkou. Byl tu poprvé a doufal, že si vybral správně. Anisovo obočí vyletělo až do oblak.
„Stovka? V tom případě si tě rezervuju na celou noc. Usmál se. „Pojď se mnou.“ Kývl hlavou směrem k parkovišti, kde měl postavené auto.
Mladík nejistě přešlápl, ale nakonec se rozhodl s mužem jít. Jen co nastoupil do auta, svého rozhodnutí začal litovat. Měl strach z toho, co ho čekalo. Byli na cestě asi 5 minut, kdy mladý chlapec přerušil ticho hlasitým výkřikem. „Zastavte!“ Sotva tak arab učinil, mladý chlapec z auta vyběhl a ztratil se v parku ve tmě.
Anis seděl ve své oblíbené kavárně a míchal svou hořkou čokoládu. Byl po dlouhém dni v práci unavený. Navíc musel stále myslet na chlapce, který před ním doslova utekl. Zvedl oči a podíval ke vchodu, odkud se ozýval rozzlobený hlas. Zamrkal.
„Co se tady děje?“ Zamračil se na majitele a zachytil překvapený pohled chlapce.
„Omlouvám se.“Arab na něj nechápavě koukl, chtěl mu na to něco odpovědět, ale mladý dredatý chlapec dále pokračoval. „Nechtěl jsem utéct, teprve jsem s tím začal, a nevím, co všechno od toho můžu čekat.“ Mladík ani nechápal, proč mu to vlastně všechno říkal, chtěl se zvednout, ale Anis ho chytil za ruku a zabránil mu v pohybu.
Když Tom odešel z kavárny, musel se usmívat. Věděl, že se s ním opět potká a bude to docela brzy. I když venku byla zima, Tom se rozhodl, že se projde parkem. Miloval dlouhé noční procházky a i za tu chvilku, co znal Anise, by si ji dokázal představit s ním. Prošel parkem, kde se dostal do svého „domu“, byla to jen stará budova, kde bydlel. Převlékl se, aby na večer vypadal co nejlépe. Doufal, že přijde on. Stále by to bylo Tomovo poprvé. Rozešel se znovu ke kavárně a viděl, že tam ještě sedí a popíjí horkou čokoládu. Ruce si zastrčil do kapes a čekal, když v tom vyšel z kavárny on. Sledoval každý jeho pohyb, jak míří k němu.
„Opět se setkáváme, Tome, měl jsi pravdu.“ Prohlédl si ho od hlavy až k patě. Neměl na sobě skoro nic. Přehodil přes něj kabát.
Tom se probudil až ráno v posteli. Když otevřel oči, začal panikařit, nemohl přijít na to, kde je. Připadal si jako ve snu, ve kterém by chtěl zůstat, takový luxus se mu líbil. Anis došel za ním, když uslyšel křik, a musel se pousmát. Tom byl rozcuchaný a roztěkaný, vůbec mu nevadilo, že ten anděl usnul. I když ho neznal, nedovolí mu vrátit se zpátky. Bude to těžké, si jej získat, ale musí to udělat. Chtěl ho mít u sebe a chtěl ho chránit.
Možná to ze začátku byla jen zábava, netrvalo to však dlouho a Anisovo srdce si našlo nového majitele.
Bylo něco málo po druhé v noci, když Anis vešel do pokoje, kde chlapec už asi hodinu spal. Odešel spát hned po půlnoci, zatímco se on bavil s přáteli. Pomalu vlezl do postele a pohladil chlapce po zadečku ukrytém v boxerkách. „Tomy.“ Zašeptal mu do ouška a jemně stiskl. Nepil. Neměl rád alkohol.
„Tome!“ Křikl Anis a zavřel vchodové dveře. „Miláčku, jsem doma.“ Odložil tašku a sako. Zamířil do obýváku. „Tome!“ Zkusil znovu. To ticho se mu nelíbilo. Jeho pohled upoutala malá obálka na stole. Nasucho polkl a vzal ji do ruky. Na papírku uvnitř stálo jen jediné slovo. „PROMIŇ“
Sledoval, jak se Tom směje nějakému vtipu, zatímco Anisovi tekly slzy po tváři. Zvednul se, že se za ním rozejde, ale zastavila ho malá dětská ručička.
Doufám že se ještě potkaj a vše si vysvětlej.
Tento pár mám moc ráda. A tohle zatím vypadá moc dobře:-).
S toho by bola veelmi pekna viacdielovka TwT
ach bože to je krásné!!!! jakobych tam seděla v té kavárně a cítila vůni té horké čokolády, je to úžasně napsané :o)) zajímá mě to pokračování…jak to asi dopadne..hmm?? nenechte nás napnutý jak tejden před výplatou…díky!!!