autor: Therese von Loriett
Ahoja, zase vás tu otravuju s jednodílnou, dnes nazvanou „Don’t say goodbye.“ Pokud tu někdo znáte Skillet, je to napsáno na motiv této písničky. Je lehce depresivní, ale je to spíš jen slabý odvar z ostatních songů. No, já doufám, že se vám bude líbit, že si ji užijete, a že mě neukamenujete. Sice je trochu kratší, ale doufám, že to nevadí. Budu ráda za všechny komentáře x)
…
Vypadá to zvláštně.
Potřebuji pochopit to, že
ty máš svůj život
a já svůj.
Potřebuji pochopit to, že
ty máš svůj život
a já svůj.
„Bille, prosím, neopouštěj mě. Nemůžeš mi to udělat, prosím.“ Pamatuju si, jak jsem tam před ním klečel a prosil ho, ať neodchází. Byl pro mě všechno na světě. Miloval jsem ho z celýho srdce, ale vím, že jsem na tom všem měl taky vinu. Mých pár úletů bylo asi hodně, ale on mě trápil víc. Slíbili jsme si, že budeme společně až do konce života. Já to splnil, už nikdy jsem ho nepodvedl. On si ale užíval na každém rohu. Vždycky se vymlouval na to, že potřebuje dokázat, že není teplej, (Vždyť chodil se mnou sakra!) nebo že byl opilý. Byl jsem tak slepý, že jsem si myslel, že v jeho očích je láska. Nikdy tam nebyla, ale já ho pořád miluju, všechno mu odpustím, jenom mě nesmí opustit. Nesmí mě nechat samotnýho.
Jsem tu nějak opuštěn,
dospívající a stárnoucí.
Nechci uvěřit, že je po všem.
dospívající a stárnoucí.
Nechci uvěřit, že je po všem.
Neříkej sbohem,
protože tahle slova dnes večer nechci slyšet.
Protože možná to neznamená konec,
přestože jsme věděli,
že se nám tohle může stát.
Dnes večer nic neříkej,
pokud se chystáš říct sbohem.
Proč ho tak moc miluju? Zase jsem ho prosil, asi už po sté, ale on se na mě jenom pohrdavě usmál. Plazil jsem se před ním, jen ať mi to nedělá, třeba se to spraví, bude to v pohodě. Změním se, udělám všechno, co bude chtít. Jenom ať mi řekne, že mě pořád miluje, že mě neopouští. Snažil jsem se ho přesvědčit, snažil jsem se ho obměkčit… hrozil jsem mu i tím, že si něco udělám, jestli odejde. On pokrčil rameny, řekl, že mě nemiluje a prý si našel už někoho jiného. Zlomil mi srdce, ale pořád jsem ho miloval. Možná, že i víc než kdy předtím. Chtěl jsem o něj bojovat, ale nevěděl jsem jak. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč je někdo lepší než já? Já jsem jeho dvojče, já o něm vím naprosto všechno, já jsem ten, s kým má zestárnout! Ne s nějakou fuchtlí, kterou potkal někde v baru. Já jsem jeho jediný štěstí.
Vzpomínáš si,
jak jsme v prosinci
přísahali, že se nikdy nezměníme?
Dokonce i když odejdeš,
tak naše pocity
zůstanou navždy stejné.
Přeju si, abychom se mohli smát.
Místo toho tady stojím a ptám se:
Musíme to teď ukončit?
Nemůžeme to nějak snést a přetrvat?
Oba víme, co jsme si řekli, a nemyslím dnes,
protože já takhle odejít nechci.
jak jsme v prosinci
přísahali, že se nikdy nezměníme?
Dokonce i když odejdeš,
tak naše pocity
zůstanou navždy stejné.
Přeju si, abychom se mohli smát.
Místo toho tady stojím a ptám se:
Musíme to teď ukončit?
Nemůžeme to nějak snést a přetrvat?
Oba víme, co jsme si řekli, a nemyslím dnes,
protože já takhle odejít nechci.
Nechci, aby odešel, aby mě už nemiloval, aby ke mně už nic necítil. Vážně si asi nevzpomíná, že mi přísahal, že mě bude milovat už navždy? Sliboval, že mě nikdy neopustí, že mě neskutečně miluje. Proč jsem neprohlídl tu lež? Proč jsem to předtím neviděl? Zase mě něčím dostal úplně až na dno. Řekl mi, že jsem byl pro něj jenom bokovka. Ale já ho potřebuju, potřebuju jeho dotyky, potřebuju jeho lásku. „Prosím… lásko, Billí… bráško. Zůstaň tu se mnou.“
Neříkej sbohem,
protože tahle slova dnes večer nechci slyšet.
Protože možná to neznamená konec,
přestože jsme věděli,
že se nám tohle může stát.
Dnes večer nic neříkej,
pokud se chystáš říct sbohem.
protože tahle slova dnes večer nechci slyšet.
Protože možná to neznamená konec,
přestože jsme věděli,
že se nám tohle může stát.
Dnes večer nic neříkej,
pokud se chystáš říct sbohem.
Viděl jsem mu na očích, že ho nepřemluvím, ale pořád jsem se snažil. „Bille… nedělej to, víš, že to sám nechceš, víš, že mě taky potřebuješ.“ Díval se na moje slzy, pořád jsem ho prosil. Byl bez naprostého zájmu, sledoval moje snažení a čekal, až přestanu. Budu se snažit pořád. Potřebuju ho. Je pro mě vším. Potřebuju lásku, potřebuju jeho, potřebuju bratra. „Billí… prosím… Miluju tě!“
Potom se mi podíval do očí a s chladným výrazem řekl: „Ty nemiluješ, Tome, ty potřebuješ. Neodkážeš mě milovat, a proto já nemůžu milovat tebe. Až ti dojde, co je to láska, až mě nebudeš jenom potřebovat, přijď. Snad budu schopný čekat.“ S tím odešel. Konečně mi došlo, že jsem za to mohl celé já. On hledal lásku jinde, když já jsem mu ji nemohl dát. Už nikdy jsem za ním nepřišel, nechtěl jsem ho zase zklamat. Ale už nikdy jsem nenašel nikoho, koho bych mohl opravdu milovat, bohužel mi to, že on byl ten pravý, došlo až pozdě.
Potom se mi podíval do očí a s chladným výrazem řekl: „Ty nemiluješ, Tome, ty potřebuješ. Neodkážeš mě milovat, a proto já nemůžu milovat tebe. Až ti dojde, co je to láska, až mě nebudeš jenom potřebovat, přijď. Snad budu schopný čekat.“ S tím odešel. Konečně mi došlo, že jsem za to mohl celé já. On hledal lásku jinde, když já jsem mu ji nemohl dát. Už nikdy jsem za ním nepřišel, nechtěl jsem ho zase zklamat. Ale už nikdy jsem nenašel nikoho, koho bych mohl opravdu milovat, bohužel mi to, že on byl ten pravý, došlo až pozdě.
autor: Therese von Loriett
betaread: Janule
:'( :'( :'( Skillet maj úžasný písničky. Tahle povídka byla stejně úžasná, jako ta písnička… 🙂
wow. naprosto dokonale a uzasne. Necekala jsem,ze to skonci takhle. Don't say goodbye patri mezi me oblibene.;)
Skillet taky znám a některé songy jsou vážně jezké….stejně jako tahle povídka. Někdy musí být trochu depky, ale moc se mi to líbilo 🙂
…jééé…to bylo pěkný…ale smutný…=( jinak moc hezká práce…=)
ale neee….:'( no co…konečně byl taky jednou Bill ten co opouští a užívá si :/ 😀 moc pěkná povídka 🙂 úžasný by bylo kdyby jsi k tomu třebas udělala obrázek tohle je úžasný téma 😀 ;)..
krásný 🙂 já kdybych neseděla.. tak ležím na zemi…
Tady snad nemůžu ani Billa nesnášet :((( Celou dobu jsem si říkala, jaký je to parchantek, a nakonec za to ani sám nemohl :((( Krása <3
Přiznávám, že Skillet vůbec neznám =) Jinak myslím, že tahle povídka viníka nemá, každý z nich má svůj podíl viny, bohužel si k sobě nedokázali najít tu správnou cestu…♥
Nejde popsat jak je to úžasné x) má to prostě své kouzlo x)