autor: emseviltwin
Další jednodílku, kterou pro vás přeložila Vanity, zveřejnila autorka na THF v lednu 2008. Taková roztomilá jednohubka na dobrou noc. 🙂 J. :o)
„Hele, dívej, Tome, tady je tvůj největší fanoušek.“
„Co? Oh, zmlkni! Jak se to sem vůbec dostalo? Dej mi to.“
Tom chtěl šlohnout vycpanou hračku, kterou držel Georg ve svých rukách, ale basista na poslední chvíli ucukl. Medvědovy tenké končetiny se rozkymácely, jak s ním Georg zatřásl.
„Dávej pozor!“ vyjekl Tom, čemuž se Georg jen více zasmál.
Poté přišel na pomoc Bill, vytrhl medvídka z Georgových rukou a přitiskl si ho k hrudi. „Oh, nech ho,“ zavrkal, usmál se na Toma, když dal pusu na vršek medvědovy hlavy.
„Tohle mě trápí, Tome,“ řekl Georg ležérně a přitáhl si na rameni kytarový popruh.
„Co?“ zeptal se Tom nevrle, když si bral od Billa medvěda.
„Tahle věc je kluk,“ vysvětlil Georg. „Trápí mě, že to, co s tebou sdílí každou noc postel, je chlap.“
Tom uložil medvídka do svého stolku a věnoval mu jemné pohlazení po hlavě, než na Georga zvednul prostředníček.
„Oh, drž hubu!“
Jmenoval se Medvěd. Nebylo to příliš originální, ale rozhodně to bylo lepší než jeho dřívější jméno Arnold. Když přešel od Billa k Tomovi, byl přejmenován (což bylo podle Toma milosrdné) a stal se prostě Medvědem. Nebo Méďou-Béďou, pokud to vyžadovala nálada a Tom si byl jistý, že je naprosto sám.
Také si byl jistý, že Bill o téhle Méďa-Béďa záležitosti ví, ale zatím se o tom nikdy nezmínil.
Tom s ním sdílel svoji postel i lůžko v autobuse. Seděl na stráži u Tomova polštáře, příležitostně se objevil i na jiných místech; ve studiu, na mikrovlnce v obývací části busu, nebo dokonce na zesilovači přímo na pódiu. Tomovi to bylo jedno, pokud se medvídek vrátil na své místo dřív, než šel spát.
Bez Medvěda Tom spát nemohl.
~*~
„Zatraceně, Tome, lež v klidu.“
Tom odtáhl závěs u svého lůžka a zíral do tmy. Byl jsi jistý, že ten hlas patřil Gustavovi. „Nemůžu spát!“ zasyčel hlasitě.
„Jo, nikdo z nás nemůže, protože děláš tolik hluku.“
Tohle byl rozhodně Gustav.
Tom měl na špičce jazyka otázku, který z nich mu sebral Medvěda, ale i po tom všem se prostě styděl přiznat pravý důvod toho, proč nemůže spát. Místo toho sebou praštil zpět na postel, znovu zatáhl závěs a přetočil se na břicho. Snažil se nechat hukot a lehké kymácení autobusu, aby jej uspaly, ale nefungovalo to.
Tom otevřel oči a podíval se na místo, na kterém Medvěd obvykle býval. Bylo holé a prázdné.
Dříve byl Medvěd plyšový a měkký, zakrytý v teplém kožíšku, který mu Bill udržoval pěkný a čistý. Bill si jej držel na hrudi, zatímco spal stočený do klubíčka. Bill nutil matku, aby mu dávala pusu na nos na dobrou noc a někdy to vyžadoval i po Tomovi.
Tom si potajmu myslel, že se Bill chová jako dítě, protože měl v jeho věku medvídka na spaní. Osobně spal na zádech nebo rozvalený na břiše s rukama a nohama roztaženýma do všech stran. V jeho posteli by pro medvídka místo nebylo.
„Takže, pokud jde o toho plyšového medvídka…“ Georg se rozesmál, Bill zatleskal, a dokonce i Gustav se pousmál. „Je to maskot kapely, nebo tak něco?“
Tom intuitivně věděl, že mluví o Medvědovi, a tak se zadíval na podlahu mezi svýma nohama, aby se na ni nezamračil. Jak vůbec mohla o Medvědovi vědět? Pak si Tom vzpomněl na fotku, která kolovala internetem; šťastný Medvěd sedící na jednom z jejich zesilovačů. Tom dokonce ani netušil, že tam je, dokud na něj Bill v polovině show hrdě neukázal.
„Tak nějak,“ odpověděl Bill s úsměvem. Šťouchl do Toma. „Je to tak nějak náš maskot. Je pro nás moc speciální.“
Slečna se usmála. „Kde jste k němu přišli?“ zeptala se lstivě. „Od fanynky?“
„Ne!“ vyhrkl Tom a trochu sebou cukl. „Ah, no… ne, od fanynky ne.“
„Takže to není jedna z těch hraček, které vám házejí na pódium?“
Čekala na odpověď a Bill do Toma znovu strčil, ale když i tak zůstal Tom potichu, promluvil sám. „Oh, ne, ne,“ zasmál se pohodlně. „Naši fanoušci nám dávají tolik věcí – nikdy bychom si nemohli všechno nechat. Většinu z nich darujeme dál…“
„Takže odkud je zrovna tento?“ tlačila dál. „Zdá se být opravdu speciální.“
Bylo jim deset, možná jedenáct a trávili víkend u Andreasových prarodičů na venkově. Bylo tam sluníčko, nanuky, stan postavený na zahradě a bylo to báječné, dokud se Bill nezastavil u zadních dveří malého domku a nevyklopil obsah svého žaludku po celém trávníku.
„Myslím, že jsem nemocný,“ zasténal plačtivě.
O dvě hodiny později seděl Bill připoutaný na zadní sedačce a Gordon startoval motor. Tom trochu zkroutil rty. Nebyl si jistý, jestli chce zůstat ve stanu jenom s Andreasem. Minulou noc slyšel divné zvuky.
„Budeš v pořádku,“ řekla jeho matka a políbila jej na čelo. Tak Tom přikývl a šel se rozloučit s Billem ležícím na zadních sedačkách.
Bill byl bledý a uplakaný. Vytáhl ruku z přikrývky, ve které byl zabalený. „Tady.“
Tom si z jeho roztřesené ruky vzal Arnolda. „Co…?“
„Můžeš si ho nechat,“ řekl Bill. „Bude na tebe dávat pozor, až tu nebudu.“
„Tomeeee. Tome. Tvůj medvídek.“ Bill hrdě mával Medvědem. „To proto jsi včera v noci nemohl spát.“
Tom zasténal, ale tajně se mu ulevilo, když medvídka uviděl. „Dobře, dobře, polož mého medvídka zpátky.“
„Pohladím ho,“ škádlil jej Bill a pohladil plyšáka po hlavě. „Za tebe!“
Tom se tváří otíral o svůj polštář a frustrovaně zasténal. Čas se natahoval do dlouhých bezpočetných bezesných minut. Trhnul hlavou vzhůru, když uslyšel, jak se jeho závěs pohnul, a najednou měl přímo před obličejem Medvěda.
„Georg ho dal do ledničky,“ vysvětlil Bill šeptem, vklouzl na Tomovu postel a zatáhl za sebou závěs.
„Oh,“ Tomovy prsty přejely přes Medvědovo studené tělo, cítil lysiny v místech, kde byl jeho kožich opotřebovaný, a viděl známý způsob, jak jeho končetiny měkce visely, což způsobil čas, během kterého se jeho vycpávka smršťovala. Mírně zakalenýma očima se na Medvěda díval a usmál se.
„Vím, že bez něj nemůžeš spát,“ pokračoval Bill. Natáhl se vedle Toma a přitiskl se k jeho boku. Vzal Medvěda Tomovi z rukou, políbil ho na nos na dobrou noc a opatrně ho posadil do rohu Tomovy postele, kde bude v bezpečí, dokud ho zase někdo neunese.
Tom trochu zavrčel, nepopíral to, ale ani to otevřeně nepřiznával. Bill se zasmál; tichý, chraplavý zvuk, a pak ucítil, jak se Billovy rty otírají o jeho krk.
První noc, co od sebe byli odděleni, ve stanu na zahradě Andreasových prarodičů, k sobě Medvěda přitiskl tak, jako to dělával Bill. Pak už Arnolda vždy nazýval Medvědem, a Medvěd byl Tomův.
Jediný způsob, jakým Tom mohl spokojeně spát bez Medvěda, byl, když se k němu na palandu nebo do postele vkradl Bill. Když opatrně položil Medvěda na noční stolek nebo do rohu jeho postele, natáhl se vedle Toma a spojil s ním kolena, břicho i ústa. To si potom na hrudník Tom přitáhl Billa a omotal se kolem něj, políbil jej na dobrou noc na nos, ústa i na krk a cítil pod svými rty rychlost Billova tepu.
A pak, poté, co se oba chvěli a dýchali si navzájem do úst a Bill byl pevně uvězněný v Tomově objetí, mohl Tom vzhlédnout a v šeru vidět pokřivenou Medvědovu tvář. Mohl by zvednout ruku a prstem se dotknout Medvědova nosu.
Někdy se Bill posadil, vzal Medvěda zpátky do přikrývek a na chvíli se Medvěd mohl znovu stát Arnoldem odpočívajícím pod jeho nosem, zatímco Bill ležel přitisknutý proti Tomovi.
Medvěd ležel v teple a bezpečí, tolik nočních tajemství se ukrývalo v jeho bavlněném břiše. Bill mu dal pusu na nos a zašeptal. „Dobrou, Méďo-Béďo…“
autor: emseviltwin
překlad: Vanity Blair
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Ehm … na prvni pohled roztomilé 🥰. Na druhy … nevim, co tim básník chtel říci 😂! Ale proc ne, asi moje zabednenost 🙊. Takze nakonec takto: 🧸🧸🧸🧸🧸🧸🧸🧸🧸🧸. Diky za preklad Vanity 😊.
❤
Pěkná povídka
Nádhera 🙂
Moc děkuju za překlad
Náhodou to bolo strašne zlate ❤️
Tom potrebuje Billa alebo Billovho macíka. Zlaté. Ďakujem za preklad.