Battle Tequilas

Ahojky, pokusila jsem se o další twc jednodílku, tedy druhou v pořadí. Přiznám se, že mě to hodně baví, i když píšu většinou o někom jiném 🙂 Námět mě napadl v baru, což tak trochu napovídá, o čem Battle Tequilas bude. Nechci to dlouho okecávat, jenom bych vám k tomu ráda doporučila jednu písničku, která mě poháněla kupředu při samotném psaní. Je to Satisfaction od Bennyho Benassiho. Toť vše, užijte si to, snad se vám bude povídka líbit:-)

Neměl jsem vůbec představu o tom, kolik je hodin, když jsem se probudil ve svojí posteli a uvědomil si, že její druhá, neproležená půlka není ve svojí obvyklý poloze. Problém byl v tom, že jsem nevěděl, na co se soustředit dřív, jestli na tu úmornou bolest v hlavě, kterou bych přirovnal k práci nějakých mrňavých trpaslíků, co se mi tam nabourali, a dle intenzity a ostrosti bolesti bych je tipoval na rubačský práce v uhelným dolu. U mě ovšem nekutali uhlí, ale rovnou diamanty, jak moc se snažili. Další z možností, na kterou jsem se mohl zaměřit, byla skutečnost, že se někdo nebo něco usídlilo na druhý půlce mojí milovaný postele, aniž bych k tomu dal svolení, anebo jsem si to jednoduše nepamatoval. Vážně moc jsem se chtěl otočit aspoň na záda, kdyby mě nebolel celý člověk. Ale když na mě to něco promluvilo, světe div se, byl jsem na druhým boku okamžitě. Hned na to se trpaslíci v hlavě rozkutali ještě víc.

„No dobrý ráno!“ koukal na mě můj brácha krvavýma červenýma očima, na jedný vystouplý lícní kosti několik úzkých červených čárek, který v celku vypadaly jako silniční lišej a tvářil se jako Mr. Bean, kterýmu právě auto přejelo jeho medvídka.

Bill na mě zíral, já zíral na něj a nemohl jsem si zaboha vzpomenout, kterýho z nás to napadlo dřív. To šokující uvědomění, že jsem to byl já, přišlo vzápětí. A Bill na mě pořád zíral a já na něj…

Nečekal jsem, že se tak rychle chytí, když jsme dorazili do klubu a já jí u toho baru uviděl. Opravdu výstavní kousek. Jak už jsem řekl, dlouhý nohy, sukně jí končily těsně pod boky, to, jestli má nebo nemá spodní prádlo naštěstí vidět nebylo, to bych jí přeřízl rovnou u toho baru, ani by si nestačila objednat koktejl Sex on the beach a její prsa měly na sobě asi přišitý ruce, protože na mě mávaly, nemožno si jich nevšimnout. Zaslechl jsem nějakou Georgovu poznámku vedle sebe, jistě se týkala toho, že tuhle buchtu zase sbalím já, ne on, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Jak bych mohl, viděl jsem se s tou buchtou už v nějaký zapadlý uličce za klubem, nebo ve svojí pohodlný posteli, v tom lepším případě.

O nějakou půlhodinu později už se o mě otírala u baru, v ruce ne Sex on the beach, ale Cosmopolitan, kterej se prý pije v Sex on the City, a šeptala mi do ucha příjemný pitomosti. Nechal jsem si do hlavy našroubovat jen ty, ve kterých se zmiňovala o tom, že na tuhle noc nezapomenu. Věděl jsem, že ne, to by byl hřích, jen mi bylo jasný, že si nebudu pamatovat s kým… ale o tom nepadlo jediný slovo.

Kdybych jen tušil…

Vytáhla mě na parket a já švihnul pohledem po Billovi. Nevypadal, že by se bavil, tentokrát byl víc v ráži i Gustav, podezíral jsem našeho bubeníka, jestli si někde po cestě do klubu nešlehnul, a zároveň zalitoval. Protože kdybych o tom věděl, nacpal bych asi i něco do bráchy, aby si tenhle večer víc užíval. Minimálně jako já.

Naštvaně jsem si sedl do našeho boxu a založil si ruce na prsou. Georg a Gus o něčem vzrušeně diskutovali a Bill se na mě skoro soucitně zadíval. V duchu jsem ho prosil, ať radši nic neříká, fakt jsem byl hodně vytočenej, ještě by možná jednu slíznul. Všechno bych v tu chvíli asi bral jako výsměch.

„Nevyšlo to…“ poznamenal Bill. Stál při tom před umyvadlem a myl si ruce, já už mířil ke dveřím, připravený opět na ten hluk, nebo jsem si myslel, že jsem na něj připravený, protože jen co jsem vzal za kliku a dveře otevřel, byť jen na pár centimetrů, ovanul mě hnusnej zakouřenej vzduch a rámus tak velkej, že mi ta klika sama vylítla z ruky. Jenže co jsem chtěl dělat, zůstat na záchodech do zavíračky?

Něco mi říkalo, ať se k němu vrátím zpátky, ať k němu prostě dojdu a něco udělám, cokoliv. Třeba ať mu řeknu, že není jeho starost, že mi to s tou holkou nedopadlo podle očekávání, špatnou náladu bych na to měl hodně velkou, nebo aby už konečně přestal drhnout ty svoje ruce a šel se se mnou radši ožrat, mohl by být víc loajální. U Billa mě vždycky napadalo hodně věcí, ale nikdy ta, abych mu bez jedinýho slova vjel rukou na zadku za kalhoty a prstama prozkoumal svůj potencionální terén, vážně nikdy.

Billova reakce byla naprosto nečekaná! Odstrčil mě od sebe a vrazil mi takovou facku, že jsem si dokonale prohlídnul strukturu dveří, dokonce jsem stihl i zaznamenat, tedy pokud bych se v tom vyznal, z jak starýho stromu byly nejspíš udělaný.

Vrátil jsem se do našeho boxu, Gus a Georg se zrovna chystali do jinýho baru, že tam mají s někým spicha. Měl jsem jít s nima, dokonce jsem si to i v duchu říkal, jenže v tu chvíli, v ten okamžik jsem dokázal myslet jenom na to, že jsem něco chtěl a bylo mi to odepřeno, pořád jsem si to dokola v hlavě opakoval.

Sedl jsem si naproti Billovi a znovu si naštvaně založil ruce na prsou, tentokrát to udělal i on.

„Když jich dám pět za sebou, necháš mě sáhnout, dobrovolně!“ navrhl jsem Billovi a jeho obličej se z naštvanýho, který měl vypadat jako neutrální, změnil na neskrývaně vyděšený. Přiznám se, že na setinu vteřiny vyděsil i mě. Pak jsem se začal usmívat a moje předchozí příšerná nálada byla pryč, díky týhle šílený hře, na kterou nemohl přijít větší nadrženej ubožák než já.

„Dobře, souhlasím. Ale když já vypiju pět panáků za sebou, neuděláš nic!“ oznámil mi tvrdě, ruce pořád ještě založený na prsou a ve tváři nepřístupný výraz, kterým se mě nejspíš snažil obalamutit. Taky jsem se chtěl zeptat, kolik toho vypil on, protože jsem si ho celej večer nevšímal, jen jsem věděl, že před příchodem do klubu nepil nic, ale vzdal jsem to. Věděl jsem, že vydržím pět panáků a že klidně vydržím dalších pět, a na to jsem měl připravenýho ještě něco mnohem pikantnějšího.

„OK!“ přikývl jsem a zvedl ruku. Ve vteřině u našeho stolu přistála na kolečkových bruslích servírka a přijala ode mě objednávku.

Bez hnutí brvou jsem vzal prvního panáka do ruky a kopnul ho do sebe, Bill udělal to samý a trochu se zamračil. Tequila nikdy nebyla jeho oblíbenej alkohol, věděl jsem to. Pak to pokračovalo jak na běžícím pásu, další panák a další… zahučely ve mně, jako kdyby to byla voda, ale byla jen otázka několika minut, kdy na mě začnou působit. Problém nastal ve chvíli, kdy je se stejným odhodláním do sebe naházel i Bill a po tom posledním si ještě labužnicky olíznul rty.

„Troufáš si ještě na jednu rundu?“ zeptal jsem se ho s otazníkama v očích. Věděl jsem, že řekne jo, ale nějak jsem v tom provokování nechtěl zůstat pozadu, to by přece nebylo fér… když se tak snažil!

„Když je nevypiju já, můžeš mi tam strčit třeba tři prsty!“ zazubil se na mě, oči mírně přivřený. Bylo mi jasný, že to začíná působit i na něj.

„Dáme si to ještě jednou!“ zvedl najednou ruku, aniž by uhnul očima, a jen co k nám dorazila servírka, tentokrát jiná, ta předchozí už se asi někde válela smíchy, nebo nám volala záchranku, objednal další set a mně se poprvý za celou tu dobu vážně zvednul žaludek. Měl jsem nejspíš klapku, jenže dát to na sobě znát, bylo to poslední, co jsem chtěl.

„Bille!“ na rtech mně zašimralo jeho jméno, k mýmu velkýmu překvapení to bylo hodně příjemný, jako kdybych to dělal odjakživa a naprosto přirozeně. No jistě, vyslovil jsem jeho jméno možná padesátkrát za den, ale nikdy v týhle souvislosti.

Vyslovil jsem jeho jméno znovu, tentokrát se v něm mísilo vzrušení a šok, to vše doplněné mým vyděšeným pohledem, když se na druhý straně stolu objevila Billova hlava. Ladně se soukal na svoje místo a zakončil to olíznutím rtů, do té doby jsem se nezmohl na jediný slovo. Zatímco on se usmíval jak sluníčko a v očích měl uličnický jiskřičky, který tam míval většinou ve chvílích, kdy se mu podařil nějakej fakt dobrej kousek. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na situaci v jednom obchoďáku, kde měli poslední dva balíky jeho oblíbených bonbonů. Sápala se po nich ještě nějaká malá holka, ale ne, on jí nedal ani ten jeden, musel mít prostě oba. Tvářil se tehdy stejně nadšeně jako teď.

„Když dáš další pětku, dodělám to!“ řekl s mírně zvednutým obočím, při tom mu vylítla k obličeji ruka a jeho palec si ladně otřel koutek, to už na mě bylo vážně moc. Ve spojení se zjištěním, že si po nějakých sedmnácti panácích dokáže můj klín dělat, co chce, to bylo jak cesta na měsíc. Nikdy jsem nic takovýho nezažil.

Neodpověděl jsem, ale rovnou zavolal servírku. Už jsem se ani nedivil, že ty panáky přivezla rovnou, bez toho, aby se ptala. Postavila to před nás, usmála se a zmizela. Říkal jsem si, co si o nás asi musí myslet, tu nejhorší variantu, tu, která se opravdu děla, jsem si radši ale nepřipouštěl.

Hned jsem do sebe kopnul prvního panáka a Bill mě s klidným úsměvem napodobil.

Snažil jsem se uklidnit a rozhlídl se kolem sebe, po všech těch lidech, který tu dneska rozhodně neřešili, jak sbalit svýho sourozence, a všiml jsem si mezi nima jedný holky. Byla fakt pěkná, asi dorazila pozdějc, protože jsem ji předtím v klubu neviděl. Tančila ve středu parketu, okolo ní tři kluci, hladili jí po celým těle, nevyhýbali se ani těm nejintimnějším místům, fakt něco pro mě. Chtěl jsem se naklonit kousek dopředu, abych na ni líp viděl a v tu chvíli se to stalo. Převrhl jsem svýho posledního panáka. Tequila se rozlila po stole, Bill musel uhnout nohama, aby se na ně nevylila, když dorazila k druhýmu okraji. Koukal jsem na tu spoušť, a pak s těžkým polknutím zvedl hlavu na Billa.

Nevzpomínal jsem si, jestli v našich pravidlech bylo něco o tom, že bych nesměl žádnýho panáka převrhnout, ale pak mi došlo, že jsme si žádný pravidla nestanovili. Bral to prostě jako mojí prohru, což jsem ovšem já nemohl a ani nechtěl skousnout.

„Bille!“ zařval jsem do prázdný ulice, na jejímž konci se mihnul stín vysoký postavy. Až když jsem se za ním rozběhnul, ten čerstvej vzduch, prostě úplně jiný prostředí a taky okolnosti mě upozornily konečně na to, že mám v sobě asi litr tequily a že bych se s tímhle obsahem alkoholu v těle mohl klidně zařadit mezi vyhaslý hvězdičky léčící si svoje neúspěchy chlastem. Rozhodně jsem za neúspěch tenhle večer považoval to, že už se mi podruhý nepodařilo získat, co jsem chtěl. V tomhle případě jsem si ale takovej závěr vůbec nepřipouštěl.

„Bille!“ zařval jsem znovu, můj vlastní hlas mi připomínal řev lva, ale ten by se za svojí obětí, kterou by chtěl vojet, asi takhle nehnal. Lehnul by si někde pod strom a čekal by, až za ním přijde. Ne, to by se v případě Billa nestalo. Bohužel.

Doběhl jsem na konec ulice a zahnul za roh, Bill stál u zdi nějakýho starýho baráku, opíral se o ni a sledoval mě. Pak se pohledem zaměřil na tequilu, kterou jsem držel v ruce.

Zahnul jsem za roh jako Bill, a v tu ránu se ocitl v nějaký postranní uličce, což mě okamžitě nabilo neuvěřitelně obrovskou energií. Myslím, že za to mohlo právě to, že se Bill přede mnou schoval zrovna tam. Najednou jsem nepochyboval o tom, že chce to samý co já, když mě sem zavedl. Ve stejnou chvíli se ozval i můj klín, dlouho jsem si ho nevšímal…

Rychle jsem otevřel lahev a pořádně si z ní přihnul.

„Jsi snad magor, nech toho, ty vole!“ prskal, zatímco mu tequila stékala po vlasech na obličej, ramena… natáhl ke mně ruce a strčil do mě, že jsem se zapotácel o pár kroků zpátky.

Prstama jsem sevřel jeho štíhlý krk a pak jima začal stoupat výš, k napnutým tvářím. Čím víc jsem se přibližoval, tím víc jeho rty byly uvolněnější, pokusil jsem se je špičkou jazyka donutit k úplný povolnosti a něco hrozně obrovskýho uvnitř mě zakřičelo, když se mi to podařilo. Sakra, na co bylo to upejpání, když to šlo takhle snadno? A co ten pocit? Ne, nechtěl jsem se jím zabývat zrovna teď, protože mě zdržoval a zatěžoval víc, než bylo potřeba.

„Říkal jsi, že to doděláš, zvládl bych i toho pátýho panáka!“ usmál jsem se a Billův pohled sklouzl dolů.

Cukání v mých slabinách se zesilovalo s každým dotekem Billova jazyka na mých prstech v jeho puse. Zuřivě jsem mu je vytrhl z měkkýho sevření a vrátil se jima na to nejdůležitější místo. Vyjekl, když jsem mu je tam vrazil. Ve stejnou chvíli jsem se mu zakousnul do krku, nevěděl jsem, jak jinak ulevit svým zběsilým představám. Byl jsem v koncích, a to jsem v něm jezdil jenom prstama, co až…

Moje špička zajela dovnitř, Billův otvor ji okamžitě přijal a zmáčkl, nic tak úzkýho, a zároveň rajcovního jsem nikdy necítil, bylo to dokonalý. Neuvědomil jsem si, že síla, která mě v ten okamžik naplnila, se přenesla i do mojí ruky, kterou jsem pořád držel Billův penis. Zmáčkl jsem ho tak moc, že zařval. Možná to ale bylo tím, jak jsem do něj pronikl.

Vnímal jsem pohyby svojí pánve, i tý Billovy. Najednou mi vycházel vstříc, když já zajel do něj, on šel proti mně. Ve stejných intervalech jsem ho honil, nejdřív pomalu, vláčně, pak rychle, i když se pode mnou cukal.

Přerývavě dýchal, když jsem ho líbal, co chvíli se pokusil přijmout okolní chladný vzduch k nadechnutí a můj mozek se začal nořit do nějaký jiný dimenze. To, co přišlo vzápětí, ho na několik vteřin vyřadilo z provozu a bohužel i moje kolena, který se bez varování podlomily, když se moje horkost rozlila do Billova těla.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě Bill, a to mě přinutilo oči otevřít. Pozorně jsem si prohlídl odřeninu na jeho tváři a zkonstatoval jsem, že výraz barákový lišej by se k jejímu pojmenování hodil asi víc.

Trochu matně jsem si vzpomínal, že jsme u mě pokračovali. Nebál jsem se, že se mi to později vybaví stejně barvitě jako to v zapadlý uličce, ale bylo už mi dopředu jasný, že právě tohle budu brát mnohem intenzivněji, bylo to naše poprvý.