autor: Extasy
Ahojky, pokusila jsem se o další twc jednodílku, tedy druhou v pořadí. Přiznám se, že mě to hodně baví, i když píšu většinou o někom jiném 🙂 Námět mě napadl v baru, což tak trochu napovídá, o čem Battle Tequilas bude. Nechci to dlouho okecávat, jenom bych vám k tomu ráda doporučila jednu písničku, která mě poháněla kupředu při samotném psaní. Je to Satisfaction od Bennyho Benassiho. Toť vše, užijte si to, snad se vám bude povídka líbit:-)

Proč se ráno, o kterém jste si předchozí večer řekli, že bude dokonalé, změní v pravý opak? Možná, že záleží na chvíli, ve které jste si to řekli…
Neměl jsem vůbec představu o tom, kolik je hodin, když jsem se probudil ve svojí posteli a uvědomil si, že její druhá, neproležená půlka není ve svojí obvyklý poloze. Problém byl v tom, že jsem nevěděl, na co se soustředit dřív, jestli na tu úmornou bolest v hlavě, kterou bych přirovnal k práci nějakých mrňavých trpaslíků, co se mi tam nabourali, a dle intenzity a ostrosti bolesti bych je tipoval na rubačský práce v uhelným dolu. U mě ovšem nekutali uhlí, ale rovnou diamanty, jak moc se snažili. Další z možností, na kterou jsem se mohl zaměřit, byla skutečnost, že se někdo nebo něco usídlilo na druhý půlce mojí milovaný postele, aniž bych k tomu dal svolení, anebo jsem si to jednoduše nepamatoval. Vážně moc jsem se chtěl otočit aspoň na záda, kdyby mě nebolel celý člověk. Ale když na mě to něco promluvilo, světe div se, byl jsem na druhým boku okamžitě. Hned na to se trpaslíci v hlavě rozkutali ještě víc.
„No dobrý ráno!“ koukal na mě můj brácha krvavýma červenýma očima, na jedný vystouplý lícní kosti několik úzkých červených čárek, který v celku vypadaly jako silniční lišej a tvářil se jako Mr. Bean, kterýmu právě auto přejelo jeho medvídka.
„No do prdele!“ vylítlo ze mě dřív, než jsem si uvědomil, že mám vůbec hlasivky, a kdybych s nima opravdu počítal, řekly by jistě ještě něco drsnějšího. Něco, co by se na cokoliv jinýho říct nedalo. Protože… upřímně, nikdy jsem nepřemýšlel nad situací, jako byla tahle. Nikdy jsem ji neviděl ve filmu a nikdy jsem o ní ani nečetl, jestli to ovšem nebude tím, že všeobecně moc nečtu.
Bill na mě zíral, já zíral na něj a nemohl jsem si zaboha vzpomenout, kterýho z nás to napadlo dřív. To šokující uvědomění, že jsem to byl já, přišlo vzápětí. A Bill na mě pořád zíral a já na něj…
…a to, že jsem byl úplně nahý a můj bratříček taky, byla jen taková třešnička na dortu.
Někdy vážně lituju, že si pamatuju všechno, i když mám čtyři promile alkoholu v krvi. Nemám rád alkohol, ale alkohol má nejspíš rád mě…
* * *
Blondýnka s těma snad nejdelšíma nohama, co jsem kdy viděl, se otřela o můj rozkrok bokem v přiléhavé krátké sukni a sladce zavrněla. Měl jsem upito, tedy měl jsem takový ten stav někde mezi absolutní střízlivostí a nákroku do skvělý nálady, takže zábrany v háji a smysly dvakrát tak silnější, asi proto na mě její nevinný gesto zapůsobilo přesně tak, jak jsem čekal. Opojnou bolestí ve slabinách.
Nečekal jsem, že se tak rychle chytí, když jsme dorazili do klubu a já jí u toho baru uviděl. Opravdu výstavní kousek. Jak už jsem řekl, dlouhý nohy, sukně jí končily těsně pod boky, to, jestli má nebo nemá spodní prádlo naštěstí vidět nebylo, to bych jí přeřízl rovnou u toho baru, ani by si nestačila objednat koktejl Sex on the beach a její prsa měly na sobě asi přišitý ruce, protože na mě mávaly, nemožno si jich nevšimnout. Zaslechl jsem nějakou Georgovu poznámku vedle sebe, jistě se týkala toho, že tuhle buchtu zase sbalím já, ne on, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Jak bych mohl, viděl jsem se s tou buchtou už v nějaký zapadlý uličce za klubem, nebo ve svojí pohodlný posteli, v tom lepším případě.
O nějakou půlhodinu později už se o mě otírala u baru, v ruce ne Sex on the beach, ale Cosmopolitan, kterej se prý pije v Sex on the City, a šeptala mi do ucha příjemný pitomosti. Nechal jsem si do hlavy našroubovat jen ty, ve kterých se zmiňovala o tom, že na tuhle noc nezapomenu. Věděl jsem, že ne, to by byl hřích, jen mi bylo jasný, že si nebudu pamatovat s kým… ale o tom nepadlo jediný slovo.
Kdybych jen tušil…
Vytáhla mě na parket a já švihnul pohledem po Billovi. Nevypadal, že by se bavil, tentokrát byl víc v ráži i Gustav, podezíral jsem našeho bubeníka, jestli si někde po cestě do klubu nešlehnul, a zároveň zalitoval. Protože kdybych o tom věděl, nacpal bych asi i něco do bráchy, aby si tenhle večer víc užíval. Minimálně jako já.
Bohužel jsem okolním myšlenkám věnoval nejspíš víc pozornosti než tý holce. Po další půlhodince mě opustila s tím, že si jde pro další drink k baru a už o tři minuty později tam stála s nějakým jiným týpkem. Upozorňuju, že mi nesahal ani po kotníky, ale měl ode mě bod. Jeho boule v kalhotách, potom, co se ta holka o něj otřela stejně jako o mě, byla na dobrý cestě k splasknutí. Ta moje bohužel ne.
Naštvaně jsem si sedl do našeho boxu a založil si ruce na prsou. Georg a Gus o něčem vzrušeně diskutovali a Bill se na mě skoro soucitně zadíval. V duchu jsem ho prosil, ať radši nic neříká, fakt jsem byl hodně vytočenej, ještě by možná jednu slíznul. Všechno bych v tu chvíli asi bral jako výsměch.
„Potřebuju na záchod!“ zvedl se najednou a já s ním.
„Jdu taky!“ oznámil jsem spíš těm dvěma než jemu, a mlčky ho následoval davem na záchody. A musel jsem se pousmát sám nad sebou, když mi došlo, že se tam těším. Potřeboval jsem ticho, aspoň na chvíli. Hudba v klubu mě díky mojí momentální náladě začala docela krutě obtěžovat.
„Nevyšlo to…“ poznamenal Bill. Stál při tom před umyvadlem a myl si ruce, já už mířil ke dveřím, připravený opět na ten hluk, nebo jsem si myslel, že jsem na něj připravený, protože jen co jsem vzal za kliku a dveře otevřel, byť jen na pár centimetrů, ovanul mě hnusnej zakouřenej vzduch a rámus tak velkej, že mi ta klika sama vylítla z ruky. Jenže co jsem chtěl dělat, zůstat na záchodech do zavíračky?
Otočil jsem se k bráchovi, pořád si myl ty ruce, jo, dělal to hodně často a hodně dlouho, a když jsem ho tam tak viděl stát v tom jeho upnutým koženým oblečení…
Něco mi říkalo, ať se k němu vrátím zpátky, ať k němu prostě dojdu a něco udělám, cokoliv. Třeba ať mu řeknu, že není jeho starost, že mi to s tou holkou nedopadlo podle očekávání, špatnou náladu bych na to měl hodně velkou, nebo aby už konečně přestal drhnout ty svoje ruce a šel se se mnou radši ožrat, mohl by být víc loajální. U Billa mě vždycky napadalo hodně věcí, ale nikdy ta, abych mu bez jedinýho slova vjel rukou na zadku za kalhoty a prstama prozkoumal svůj potencionální terén, vážně nikdy.
Chtěl jsem tím mírně naznačit, že jsem k němu došel, chytnul ho kolem pasu, natlačil se na něj bokem, přimáčkl ho k hraně mramorovýho umyvadla, a i když to šlo horko těžko, narval jsem mu do kalhot ruku. V tu chvíli jsem si nemyslel, že dva panáky tequily jsou na něco takovýho málo.
Billova reakce byla naprosto nečekaná! Odstrčil mě od sebe a vrazil mi takovou facku, že jsem si dokonale prohlídnul strukturu dveří, dokonce jsem stihl i zaznamenat, tedy pokud bych se v tom vyznal, z jak starýho stromu byly nejspíš udělaný.
„Ty ses asi musel zbláznit, ty debile!“ prošel kolem mě, ještě si jednou strčil, to jsem pro změnu odlítnul do prvního oddělenýho boxu, a pak za ním bouchly dveře. Koukal jsem na ně dobrých pět minut, než mi došlo, co jsem udělal a že to asi nebude úplně normální, svádět svýho bráchu na pánských záchodcích. Pak jsem se vydal za ním, celkem zmatenej, ale pamatuju si, že mi z toho dobře nebylo. Ne proto, že bych od něj dostal takovou menší sourozeneckou nakládačku, ale že mě nenechal zajít dál. Víte, co je to nadrženej chlap? A víte, co je to nadrženej Tom Kaulitz?
Vrátil jsem se do našeho boxu, Gus a Georg se zrovna chystali do jinýho baru, že tam mají s někým spicha. Měl jsem jít s nima, dokonce jsem si to i v duchu říkal, jenže v tu chvíli, v ten okamžik jsem dokázal myslet jenom na to, že jsem něco chtěl a bylo mi to odepřeno, pořád jsem si to dokola v hlavě opakoval.
Sedl jsem si naproti Billovi a znovu si naštvaně založil ruce na prsou, tentokrát to udělal i on.
„Jste se zase rafli?“ kroutil nad námi Georg hlavou, a pak se mu rozzářil obličej. Rychle odběhnul a za pár minut byl zpátky se dvěma panákama, který před nás postavil.
„Na usmířenou, my jdeme… mějte se!“ zatahal Gustava za rukáv, protože náš bubeník zrovna civěl na nějakou holku, která se na parketu líbala s jinou holkou, takže byl tak trochu mimo a Georga nevnímal. A já pro změnu nevnímal je. Nesledoval jsem, jak odcházejí, koukal jsem na ty dva panáky a v hlavě se mi začal rodit naprosto geniální plán.
„Když jich dám pět za sebou, necháš mě sáhnout, dobrovolně!“ navrhl jsem Billovi a jeho obličej se z naštvanýho, který měl vypadat jako neutrální, změnil na neskrývaně vyděšený. Přiznám se, že na setinu vteřiny vyděsil i mě. Pak jsem se začal usmívat a moje předchozí příšerná nálada byla pryč, díky týhle šílený hře, na kterou nemohl přijít větší nadrženej ubožák než já.
„Kolik už jich v sobě máš?“ zeptal se asi po půl hodině, ne vážně, rozmýšlel se fakt dlouho, chvílema jsem měl strach, že po mně něco hodí, chvílema, že po mně hodí sám sebou, jakože to by se mi asi líbilo nejvíc, ale tak naivní jsem nebyl. Nevyšlo mi to s holkou, jak mi to mohlo vyjít s bráchou??
„Já nevim, asi čtyři!“ zalhal jsem rychle. Kdybych řekl dva, nepřistoupil by na to. Pochopitelně, že měl nějakou představu o tom, kolik vydržím, jenže já pořád ve skrytu duše doufal, že se nechytí proto, aby mě opil do bezvědomí nebo do otravy alkoholem, ale proto, že to prostě bude chtít taky. To já byl vždycky mezi náma ten rozumnej, střídal jsem jenom holky (to zní hodně ujetě, že jo!). Muselo mu vrtat hlavou, proč se najednou chovám jinak, navzdory svým zásadám.
„Dobře, souhlasím. Ale když já vypiju pět panáků za sebou, neuděláš nic!“ oznámil mi tvrdě, ruce pořád ještě založený na prsou a ve tváři nepřístupný výraz, kterým se mě nejspíš snažil obalamutit. Taky jsem se chtěl zeptat, kolik toho vypil on, protože jsem si ho celej večer nevšímal, jen jsem věděl, že před příchodem do klubu nepil nic, ale vzdal jsem to. Věděl jsem, že vydržím pět panáků a že klidně vydržím dalších pět, a na to jsem měl připravenýho ještě něco mnohem pikantnějšího.
„OK!“ přikývl jsem a zvedl ruku. Ve vteřině u našeho stolu přistála na kolečkových bruslích servírka a přijala ode mě objednávku.
Než nám panáky přinesla, propaloval jsem Billa vyzývavým pohledem. Vzdáleně mi docházelo, že od tý události na záchodech nejsem tak úplně ve svý kůži, a že asi ani můj mozek nejede na plnej plyn, protože většinu svýho pohonu přesunul do mýho klína, respektive většinu krve, která ho rozehřívala na nejvyšší možný stupeň.
No dobře, přiznávám, že když ta holka v blejskavých šortkách a tričku, který končilo sotva pod jejíma prsama, skládala na stůl jednu tequilu za druhou, začínal jsem být mírně nervózní a ještě víc můj žaludek.
„Máš strach?“ zeptal se mě Bill. Konečně dal ruce dolů, a ještě k tomu zvednul jeden koutek do tak provokativního úsměvu, že se moje útroby okamžitě uklidnily a já chtěl vzít těch svých pět panáků najednou do ruky a vylít si je do pusy, jak mě to nakoplo. Těžko říct, jestli si to uvědomoval, myslím, že v ten moment ne. Já si každopádně všimnul toho, že tenhle úsměv mi na něm nikdy nepřipadal tak svůdnej jako teď.
Bez hnutí brvou jsem vzal prvního panáka do ruky a kopnul ho do sebe, Bill udělal to samý a trochu se zamračil. Tequila nikdy nebyla jeho oblíbenej alkohol, věděl jsem to. Pak to pokračovalo jak na běžícím pásu, další panák a další… zahučely ve mně, jako kdyby to byla voda, ale byla jen otázka několika minut, kdy na mě začnou působit. Problém nastal ve chvíli, kdy je se stejným odhodláním do sebe naházel i Bill a po tom posledním si ještě labužnicky olíznul rty.
„Nějaký další sázky?“ zvedl vyzývavě jedno obočí a mně vylítla okamžitě ruka nahoru. To už se na nás holka na in-linech zubila od ucha k uchu, a dokonce vypadala na to, že by naší pánskou jízdu i nějak vtipně okomentovala, kdybychom se na ni ovšem dívali.
Nešlo z toho provokatéra spustit oči, byl neuvěřitelnej, normálně si se mnou hrál a já mu to baštil i s navijákem. I když jsem si pořád nechtěl připustit, že vlastně on celej je jedna velká návnada, a pořádně šťavnatá jako nepropečenej steak.
„Troufáš si ještě na jednu rundu?“ zeptal jsem se ho s otazníkama v očích. Věděl jsem, že řekne jo, ale nějak jsem v tom provokování nechtěl zůstat pozadu, to by přece nebylo fér… když se tak snažil!
„V pohodě, zvládnu ještě tři takový!“ jen co to dořekl, olízl si špičkou jazyka koutek a mně do očí blýskl jeho piers v jazyku. Servírka nečekala, jestli jí dám nějaký povel, ten od Billa jí nejspíš stačil, takže okamžitě zmizela.
„Co po mně budeš chtít teď?“ zněla Billova otázka, musel jsem se zamyslet, a jen co se mi v hlavě ukázala ta představa, opotily se mi dlaně.
„Necháš mě tam strčit dva prsty!“ vybalil jsem to na něj, jinak si ulevit od tý představy prostě nešlo a bylo mi jedno, jak na to bude reagovat, i když tak trochu šokovat jsem ho určitě chtěl.
Nastalo mezi námi další ticho podbarvený řvoucí Lady Gagou, servírka mezitím dovezla novou rundu panáků tequily. A do mých nohou se začala vkrádat podivná tuhost. Nechtěl jsem domyslet, jak silná by byla, kdybych si stoupnul a chtěl nedej bože teď někam odejít. Asi bych letěl rovnou na hubu. Hlava naštěstí pořád sloužila věrně.
„Když je nevypiju já, můžeš mi tam strčit třeba tři prsty!“ zazubil se na mě, oči mírně přivřený. Bylo mi jasný, že to začíná působit i na něj.
Nevím, co to bylo za další písničku, kterou DJ pustil, ale neuběhla jí ani půlka, když jsme opět oba měli v sobě celou tu rundu a do tuhosti v mých nohou se přidal i vzrůstající vztek. Napadlo mě, jestli se na mě Bill necvičil, jenže o tom bych věděl a taky, nemohl tušit, že mu na záchodech strčím ruku do kalhot a že to pak budu chtít dokončit, nebo spíš o něco dalšího obohatit i za cenu toho, že nás opiju k smrti.
Ke všemu se ještě tak nějak přitrouble usmíval, jenže mně to připadalo roztomilý a to jsem ho neviděl dvakrát, a dokonce bych ani neřekl slovo kočička jako košiška, pořád jsem prostě neměl dost. Probodával jsem ho svým napůl opilým pohledem a přemýšlel, kam až tohle zajde, kam jsem ochotný zajít já.
„Dáme si to ještě jednou!“ zvedl najednou ruku, aniž by uhnul očima, a jen co k nám dorazila servírka, tentokrát jiná, ta předchozí už se asi někde válela smíchy, nebo nám volala záchranku, objednal další set a mně se poprvý za celou tu dobu vážně zvednul žaludek. Měl jsem nejspíš klapku, jenže dát to na sobě znát, bylo to poslední, co jsem chtěl.
„Když to vypiju, sáhnu si já…!“ řekl mi Bill bez zbytečnýho okecávání a mně spadla brada až pod stůl…
„Ale když ty panáky nevypiješ ty, můžeš si nechat zajít chuť!“ doplnil ještě. Ano, podmínka, kterou jsem hodlal dodržet! A taky dodržel!
Dokážete si představit mýho bráchu, jak se s tím nejvíc sexy pohledem na osobu před sebou, na osobu, kterou chce vytrestat za její opovážlivost, souká pod stůl a…
…ne, nikdy jsem nezažil takový trest, ale napadlo mě při něm, že kdybych možná zlobil ještě víc…
Vážně to udělal, vlezl pod stůl…
Cítil jsem jeho horký ruce, jak se jima pomalu sune po mých holeních přes kolena ke stehnům, do kterých nakrátko zaryl svoje dlouhý perfektně upravený nehty. Někde v polovině se na jednom stehně přidalo k tomu úžasnýmu tření i neuvěřitelný horko jeho dechu. Než jsem se nadál, měl jsem rozepnutej poklopec a svůj penis v Billových prstech. Objal ho pevně, přesto jakoby láskyplně, hrozně mě štvalo, že to nevidím, jenže bylo důležitý se tvářit neutrálně, ještě že v boxu byla relativně tma. Mohl jsem si dovolit zaklonit hlavu a ulevit napnutým hlasivkám, udělal bych to tak jako tak, asi někdy mezitím, kdy mi Bill přejel palcem něžně po špičce a okamžikem, kdy se kombinace kovovýho piercu a horkýho jazyka naléhavě prohnala po celý délce. Na vteřinu jsem si myslel, že je to všechno, že tady jeho provokace končí, jenže pak můj penis pohltilo nádherný vlhký horko Billovy pusy a na mě šly mrákoty. Moje ruka se automaticky svezla pod stůl a prsty zajely do jeho hustých černých vlasů. Měkkost jeho rtů se rychle měnila na tvrdost, vždycky když ho přijmul celýho a na chvilku si ho přidržel, asi abych se dočista zbláznil.
Rád bych řekl, že kdejaká holka mi ho přeblafla líp než on, jenže to bych se okamžitě dostal do pekla za lži. Stačilo, že se do pekla dostanu za tohle. A Bill se mnou…
„Bille!“ na rtech mně zašimralo jeho jméno, k mýmu velkýmu překvapení to bylo hodně příjemný, jako kdybych to dělal odjakživa a naprosto přirozeně. No jistě, vyslovil jsem jeho jméno možná padesátkrát za den, ale nikdy v týhle souvislosti.
A pak jeho dráždění ustalo… Zrovna ve chvíli, kdy jsem si říkal, že tohle bude asi nejlepší vyvrcholení mýho života.
Vyslovil jsem jeho jméno znovu, tentokrát se v něm mísilo vzrušení a šok, to vše doplněné mým vyděšeným pohledem, když se na druhý straně stolu objevila Billova hlava. Ladně se soukal na svoje místo a zakončil to olíznutím rtů, do té doby jsem se nezmohl na jediný slovo. Zatímco on se usmíval jak sluníčko a v očích měl uličnický jiskřičky, který tam míval většinou ve chvílích, kdy se mu podařil nějakej fakt dobrej kousek. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na situaci v jednom obchoďáku, kde měli poslední dva balíky jeho oblíbených bonbonů. Sápala se po nich ještě nějaká malá holka, ale ne, on jí nedal ani ten jeden, musel mít prostě oba. Tvářil se tehdy stejně nadšeně jako teď.
„Když dáš další pětku, dodělám to!“ řekl s mírně zvednutým obočím, při tom mu vylítla k obličeji ruka a jeho palec si ladně otřel koutek, to už na mě bylo vážně moc. Ve spojení se zjištěním, že si po nějakých sedmnácti panácích dokáže můj klín dělat, co chce, to bylo jak cesta na měsíc. Nikdy jsem nic takovýho nezažil.
Neodpověděl jsem, ale rovnou zavolal servírku. Už jsem se ani nedivil, že ty panáky přivezla rovnou, bez toho, aby se ptala. Postavila to před nás, usmála se a zmizela. Říkal jsem si, co si o nás asi musí myslet, tu nejhorší variantu, tu, která se opravdu děla, jsem si radši ale nepřipouštěl.
Hned jsem do sebe kopnul prvního panáka a Bill mě s klidným úsměvem napodobil.
„Ty ještě nemáš dost?“ zavrčel jsem naštvaně, když už se po tom panáku ani nezašklebil. Vypil ho jako malinovou limonádu.
„To budou ty pěkně propečený žebírka, co jsme měli k večeři!“ zamlaskal a pohladil si břicho. Okamžitě jsem na ně dostal chuť, i když jsem jich sám snědl možná dvě kila a nemohl se potom asi hodinu hnout. Jasný, jakmile to Bill „dodělá“ objednám si je domů a budu je chroupat třeba celou noc. Takový byly moje priority na příštích několik hodin. Ale nejdřív to první, tlak v mým klíně byl opravdu nesnestitelnej. Rychle jsem do sebe vyklopil další tři panáky, Bill udělal to samý, a pak se usmál ještě zářivěji než předtím.
„Ale neřekl jsem ti, že když je vypiju já, nic nebude!“ oznámil mi důležitě. Měl jsem co dělat, abych nepraštil pěstí do stolu. To si snad ze mě dělal prdel.
Přede mnou ten poslední panák, před ním taky, a absolutně to nevypadalo, že by ho nedal. Měl možná červený oči jako králík, ale pořád s nima dokázal udělat to, že se mi kroutily z toho pohledu vnitřnosti a moje erekce ne a ne polevit.
Snažil jsem se uklidnit a rozhlídl se kolem sebe, po všech těch lidech, který tu dneska rozhodně neřešili, jak sbalit svýho sourozence, a všiml jsem si mezi nima jedný holky. Byla fakt pěkná, asi dorazila pozdějc, protože jsem ji předtím v klubu neviděl. Tančila ve středu parketu, okolo ní tři kluci, hladili jí po celým těle, nevyhýbali se ani těm nejintimnějším místům, fakt něco pro mě. Chtěl jsem se naklonit kousek dopředu, abych na ni líp viděl a v tu chvíli se to stalo. Převrhl jsem svýho posledního panáka. Tequila se rozlila po stole, Bill musel uhnout nohama, aby se na ně nevylila, když dorazila k druhýmu okraji. Koukal jsem na tu spoušť, a pak s těžkým polknutím zvedl hlavu na Billa.
„No vidíš a já už na toho posledního panáka ani neměl chuť… je mi líto, Tome!“ zavrněl svůdně. Zvedl se od stolu a ve vteřině byl pryč.
Nevzpomínal jsem si, jestli v našich pravidlech bylo něco o tom, že bych nesměl žádnýho panáka převrhnout, ale pak mi došlo, že jsme si žádný pravidla nestanovili. Bral to prostě jako mojí prohru, což jsem ovšem já nemohl a ani nechtěl skousnout.
Taky jsem vystřelil od stolu jako šíp a uháněl k baru, kde jsem si koupil rovnou celou láhev tequily, byl jsem rozhodnutej ji Billovi nalít do pusy klidně násilím, jak podvedený jsem se cítil. Ve slabinách mi pořád škubalo, možná ještě víc než předtím, a i kdybych měl nejspíš větší šanci sbalit tu holku na parketu, vydal jsem se za Billem ven.
„Bille!“ zařval jsem do prázdný ulice, na jejímž konci se mihnul stín vysoký postavy. Až když jsem se za ním rozběhnul, ten čerstvej vzduch, prostě úplně jiný prostředí a taky okolnosti mě upozornily konečně na to, že mám v sobě asi litr tequily a že bych se s tímhle obsahem alkoholu v těle mohl klidně zařadit mezi vyhaslý hvězdičky léčící si svoje neúspěchy chlastem. Rozhodně jsem za neúspěch tenhle večer považoval to, že už se mi podruhý nepodařilo získat, co jsem chtěl. V tomhle případě jsem si ale takovej závěr vůbec nepřipouštěl.
„Bille!“ zařval jsem znovu, můj vlastní hlas mi připomínal řev lva, ale ten by se za svojí obětí, kterou by chtěl vojet, asi takhle nehnal. Lehnul by si někde pod strom a čekal by, až za ním přijde. Ne, to by se v případě Billa nestalo. Bohužel.
Doběhl jsem na konec ulice a zahnul za roh, Bill stál u zdi nějakýho starýho baráku, opíral se o ni a sledoval mě. Pak se pohledem zaměřil na tequilu, kterou jsem držel v ruce.
„Chceš snad pokračovat?“ začal přede mnou couvat za další roh, kde byla mnohem větší tma. Tady jsme stáli přímo pod lampama, kdyby nás někdo viděl, asi by ho zajímalo, co se stane dál, osobně to zajímalo i mě, i když mě ještě pořád ovládal vztek, že Bill utekl od rozdělaný práce.
„Chci ti dát ponaučení, že není dobrý si se mnou hrát!“ odpověděl jsem mu se zaťatými svaly ve tváři. Krom toho, že jsem se cítil jako nějaký válečník, který by byl schopný zdolat deset chlapů najednou, přitom bych si to ještě rozdal klidně s celým bordelem, jsem vnímal šílenou zimu venku. No jo, polovina listopadu, co bych nechtěl.
Zahnul jsem za roh jako Bill, a v tu ránu se ocitl v nějaký postranní uličce, což mě okamžitě nabilo neuvěřitelně obrovskou energií. Myslím, že za to mohlo právě to, že se Bill přede mnou schoval zrovna tam. Najednou jsem nepochyboval o tom, že chce to samý co já, když mě sem zavedl. Ve stejnou chvíli se ozval i můj klín, dlouho jsem si ho nevšímal…
Bill se tiskl ke zdi a upíral na mě svůj pohled plný strachu. Měl důvod se bát, když si na mě vymýšlel ty svoje hry. Už jsem zapomněl, že jsem to byl já, kdo s tím začal, myslím, že kdybych si na to vzpomněl, stejně by mě to nedonutilo k pokoře nebo ke studu.
Rychle jsem otevřel lahev a pořádně si z ní přihnul.
„Dáš mi taky, nebo sis to koupil jenom pro sebe?“ zeptal se mě ustrašeně, viděl jsem v jeho očích obavy, nejspíš se potřeboval něčím zaměstnat, oddálit to, co se neodvratitelně blížilo.
Nekonečně dlouho jsem ho probodával svým nicneříkajícím pohledem, a pak udělal něco naprosto šílenýho. Zvedl jsem tu flašku nad něj a otočil jí hrdlem dolů.
„Jsi snad magor, nech toho, ty vole!“ prskal, zatímco mu tequila stékala po vlasech na obličej, ramena… natáhl ke mně ruce a strčil do mě, že jsem se zapotácel o pár kroků zpátky.
„Ne!“ zařval jsem a vrátil se k němu zpátky a chytil ho pod krkem, takže musel přitisknout hlavu ke zdi. Lapal po dechu, nechtěl jsem ho stisknout moc, ale nedokázal jsem se ovládat. Fakt mě naštval, nemohl si takhle hrát s lidma.
„Dej si, Bille!“ zmáčknul jsem mu tváře a donutil ho tak otevřít pusu. Svůj loket jsem mu přitiskl na hrudník a znovu ho přitlačil ke zdi. Tentokrát jsem hrdlo lahve nasměroval přímo na jeho pusu a bez milosti mu do ní nalil pořádnou dávku. Chtěl pít, proč mu to nedopřát!
„N-ech to-ho, idiote!“ vyplivl tequilu na mě, protože ji nestačil polykat a já ho za to přirazil opětovně na zeď. Z jeho hrdla se vydral bolestný povzdech. Fakt nevím, na co jsem při tom myslel, ale nic hezkýho to rozhodně nebylo. Bylo mi zle ze mě samotnýho. Vážně jsem ho chtěl takhle mučit jenom proto, že jsem nedokázal ovládat svoje chutě? Svoje zvrácený pudy?
„Tome… prosím ne!“ zkusil to ještě jednou, tentokrát už jeho hlas zněl zlomeně. Z očí se mu řinuly slzy, mísily se s tequilou, která musela díky studenýmu vzduchu hrozně rychle chladnout. Jeho rty se chvěly jak roztřesený ruce starce, bylo mi ho líto a mě samotnýho taky. Jenže ve vší tý lítosti a soucitu jsem věděl, že se nemůžu vzdát, nešlo to prostě. Moje ruka se svezla dolů a pustila tequilu na zem, pořádně jsem ji nevnímal, jen ty Billovy ustrašený rty přímo před mýma očima.
A než mi došlo, co vlastně dělám, líbal jsem je. Bez možnosti, aby mohly znovu protestovat, chrlit na mě další nadávky, který jsem si jistojistě zasloužil.
Prstama jsem sevřel jeho štíhlý krk a pak jima začal stoupat výš, k napnutým tvářím. Čím víc jsem se přibližoval, tím víc jeho rty byly uvolněnější, pokusil jsem se je špičkou jazyka donutit k úplný povolnosti a něco hrozně obrovskýho uvnitř mě zakřičelo, když se mi to podařilo. Sakra, na co bylo to upejpání, když to šlo takhle snadno? A co ten pocit? Ne, nechtěl jsem se jím zabývat zrovna teď, protože mě zdržoval a zatěžoval víc, než bylo potřeba.
Vyhledal jsem Billovu hladkou kuličku na středu jazyka a začal si s ní hrát. Cítil jsem se při tom ještě opilejší než předtím, protože všechno v Billových ústech mělo příchuť tequily, kterou jsem mu do ní násilím nalil. I můj nos ji vnímal, na jeho tváři, když jsem se jím o ni otíral, stejně jako on tím svým o moji. Šimralo to, jenže zároveň to vysílalo nepotlačitelný signály dolů, do mýho klína, kterej už se nějakou dobu zase hlásil o moji pozornost.
Odtrhnul jsem se od Billových úžasných rtů a zadíval se mu do očí. Byly červenější než předtím, celý podlitý slzama, jenže tentokrát jsem v nich smutek neviděl. Říkal jsem si, že kdybych se teď podíval do zrcadla, viděl bych ve svým pohledu úplně stejnej výraz. Stejnou odhodlanost.
„Říkal jsi, že to doděláš, zvládl bych i toho pátýho panáka!“ usmál jsem se a Billův pohled sklouzl dolů.
„A tys říkal, že si chceš sáhnout!“ při svých slovech mi do kalhot zajel rukou a stiskl. Vyhrkl jsem, a docela nahlas, jenže mi to bylo v ten moment jedno, klidně bych řval na celý město, jen aby mi to pomohlo vykompenzovat tu obrovskou rozkoš, kterou ve mně jeho stisk vyvolal. Vždycky jsem v sobě měl nějaký zvíře, který v takových situacích přebíralo nad mým tělem kontrolu, i když totálně nekontrolovatelně. Chytil jsem ho za rameno a otočil ho k sobě zády. Prudce jsem se na něj natlačil, švihl hlavou o zeď a zaskučel.
„Tome!“ zařval naštvaně, nevím, co jsem mu provedl, ale bylo mi to prostě ukradený, zas mě provokoval.
„Chceš, abych přestal?“
„Když řeknu jo?“
„Máš smůlu!“ zašeptal jsem mu do ucha a pak ho zmáčkl mezi zuby. Zasyčel jako naštvaný had a začal se pode mnou kroutit. Neměl sebemenší šanci utéct a já bych ho ani nenechal, musel od začátku týhle hry vědět, že to takhle dopadne.
Jednou rukou jsem mu zajel do klína a zmáčkl ho, jeho kňourání okamžitě ustalo a nahradil ho rychlý přerývavý dech. Přimáčkl jsem si jeho zadek ke svýmu poklopci a několikrát se po něm svezl nahoru a dolů.
„Ne!“ zabručel do hrubý omítky před svým obličejem a ve mně hrklo.
„Co je?“ prskl jsem, moje srdce se rozjelo nesnesitelnou rychlostí, nohy ztěžkly pod přívalem adrenalinu.
„Ne-nepřestávej!“ znělo to jedno jediný slovo, slyšel jsem ho tak zřetelně, jako kdyby mi ho křičel přímo do ucha. Další několikanásobně zvýšený signál se odebral do nejcitlivějších míst a způsobil, že moje prsty v jediným pohybu rozeply zip na Billových kožených kalhotách a za pomoci druhý ruky je stáhly až ke kolenům. Na Billově těle mi připadaly víc napnutý, šly dolů líp, než bych předpokládal.
Prochladlýma prstama jsem vyhledal jeho horký střed mezi pevnýma půlkama a opatrně ho pohladil. Bill mi vzápětí stiskl zápěstí a přitáhl si moji ruku ke rtům. Jen co si strčil moje dva prsty do svojí horký pusy, zaúpěl jsem. Na dlani jsem cítil, jak má ulepkanou tvář od tequily, nos zabořený v jeho urousaných vlasech mě vracel o pár minut zpátky, do chvíle, kdy jsem ji na něj lil, a někdo nebo něco v mým podvědomí mi pořád dokola opakovalo, že bych to klidně udělal znovu, protože s odstupem těch několika minut to vypadalo neuvěřitelně sexy.
Cukání v mých slabinách se zesilovalo s každým dotekem Billova jazyka na mých prstech v jeho puse. Zuřivě jsem mu je vytrhl z měkkýho sevření a vrátil se jima na to nejdůležitější místo. Vyjekl, když jsem mu je tam vrazil. Ve stejnou chvíli jsem se mu zakousnul do krku, nevěděl jsem, jak jinak ulevit svým zběsilým představám. Byl jsem v koncích, a to jsem v něm jezdil jenom prstama, co až…
„Bože…“ vydechl před sebe a chytil mě rukou kolem krku, takže jsem s hlavou nemohl ani hnout. S podivnou vnitřní radostí, kterou bych momentálně nedokázal přirovnat k žádný jiný radosti, jsem do něj zajel prsty nadoraz, přirazilo ho to ještě víc ke zdi, že to v první chvíli vypadalo, jako kdyby mi chtěl znovu utéct.
Rychle jsem je vytáhl a přejel tou samou rukou dopředu. Objal jsem jeho penis, byl stejně vzrušený jako já, nečekal jsem to. Druhou rukou jsem ho pohladil po zadku a pak rychle rozepnul svoje kalhoty. Připadalo mi to trochu krkolomný, ale jakmile se můj penis napresoval mezi jeho půlky, zmizelo všechno, co se za celej ten večer stalo. Všechno negativní i ta praštěná dětská hra na to, kdo zvládne vypít víc.
Moje špička zajela dovnitř, Billův otvor ji okamžitě přijal a zmáčkl, nic tak úzkýho, a zároveň rajcovního jsem nikdy necítil, bylo to dokonalý. Neuvědomil jsem si, že síla, která mě v ten okamžik naplnila, se přenesla i do mojí ruky, kterou jsem pořád držel Billův penis. Zmáčkl jsem ho tak moc, že zařval. Možná to ale bylo tím, jak jsem do něj pronikl.
„Ššš!“ zapředl jsem mu do ucha a celý jeho tělo se během vteřiny jako nějakým kouzlem uvolnilo do absolutní povolnosti. Musel jsem ho z něj vytáhnout, bylo to moc bolestivý. Bolest, která člověka přivádí k šílenství, taková, jakou by chtěl zažívat pořád, i když je zároveň nesnesitelná, div že z ní člověku nedojde dech a nezastaví se srdce.
Znovu jsem do něj opatrně vstoupil a pohladil jeho penis prsty po celé délce.
Tentokrát jsem ale přirazil naplno, sice pomalu, ale až po varlata. Jakmile se otřela o jeho jemnou kůži, zaskučel jsem, vyjel z něj a přirazil znovu, silněji. Dokázal jsem se ovládat, jenže nikdy ne moc dlouho, ne, když mě přijímalo něco tak úzkýho a smyslnýho.
Vnímal jsem pohyby svojí pánve, i tý Billovy. Najednou mi vycházel vstříc, když já zajel do něj, on šel proti mně. Ve stejných intervalech jsem ho honil, nejdřív pomalu, vláčně, pak rychle, i když se pode mnou cukal.
Věděl jsem, že se mu to líbí, tlumil svoje povzdechy, ale přede mnou je skrýt nedokázal. Uvědomil jsem si, že se doplňují s mými a znělo to neuvěřitelně. Víc a víc mě podněcovaly k dalším tvrdým přírazům a k tomu, abych i jeho dovedl k tomu, co jsem cítil sám. Volnou rukou jsem ho chytil za bradu a otočil si ji k sobě. Vrazil jsem mu jazyk do pusy a on ho ochotně vsál, po tequile už nebyla ani památka. Chuť jeho úst byla sladká a opojná jako tisíc litrů toho nejlepšího absinthu. A stejně na mě i působila. Nikdy jsem nebyl víc opilejší, než z toho jeho dechu a slin, a taky z pevnosti, kterou mi nabízel jeho malý roztomilý zadek.
Přerývavě dýchal, když jsem ho líbal, co chvíli se pokusil přijmout okolní chladný vzduch k nadechnutí a můj mozek se začal nořit do nějaký jiný dimenze. To, co přišlo vzápětí, ho na několik vteřin vyřadilo z provozu a bohužel i moje kolena, který se bez varování podlomily, když se moje horkost rozlila do Billova těla.
Uvědomoval jsem si, že ho koušu do rtu, že mu pořád mačkám penis, který neuvěřitelně pnul. Pulsoval pod mýma prstama a Billův hlas vydával až nepřirozený sípavý zvuky. Svaly jeho otvoru se sevřely tak silně, že jsem myslel, že o něj přijdu a ve stejnou chvíli moji dlaň pokryla horká sprška Billova spermatu. Jen pár vteřin před tím, než se jeho tělo celý zapřelo o hrubou zeď a mě stáhlo sebou.
V ten moment jsem nechtěl nic jinýho, než takhle zůstat napořád, protože představa toho, že bych měl svůj penis vytáhnout ven do tý zimy, byla přímo smrtící. Zatemňovala moji mysl, stejně jako neutuchající touha, kterou jsem pořád cítil. Moc jsem tomu nerozuměl a možná ani nechtěl, nemyslelo mi to. Ne tolik, abych tuhle situaci dokázal vnímat s chladnou hlavou. Na to se ve mně odehrávalo moc pocitů najednou. Byl jsem plný horkosti a rozkoše, nevypadalo to na možnost, že se těchhle pocitů někdy zbavím…
* * *
Zavřel jsem oči a okamžitě to viděl v těch nejjasnějších barvách. Můj brácha opřenej o zeď, já přitisknutej k němu, přirážel jsem zběsile jak nějaký divoký zvíře, i když.. nedělaj to zvířata jenom kvůli přežití? Těžko říct, jestli z toho něco skutečně maj.
Nechtěl jsem si moc věřit, ale nikdo se poslední noc nemohl cítit tak dokonale jako já.
„Na co myslíš?“ zeptal se mě Bill, a to mě přinutilo oči otevřít. Pozorně jsem si prohlídl odřeninu na jeho tváři a zkonstatoval jsem, že výraz barákový lišej by se k jejímu pojmenování hodil asi víc.
„Tohle mě mrzí!“ skousl jsem si ret a Bill se pousmál. Měl jsem nutkání k němu natáhnout ruku a pohladit ho po tom novým originálním znamínku, který jsem mu udělal, nechtěl jsem si domýšlet, jak mě za to v danou chvíli asi nenáviděl. Místo toho jsem pohledem přelítl celý jeho tělo uvelebený v mojí posteli.
Trochu matně jsem si vzpomínal, že jsme u mě pokračovali. Nebál jsem se, že se mi to později vybaví stejně barvitě jako to v zapadlý uličce, ale bylo už mi dopředu jasný, že právě tohle budu brát mnohem intenzivněji, bylo to naše poprvý.
„V pohodě!“ Bill se zazubil a přetočil se na záda. Zajel si prsty do vlasů a zasekl se.
„To abych si tu hlavu umyl aspoň třikrát!“ povzdechl si a já měl sto chutí se mu omluvit i za tohle, jenže jsem se nezmohl na jediný slovo. Pořád jsem ho pozoroval, upřímně, nikdy jsem neviděl rozkošnější stvoření, a ještě když jsem si ho spojil s tím, jak se pode mnou kroutil a svíjel…
„Mám hrozný sucho v puse a je mi blbě!“ zaskučel a zvedl se na lokty.
„No vidíš a já jsem se chtěl zrovna zeptat, kolik těch panáků zvládneš dneska!“ neodpustil jsem si a napadlo mě při tom, že bych si měl za takový kecy vrazit pár facek. Bill na mě otočil hlavu, v první chvíli vypadal, že mi je vrazí sám, jenže pak zvednul koutek do šibalskýho úsměvu.
„Fuj, je mi špatně, jenom když si to představím, ale když mě necháš, abych ti taky něco vylil na hlavu, myslím, že panáky nebudou potřeba!“ zatvářil se důležitě a přivřel oči. I když byly pořád podlitý a úplně rudý, s rozmazanýma tmavýma stínama, zahlídl jsem v nich příslib, jeho slova rozhodně mluvila jasně.
„A co?“ zavrněl jsem a přetočil se svůdně na břicho. Teda jak nejlíp jsem dokázal.
Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, co v mým případě působí svádivě, a co jako pokus o něco takovýho. Na Billa to očividně zabralo, protože udělal to samý co já, lehl si docela blízko ke mně a podepřel si bradu rukama.
„Myslím na tu úžasnou čokoládovou polevu, co máme v ledničce, neboj, vlásky vynechám!“ pousmál se.
Bohužel pro mě se o svůdnost nejspíš pokoušet vůbec nemusel, vždycky byla jeho přirozeností a já ji směl najednou vidět, aniž by bylo zapotřebí vypít lahev tequily, nebo mu ji nalít do vlasů.
Stačilo se jenom zadívat do těch jeho nádherných očí. A co se mnou udělala slova o čokoládový polevě ani nechtějte vědět…
autor: Extasy
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
pěkné 🙂
Woow! Dokonalý!
Sakra! Sakra sakra sakra! To je tak d-o-k-o-n-a-l-e napsaný… Já prostě nemám slov :-O Úžas! ♥♥♥
Skvěle napsané! a ten song k tomu byl dokonalý:)
Úžasný..jsem nadšená,zasmála jsem se a zároveň mě to dost rozehřálo 😀 jen tak dál 😀
No ty krááso, dočetla jsem a koukám konsternovaně jak tele na nový vrata. To byla naprosto prvotřídní povídka! Původně jsem do ní nechtěla ani nahlédnout, protože mě odradil ten obrázek, připomínající mi svým stylem nekvalitní povídky, co se tady na blogu objevujou, na druhou stranu jsem zadoufala, že když je to uveřejněný v 18:30, žádnej škvár to snad nebude a vyplatilo se. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mě takhle zaujalo. Evokovalo to ve mně lehce díla Sabči, ale tady byla neotřelost zastoupená ještě ve větší míře, než tomu bývá u ní. Bylo to napsaný svérázným stylem, takovým sebeironickým, žádný zbytečný okecávky a to se mi líbí. Dneska člověk na povídky podobnýho ražení moc často nenatrefí. Takže rozhodně palec nahoru za tuhle jednodílku! A teď si jdu přečíst tu tvou minulou. 😉
Ještě se musím pochvalně vyjádřit k té úctyhodné délce! A tvůj Bill mě úplně uchvátil. ♥
Nádhera. Nedýchala som.Super štýl písania.
Wow dokonala povidka, co mela v sobe vse, co ma spravna povidka obsahovat:) moc se mi to libilo:):) opravdu nadherne, ze nemam slov:) rozhodne jedna z nejlepsich jednodilek, co jsem za posledni dobu cetla:) takze jen tak dal:):) tesim se na dalsi tvou povidku:):)
úžasný, nemohla jsem se odtrhnout, jsem ráda, že to bylo tak dlouhý. sexy a zároveň vtipný to je skvělá kombinace. určitě jedna z mých nejoblíbenějších povídek
Naprosto skvělé!
Kačenko, ty ses normálně naprosto nestydatě rozhodla, že mě vyřadíš z provozu 😀 Holka, jak tys mi mohla tohle udělat? 😀 To budu rozdejchávat ještě příští týden! 😀 No jako nemám slov… ♥ naprosto dokonale píšeš a celkově je to prostě… no wow ♥ těším se na další kousek 😉
Wow nádherný,nádherný !! Tahle povídka se moc povedla 😀
to prostě dokonalost nejvyššího stupně!!!!!doufám, že brzo zase něco napíšeš, fakt úžasný:))
Bylo to hezke. Melo to spad a stavu, dialogy byly zive a to, jak si to Tom sam cele komentoval tomu dodavalo super naboj.
Tak to néééé, něco takovýho jsem ještě nikdy nečetla. Tohle bylo bombastický. Vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Parádička 🙂
Na doporučení jsem si tuhle povídku přečetla a musím konstatovat, že pro tuhle povídku prostě nemám slov! O.o Mohla bych tu o ní psát román, ale nenapsala bych jak moc se mi líbila ♥ :)) To nemá obdoby, prostě naprosto prvotřídní, dokonalý, co se nedá jen tak rozdejchat 😛 Nikdy v životě jsem nečetla nic podobnýho, je to úžasně napsaný a nápaditý…pět hvězdiček :))
[6]: Tak tohle mi naprosto mluví z duše 😀
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?