autor: El
Zdravím Vás, přátelé a kamarádi.
Jsem tu po dlouhé době zase s novou jednodílkou, která bude tak nějak vánoční. 🙂
Nevím, co chci vlastně říct, tak to nebudu moc obkecávat. Jenom jsem chtěla říct, že kluci v povídce nejsou slavní a je jim přes třiadvacet let.
Teď už se pusťte do čtení, povídka má ve wordu přes 12 stránek, tak si to snad patřičně užijete. Za jakýkoliv komentář budu samozřejmě vděčná.
„Doufám, že najdu tu magickou lásku, tu, která léčí, co bylo zlomené a dává mi křídla.“- Bill Kaulitz, 2014
„Vážně, Tome, měl bys to taky zkusit!“ Georg znovu projel před Tomem a hbitě se otočil, aby mohl bruslit pozadu a zároveň se mohl dívat na svého kamaráda.Tom se zasmál a lehce zavrtěl hlavou. „Raději zůstanu jenom u tohohle,“ pozdvihnul ruce, které měl v kapsách a poklepal nohou.
Byl chladný lednový den, něco po třetí hodině odpolední. Bylo sice hezky, zdálo se, že počasí konečně dostalo rozum a po několika dnech nepřetržitého sněžení si všichni mohli odpočinout, ale stejně mrzlo dost natolik, aby děti a mladí lidé mohli bruslit po zamrzlém rybníku.
Tomovi se tady vůbec nechtělo chodit. Neměl rád zimu, sníh a už vůbec ne bruslení, ale nakonec Georgovi kývnul po tom, co mu slíbil tolik punče, kolik dokáže vypít. Měl v sobě už dva kelímky a právě pil třetí. Nevěděl, jestli mu bylo teplo díky alkoholu, co nápoj obsahoval, nebo díky tomu, že byl prostě teplý a příjemně zahříval zkřehlé prsty, ale bylo mu to celkem jedno.
„Jsi tak nudný,“ vydechl Georg, když dosedl nebo spíš dopadl vedle Toma na lavičku a vzal do ruky svůj vlastní punč. Upil z něj a obrátil svůj zrak k několika lidem na rybníku.
Byly tu většinou děti, které se předjížděly a dělaly různé hlouposti; schválně padaly, nebo se klouzaly po zadku a břichu jako tučňáci.
Georgovi lehce cukly koutky směrem vzhůru. Neměl rád děti, ale přesně takhle si představoval zimní pohodu. Teda kromě vánočních svátků, kdy nedělal nic jiného, než jenom hodně jedl a ležel u televize, kde vysílali různé pohádky. To byla největší pohoda.
Georgovi lehce cukly koutky směrem vzhůru. Neměl rád děti, ale přesně takhle si představoval zimní pohodu. Teda kromě vánočních svátků, kdy nedělal nic jiného, než jenom hodně jedl a ležel u televize, kde vysílali různé pohádky. To byla největší pohoda.
Měl rád všechna roční období; Jaro, protože všechno kvete a rodí se mláďátka, léto, protože je teplo i v noci a dá se spát s otevřeným oknem, podzim, protože všechno bylo náhle krásně barevné.
Ale zimu… Tu miloval. Sníh, zimní sporty, jako bylo bruslení, nebo snowboardování, koledy, vánoční cukroví, stavění sněhuláků a samozřejmě – punč.
„A ty až moc dětinský,“ zasmál se a vydechl pusou, čímž vyslal do vzduchu obláček páry.
Georg lehce přikývnul. Věděl, že se občas choval jako dítě. Měl rád rozbalování dárků a vždycky se na ten večer těšil. V jiných rodinách bylo nepsaným pravidlem, že dárky předává nejmladší dítě. U Listingů to byl Georg, který je předával. Měl bratra, kterému bylo 12, ale stejně jej nikdy nenechal převzít za něj svoji práci, kterou dělal bezmála 22 let. A dělal ji dobře.
„Jen mám radost,“ zasmál se a dopil svůj nápoj. Kelímek hodil do koše vedle sebe a po vzoru Toma schoval svoje dlaně hluboko ve svých kapsách.
„Hej, támhle toho znám,“ změnil najednou Tom téma a Georg se podíval, kam směřuje kamarádův pohled.
„Toho s tou čepkou?“
„Jo,“ pomalu přikývnul a musel se potichu zasmát, když si prohlídl chlapcovu čepici. Na vršku měla uši a visely z ní dlouhé řízy, na jejichž koncích byly rukavice.
Tom si nebyl jistý, co za zvíře to přesně mělo být, ale předpokládal, že to byl medvěd nebo něco podobného.
„Líbí se ti? Och, nic neříkej, líbí,“ Georg se ušklíbnul, když pozoroval Tomův obličej.
Očima visel jenom na tom klukovi a nasál při tom svůj spodní ret, kde měl piercing.
Tom se lehce zamračil, než trhnul ramenem. „Není škaredý,“ připustil nakonec a dopil zbytek svého nápoje.
Georg se jenom usmál a kývnul, že rozumí. „Dáme poslední punč a půjdeme?“
Tentokrát přikývnul Tom.
*
„Bille! No tak, zpomal!“ Gustav mával rukama ve vzduchu, jak se snažil neupadnout a jeho nohy byly zvláštně zkrouceny. Kolena měl u sebe, takže připomínala písmeno X a pořád se nakláněl dopředu a hned potom dozadu, jak se snažil udržet rovnováhu na bruslích.
Bill se zasmál nad tím pohledem a shrbil se. Dlaně si opřel o kolena a nechal svoje brusle jet dál po rybníku.
„Uvolni se, Gustave. Nemůžeš být takhle křečovitý,“ znovu se zasmál a přijel ke svému kamarádovi. Natáhnul k němu ruku a hřejivě se usmál, když ji Gustav natáhnul taky.
Než se však stihly jejich prsty dotknout, Gustav zamáchal rukama a Bill ztlumil vypísknutí ve své šále, když viděl, jak jeho kamarád padá přímo na zadek.
„Och, kurva, asi jsem si narazil kostrč,“ vydechl a promnul si bolavé místo u zadku.
Bill si nejistě skousnul spodní ret a omluvně se na něj podíval. Znovu mu nabídnul svou ruku a pomohl mu vstát z ledu, když ji přijal.
„Tohle balím, nebaví mě to a stejně musím být za hodinu v centru. Raději budu půl hodiny někde v kavárně než tady. Jdeš taky?“ oprášil si kalhoty od hoblinek ledu, které se tvořily díky ostrým bruslím, a potom pohlédl na Billa.
Lehce zavrtěl hlavou. „Ještě chvíli tu zůstanu, víš, jak bruslení miluju.“
Gustav přimhouřil oči. Nechápal, jak někdo může mít rád bruslení. Nakonec však přikývnul. „Buď na sebe opatrný jo?“
Bill se nad tím musel usmát. Gustav byl na něj vždycky opatrný a ochranářský. „Neboj,“ vydechl a jemně nadzvednul svoje propíchnuté obočí, když viděl Gustava stále před sebou. Neodcházel, nehýbal se. Prostě jenom stál.
„Děje se něco?“ Zeptal se opatrně.
„Ehm. Pomohl bys mi na lavičku, abych si mohl obout normální boty? Na tomhle chodit neumím,“ nejistě kouknul na svoje nohy a Billův koutek se zvedl do úšklebku.
„Pojď,“ zasmál se a tentokrát se mu podařilo zachytit Gustavovu dlaň v té svojí, aby mu pomohl nalézt ztracenou rovnováhu.
*
„Jenom říkám, že bys to měl zkusit! Kdoví, třeba by se ti to nakonec zalíbilo a už bys nikdy nechtěl brusle sundat!“ Georg nadšeně rozhodil rukama, čímž málem vylil svůj punč.
Tom jenom zavrtěl hlavou, s pochybovačným výrazem na tváři a potáhl ze své cigarety.
„To vážně pochybuju, nejsem dobrý na tenhle druh sportů.“
Georg nevěřícně obrátil pohled na kamaráda stojícího vedle něj a párkrát zamrkal.
„Wow, co to slyším? Tom Kaulitz, největší sportovec na univerzitě, který se vždycky chlubil svým vypracovaným tělem, právě řekl, že v něčem není dobrý? A ještě navíc ve sportu?“ Obdivně zapískal a pokýval hlavou. „Myslel jsem si, že tohle byla nejnepravděpodobnější věta, kterou bys mohl říct,“ na chvíli si zamyslel a pak dodal: „Stejně jako, že jsi špatný v sexu,“ ušklíbnul se a pohlédl na rybník.
„To bych nemohl říct, protože by to byla lež,“ Tom mu úšklebek oplatil a jeho pohled následoval ten Georgův.
Okamžitě mu do zorného pole vpadnul kluk s celkem krátkými, černými vlasy a medvědí čepkou.
Občas ho vídával na zastávce, když jezdil do školy, občas s ním jel v autobuse, dokonce se jej jednou zeptal, jestli u sebe náhodou nemá cigaretu, ale nikdy se nebavili nějak víc. Nepozdravili se, dokonce na sebe ani lehce nekývli, nebo nemávli na znamení pozdravu. Vždy to zůstalo maximálně u letmého pohledu a nesmělého úsměvu. Nikdy se ani jeden z nich neohlédl, když kolem sebe prošli. I přesto, že jej Tom vůbec neznal, pociťoval zvláštní tlak v hrudním koši, kde se nacházelo jeho srdce vždycky, když jej viděl.
Byl hodně vysoký, možná o něco málo vyšší než on sám. Byl hubený, přesto na něm jeho oblečení nikdy neviselo. Bylo těsně obepnuté kolem těla a vždycky měl celý outfit promyšlený. A teď, ačkoliv zimu nesnášel, za ni děkoval. Chlapec ve své zvířecí čepici, kde mu skoro nešel vidět obličej, jak chlupatá byla, vypadal neuvěřitelně roztomile.
„Och co?“ Odtrhnul zrak od zamrzlého rybníka a zaměřil ho na Georga. O tom, že na něj celou dobu mluvil a on jej nevnímal, značil i ten fakt, že mu brnělo předloktí od toho, jak do něj Georg celou dobu dloubal prstem.
„Wow, jsi fakt úplně mimo!“ Zasmál se. „Proč za ním prostě nejdeš a neseznámíte se?“
Tom zavrtěl hlavou a přitáhnul si svůj kabát blíž k tělu. Byla vážně zima a to, že zpoza mraků vykukovalo slunce, nijak nepomáhalo.
„Já nevím,“ zamumlal popravdě a stáhnul rty do úzké štěrbiny, když přemýšlel. „Myslím, že to není ten typ kluka, co by si chtěl na jednu noc užít a pak vypadnout. Vypadá na typ kluka, který věří v romantickou lásku. A to já nejsem,“ dokončil a odhodil nedopalek ze své cigarety.
„Romantickou lásku?“ Georg pozdvihnul obočí a sednul si čelem k Tomovi. Oba seděli u piknikového stolu přímo vedle budky s horkými nápoji. Tom seděl čelem ke kluzišti a zády ke stolu, na kterém se podepíral lokty. Georg se uvelebil obkročmo na lavičce, bokem ke stolu a čelem ke svému kamarádovi.
„Jo, romantickou lásku,“ potvrdil Tom a otočil na něj hlavou. „Ten druh lásky ‚existuje pro mě jen ta jediná?‘,“ lehce protočil oči a zašklebil se.
„Takže co? Chceš říct, že nevěříš na lásku?“ Georg se zašklebil, když se napil punče a rozkousnul hřebíček.
„Ne, to ne. Věřím na lásku,“ rychle kývnul. „Miluju svého psa, miluju svoje rodiče, miluju svoje auto… Ale nevěřím na romantickou lásku ve stylu ‚a žili šťastně až do smrti‘,“ dokončil Tom. „To prostě… nejde. Je nemožné vydržet s někým celý svůj život,“ zavrtěl hlavou a gestikuloval rukama. Otočil hlavu zpátky k ledu zrovna ve chvíli, kdy se mu naskytl pohled na černovlasého chlapce, jak udělal menší piruetu.
Georg chvíli pozoroval jeho profil, když sklopil hlavu a zadíval se do země. „No… Moji prarodiče spolu letos budou 55 let,“ jemně trhnul ramenem. „Mají za sebou přes polovinu jejich celkového života. Myslím, že těch pár let spolu ještě doklepou,“ potichu se zasmál, když viděl cuknout Tomovy koutky. „Nikdo neříká, že to má být procházka růžovým sadem, Tome. Co vím, měli mezi sebou několik pořádných hádek, kdy spolu nemluvili klidně celé dny. Myslím, že jednou babička po dědovi hodila květináč. Ale stejně… I po tom všem; po všech hádkách a tolika letech společného života je na nich vidět, že se milují,“ znovu Georg pokýval hlavou a lehce se usmál. „Chci říct… Nemyslím si, že to je nemožné,“ vydechl a zadíval se Tomovi do očí, v očekávání, co mu na to odpoví, když na něj otočil hlavu.
Tom se potichu zasmál přes nos a koutek úst se mu zvedl v úšklebku.
„Myslím, že bys už neměl pít, pak z tebe vylízají takovýhle sračky,“ v jeho hlase byl slyšet lehký smích.
„Och naser si.“
Tom chtěl ještě něco odvětit, ale stihl jenom naprázdno otevřít pusu, když uslyšel výkřik a zvláštní, ostrý zvuk, který nedokázal identifikovat.
Otočil hlavu směrem, kde ten zvuk slyšel a zjistil, že ten výkřik patřil černovlasému klukovi, který se pokoušel vyskočit a otočit ve vzduchu. Když ale dopadnul zpátky, led se pod ním probořil a on skončil uvězněný v ledové vodě. Automaticky jeho tělo vystřelilo ze sedu na nohy a přihlížel tomu, co se dělo.
Všichni začali rychle bruslit pryč z ledové plochy, jako kdyby se to pod nimi mělo probořit také.
„Tak pomozte mu sakra někdo!“ Zaslechl odněkud a nakrčil obočí. Většina těch, co ještě před několika vteřinami v poklidu bruslili, byli už v bezpečí na zasněžené trávě.
Ohlédnul se na Georga, který seděl jako přikovaný na lavičce s otevřenou pusou a neschopen jakéhokoliv slova, natož činu.
„…Musel být nakřáplý, jinak by se neprobořil…“
„… Byl hubený, určitě lehký jako pírko…“
„… Musí být fakt kurevsky ledová,“ Tom zaslechl jenom útržky konverzací, když probíhal kolem všech těch lidí. Nejistě pohlédl na led a sledoval praskliny na něm. Pomalu vstoupil a doklouzal se až k místu, kde byla velká díra a led odtud praskal ještě více. Kleknul si vedle otvoru a zachytil dlaň, která vyčuhovala ven.
Málem stáhnul ruku zpátky, když se dotknul té druhé, která byla ledová a bílá.
Ale neudělal to. Pevně jej za ni chytil a potáhnul nahoru. Černovlasý kluk usyknul, když se břichem zapřel o hranu ledu, která jej bolestně tlačila. Kopal nohama a snažil se co nejrychleji uniknout ledové vodě. Mokré vlasy se mu lepily na obličej. Měl modré rty a bezmocně se třásl.
Tom okamžitě sundal svůj kabát a navlékl jej chlapcovi. „Pojď,“ zamumlal a pomohl mu vstát. Tom se snažil ignorovat pohledy všech a chtěl se prostě dostat co nejrychleji z ledové plochy. Letmo pohlédl na Georga, který přikývnul. Vstal a doběhl k nim.
„Chceš nějak pomoct?“ Okamžitě sundal svoji šálu a dal ji černovláskovi kolem krku.
„Ne, zvládnu to. Vezmu ho ke mně, ať se může osprchovat, nebo si napustit horkou vanu. Uvidíme se později?“
„Jasně,“ rychle kývnul. „Zatím ahoj,“
„Čau.“
*
Cesta ubíhala až překvapivě rychle. Tom zapnul vyhřívání sedadla spolujezdce a jel nejrychleji, jak to šlo, aby moc nepřekračoval rychlost.
Chlapec ani jednou, za celou cestu nepromluvil, vypadal, jako by nevnímal. Jediné, čím dával najevo svoji přítomnost, bylo tiché dýchání a chvilkové cvakání zubů.
Tom hádal, že je až v moc velkém šoku, aby mohl odpovídat na jeho otázky, které stejně nebyly nijak důležité a zajímavé.
Teď seděl na zemi u svého vánočního stromku, zády se opíral o pohovku, po pravém boku svého psa a po levém zbytek cukroví, které mu dala jeho matka. V televizi hrál Sám doma, ačkoliv spíš jako kulisa.
Hned jak přijeli, zavedl Tom chlapce do koupelny a řekl mu, aby se choval jako doma. Poté, co ze skřínky pod umyvadlem vytáhnul velkou osušku a přehodil mu ji přes stojan na ručníky, v tichosti opustil místnost a nechal jej o samotě.
Potichu si povzdechl a natáhl nohy před sebe. Vzal si jedno linecké cukroví a upřel zrak k obrazovce. Uvolněně se zasmál, když Kevin na svém dětském obličeji zkoušel vodu po holení.
Polekaně nadskočil, když se kousek od jeho hlavy ozval nějaký hluk a on musel hlavu pootočit a trochu zaklonit, aby viděl zdroj toho hluku.
„Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat“ vydechl chlapec rychle a Tomovi došla slova.
Stál tady, uprostřed dveří, úplně nahý, jenom s ručníkem, kolem pasu, který si nervózně tiskl k tělu. Mokré vlasy, byly vodou slepeny do jednotlivých cancourků a kapala mu z nich voda na ramena, kde stékaly na hrudník a níž.
Tom si byl jistý, že musel až moc dobře slyšet, když polknul, než se odvážil konečně promluvit. „Dobrý,“ na víc se nezmohl.
Chlapec nejistě přešlápnul a kousek uskočil, když se mu o nohy něco otřelo.
„Milky!“ Křiknul Tom a spěšně se postavil na nohy. Přešel ke svému psovi, kterého okamžitě chytil za obojek a kousek odtáhnul z chlapcova dosahu.
„To je v pohodě, nevadí mi to,“ vydechl a kleknul si. Nejistě natáhl k psovi ruku a nechal si ji očichat. „Milky? Není to spíš holčičí jméno?“ Lehce nakrčil obočí, když si všimnul jisté věci, která naznačovala, že se právě neseznamuje s fenou, ale se psem.
Tom si přikleknul a povolil sevření obojku. Jemně přikývnul. „Jo a navíc kočičí,“ pousmál se, když k němu dolehl chlapcův tichý smích.
„Co je to za rasu?“ Chlapec zvedl pohled k tomu Tomovu, který se v něm několik vteřin jenom utápěl.
Po chvíli si rychle odkašlal, než pustil obojek úplně. „Německý krátkosrstý ohař,“ pomalu kývnul a pohladil svého psa po hlavě.
„Jak je starý?“
Tomovo obočí se na chvíli spojilo, jak zapřemýšlel. „Asi 7, nebo 8? Jo… Nějak tak,“ naklonil se dopředu a zezadu zachytil jeho packy ve vzduchu, zrovna když si je chtěl opřít o chlapcovy holé nohy. „Oops,“ zasmál se a odtáhnul obličej z dosahu Milkyho vlhkých polibků.
„No,“ tlapky svého psa položil zase jemně na zem a pak se narovnal. „Psa jsem ti už představil, tak by možná bylo dobrý, abych se představil i já,“ nervózně si promnul hřbet ruky. „Jsem…“
„Tom, já vím,“ vydechl potichu druhý chlapec a Tom se zaujetím naklonil hlavu na stranu.
„Jo, Tom,“ přikývnul a nasál svůj piercing.
„Já jsem Bill,“ natáhnul k němu ruku a lehce se usmál, když mu byla stisknuta.
„Odkud znáš moje jméno?“ Ruku stáhnul zase zpátky a položil ji Milkymu na záda, když se dožadoval pozornosti.
Bill si skousnul spodní ret a sklopil pohled. „Mohli bychom tohle probrat, až nebudu jenom v ručníku?“ Nejistě se pousmál, když zase vzhlédnul.
„Och, promiň! Vůbec mi to nedošlo,“ postavil se a vyšel ze dveří. „Myslím, že bych tu měl mít nějaké tepláky a tričko. Půjčím ti je, než uschne tvoje oblečení,“ otevřel dveře do svého pokoje a kleknul si k šatníku.
Bill jej v tichosti pomalu následoval a přitom si prohlížel Tomův byt. Bylo to tu malé, ale pro jednoho to úplně stačilo. Hned jak vešli do Tomova pokoje, si Bill všimnul velké postele. Vypadalo to tady celkem prázdně. Jenom skříň a postel, vedle které byl malý stolek s lampičkou.
„Bydlíš sám?“
Tom vzal nějaké šedé tepláky a k tomu bílé tričko s dlouhým rukávem, které tak trochu prosvítalo. Na chvíli se zamyslel, než vytáhnul ještě i tmavě modrou mikinu a s tím v ruce se na Billa otočil polovinou těla. „Jo,“ zamumlal, než se postavil a s malým úsměvem na rtech podal oblečení chlapcovi před sebou. „Můžeš se převlíknout klidně tady,“ trhnul jedním ramenem. „Zajdu mezitím s Milkym ven.“
Bill si vděčně vzal jeho oblečení do své náruče a jednou rukou si pořád přidržoval ručník na bocích. „Děkuju moc, Tome.“
Tomovi naskočila husí kůže na šíji, když Bill vyslovil jeho jméno. Nešlo o to, že ho vyslovil. Šlo o to, jak ho vyslovil. Jenom kývnul, než odešel a nechal Billovi soukromí.
*
„Je to můj nejoblíbenější film,“ usmál se do svého hrnku s horkou čokoládou.
„Jo, děti moc rád nemám, ale Kevin je prostě…“ udělal neurčitý posunek rukou.
„…Kevin,“ dokončil Bill tiše a usmál se.
Teď, když byl Milky vyvenčený a Bill byl v suchém a teplém oblečení, seděli na zemi u stromku oba. Tomův čtyřnohý přítel samozřejmě nemohl chybět, takže byl natisknutý v mezeře mezi jejich nohama, s hlavou položenou na Tomově holeni.
Tom s úsměvem přikývnul a podrbal Milkyho za uchem. „Je ti už tepleji?“
Bill vydechl a pokýval hlavou. „Jo, moc děkuju, žes… No však víš,“ podíval se Tomovi do očí.
„Zachránil tě?“ Zasmál se Tom a zavrtěl hlavou. „Není zač, byla to samozřejmost,“ mávnul nad tím rukou a poposednul si.
„No, soudě podle toho, jak se všichni hrnuli do toho, aby mi pomohli, to až taková samozřejmost nebyla,“ zamumlal hořce a nakrčil při tom nos.
„Pro mě to samozřejmost byla.“
„Tome, prostě… Nech si poděkovat a dál to nerozebírej, ano?“
Tomovo obočí se potkalo, jak moc přemýšlel nad tím, co na to odpovědět. „Okey,“ kývnul nakonec nejistě a zabodl svůj pohled do televize, kde byl film skoro u konce.
Tomovo obočí se potkalo, jak moc přemýšlel nad tím, co na to odpovědět. „Okey,“ kývnul nakonec nejistě a zabodl svůj pohled do televize, kde byl film skoro u konce.
„Omlouvám se, nechtěl jsem být nepříjemný,“ Bill rezignovaně svěsil ramena a otřel si ruce do kalhot. „Jenom… Nechci už na to vzpomínat. Nejspíš to nebude nejhezčí vánoční vzpomínka,“ lehce se usmál.
Tom s úsměvem zavrtěl hlavou. „Hej, kdy ses naučil tak dobře bruslit? Chci říct, dělal jsi i piruety a tak…“ Raději se rozhodl k předešlému tématu už nevyjadřovat.
Bill se viditelně uvolnil a nechal si od Milkyho olíznout ruku. „Moje mamka byla krasobruslařka,“ poklepal na zem vedle sebe, aby si tam Milky lehl, a když tak udělal, začal jej hladit. „Už jako malého mě učila bruslit. Myslím, že to je moje první vzpomínka. Vždycky jsem s ní chodil na rybník pár dní po Vánocích. Potom jsme si dali horkou čokoládu a šli domů,“ usmál se nad tou vzpomínkou.
Bill se viditelně uvolnil a nechal si od Milkyho olíznout ruku. „Moje mamka byla krasobruslařka,“ poklepal na zem vedle sebe, aby si tam Milky lehl, a když tak udělal, začal jej hladit. „Už jako malého mě učila bruslit. Myslím, že to je moje první vzpomínka. Vždycky jsem s ní chodil na rybník pár dní po Vánocích. Potom jsme si dali horkou čokoládu a šli domů,“ usmál se nad tou vzpomínkou.
Tom pokýval hlavou na znamení, že rozumí a složil si nohy pod sebe. „Proč už nechodíte?“ Pozvednul obočí. Zdál se mu tenhle zvyk pěkný.
Bill vydechl a sklopil pohled. „Před rokem a půl umřela na leukémii,“ zamumlal a prsty zabořil do Milkyho srsti.
„Och, to je mi líto. Omlouvám se,“ Tom si skousnul spodní ret.
„Ne, je to v pohodě. Nevěděls to,“ zavrtěl hlavou a zvedl k němu pohled. „Nemysli na to, jo?“ Mile se usmál.
„Okey,“ vydechl Tom, když na něj otočil svůj obličej. Prohlížel si jeho tvář. Krátké vlasy měl do podivné vlny, na očích neměl žádný makeup. Ukazoval tak svou skutečnou délku řas a Tomovi se zatajil dech pokaždé, když jimi nevědomky zatřepal. Sjel na nos, který byl kulatý a malý. Všimnul si, že ho občas krčí. A jeho rty… Skousnul si zevnitř tvář, když pozoroval, jak Billův úsměv povadl. Neusmíval se, ale ani se nemračil. Ne, měl v obličeji naprosto neutrální výraz. „Máš nejhezčí úsměv, jaký jsem kdy viděl,“ zamumlal a odtrhnul pohled od rtů. Pohlédl Billovi do očí.
Bill šokovaně pootevřel pusu, když mu ta slova dolehla k uším a když mu konečně došlo, co říkal. „Cože?“ Roztřeseně vydechl a Tom v duchu zakňučel, když znovu zatřepal řasama.
„Slyšels,“ zamumlal a nejistě zvednul svisle svou ruku dlaní k Billovi.
Bill těkal pohledem z jednoho Tomova oka do druhého. Lehce nakrčil obočí, jak se snažil pochopit význam jeho slov a jeho činů. „Tvoje vlasy…“ zamumlal a nevědomky přiblížil svůj obličej k tomu Tomovu.
„Co je s nimi?“
„Jsou lepší. A máš vousy,“ Bill sjel pohledem k jeho čelisti a bradě.
Bill potkával Toma už dříve. Když jej viděl prvně, měl Tom copánky a jeho obličej byl hladký, bez jediného vousu. Potom jej nějaký čas nevídal, a když se potkali znovu, měl Tom černé dredy. Nejspíše by jej Bill ani nepoznal, kdyby k němu nepřišel a nezeptal se jej na cigaretu. Poznal jej podle očí. A teď, postupem času měl Tom najednou kratší vlasy, než kdy na něm viděl a měl je dané do ležérního culíku.
„Jo, nechtělo se mi každý den holit. Tak jsem to prostě tak nechal a zjistil, že to nevypadá zas tak špatně,“ pokrčil rameny a zamrkal, když Billův dech dopadl na Tomovy rty.
„Vypadá to dobře,“ kývnul Bill a pootevřel svoje rty. Byl připraven k polibku.
„Bille?“
„Jo?“
„Tvoje čepice… Utopila se.“ Tom v hlavě zařval. Jo, to je určitě ta nejromantičtější věc, kterou Bill před polibkem slyšel.
„Cože?“ Nechápavě nakrčil čelo, ale neodtáhl se.
„Tvoje čepice, co jsi ji dneska měl… Ta medvědí. Utopila se. Nestihl jsem ji vylovit,“ Tom si v hlavě dal facku. Měl co dělat, aby vytáhl Billa.
„…Vlčí,“ Billův hlas zněl měkce.
„Cože?“ Pro změnu nakrčil obočí Tom.
„Ne medvědí, ale vlčí,“ potichu se zasmál a Tom roztřeseně vydechl nad tím pohledem i zvukem.
Billovi zase pomalu vymizel úsměv z obličeje, když zvednul svou ruku po Tomově vzoru a nejistě se dlaní přitisknul k té jeho.
Tom na vteřinu sklopil zrak k jejich dlaním a pohnul prsty, aby je mohl pomalu proplést s těmi Billovými. Když zase vzhlédl, viděl, že Bill chtěl ještě něco říct, ale Tomovy rty na těch jeho mu v tom zabránily. Okamžitě zavřel oči a roztřeseně vydechl nosem. Nechal svoje rty přitisknuty na těch Tomových několik chvil, než se se sklopeným pohledem lehce odtáhnul. Prsty měli stále propleteny a Tom teď zlehka palcem hladil Billa po prstech.
„Co se děje?“ volnou rukou mu chytl bradu a pozvednul mu za ní obličej do svojí úrovně. „Udělal jsem něco špatně? Nelíbím se ti?“ Snažil se vyhledat jeho pohled.
Bill si nejistě skousnul spodní ret, než Tomovi pohlédl do očí a lehce zavrtěl hlavou. „O tom to není,“ vydechl a vytáhnul svoji dlaň z té Tomovy. „Nemáš ani představu o tom, jak moc se mi líbíš,“ zamumlal a zlehka položil svoje ruce na Tomova ramena.
„Tak o co jde?“ Nechápavě nakrčil obočí.
Bill si povzdechnul a poposednul si. „Tolikrát jsem si představoval, jak mě přesně takhle držíš a líbáš, že se teď bojím uvěřit, že to je skutečné,“ roztáhnul prsty od sebe, čímž zakryl celá Tomova ramena. „Bojím se, že to je další moje představa,“ znovu plaše pohlédnul do Tomova obličeje a jeho očí, kde nenašel víc než čistou něhu.
„No, třeba tě tohle přesvědčí a přinutí uvěřit,“ zamumlal, než se znovu natisknul na jeho rty.
Bill potichu zakňučel a pootevřel svoje rty, když na nich cítil Tomův sametový jazyk žádající o vstup.
Billovy prsty zajely do Tomových vlasů, když se jejich jazyky setkaly a Tomovy prsty si našly cestu pod tričko, které měl Bill na sobě a zanechával na Billově těle husí kůži. „Je ti zima?“ Zamumlal do polibku a dlaněmi dojel od zad až k hrudníku.
„Ne,“ Zamumlal Bill zpátky a stáhnul Tomovu gumičku z vlasů.
Bill cítil, jak tvrdne a oběma začínalo být jasné, že dnes v noci to nezůstane jen u polibků. Zvednul ruce nad hlavu, když mu Tom zatahal za lem trička a nechal si jej přetáhnout přes hlavu. Trochu se zachvěl, když jeho horké tělo ovanul chladný vzduch a potichu zasténal, když se Tomovy rty přisály na jeho bílý krk. Trochu zaklonil hlavu, aby měl Tom lepší přístup dál masírovat pokožku jeho hlavy.
Nechal si na krku udělat pár značek, a když se od něj Tom po chvíli odtáhnul a zadíval se mu do očí, přinutilo ho to pomyslet si, že nikdy neviděl nikoho tak krásného. Tmavé vlasy mu spadaly kolem obličeje, oči tmavé touhou, pootevřené rty, které byly lehce nateklé od všech těch polibků.
Bill už na nic nechtěl čekat. Přetáhnul Tomovi tričko přes hlavu, a znovu na moment oněměl, když spatřil jeho tělo. Nebyl vypracovaný, jako nějaký kulturista, ale i tak měl víc svalů než Bill.
„Och bože,“ uznale pokýval hlavou a prsty lehce přejel po jeho pažích až k hrudi a prsním svalům.
„Pomiluješ mě, Tomi?“ nesměle si skousnul spodní ret a lehce se usmál.
Tomovi to vyrazilo dech. Nedokázal odpovědět. Nedokázal na to nic říct, pouze potichu kývnul, než se jejich rty znovu potkaly a jejich holé hrudníky neskončily natisknuty na sobě.
Bill se nechal pomalu položit na koberec a prohnul se v zádech, když ucítil Tomovy rty kolem svojí bradavky. „Och bože můj,“ zamumlal a otočil hlavu doleva. Pootevřel oči a usmál se, když vedle svojí hlavy zahlédnul dolní větvičky vánočního stromku. Zasténal, když ucítil Tomovu ruku ve svých boxerkách a teplé prsty se mu obtočily kolem tvrdého penisu. „Dělej si se mnou, co chceš,“ zašeptal předtím, než znovu zasténal, když jej Tom stisknul a zapohyboval dlaní.
Tom se pousmál, když viděl a cítil, co s Billovým tělem jeho doteky prováděly. Stáhnul Billovi tepláky i s boxerkami a olíznul si spodní ret, když si všimnul, že se jeho špička penisu zaleskla ve vánočním osvětlení. Sklonil se a políbil jej na podbřišek předtím, než rty pootevřel a došel s nimi až k penisu, kde vzal jeho vrcholek mezi svoje rty. Povystrčil jazyk a olíznul jeho vlhkost, která se mu tvořila na špičce. Zvednul pohled nahoru a potěšeně se usmál nad tím, co viděl.
Černé vlasy se Billovi lepily k obličeji, byl zarudlý ve tváři a oči tisknul k sobě. Pohled zase sklopil a vzal jej do úst celého. Dlaněmi mapoval celé jeho tělo od stehen přes břicho až k hrudníku. Bral jej nejhlouběji, jak to šlo, aby se nezadávil, a jednou rukou zabloudil k jeho varlatům, kde si s nimi začal hrát.
Bill se prohnul v zádech, čímž Tomovi s mlaskavým zvukem vyjel z pusy a omluvně se na něj usmál. „Promiň,“ vydechl a znovu zvrátil hlavu dozadu, když byl opětovně v Tomově puse.
Bill se prohnul v zádech, čímž Tomovi s mlaskavým zvukem vyjel z pusy a omluvně se na něj usmál. „Promiň,“ vydechl a znovu zvrátil hlavu dozadu, když byl opětovně v Tomově puse.
Tomův jazyk klouzal po spodní straně Billova penisu, a když si Bill myslel, že nic lepšího už přijít nemůže, stáhnul Tom prudce rty kolem jeho penisu a začal sát. Volnou rukou vyjel po Billově hrudi až k jeho rtům, kde dvěma prsty vklouznul mezi jeho rty a Bill je okamžitě pootevřel a začal prsty sát.
Tomovi zacukalo v rozkroku, když zvedl pohled k Billovi lízajícímu a sajícímu jeho prsty.
Když byly prsty dost navlhčené, sjel jimi k Billovu otvoru. Vyhledal jeho pohled, se rty stále kolem Billova penisu, a ten jenom lehce přikývnul. Ještě víc roztáhnul nohy a snažil se uvolnit a nechat se připravit na Tomův penis. Tom s tichým mlasknutím pustil Billův penis ze svých úst a jedním prstem pronikl do jeho těla. Bill zasténal a snažil se nestáhnout svaly kolem Tomova prstu. Byla to už nějaká doba, co byl s mužem, a i když si občas po večerech sám se sebou hrál, nebylo to jako opravdový sex.
„Jen se uvolni,“ zamumlal Tom a sklonil k Billovi obličej, aby mu mohl vtisknout polibek na bradu. „Nebudu pokračovat, dokud sám neřekneš,“ nosem se otřel o ten Billův a pousmál se, když cítil, jak se svaly kolem jeho prstu povolují.
„Fajn, pokračuj,“ vydechl Bill a Tom zapohyboval prstem dovnitř a ven.
Bill zasténal, když Tom prst ohnul a otřel se o jeho prostatu. „Bože, myslím, že dlouho nevydržím,“ zamumlal Bill a znovu nechal svoji hlavu klesnout nalevo, aby se mohl zahledět do vánočních světýlek a baněk na stromku.
„Pokračuj,“ roztřeseně zamumlal a stisknul víčka k sobě, když v sobě ucítil další prst. Pootevřel rty a zasténal. „Och bože, ano,“ vydechl a sám se na Tomovy prsty narazil.
„Je to dobrý?“ Usmál se Tom a pokračoval v prstění Billa.
„Nejlepší pocit, jaký jsem kdy… Och bože můj, ano,“ prohnul se v zádech a prudce se narazil na Tomovu prsty, které se otřely o jeho bod. „Myslím, že můžeš do mě, Tome,“ otočil hlavu zase k němu a kývnul na důkaz svých slov.
„Fajn, vydechl Tom a vyjel svými prsty z Billova těla a políbil jej, než se postavil. „Dojdu pro gel, ano?“ Rozepnul si kalhoty a vystoupil z nich, když mu spadly ke kotníkům.
„Pospěš si,“ vydechl Bill a pohodlněji si lehnul.
Tom došel nejrychleji, jak to šlo, s jeho erekcí do pokoje, kde popadl lahvičku lubrikantu a stáhnul i svoje boxerky, když se vrátil zpátky k Billovi. Kleknul si mezi jeho kolena a Billovi se zaleskly oči touhou.
„Neprotahuj to už, Tomi,“ vydechl a popadl tubičku s gelem z Tomových rukou.
Otevřel ji a do dlaní si vymáčknul dostatečné množství a chvíli ho v dlaních zahříval, než se natáhnul k Tomovu klínu a nechytl Tomův hladký pulzující penis.
Tom usyknul nad tím, jak Bill držel jeho penis. Několikrát přejel od jeho kořene až k jeho špičce, než jej Tomovy ruce zastavily. „Ještě chvíli a udělám se.“
Bill nepatrně kývnul a znovu se položil na záda. Roztáhnul od sebe nohy a pozvednul zadek trochu do vzduchu, aby měl Tom lepší přístup.
Tom přitisknul svou špičku k Billovu vstupu a pomalu do něj zajel. „V pohodě?“
Bill spěšně pokýval hlavou. Cítil tlak kolem svého vstupu a byl si jistý, že zítra bude nejspíš pěkně rozbolavělý, ale stejně se nechtěl vzdát toho úžasného pocitu, který mu dopřával Tomův penis. „Jo, pokračuj,“ pomalu se přirazil k Tomovi, dokud v něm nebyl až po kořen.
Tom zavzdychal a dlaněmi se opřel vedle Billovy hlavy. Pomalu se v něm začal hýbat v pomalém tempu. Málem omdlíval, když cítil tu úzkost a teplo, které vydávalo Billovo tělo.
Sklonil hlavu a spojil jejich rty v něžném polibku. Byl si jistý, že kdyby byli ve filmu, tak by právě teď hrála nějaká romantická písnička.
Pousmál se nad tou myšlenkou a přirazil trochu tvrději do Billova těla, aby ji z hlavy vyhnal.
Bill zasténal do jeho úst a omotal ruce kolem Tomova krku. „Ojeď mě, Tome,“ vydechl do jeho ucha a Tom se málem udělal na místě, když mu byl skousnut ušní lalůček.
Tom neměl v plánu odporovat; popadl Billův zadek a vyzvednul si jej trochu do vzduchu, když do něj přirážel už v rychlejším a tvrdším tempu.
Bill vrněl a kňoural, když Tomův penis narážel do jeho prostaty. Kroutil se na podlaze a koberec jej nepříjemně škrábal do zad.
Byl si jistý, že tam bude mít spáleniny, ale teď se tím nemínil zabývat.
„Bille, už brzo…“ vydechl Tom a pohlédl dolů na Billa zrovna ve chvíli, kdy viděl, jak zachytil svůj penis a začal se uspokojovat.
Tom zasténal a posledních pár přírazů ho přivedlo k vrcholu. Několikrát ještě zajel do Billova těla, aby prodloužil svůj orgasmus, otevřel oči, až když viděl Billa udělat se do svojí ruky a na svůj hrudník.
Ztěžka vydechl a svalil se na Billovo křehké tělo. „Bože,“ zamumlal do Billova krku, kde otíral svoje rty, když mluvil a poslepu nahmatal krabičku s papírovými kapesníčky. Několik jich vytáhnul a podal je Billovi, který si do nich utřel ruku a jejich břicha.
„Myslím, že to byl nejlepší dárek k Vánocům, za posledních třiadvacet let mého života,“ zasmál se Tom a odvalil se z Billova těla těsně vedle něj.
„Och, budu se muset znovu osprchovat,“ zamumlal Bill a zavrtěl se na podlaze, když cítil, jak Tomovo sperma protéká mezi jeho půlkama.
Tom se jenom usmál a přehodil svoji paži kolem Billova pasu. „Pořád jsi mi neřekl, odkud jsi znal moje jméno,“ zamumlal. Šel na něj spánek, a i když věděl, že usnout tady na podlaze není dobrý nápad, nechtěl ničit tuhle chvíli, která by se dala definovat jako dokonalá.
„Chodíš s mým nejlepším kamarádem Gustavem do školy a na hodiny francouzštiny,“ pokrčil lehce rameny a položil svoji dlaň na tu Tomovu.
„Gustavem?“ nakrčil obočí, když se snažil přiřadit obličej k tomu jménu.
„Jo, Schäferem,“ kývnul Bill a pootočil hlavu k Tomovu obličeji.
„Och, malý blonďák, s brýlemi?“ Zavřel oči.
„Jo,“ usmál se a vtisknul polibek na Tomův nos. „Myslím, že není dobrý nápad tady usnout, Tome,“ zvednul svou horní polovinu těla do vzduchu a podepřel se na loktech, čímž ze sebe setřásl Tomovu ruku.
„To asi ne,“ pokýval Tom hlavou a znovu rozlepil oči. „Společná sprcha?“ usmál se a šibalsky zahýbal svým pravým obočím.
„Jsem ti v patách.“
„Velká, úžasná láska začíná často sexem.“- Tom Kaulitz, 2014
autor: El
betaread: J. :o)
Myslím, že název povídky mluvil za vše.. po přečtení se culím jako idiot a nemůžu přestat. A jo, asi by mi nevadilo se málem utopit, kdyby mě přišel zachránit Tom.. 😀 Krásná povídka, díky za ni 🙂
Je to veľmi pekné. Milujem zimu a korčuľovanie na zamrznutom rybníku. Bill ma ale prekvapil aký bol akčný u Toma. Rada by som vedela ako pokračujú ďalej. A či pokračujú. Škoda, že je to jednodielka.
Celá první polovina povídky byla naprosto úžasná! Ta druhá polovina už mi přišla až moc hrr, myslím, že bych se bez toho sexu obešla… 😀
Ale každopádně to byla moc pěkná povídka, tak snad se někdy dočkáme další 🙂
Krásně napsaná povídka moc děkují.
Tomuv citat na konci me odrovnal. Asi to nebyl ucel, ale rozesmalo me to. Cely on… nadrzenec xD bylo roztomile, jak Bill bruslil s vlci cepkou na lede a delal psi kusy, ovsem ten prolomeny led… tak nejak jsem cekala, ze Bill donuti Toma jit bruslit, ale takove drama. Jesteze Tom neni lhostejny jako ostatni lide a pomohl mu. Heh, o nasledujicich vecech se asi neni treba moc vyjadrovat. Hezke to bylo 🙂 ale docela me prekvapilo, ze Bill zjevne o Toma uz nejakou dobu stal a presto ho nijak neoslovil nebo nebalil, clovek by rekl, ze stydlin, ale stydlin by se nezeptal na rovinu "pomilujes me"… takze jsem z toho trochu jelen, ale na celkovem dojmu z povidky to neubralo. Hodne se mi libila, takova romanticky uchylna 😀 to ja raaad :))) dekuji za prijemnou chvilku 😉
wow tohle bylo super 🙂 taková oddechovka, přesně to sem potřebovala! 🙂 moc příjemně se to četlo, děkuju ti za to 🙂
[3]: Původně jsem přemýšlela, jestli tam ten sex dát, nebo ne, ale první nápad a impuls na napsání téhle povídky, mě vedl právě Tomův citát. A ten Billův citát mi jenom celou povídku doplnil. 🙂
a ostatním moc děkuju za názor, jsem opravdu za všechny vděčná a určitě si z nich něco vezmu. 🙂
Krásna poviedka. 🙂 celú dobu som sa musela pri nej usmievať. Teda až na začiatok, kde sa pod Billom preboril ľad – keď to tak vezmem, tak je smutné, ako ľudia zareagovali a nikto mu nechcel ísť pomôcť – až nakoniec Tom. Ale aspoň ho zachránil ten pravý 😀
Ďalej to už bola len paráda a ten Tomov citát na konci – tak ten ma dorazil 😀 To by nebol on, aby také niečo nepovedal 😀
Ďakujem za poviedku a snáď sa niekedy dočkáme ďalších 🙂
Naprosto krásná vánoční povídka s úžasnou atmosférou.. Bill v té vlčí čepici byl naprosto rozkošný a moc se mi líbilo, jak se k němu Tom choval a jak se potom celá situace vyvinula.. 🙂 Moc moc pěkné, budu doufat, že se tu ještě nějaká tvoje povídka objeví.. 🙂
Tahle nádherná jednodílka mi udělala obrovskou radost! ♥
Jelikož neumím psát, tak vždycky jen marně doufám, že se tu nějaká romatická vánoční jednodílka objeví a tahle mi padla do noty od začátku až do konce a já si ji plně užívala! 🙂
Miluju Vánoce a miluju bruslení na ledě! Takže hnedka od začátku jsem byla do povídky úplně začtená a když mě někdo okolo vyrušoval, nebyla jsem zrovna dvakrát příjemná, protože nemám ráda, když musím přerušovat čtení něčeho takhle krásného! Citáty kluků na začítku i na konci tomu dodaly nádhernou atmosféru, ještě k tomu když jsou vlastně pravdivé a psané či řečené od našich opravdových kluků.
Námět povídky byl prostě úžasný! A i když Gusťa s Geem hráli v téhle povídce jen malou roli, oblíbila jsem si je. Byli oba dva takoví milí a sympatičtí a přesně se do povídky hodili. Trošku mě mrzí, že nebyla tahle povídka na více dílů, protože si rozhodně umím představit, že bych se s něčím takovým setkávala na tomhle blogu častěji, ale rozhodně jsem ráda alespoň za tuhle dlouhou povídku!
Nějak nevím, jak vyjádřit veškeré své pocity, protože jich jsem díky tomuhle opravdu plná, ale rozhodně mám v sobě jen ty krásné pocity. K téhle povídce se rozhodně ještě nejednou vrátím a myslím, že pokud budu mít dneska večer a i zítra večer čas, bude tahle povídka bude to první, co si přečtu, protože se mi perfektně hodí k téhle vánoční atmosféře. Byla krásně něžná, milá a i když Tom v téhle povídce nevěří na pravou lásku, tak já jsem tu lásku plně cítila! 🙂
Dokonce se přiznám, že moc nejsem na takový ´hned-sex´, kdy se kluci zrovna potkali a hnedka na to skočili, ale k tomuhle se mi to parádně hodilo a strašně moc se mi to líbilo! Povídku jsem prostě přečetla na jeden dech, a nemohla jsem od ní odtrhnou oči. Opravdu se mi strašně moc líbila a já Ti děkuji za parádní čas strávení při téhle povídce! ♥ Rozhodně budu doufat, že se tu někdy brzy od Tebe ještě něco objeví, protože mi i moc padl do noty Tvůj styl psaní!
Děkuji! ♥
Jakto ze jsem od tebe jeste nic necetla? :'( Pises neskutecne nadherne. Stacil mi odstavecek a byla jsem vcucnuta do deje :3 😀 Myslim a troufam si to napsat nahlas…, ze tvoje jednodilka me vtahla do deje uplne nejvic ze vsech jednodilek a povidek, ktere jsem cetla a netusim, cim to je, nejspis tim, jak uzasne pises! :3 ♥ Vanoce miluju, nejkrasnejsi svatek na svete :3 Takze tahle jednodilka, no zkratka bozi :3 Doufala jsem, ze tu neco Vanocniho najdu a ejhle! :3 12 stranek ve Wordu, to zni jako hodne dlouhe vypraveni, ale nakonec mi to uteklo az moc rychle 🙁 😀 Uz ani ne v polovine jsem si rekla, tohle chci jako vicedilku :3 Vubec jsem necekala, ze se to ubere takovym smerem. Rikala jsem si, jak se Bill s Tomem dostanou do konverzace nebo pozdeji k milostne afere 😀 A ono to zacalo zachranenim zivota! :O Obdivuju Toma, riskoval svuj vlastni zivot! Ja uz jsem se bohuzel dostala do chvile, kdy byla potreba zachranovat, nastesti kolem me bylo spoustu lidi, co pomohlo, ja jen sokovane stala a civela 🙁 jsem babivka, proto Toma hrozne obdivuju! To je namet na trhak 😀 Jejich laska zacala tim, ze Tom vytahl Billa ze sparu smrtonosne ledove vody! Uzasne ♥ teda… ja jsem se lekla! A chudak Bill, takovy sok, musel si prozit peklo, ale uzasne… no vse okolo… ach jo 😀 Zase muj anti-vyjadrovaci talent 😀
A pak bylo sladke, jak se Tom o Billa postaral, zabalil ho do tepla a vzal ho k sobe, urco si prve nepredstavoval sex! :O Uzasne :3 A Milky :3 Byl to Milky, ze jo? 😀 Predstavuju si jedine 😀 Cokoladu 🙁 Po Vanocich ze me bude kulicka 😀 :/ Krasa :3 Sam doma a voda po holeni :DDD a stromecek :3
Krasa.
Utopila se ti capka? 😀 Tome… :DDD ale vlastne… tady vse ma svoje kouzlo, ja se tomu ani nedokazala prve smat 😀 az ted 😀 Ale v pribehu je to tak kouzelne, kazda veta tam tak kouzelne pasuje.. no zase nevim, jak to vyjadrit! :'( Proste libila se mi zde kazdicka veta, niceho nebylo malo ani moc, Dokonalost! :3
"Pomilujes me, Tomi" Tak sladke :3 Bozinku :3 :3 Zmohla sem se jen na: "Oh yeah" 😀 Chlapce, to si pis, ze jo! 😀
Ocividne o sebe uz dlouho kloucci vzajemne stali :3 😀 Bill znal Tomovo jmeno, vedel chronologicky jake vlasove upravy si Tom provadel 😀 a tak vubec… uzasne :3 jop, pisu tohle slovo uz trapne po 4? To pac jine slovo pouzit snad ani nejde! :O Dokonale, perfektni, kouzelne! ♥ Sex pod stromeckem :3 ♥ nebo vedle nej…. ♥ Dokonaly Vanocni darek :3 A takhle to zacalo…
Hrozne se mi libila prvni a posledni veta, jak jsem rekla, nic tu proste neni navic! :3 Ja uz nemam slov a zaroven bych toho chtela jeste napsat tuny a tuny! :O 😀 Zajimav :O
Vazne bych si tohle dokazala predstavit jako
vicedilku :3 Ale takhle to ma sve kouzlo :3 Georguv pribeh o prarodicich, 55 letem manzelstvi a hazenim kvetinacu se mi desne libil :3 😀 Jop, Tome! Uz vidim, jak stary Tom a stary Bill vypravi… komukoliv, jak se poznali a tak ruzne :3 Jak jsou 55 let spolu.. 😀 :3 Ach jo, jsem tak sentimentalni :DDD Ale tohle je jedina laska v kterou verim :3 Tomova a Billova.
"Miluju svyho psa, rodice … svoje auto" :DDDDD No Tome! 😀 Svalnatej sportovec :3 oh, … Nuze, zase kandiduju po Mischulce na nejdelsi komentar 😀
El, budu strasne rada az od tebe na blogu zase neco uvidim a skocim po tom jako hladovy pes! 😀 ♥
Moc dekuju za krasnou, Vanocni jednodilku, zvedla mi naladu 😀 A ted hura na skolni povinnosti -_- NEIIN!