„Tomi, zpomal přece…“ zadýchaný chlapec šel rovnou za svým bratrem.
„Už tam budou, pojď, Bille…“ usmál se na něj povzbudivě a dál šel.
„Mám pro tebe dárek…“
„Dárek? “ Pozvednul Bill obočí. Nikdy si nedávali dárky. Ani na Vánoce nebo narozeniny. Vždycky to brali, jako že mají jeden druhého.
„My si ale dárky nedáváme “ Zaprotestoval Bill. Překvapilo ho to. On přeci Tomovi nic dát nemůže. Nevěděl že má něco shánět…
Zavři oči a nastav dlaň, vložím ti do ní obsidián. Magická slova naplní chrám, a slzy skanou na pentagram.
Tom zavrtěl hlavou a usmál se. „To je v pohodě Bille…“ přesně věděl, na co myslí. „Zavři oči a nastav dlaň.“ Zamumlal mu těsně u ucha, když došli na střechu jednoho z mnoha domů.
Bill udělal, jak mu Tom poručil a čekal, co se bude dít dál. Ten mu do dlaně položil malý, černý kamínek na stříbrném řetízku.
„Už můžeš otevřít oči…“ zamumlal.
Bill zatřepal řasy a podíval se do dlaně. Překvapeně vydechnul a prsty pohladil hromádku, již tvořilo stříbro a na jejím vrcholu byl Obsidián.
Luna se blíží, až se tají dech, tajemství odhalí… Její stříbro ti ulpí na křídlech. Zvony zní do dáli.
„Je nádherný, děkuju, Tomi.“ Zadíval se mu do očí a upřímně se usmál. Pěvně kamínek i s řetízkem stiskl v dlani a objal Toma kolem krku. Tom mu omotal ruce kolem boků. Byl rád, že se Billovi líbí.
„Není zač,“ odpověděl Billovi, když se od sebe zase odtáhli. „Víš… On skrývá tajemství.“ Kývnul Tom.
„Tajemství? Jaké?“ usmál se Bill a Tom jen pokrčil rameny s úsměvem na rtech.
Šest hodin večer odbilo, když se rozhodli jít zase domů. Byl nejvyšší čas. Už nebylo léto, takže tma byla dřív, a navíc nebylo ani nejtepleji.
Obsidián černý jako noc, tvoje srdce už zná tu moc.
Později večer, když leželi spolu v posteli a objímali se, si Bill nevědomky hrál s kamínkem na svém krku, který mu tam Tom připnul.
„Neřekl jsi mi, jaké tajemství skrývá.“ Zašeptal najednou do ticha. Tahle otázka ho tížila celou tu dobu.
Tom na něj otočil hlavu a pousmál se.
„Je to od osoby, která tě miluje, ale správně by neměla “ Mrknul na něj Tom a objal ho snad ještě pevněji.
Bill se pousmál a ukryl se v Tomově náruči.
„Taky tě miluju “ Zašeptal chvíli předtím, než oba usnuli.
Tohle tajemství nebudeš chtít nikde vyprávět. Černý obsidián skrývá celý svět, ty to teď víš, a víš už to navždy.
*__* snad nejskvostnější jednodílka, kterou jsem kdy četla! :O Nemám slova.. jednoduše, UŽASNÉ!
HEZKÉ 🙂
Tak to je moc pěkný 🙂
Moc pěkný, klidně to mohlo být maličko delší 😉 jinak mám obsidiány moc ráda 😀
Strašně moc děkuju aspoň za ty 4 komentáře. 😉
Děkuju. 🙂