autor: xx.emo.lucushka.xx
Ajujky, tak jsem dostala nápad na další jednodílovku a musela jsem ji jít hned sepsat, tak doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit…Hezké počteníčko, xx. emo. lucushka. xx
Pomlouvání, je ho všude plno, možná to děláš, a ani ti to nedochází, řekneš o někom něco, a on to může vzít jako pomluvu, a ty mu to nevysvětlíš. Omluva. Je hezká, pouze když se myslí vážně a je řečena ze srdce, ale hodně lidem je to jedno, omlouvají se, třeba jen z donucení ostatních. Život je těžký, ale každý si ho musíme projít, musíme vše vyzkoušet, jinak bychom už třeba nikdy neuspěli, jsme také přece jenom lidé, zasloužíme si druhou šanci… a tu právě teď potřebuje ten černovlasý chlapec, který se krčí v koutě pokoje a pokukuje, co se kde děje.
Ublížil člověku, kterého si tak vážil, snil o něm, bylo to pro něj hrozné utrpení, poslouchat, to, co kdysi vypustil z úst, všechny ty lži… a proto na něj teď ten druhý chlapec zanevřel. Bill se mu líbil, to ano, ale nemohl přenést přes srdce, že ten malý je tak škodolibý, že si o něm tolik věcí vymyslel jen proto, aby byl zajímavý. Ubližoval tím nejen jemu, ale i sobě.
Tom už si dávno všiml těch zamilovaných čokoládových oček, která po něm pokukovala už několikátý den, ale nikdy se jej neodvážily oslovit ty křehké lemované rtíky, tenoučké jako dva papíry, ty, které dodávaly Billovým slovům pravdivost… tedy alespoň tak, že tomu každý věřil. Už toho ale na něj jednoho dne bylo moc, sebral si věci a šel za Billem, zazvonil u domovních dveří a bez jakéhokoliv optání vešel dovnitř a začal na Billa křičet, že už mu má dát pokoj, že nemá zájem poslouchat ty vymyšlené řeči a podobně… ale jeho poslední věta byla řečena naprosto v klidu…
„Až uznáš za vhodné omluvit se, budu tě čekat.“ Naposled se na něj podíval a pak odešel, odešel domů. Lehnul si na postel a začal pomalu upadat do říše snů.
Zatímco Bill plakal ve svém pokoji nad svou chybou, omluvil by se, ale jeho egoismus mu to nějak nedovoloval, hnal ho neustále dál, hnal ho vybrat si novou oběť. On už si ale uměl říct dost, dalo mu nějaký ten čas, než se odhodlal, ale přeci jen to udělal. Jednoho dne, kdy zrovna potkal Toma na školních záchodech, mu přirazil dveře před nosem.
„Chci se omluvit,“ zašeptal a Tom se na něj zvědavě ohlédl a ironicky dodal: „Už??“ a přitom se ušklíbl. „A co mi j…“ už to nestihl doříct. Bill se na něj vrhl, přilepil se na jeho rty a on neoponoval. Neměl proč, na tohle už tak dlouho čekal. Tom zaplul s Billem do jedné kabinky a tam jej přimáčkl ke zdi a začal ho zbavovat oblečení. Věděli to, chtěli to oba. Tak dlouho na sebe čekali, už nezbýval žádný čas. Jejich jazyky se divoce o sebe třely, a stejně tak jejich těla. Neměli už na sobě skoro nic, když v tu chvíli otevřel kabinku někdo jiný. Okamžitě se rozběhl na chodbu a začaly drby, Bill a Tom mohli dokončit, co již započali.
autor: xx.emo.lucushka.xx
betaread: Janule
Zajímavý nápad a líbí se mi ten konec…pomluvy :))
zajímavý…
uplně úžasný..strašně zvláštní..ale krásný!___♥♥
Mohla si to víc rozepsat, tohle byl jako povinný obsah do čtenářského deníku… Ale nápad výborný, příště se neboj rozepsat, raději tomu věnuj o nějakou hodinku víc, vžij se do charakterů, opisuj jejich pocity a city, určitě by se to dalo a speciálně v tomhle příběhu 🙂 Pěkné 🙂
Móoc zajímavej nápad…Líbí se mi to 🙂
[4]: Myslím, že to bylo schválně tak krátké, a opravdu povedené! 😉
diky za komentare….kratke to bylo schwalne…nechtela jsem to rozepisowat jelikoz jsem nemela nejlepsi naladu….a kdyz pisu w blbe nalade…skoncilo by to jisto jiste smrti….a city take jsou schwalne tolik newypsany…ale w nejbližší době mam pro was taky ffku..a ta už je trochec wic rozepsana…takzhe se nebujte:-* pa luca:D:D
blbost 😀 beztak to dokoncili nekde jinde XD
heh.. zajímavý xD x)