Taking the Fall 2/2

pokračování

***

To odpoledne Bill chvátal domů, aby si tam, než zamíří do parku, vyzvedl skate. Plánoval jenom rychlé procvičení, jen aby dodal svým pohybům, které se naučil během uplynulých týdnů, trochu obratnosti. Stálo ho to spoustu dřiny, pádů, škrábanců a modřin, ale konečně to všechno přineslo svoje ovoce.

A Bill chtěl svoje umění předvést Tomovi.

Zahnul za roh a už viděl svůj rodný dům uhnízděný mezi Briggovými a domem mladého páru žijícího na druhé straně. Zubil se. Vrhl pohled kuchyňským oknem a zkontroloval, jestli není někdo vevnitř. Všude bylo prázdno, jenom zbytky od snídaně ukazovaly na známky života.

Už zase tu bylo to hejno motýlů. Poletovali v Billově břiše, kroužili, dráždili. Bill si totiž připomněl, jak krásně začal dnešní den, a znovu ucítil dotek bratrových rtů. Přímo tam u kuchyňského stolu…

Nebyl si jistý, jestli ti motýlci znamenali další vlnu nervózního vzrušení, jež cítil pokaždé, když si představil, jak se Tomovi předvede a dokáže mu, že stojí za jeho čas, nebo je způsobilo to, jak mu bratr léčí bolístky – pusinky, které věnoval modřinám, a jemné doteky, jakými prozkoumával zranění. Bill se cítil divně, ale tak nějak hezky divně. A chtěl víc.

S těmito myšlenkami v hlavě popadl prkno a vydal se do parku.

***

Když dorazil na místo, nebyly ještě ani čtyři. Billa potěšilo, že může strávit dvě, jak doufal, nerušené hodiny laděním své techniky. Kolečka pod sebou už nevnímal jako něco, co mu narušuje rovnováhu, ale spíš jako prodloužené nohy.

No, možná na to moc tlačil. Pořád skončil na zádech pokaždé, když se rozjel moc rychle.

Ale byl si jistý, že Tomovi se předvede a že se to obejde bez zbytečného ponížení.

Ani ne o hodinu později temnota převládala nad světlem. Bill zaslechl zabzučení a poté se rozsvítily všechny lampy a park se ponořil do záře pouličního osvětlení.

Bill si pobrukoval a v pohodě kličkoval na chodníku mezi nízkými dřevěnými pilíři. Tohle byl jeho nejlepší pohyb. Slalom už ovládal hladce a jistě, bez pádů a s perfektními otočkami.

Kdyby se hodně snažil, určitě by byl schopný pokořit Andyho osobní rychlostní rekord. Ačkoliv, když Andy stál naposled na prkně, bylo mu pět.

„Hej, to je Kaulitzova sestra!“

Někde za Billem kdosi křičel. Bill sebou trhl a slezl ze skateboardu v takovém spěchu způsobeném panikou, že málem spadl, protože změna pohybu přišla příliš prudce.

Směrem k němu se blížila skupina šesti nebo sedmi kluků a jedné holky ve výstředních skejťáckých hadrech. Někteří na prknech jeli, jiní ho měli pod paží. Vypadali ležérně a nenuceně.

Bill si připadal jakkoliv, jen ne nenuceně.

„Bratr,“ opravil Bill předchozí výrok. „Dvojče.“ To je rozhodně to nejdůležitější.

Kluk vpředu zabručel a zaksichtil se.

„Jo, takže tys tady cvičil, abys mohl soutěžit s bráchou?“

Bill se na všechny mračil, přestože nikdo z nich nevykazoval známky nepřátelství. Cítil se trochu uražený, že ho ostatní pokládali za Tomovu sestru, takže zaťal pěsti a vystrčil bradu.

„Nebo s tebou?“

Pár kluků šokovaně vypísklo a všichni se semkli blíž do půlkruhu, který se vytvořil kolem Billa. Jako kdyby to Bill předpověděl. Opravdu nechápal, proč se Tom potlouká s takovými ignoranty.

Promnul si nos a pomyslel si, jestli ta banda dokonce trochu nesmrdí.

„Vyzýváš mě?“ Kluk nejblíž k němu nadzvedl obočí a čekal, že Billa nenadálá odvaha přejde.

Ten dál zpříma hleděl do očí kluka, který nebyl o moc vyšší než on – Bill rostl rychle a na třináct let byl vytáhlý až až. Nepopíral, že se cítil tou docela početnou skupinou zastrašený, ale nehodlal ustoupit. Jeho klíčovou vlastností byla tvrdohlavost. A dneska sem přišel, aby se předvedl. I když tu nebyl Tom, pořád mohl ukázat aspoň jeho kamarádům, co umí.

„Možná jo,“ pokrčil Bill rameny a nakopl svoje prkno. Konečně se mu trik povedl a on musel potlačit úsměv, když v prstech ucítil okraj. Druhý konec byl zapřený pevně v zemi a Bill se o skate ležérně opřel.

„Nevěděl jsem, že taky umíš jezdit,“ řekl kluk. Opravdu vypadal překvapeně a ohromeně. Bill mu ukáže. Ukáže jim všem.

„Jo. Umím.“

„Fajn. Tak nám předveď, co v tobě je.“

***

Bill se díval dolů. Rampa vypadala ze svého vrcholu strmější než zezdola a Bill pozoroval její popraskaný povrch narušený bezpočtem těch, kteří ji denně sjížděli. Střelil pohledem po bandě lidí shromážděných pod ním a zhluboka se nadechl. Snažil se uklidnit. Zvládne to. Chce to, ne?

Udělá to pro Toma.

S posledním nádechem se pohnul dopředu, jednou nohou naklonil prkno přes okraj rampy, zatímco druhá noha spočívala na pevné zemi. Od sjezdu ho dělily poslední zbytky gravitace. Bill ještě chvíli balancoval, ale pak někdo zezdola zakřičel jeho jméno. A tak to udělal. Děj se vůle boží.

Než si stačil uvědomit, že na něj volá jeho bratr, ohlušil ho vzduch, který mu svištěl kolem uší. Nabíral stále větší rychlost a vítr bičoval jeho tváře. Adrenalin mu proudil v těle jako rozbouřená řeka, cítil ho ve svalech, naplňoval postupně všechny kosti a žílami pumpoval energii. Bill se musel culit, když pozoroval, jak se mu rampa před očima rozmazává. Měl pocit, že je neporazitelný, a s veselým smíchem se řítil dolů. A pak začal zase stoupat nahoru.

To byla část triku, kterou Bill moc nepromyslel.

Nabraná rychlost ho udržovala v pohybu. Vrcholek rampy se blížil alarmujícím tempem. Na co myslel?! Risknul pohled dolů a zasípal, když viděl, jak se kolečka přehoupla přes rampu a řítí se do prázdna.

Sakra!

Bill vyletěl do vzduchu, vystřelený do nicoty jako kulka, a strachy začal ječet. Nic už ho nemohlo zastavit, vzduch kolem něj vířil a Bill cítil, jak se celé prkno zvedá. Jeho srdce splašeně tlouklo a adrenalin stále proudil, ale tentokrát s sebou nesl paniku, ne vzrušení. Všechno bylo romazané. Snažil se zorientovat, ale barvy se mísily dohromady, svět se změnil na šmouhu beze smyslu a Bill poprvé v životě, kdy padal, neviděl zem.

Pak se všechno kolem něj zhroutilo a on se zaduněním dopadl na beton. A ještě nebyl konec. Jeho tělo pokračovalo v kotrmelcích, končetiny se mu zamotávaly do sebe a on se kutálel až ke středu rampy. Ještě nikdy se po pádu necítil takhle hrozně. Všechno ho bolelo. Hrdlo se mu stáhlo a on potlačil vzlyk. Byl si pořád vědom toho, že je obklopený členy Tomovy party.

Tom.

„Bille!“

Někdo k němu pospíchal a zanadával, když k němu doběhl. Jemné ruce zkoumaly jeho tělo, hledaly zlomeniny nebo řezy. Bill ležel bez hnutí. Byl si jistý, že kdyby se zkusil posadit, nezvládl by to a zkolaboval by. A to bylo to poslední, co chtěl, teď když se mu podařilo získat bratrovu pozornost.

„Doprdele, Bille, co sis myslel?“ reptal Tom skoro neslyšně. Byl zaměřený spíš na svého bratra než na to, co říkal.

„Je v pohodě?“ ozval se další hlas kdesi za Tomem.

Bill nevěděl, kdo promluvil, ale teplé ruce, které se teď dotýkaly jeho tváře, ho pomalu přiváděly zpátky k vědomí. Došlo mu, že se může hýbat, a opatrně se za pomoci svého dvojčete posadil.

Trhl sebou, když mu tělem projel osten bolesti. I když se snažil, tentokrát nedokázal potlačit sten, jenž se vydral z jeho hrdla. Bolelo to a jeho ruce, kolena a spodní ret šíleně pálily. Musí mít úplně rozedřenou kůži.

Opatrně vystrčil jazyk, aby ret zkontroloval. Ucítil pachuť krve. Šokovaně vzlyknul. Skateboarding ještě nikdy nebyl tak příšerný.

Pár lidí se zasmálo, ale většina v této chvíli projevovala spíš obavy. Bill se mimo jiné cítil špatně proto, že působil bolest i Tomovi. Věděl, že co cítí on, cítí i jeho dvojče, a jelikož dneska selhal v úloze staršího bratra ochranáře, musel Tom trpět mnohem víc než Bill. I přesto, že by to nikdy nepřiznal.

Bill spolkl další zanaříkání a trochu potřásl hlavou, snažil se vyhnat trápení ven. Zahýbal rukama i nohama, zkusil, jestli všechno funguje, jak má, a podíval se svému bratrovi do očí. Dal mu najevo, že je v pořádku, a také se mu snažil omluvit.

„Sakra. Jsi v pohodě,“ řekl Tom, když Bill zachytil jeho pohled. Tentokrát ho opravdu vyděsil.

Aby pohled do Tomovy tváře nebyl tak mučivý, Bill kývl a zaskřehotal: „Jsem oukej, jenom to trochu bolí.“

„To určitě.“ Tom položil ruku na Billova záda a pomohl mu postavit se. Mladší z dvojčat bylo potěšené tím, že může stát. Jeho nohy se už netřásly a navzdory všemu se zazubil. Když Bill ucítil Tomův palec přejíždějící po jeho odhalené kůži, zachvěl se. Jen stěží přiměl svoje zběsilé srdce uklidnit se.

„Viděl jsi mě?“ ptal se dychtivě. „Viděl jsi mě jezdit?“

„Jo. A už to nikdy neuděláš,“ řekl Tom. Teď když počáteční strach pominul, díval se zuřivě. Bylo patrné, že se pořád klepe, ačkoliv se mu do tváří pomalu vracela barva.

Bill se šokovaně přestal hýbat. „Cože?! Musím ti toho ještě tolik ukázat!“

Jeho slova odstartovala novou vlnu chichotání mezi přihlížejícími. Tom jim ne zrovna slušně naznačil, co si o nich myslí, poté znovu omotal ruku kolem Billova pasu a zkusil ho odtáhnout pryč.

Kluk, který předtím vyzval Billa, mávl rukou. „Jen se o bratra hezky postarej a připrav ho na příští týden.“

Bill se ušklíbl, potěšený, že byl teď uznaný jako Tomův bratr a že ostatní chtějí, aby se vrátil.

Tom odfrkl. „Jo, jasně.“

Bill se zkusil vyprostit z bratrova sevření, ale ten jeho pokus ani nezaregistroval. „Jdi do háje!“ Bill do svého dvojčete strčil, ale potom vyjekl, když ho Tom chytil silněji.

„Co? Kde tě to bolí?“ Tom okamžitě začal znovu přejíždět prsty po bratrově těle a snažil se objevit místo, kterému by měla být věnována největší pozornost.

„Všude,“ odpověděl Bill a jeho hlas se zlomil. V krku zase cítil svírání a ztěžka se o Toma opřel.

„Zapomeň na to, že bych tě sem nechal znovu jít. Kreténi!“ dodal na adresu party, jehož členy ještě nedávno nazýval kamarády.

„Oni mě k ničemu nenutili,“ zkoušel popotahující Bill. To už ho Tom vyváděl z parku. „Učil jsem se celé věky. Takže bych ti mohl ukázat, že jsem dobrý.“

Tom se s našpulenými rty díval přímo před sebe. Billa držel opatrně, ale pevně. „Nestarej se.“

Bill si povzdechl a odevzdaně se nechal odvést domů.

***

„Kde je máma?“

„Už šla ven s Gordonem. Máme zpoždění.“

„Ups.“

„Myslím, že nás zabije… nebo tak něco.“

„Doprdele.“

„Máš na kalhotech krev,“ upozornil Tom.

Bill seděl na posteli, měl natažené nohy a Tom z něj stahoval džíny, aby odhalil ránu, kterou si Bill způsobil pádem. Mladší z bratrů zasyčel, když hrubá látka přejela po jeho zranění, ale Tom se snažil být co nejopatrnější, a jakmile byly džíny na podlaze, ukonejšil své dvojčce malým polibkem na bolavé koleno.

Dotek rtů na Billově kůži vyslal do jeho hrudi elektrickou ránu. Zajíkl se a shlédnul dolů na bratra. Jejich oči se na okamžik setkaly. Pak se Tom postavil, naklonil se přes Billa a začal prozkoumávat jeho odřenou tvář. Stará rána se tam znovu otevřela.

„Musím to vyčistit. Jdu si pro žínku.“ Bill pozoroval Toma, jak zmizel na chodbě.

V pokoji bylo ticho. Bill se mrknul dolů na zlostně vyhlížející rudé koleno. Vypadalo opravdu příšerně, pomyslel si hrdě a nemohl se dočkat, až ho ukáže Georgovi a Gustavovi, dvěma starším členům jejich kapely. Pak očima zamířil trochu doleva na místo, kam před chvilkou jeho bratr přitiskl svoje ústa.

Tomova momentální náklonnost proběhla Billovi hlavou a on se na okamžik zarazil. Je to v pořádku? Zasmál se. Ovšem, že je to v pořádku. Je to přece Tom. Jejich dvojčecí vztah jenom v tuhle chvíli nebyl úplně konvenční. Ale rozhodně byl v pořádku.

V příštím okamžiku se Tom vrátil s teplou žínkou v jedné ruce a nějakou dezinfekcí v druhé.

„Oukej?“ ujišťoval se.

Bill přikývl. Byl oukej.

Tom začal lehce otírat ránu, dával si pozor, aby moc netlačil. Po chvíli prolomil ticho. „Nebyl jsi u Andyho celou věčnost. Rozhodně ne posledních pár týdnů.“

Billovi se na okamžik zastavilo srdce a vyvalil oči, ale pak mu došlo, že už je stejně všechno venku. I tak se cítil provinile, že se Tom dozvěděl o jeho lžích, a kousl se do rtu.

„Sakra,“ zanadával, protože zavadil o prasklinu.

„Ne, nebyl,“ přiznal, oči skloněné a ruce složené v klíně.

„Byl jsem dneska u něj,“ pokračoval Tom. Bill zvedl hlavu a zjistil, že se na něj bratr dívá.

„Andy ti řekl, že jsem k němu nechodil?“ hádal zachmuřeně. Tom se zasmál a potřásl hlavou. „Co?“ Bill se naklonil ke svému dvojčeti.

„Tak nějak jsem na to přišel sám,“ řekl Tom a vypadal trochu rozpačitě.

Bill se zamračil. „Doufal jsem, že tě překvapím.“ Teď se cítil pobouřený, protože Tom zjistil jeho velké tajemství a zkazil mu skvělý plán. „Blbečku.“

Tom se zachichotal a zvedl ruku na svou obranu. „Ale jdi, Bille. Chodil jsi domů kompletně zmlácený. To jsem si měl jako myslet, že se každý den s Andym perete?“

„Něco takového,“ zamumlal Bill a uhnul pohledem. Tom si opřel ruce o jeho stehna. Bill znovu zvedl hlavu a cítil zvláštní teplo, když se na něj Tom usmál.

„Andy je náš nejlepší kamarád, v každém případě, náš,“ zdůraznil Tom. „Šel jsem k němu dneska po škole, a když jsi tam nebyl, šel jsem do parku, abych si zajezdil, a… zbytek už znáš.“

Bill se cítil jako idiot. „Přál bych si, abych ti mohl ukázat, co umím. Však víš… Bez toho, abych skončil na zadku.“

Tom tentokrát zůstal vážný. „Ne, Bille, opravdu. Už to nikdy neuděláš.“

„Proč ne?“ domáhal se Bill. „Ty to děláš pořád! Chci být tak dobrý jako ty, abychom spolu zase mohli chodit ven.“

Tom chvíli ohromeně mlčel. Pak se ujistil: „Tak proto jsi začal jezdit na skateboardu? Abychom spolu mohli trávit víc času?“

Bill přikývl a brada mu poklesla. „No… jo. A teď mě jenom všechno bolí a pořád neumím jezdit jako ty.“

Tom se prudce pohnul vpřed, srazil Billa do postele a vyhoupnul se nad něj. Bill zaskřehotal a snažil se bratra shodit, ale brzy toho nechal, jelikož opět cítil každou natlučenou část svého těla. Zakňučel.

„Ty jsi takovej idiot,“ řekl Tom. V jeho hlase zazněla láska.

„Au,“ zavyl Bill v odpověď, protože ho Tom svou váhou drtil.

„Promiň.“ Starší z bratrů se pohnul tak, aby byl stále nad Billem, ale zároveň se jenom sotva dotýkal jeho potlučeného těla. To nebylo úplně to, co Bill očekával.

„Lepší?“ chtěl vědět Tom.

Bill kývl a otevřel pusu, ale Tom ho přerušil ještě dřív, než ze sebe stačil vydat hlásku.

„Víš, nebyl jsem ve skate parku víc jak dva týdny.“

Mladší z dvojčat se zarazilo a pomalu vydechlo. „Proč ne?“

Tom položil ruku vedle Billovy hlavy. „Abych mohl být doma s tebou. Říkal jsem ti to už předtím, ale tobě to ještě pořád nedošlo.“

Bill zeširoka otevřel oči. „Oh.“

„Jo.“

„… takže už se nemusím dál pokoušet o jízdu?“

„Ne. Myslel jsem, že bychom se teď mohli zaměřit spíš na kapelu. Už jsme skoro dospělí, a jestli chceme být rockový hvězdy, myslím, že je nejvyšší čas začít,“ vysvětlil Tom a posunul se znovu níž nad svého bratra, ale pořád nebyl tak blízko, jak by si Bill přál.

Nakrčil čelo.

„A taky chci být s tebou,“ dodal Tom.

Billova tvář se roztáhla do úsměvu. Sám se potěšeně zavrtěl.

Mise splněna.

Skoro.

Pořád byl celý rozmlácený a ani bratrovo léčení nemohlo odehnat bolest pulsující v jeho těle. Zašklebil se.

Tom si opřel čelo o Billovo a nahnul se zase o kousek níž. „Máš rozbitou pusu.“

„Já vím,“ řekl Bill, vystrčil spodní ret a snažil se na něj podívat.

Tom se krátce zasmál, ale vzápětí přestal. Ticho, které je pak oba obklopilo, přimnělo Billa zvednout víčka a zapíchnout oči do těch bratrových. Najednou v jeho tváři nedokázal číst, to bylo pro něj neobvyklé. Tom měl na čele malinkou vrásku a vypadal velmi soustředěně, ale zároveň odhodlaně.

Pak se Tom sehnul a přitiskl své rty na bratrovy. Billovi v těle explodoval adrenalin. Byla to tisíckrát silnější vlna než ta, kterou cítil, když sjížděl rampu. Byla to euforie, bylo to zničující, obracelo mu to vnitřnosti. Nikdy nic takového nezažil.

Když se Tom odtáhl, vypadal nejistě. Bill se zaculil, přitisknul si ho zpátky na sebe a podruhé spojil jejich rty. Byl si jistý, že tohle je ten nejlepší lék.

Tomovy ruce putovaly přes Billovy tváře a zabořily se mu do vlasů.

„Jestli dostaneme domácí vězení za to, že jsme přišli pozdě,“ řekl Bill, „můžu se za tu dobu vyléčit a pak můžeme jezdit spolu.“

Tom přerušil polibek a vypadal opravdu zděšeně. „V žádném případě. To se nestane, Bille.“

Bill se zasmál a vklouzl rukama pod Tomovo tričko, aby ho mohl hladit po nahé kůži. „Dělal jsem si legraci.“

„Dobře,“ řekl Tom. Vypadal pobouřeně. „Já totiž nehodlám trávit každou noc tím, že tě budu líbat, abych tě vyléčil.“

Bill si ovšem nemyslel, že na to, aby ho jeho bráška líbal, bude ještě někdy potřebovat skateboard.

autor: em_rose483