autor: Fabiana
„Billé!“ Křikl jsem směrem k šatně. Zaslechl jsem odpověď, kvůli křiku ostatních jsem jí ale nerozuměl. „Pohni!“ Opřel jsem se zády o stěnu a pozoroval brášku, který se snažil sehnout se pro botu. Po chvíli se mu to dokonce podařilo a s menšími obtížemi vylezl ze šatny. Boty si nesl v rukou, mikinu přes ramena a byl bosý. Mimo prostor šatny už měl dost místa na to, aby se obul a došel těch pár kroků ke mně.
„Můžeme!“ Pronesl vítězně.
„Tak pojď.“ Nenápadně jsem ho plácl po zadečku. Ohnal se po mojí ruce.
„Mohl by nás někdo vidět!“ Zašeptal, ale pak se na mě zářivě usmál a opustil budovu školy. Následoval jsem ho, vzápětí mě oslnily silné paprsky slunce. Několikrát jsem zamrkal, to už mě ale popadl za ruku Bill a táhl mě pryč. Srovnal jsem s ním krok.
„Teď se nebojíš, že nás někdo uvidí?“ Zamumlal jsem. Znovu se na mě zářivě usmál.
„Víš, vysvětlím ti zásadní rozdíl mezi rukou a zadkem…“ Rozesmáli jsme se a bok po boku jsme se vydali do květinářství. Dneska totiž je den matek.
Otevřel jsem dveře a pustil Billa dovnitř jako prvního. Jen kývnutím pozdravil postarší prodavačku a začal šmejdit po celém obchodě. Mě nijak nelákalo zkoumat kytky, takže jsem se lokty opřel o pult..
„Dobrý den.“ Prodavačka se zářivě usmála. „Prosím vás, jaké květiny se obvykle kupují na den matek?“ Na chvíli vypadala zasněně.
„No, to…“ Začala, ale nedomluvila. Bill mi poklepal na rameno, a když jsem se na něj otočil, zamával mi před očima něčím zeleno-červeno-bílým. Vzal jsem mu tu věc z ruky a otočil jsem se na prodavačku.
„Co je tohle?“ Usmála se.
„To je karafiát. Dobrá volba.“ To druhé řekla Billovi, který se na ni nevinně zaculil.
„Dobře. Takže si vezmeme dva. Pokud možno každý jiný.“ Požádal jsem ji, a když odešla ke karafiátům, pohladil jsem Billa po tváři. „Vybral jsi to dobře.“ Zašeptal jsem a vtiskl mu letmý polibek. To už se ale prodavačka vracela. Podala nám květiny zabalené v průsvitném papíru, každému jednu, a pak jsme vyšli z obchodu. Pomalým krokem jsme se vydali k domovu. Cesta nám rychle ubíhala, za chvíli jsme byli doma. Před vchodem jsem si začal prohrabávat kapsy.
„Nemám klíče!“ Pronesl jsem zoufale. Bill se zašklebil.
„Ještěže máš brášku.“ Políbil mě na tvář a vytáhl z kapsy svoje klíče.
„Jsi poklad.“ Odemkl dveře a vešli jsme do předsíně. „Mami, jsme doma!“ Domem se rozlehl zpěvný dvojhlas a z kuchyně vykoukla mámina rozcuchaná hlava. „Ahoj, kluci. Oběd-“ Než stihla dokončit větu, vrhli jsme se jí kolem krku a každý z nás jí dal pusu na tvář. Pak jsme jí strčili před obličej kytky. Na obličeji jsem měl široký úsměv. Podíval jsem se po očku na Billa, tvářil se úplně stejně. Dvojčata, no.
„Jé, kluci, to je od vás hezké…děkuju!“ Mamka si vzala květiny a dala je do modré vázy na chodbě. „Oběd ještě není hotový, bude to trvat ještě asi patnáct minut.“ Mlsně jsem pohlédl na Billa.
„My počkáme nahoře. Pak nás zavolej!“ Vyklusal jsem schody a než se Bill dohrabal nahoru, stihl jsem zatáhnout závěsy a schovat se za dveře. Bill vešel a rozhlédl se.
„Tome?“ Udělal pár kroků do pokoje, tiše jsem zavřel dveře a popadl ho zezadu kolem pasu. Trhl sebou.
„Lekl ses?“ Zašeptal jsem mu do ucha. Přikývl. Začal jsem mu ožužlávat ušní lalůček. Pokoušel se vykroutit se z mého sevření, přitiskl jsem ho k sobě ještě pevněji.
„Tome!“
„Ano?“
„Mamka…“
„Mamka říkala, že máme patnáct minut. To je dost času na…“ Otočil jsem ho k sobě čelem a dravě jsem se přisál k jeho rtům. Neprotestoval. Vyhrál jsem. Pootevřel jsem ústa a Bill toho hned využil ve svůj prospěch. Začal jsem si pohrávat s jeho piercingem v jazyku. Miluju tu malou kuličku. Bill se ode mě odtrhl a přetáhl mi triko přes hlavu. Podíval jsem se na jeho svršky.
„Bille! Proč máš na sobě zrovna tohle?“ Omluvně se usmál a rozepnul první z dvaceti miniknoflíčků na své košili. Pleskl jsem jej po ruce. „Já sám.“ Pomalu jsem rozepínal knoflíčky, pěkně po jednom, a při každém z nich jsem překonával nutkání vzít na ně nůžky. Billova oblíbená košile vždycky všechno zkomplikuje. Konečně jsem se dostal k poslednímu knoflíčku a černá košile sklouzla na podlahu. Naskytl se mi výhled na jeho hruď, na jeho dokonalou chlapeckou hruď. Bill nikdy neposiloval, proto je tak nádherný. Teď si nejspíš všiml, jak mlsně si ho prohlížím, a mírně zrudnul. Chvíli jsem se páral se sponou jeho pásku. Připadá mi, jako by byl vším tím oblečením zaheslovaný.
„Tome…“ Vzhlédl jsem. Odstrčil moje ruce a jediným pohybem si sponu rozepnul. Rozepínala se na druhé straně. Aha. Odhodil jsem pásek pryč a stáhl jsem Billovi kalhoty. Za paže mě vytáhl na nohy a začal mě znovu líbat, přitom mi jednou rukou stáhl kalhoty. Nikdy mě nepřestane udivovat. Pomalu jsem ho dotlačil k posteli a po očku jsem pohlédl na hodiny. Deset minut z patnácti bylo pryč. Neměl jsem ale sílu to ukončit. Povalil jsem Billa na postel a volnou rukou jsem mu stáhl spodky. Šlo to těžko, ale šlo to. Jemně jsem přejel rukou po jeho ztopořeném penisu. Z úst se mu vydral tlumený sten. Pousmál jsem se a obtočil jsem kolem něj prsty. Palcem jsem mu jemně přejížděl přes žalud a naslouchal jeho stále hlasitějším projevům. „Tome!“ Vykřikl, když jsem se ústy dotkl jeho varlat. „Chci tě v sobě!“ Ještě chvíli jsem ho ignoroval a zpracovával jej ústy. „Prosím!“ Zněla tak zoufale, ta slova, která ze sebe složitě vyrážel mezi steny. Roztáhl jsem mu nohy a přemístil se mezi ně. „Můžu?“
„Dělej!“ Pomalu jsem do něj pronikl a Bill vykřikl. Chvíli jsem počkal a pak jsem se v něm začal pomalu pohybovat. „Přidej!“ Přikázal. Přirazil jsem silněji a ani já jsem se už neubránil stenům. Bill zaklonil hlavu. Horký pot mi stékal po zádech, nedostávalo se mi dechu. Uchopil jsem Billův penis do ruky a začal jsem jí pohybovat, bráška se zmítal ve slastných křečích, za chvíli jsem v ruce ucítil cosi teplého, cosi důvěrně známého a oblíbeného. Provokativně jsem si olízal prsty a znovu obnovil své pohyby v Billovi. Celým tělem se mi rozšiřovalo mravenčení, začínalo to v podbřišku a pokračovalo až do konečků prstů. Prohnul jsem se v zádech, mé tělo se napjalo v posledním přírazu… a konečně následoval ten dokonalý pocit uvolnění.
Tom vystoupil z Billa a vysíleně padl na postel vedle něj. Ani jeden z nich si nevšiml osoby, jež stála ve dveřích. Simone se širokým úsměvem na rtech si stírala z tváří slzy dojetí. Jakýmsi neznámým způsobem právě ona věděla o vztahu svých synů. A zbožňovala to. Zbožňovala jejich letmé doteky, jejich polibky, když mysleli, že se nedívá, zbožňovala i jejich milování. Jenom nikdy nenašla odvahu jim to říct.
autor: Fabiana
betaread: Janule
:-O Simone…oh bože ona o tom ví xD tak to je tolerantní maminka:-)
krásn povídka, jako všechny od tebe:-)
:Dto byl hukot..škoda že jim to neřekla..že o tom ví..aby se před ňou nemuseli skrývat…x)
krásnýx)
Je to vážně zajímavá povídka a krásný konec, ten mě potěšil. 🙂 Moc pěkná povídka.
ooo… Fabi ,máš můj nehorázný obdiv. Simone úchylačka mě na konci hodně rozesmála, ale bylo to krásný. jen tak dále =)
whaaaaaaah|!XD
maminka k nezaplacení…
A že Bill s Tomom sú úchylní. Čo ptm Simone. 😀 ale fajná mama 😀
Mazeeec! Ten závěr byl perfektní! xD
no tak to s tou simone me dostalo xDxDxDxD fakt mazec hey !! xD si nedokazu predstavit jejich mamku jak na ne kouka xDxDxD kdybych na ne cumela ja tak tam maj asi brzo mokro.. xDxDxD tywoe … dobre hey!! moc!! liíííbíí !!:-*xDxD
Teda ae tagle šmírowat, to se nedělá! Na druhou stranu- kdo by odolal že 😀
Ty jo! Jako konec fantastický! Ale celá povídka byla kráásná:-))
cože? Tak to jo… to už hraničí s uchylností… :-X xD to je dokonalý takova mamka…. Ona je prostě skvělá…
Tyjo! Mám výtlem xD Ta matka je dobře ujetá xDD
Terezko, nepřipomíná ti to někoho? ;D
tak to je hodně tolerantní a uchylná maminka… x)) krásně napsaný…. x))
o__O Hm, wau 😀 Tlemim se, hodně 😀 To je teda matka! 😀 Představte si, holky, až my jednou budeme mít děti… xD Jaké by jsme byly matky?xD
No to je teda rodinka 🙂
uužasny.. a ten konec neměl chybu 😛
Naj lepší koniec Simone .. Like a Boss ! 😀
Ten konec byl užasnej.