Stork

Tak jsem se po delší době opět trochu prohrabala ve starších jednodílkách a našla tam jednu roztomilou z roku 2009 od autorky jménem froeth s moc hezkým názvem ´čáp´, a tak jsem se vám ji rozhodla přeložit. Snad se vám bude líbit stejně jako mně.

Bill vpochodoval do obývacího pokoje a na každé z jeho štíhlých rukou visely tři těžké nákupní tašky. Všechny je upustil na dvě hromádky uprostřed místnosti a začal se přehrabovat jejich obsahem. Šustivý zvuk a tichý cinkot okamžitě způsobil, že psi nastražili uši. Tom ještě ani nevzhlédl od televize, ale to nebylo příliš překvapující; Bill se vracel domů ověšený taškami několikrát týdně. Toma to nijak nezajímalo, ale psy rozhodně ano. Dva z nich měli celou hlavu zabořenou v taškách a jejich čmuchání vydávalo uvnitř plastových tašek hlasité zvuky.

„Cos to, sakra, koupil, že o to mají takový zájem – roční zásobu hraček na kousání?“ Zeptal se Tom, aniž by vzhlédl od své videohry.

Tom si ve hře zmáčkl pauzu a odložil ovladač na stůl, než se otočil ke svému bratrovi se zamyšleně nakrčeným obočím. Bill dál vybaloval věci z tašek, aby je mohl nechat dát psům očichat, a zároveň se přitom rozplývat, jak ´totálně rozkošná´ každá ta věc je. Byl zdánlivě netečný k Tomovu zmatenému zírání.

„Opravdu s tebou právě teď nechci hrát hru na hádanky, Bille, čekají tady na mě bídáci k zastřelení a věci k vyhození do vzduchu. Jsem velmi zaneprázdněný.“ Tom trhnul hlavou směrem k televizi, kde byla stále pozastavená hra Grand Theft Auto. „Prostě mi řekni, co se děje, abych mohl přestat být tak zvědavý a vrátit se zpátky k té zatracené hře.“ Bill neřekl nic, a dokonce i když právě řekl ne hádankám, Tom to znova zkusil. „Je to Dunja?“

To bylo očividně na Toma až příliš, aby to plně vstřebal, a tak ze sebe vytlačil několik krátkých, polovičatých zasmání. S odfrknutím vydechl nosem, postrčil se hlouběji do křesla a zíral na Billa, který nadále držel vážný výraz, zatímco na něj hleděl zpět. Bill se nesmál, a tak Tom jednoduše několikrát zakroutil hlavou, jako by se pokoušel si cosi vytřepat z vlasů, než vstal a zamířil do kuchyně. Bill mohl slyšet vzdálený zvuk otevírání lednice, cinknutí skla a zvuk otvíráku na lahve, a poté zavření lednice následované téměř okamžitě zasvištěním dveří na terasu.

„Tome?“

Kňučení všech čtyř psů a cvakání jejich drápů o skleněné dveře bylo vše, co Bill potřeboval. Tom ho právě teď vůbec nemohl slyšet, jelikož se zavřel na terase a byl nyní zcela mimo dohled. Bill zastrčil většinu svého nákupu zpátky do tašek, než si znovu nazul boty a prošel do kuchyně, kde vypustil hordu štěkajících psů ven na zahradu. Několik chvil se motali kolem sebe a navzájem si chňapali po ocasech, než vyběhli ven na křupavou, zamrzlou trávu.

„Co? Chci adoptovat dítě, proč je to tak šílené?“

To, jak to Bill řekl, jeho nonšalantní tón a skutečnost, že se na Toma ani nepodíval, když ta slova vyšla z jeho úst, to vše Toma vyvedlo z míry, a tak se jen ještě více rozesmál a položil hlavu na bratrovo rameno.

„Myslíš, že tohle bude stejně divné jako my?“ Zeptal se Tom upřímně. Jeho hlas byl jasný, žádný tón sarkasmu nebo znechucení, jen zvědavost. Bill se pomalu naklonil a vtiskl jemný polibek na hranu Tomovy čelisti, a poté další vedle jeho úst.

autor: froeth

original