„Ale já tě miluji!“
„Nevěřím ti.“ říkáš mi tvrdě, chladně… jako kdybych žádné srdce neměl mít.
„Tome… věř mi… Znamenáš pro mě celý svět…“ zoufale ti hledím do očí a pokouším se v nich najít alespoň kapku lásky ke mně.
„Tak mi to dokaž,“ ukončíš debatu a odcházíš. Ale já jsem ti nechtěl ublížit…
Pár slz skanulo na zem.
<–>
Tetování se mi zarývá do kůže. Bolí to. Moc to bolí.
Je toto pro tebe dostatečné znamení lásky?
Baví tě přihlížet na to, jak se má ruka zbarvuje do červena, jak trpím…?
Vím, nemůžeš vydržet i nadále sledovat průběh. Přivíráš víčka, když mi po tváři kane slza. Tentokrát žádná mast, jen velké tetování, které je zdrojem bolesti.
Vím, že mě někde uvnitř miluješ. Ale jsi ješitný. Velmi ješitný.
Nicméně chtěl jsi důkaz, tak si jej vychutnej.
<–>
„1. září jsme se Tom a já narodili. To znamená, že nám už konečně bude 18.
Na to se už tak dlouho těšíme. Neboť potom je člověk opravdu volný.“
„Proč tohle tetování?“
„Je to ode mě narozeninový dárek – předem.“
„Ale Tom se při bodání díval. A působil opravdu křečovitě…“
Tolik maskovacích vět, která zahltila média. Ale jen já vím, co se za nimi skrývá doopravdy.
Freiheit má značit mou svobodu s Tomem… chci být s ním volný…
89… narození mě a mé lásky. To co nás spojuje, navždy.
A pokud se podíváte z boku, srdíčko. To, proč jsem to vše dělal.
A to F… vypadá čirou náhodou jako T… nádherné.
Tak Tome, je to pro tebe dostatečný důkaz?
Pochopil jsi, že to přehnaně velké tetování, které skrývá tolik bolesti, jsem si nechal vytetovat jen z lásky?
Doufám, že kdykoliv na něj pohlédneš, vzpomeneš si, že tě miluji.
Ať se děje cokoliv.
Tu bolest, jsem strpěl jen kvůli tobě. Ale ty si také trpěl. Už jen to, že si musel přihlížet, ti trhalo srdce. A nelži. Viděl jsem tvůj pohled.
„Je to pro tebe dostatečný důkaz?“ zeptám se tě a ukážu předloktí, na kterém se vyjímá tetování včetně modřin.
„Miluji tě,“ řekneš mi a podáš mi ruku.
A já vím, že mě už nikdy nepustíš…
autor: Shellayn
betaread: Janule
