Fumbling towards ecstasy (přl.) (1/2)

I když se ze všech sil snažil, Tomovy oči se stejně každých pár vteřin stočily k jeho bratrovi dříve, než se mohl ovládnout. Pokusil se zaměstnat tím, že podával obrovské černé kufry chlapíkovi, který je nakládal do autobusu, ale pak uslyšel Billův nezaměnitelný zvonivý smích a bylo to tu znovu. Jeho oči si jej zase našly. Ruce se mu sevřely v pěsti nad pohledem na jeho brášku, který se uvolněně opíral o stěnu pódia. Nebylo to skutečně tím opíráním. Nebylo to ani tím smíchem. Bylo to proto, že Bill se opíral a smál, zatímco byl zcela zabraný do toho, co mu říkal nějaký týpek, stojící před ním.

Tom znovu zašilhal na onoho chlápka, snaže se neprozradit, že už je to posté, co ho sleduje. A kdo ten idiot vůbec je? Držel kytaru a vypadal povědomě, očividně byl členem jedné z dnes hrajících skupin. Tom se zamračil, jak se ten typan trochu natočil a vyhrnul si triko. Ukazoval Billovi svoje tetování, které vedlo ze spodní části zad přes bok a končilo těsně nad jeho podbřiškem. Byl to nějaký tribal design, o kterém si Tom myslel, že vypadá směšně. Billovi se ale, zdá se, líbilo a aniž by si to Tom uvědomil, kopl do jedné bedny u své nohy, když se Bill sklonil, aby si tetování lépe prohlédl.

„Au!“
Tom se podíval dolů a uviděl Gustava, jak si drží ruku a ublíženě se na něj dívá.
„Kopl si mě do ruky, blbče!“ zavrčel bubeník a s rukou trochu zatřásl, než kufr zavřel.
„Sakra, promiň,“ odpověděl Tom, sotva se na Gustava podívaje předtím, než se jeho pohled vrátil k místu, kde stál jeho bratr.
„Příště dávej bacha.“ Řekl Gustav nevrle, ale Tom to ani nezaregistroval, protože jeho pozornost opět upoutal Bill, který si nyní vyhrnoval červenou bundu, aby ukázal své vlastní tetování.

Tom se prudce nadechl nosem, když se objevila křivka bratrova boku, spolu s neslavně známou hvězdou, vytetovanou na něm. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby Tom naprosto přesně nevěděl, jaký je ten bok na dotyk pod jeho rukou. Zčervenal, jak si na to vzpomněl a setřel si kapičku potu, která mu ulpěla na nose.

Tahle věc mezi nimi byla tak nová. Nicméně Tom věděl, že nebyla.
Celý svůj život si byli Tom a Bill velmi blízcí – Tom si ani nemohl představit nemít své dvojče. Vždycky si myslel, že je Bill neobyčejný. Něco drahocenného, co bylo Tomovi z nějakého důvodu darováno a jeho prací bylo se o to starat. Když byli děti, Tom si představoval, jak spolu budou navždy. Až do té doby, dokud si z nich ostatní děti ve škole nezačaly dělat legraci, protože se drží za ruce. Uvědomil si, že budoucnost, kterou si představoval, se neshoduje s tím, jak by svět měl fungovat. Jak rostli, společnost jej naučila rozdílu mezi správným a špatným. Správné bylo honit se za dívkami a snažit se je políbit a špatné bylo tajně se zajímat o to, jaké by bylo líbat svého bratra.

Ruce se mu znovu sevřely v pěst, když ten chlápek řekl něco, co Tom nemohl slyšet a Bill odpověděl hlasitým výbuchem smíchu. Tom se zamračil, nebyl zvyklý se dělit o Billovu pozornost. Bill byl přátelská osoba, vždycky byl, ale nikdy nestál moc daleko od svého bratra a sám si přátele obvykle nedělal. Dělali to společně a v poslední době to nebylo to jediné, co dělali společně.

Tomovi nezabralo moc času zjištění, že líbání holek není zase tak špatné. A bylo to tím lepší, čím byl starší. Ale nezastavilo ho to od přemýšlení, proč mu Bill byl dán, jako perfektně zabalený dárek, který ale nesměl rozbalit. Přišlo mu nefér, že i přesto, jak moc ho měl rád, dostane Billa k rozbalení někdo jiný a nechá si ho jen pro sebe. Tom tedy přijal tento malý vtip od života. Ve své mysli Billa zavřel do prosklené vitríny, zamkl dvířka a na ně si červeným písmem napsal:“Můžeš se dívat, ale nesahat“.

Všechno se to ale změnilo před pár dny, když se opilá dvojčata z legrace prala a tahle bitva se změnila ve hru na dotyky. Předtím než Tom pochopil, co se vlastně děje, zjistil, jaké to přesně je, líbat svého bratra. Nebylo to divné, nebylo to špatné. Pro Toma to bylo pouze jako s několikaletým zpožděním. Líbání Billa pro něj bylo stejně přirozené jako dýchání a věděl, že před těmi mnoha lety měl dát na své srdce a ne na svou hlavu, když mu říkalo, že Bill je skutečně jeho.
Jejich první polibek netrval dlouho. Georg se objevil již po pár minutách, protože Tomovi prostě musel ukázat porno, které našel v hotelových placených službách. Ani potom se Tom necítil divně a oba, on a Bill, strávili zbytek noci hravým popichováním Georga a vyměňováním tajným úsměvů.

Druhý den si Tom opravdu nebyl jistý tím, co očekávat. Věděl, že se chce s Billem znovu líbat, ale nějak nevěděl, jak na to. A tak skončil v Billově pokoji těsně před tím, než měli jít spát. Nevěděl, zda to bylo nedostatkem alkoholu nebo oboustrannou nesmělostí, ale nic moc se nestalo. Zůstal, ačkoliv s bratrem pouze v tichosti leželi na posteli a dívali se na televizi. A celou tu dobu dumal nad tím, má-li něco udělat. Nakonec to byl Bill, kdo se kousek přisunul a položil si hlavu na Tomovo rameno. A tak i usnuli. Stále oblečení, pouze s tělesným teplem toho druhého.

Nyní byl Tom každou vteřinou víc a víc podrážděný a fakt, že si ho Bill ani nevšiml, to dělal jen horší. Zpěvák se ani nepodíval jeho směrem, když okolo něj Tom produsal a začal si balit kytaru, jak nejhlasitěji mohl. Měl chuť něco rozbít. A pokud se neuklidní, bude to obličej toho chlápka. Podíval se znovu jejich směrem a okamžitě si přál, aby to neudělal. Ten týpek držel svou kytaru zvednutou a Bill jemně přejížděl prsty po strunách.

Z nějakého důvodu tohle Tomovi vadilo víc, než si byl ochoten sám připustit. Možná to bylo proto, že Bill nikdy nevypadal takhle zaujatý některou z Tomových kytar a už vůbec se jich takhle nedotýkal. Nicméně se takhle dotýkal Toma předešlou noc.
Tom ještě jednou šel do Billova pokoje, aniž by věděl, co očekávat. Zhruba po hodině bezvýznamného tlachání a nervózního smíchu, se Tom konečně rozhodl, že něco musí udělat, jinak se z toho zblázní. Natáhl se, vzal Billovu dlaň a jemně ji zmáčkl.

Bill se přetočil a dívaje se Tomovi do tváře, se jen usmál. S přívalem odvahy se Tom sklonil a políbil jej, jenom malinko. Odtáhl se, ale Bill následoval jeho pohyb a přitiskl se k němu, ruce pomalu pokládaje na jeho pas. Tak jej Tom políbil znovu. Lehce a váhavě. Jeho rukám netrvalo dlouho začít prozkoumávat bratrovo tělo, hrudník, paže. Pohladil jej přes boky předtím, než mu přejel po stehnech. Bill umístil svoje ruce na Tomova ramena a něžně přes ně přejížděl prsty. Polibky se prohloubily a staly se více naléhavými. S pocitem přirozeného nutkání dostat se co nejblíže, se Tom přitiskl k Billovi. A srazil se s realitou v podobě Billova vzrušení, které se otřelo o to jeho.

Kousek od sebe odskočili a tohle bylo poprvé, kdy Tom opravdu přestal myslet na to, co dělají. Oba byli zrudlí ve tváři a prudce oddechovali. Bill se na něj díval s široce rozevřenýma očima a Tom se najednou cítil jako v situaci, se kterou si neví rady. Mumlaje něco o nutnosti odpočinku na jejich show následující den, se rychle vypařil do svého pokoje, sotva se Billovi podívaje do očí.

Hodiny ležel na posteli a jen přemýšlel, kam se to vlastně dostal. Líbat Billa, držet ho blízko u sebe, vypadalo tak snadně. Ale Tom se musel ptát sám sebe, jestli je schopen zajít takhle daleko s jiným klukem, se svým bratrem. Co když se tahle věc s Billem děla jen proto, že Tom cítil příliš oddanosti, přivlastňoval si jej? Pokud by to vyšlo, jak by to fungovalo? Tom sám o sobě přemýšlel, jako o tom dominantním, ale co když Bill nebude souhlasit? Ale jakmile si to začal všechno představovat v hlavě, řekl si ano, s Billem by byl schopný zajít i takhle daleko. Bolestivé vzrušení v jeho kalhotách, jak si představil bratra pod sebou, byl největší důkaz.

Kvůli obrovské show ten den, Tom neměl šanci si s Billem promluvit o předešlé noci, ale byl rozhodnutý, že to udělá. Sledoval Billa, jak lítá po pódiu, pohlcený ve svém živlu a byl si čím dál tím více jistý, že ho chce. Bylo to elektrizující, přidávající vystoupení lehce hysterické bzučení a jen zvyšující výšky, ve kterých se Tom už tak vznášel. Bylo to nejlepší, co kdy při vystoupení cítil a nechtěl, aby to někdy skončilo.

Všichni byli tak nadšení, když opustili pódium. Cítili se napumpovaní adrenalinem a byli opravdu pyšní, jak jim to vyšlo. Nálada byla až euforická, jak v kapele, tak mezi členy týmu a Tom se prakticky vznášel, protože věděl, že jakmile dostane příležitost, tak svému bratrovi ukáže, jak moc jej doopravdy chce.

Potom se, samozřejmě rozhlédl, aby se podíval, kde vlastně jeho bratr je a našel ho v živém rozhovoru s tímhle týpkem. A jeho nálada vzala za své. Nemyslel si, že by se na něj Bill zlobil. Jeho bratr se k němu choval stejně, jako jiné dny a bylo naprosto zřejmé, že je v dobré náladě. Tak, proč byl někde támhle, když po vystoupení byl obvykle s Tomem? Moc líný na to, aby pomohl, byť jediným prstem, Bill vždycky poskakoval okolo svého bratra, který balil věci, a jen mluvil a mluvil o právě proběhlém vystoupení. Ale dnes, jako by Tom neexistoval.

Stiskávaje čelisti, se Tom snažil zaslechnout, co jeho bratr říká. Ale mohl si jen domýšlet určitá slova. Byl zmatený a naštvaný tím, jak se mohl tak krásný den takhle pokazit. Už byl připravený popadnout Billa, utéct s ním a dokončit, co začali minulou noc, přestože věděl, že Bill byl stejně vystrašený, jako on sám. Ale pořád to byl Tom, kdo utekl. Cítil se zodpovědný. Ale teď už se vůbec necítil tak jistě. Co když to svým odchodem opravdu zkazil? Bylo mu z toho špatně. Ještě ani neměli šanci pořádně začít a už se možná nic nestane, možná už to všechno zničil.

Poručil sám sobě se uklidnit, ale bylo to opravdu těžké, když mu v mysli pořád hlodal ten malinký červíček pochybností. Co když to Bill ve skutečnosti nikdy nechtěl? Co když si jen tak hrál, aby zjistil, jestli se mu líbí kluci? Co když něco plánuje s tímhle chlápkem? Tom věděl, že tohle jen tak nezvládne. Zničí ho to.

Tom se otočil, aby znovu prozkoumal scénu před sebou a zkameněl překvapením, když uviděl Billa, jak zvedá jeho oblíbenou kytaru, jeho Gibsonku. Co s ní dělá? Bill ji neohrabaně držel v rukou, nebyl zvyklý ji nosit a vypadal extrémně nemotorně. Držel kytaru tak, aby se na ní mohl týpek podívat a Tom se zamračil, když natáhl ruku k dotyku. Nemohl uvěřit tomu, že jeho drahocenná kytara byla využita jako nějaká kulisa pro tuhle malou flirtovací hru.

Najednou kytara Billovi vyklouzla z rukou a přistála, s hlasitou ránou, na zemi. Bill, kterému ruce okamžitě vzlétly k ústům, od kytary zvedl pohled k Tomovi, který nyní mířil směrem k nim. Bill otevíral pusu, aby něco řekl, ale Tom jej přerušil.
„Co to, do prdele, děláš, Bille?!“ Vyjekl Tom. To byla poslední kapka. Už předtím se cítil, jako by měl puknout a vidět tohle, jej opravu dorazilo. Všechno jeho zklamání, které se v něm hromadilo po show, hrozilo prorazit ven a to v jakékoliv formě.
„Omlouvám se, byla to nehoda.“ Řekl Bill tiše.
Chlápek, se kterým Bill mluvil se sklonil a kytaru zvedl ve stejnou chvíli, jako se pro ni natáhl Tom.
„Hej, je to v pohodě, nic se jí nestalo.“ Řekl přívětivě.
„Nesahej na ni.“ Zavrčel Tom a vyškubl mu kytaru z rukou.
„Tome,“ Bill se na bratra zamračil a překvapeně se ozval.
Tom se na něj upřeně zadíval, chtěl mu ublížit.
„A kdo ti vůbec sakra dovolil, se jí dotýkat?“
Billova ústa se párkrát otevřela a opět zavřela, vypadal ohromeně.

„Co? Ty si nemyslíš, že potřebuješ povolení? Proč – protože si můj bratr nebo protože si myslíš, že můžeš dělat všechno, co, zatraceně, chceš?!“ řval Tom.
„No tak, kluci, uklidněte se.“ Georgův ustaraný obličej se objevil vedle Toma.
„Ne, já se, kurva, neuklidním!“ Tom mohl cítit, jak rudne, mohl cítit, jak se mu napínají svaly. Jeho oči neopustily ty bratrovy. „Nemáš žádné právo jen tak jít a sahat na mé věci. Co není tvoje, ti může být u prdele – možná bys to cítil stejně, kdybys taky hrál na nějaký nástroj,“ ušklíbl se.

Tom chtěl svá slova vzít zpátky, ihned jak je řekl a uviděl bolest v Billových očích a to, jak mu poklesla ramena, když přerušil jejich oční kontakt a zadíval se na zem.
Beze slova odstrčil Toma stranou a rychle odešel pryč, mizejíc v davu lidí, až Tom už více nemohl vidět ani záblesk jeho červené bundy.
Tom se rozhlédl a zjistil, že všichni přestali pracovat a jen na něj zírali. Nikdy se necítil jako větší idiot.
Chlápek, se kterým Bill mluvil, po něm hodil rozpačitým pohledem a pomalu odešel, poflakovat se někam jinam.
„Pěkné,“ zamumlal Georg potichu, jak se začali všichni postupně vracet ke své práci.
„No a co,“ prsknul Tom. „Zasloužil si to.“

Přál si, aby tomu mohl věřit, ale pravda byla, že se cítil jako parchant. Myslel si, že předtím to pokazil, ale to se nedalo srovnávat s tím, co provedl teď.

Tom hodil svou Gibsonku do kufru a dokončil balení v tichosti. Neodvážil se podívat na Georga nebo Gustava, v obavách před jejich obviňujícím pohledem. Všechno, co mohli oni vidět bylo, jak šel po Billovi kvůli kytaře, ale jen on sám věděl, že toho bylo daleko víc.

„Kde je Bill?“ zaslechl za sebou Tom hluboký hlas a otočil se, aby uviděl obrovskou postavu Sakiho, stojící u Georga.
Basista se upřeně zadíval na Toma.

„Proč se nezeptáš jeho?“ řekl, ukazujíc na Toma a chystal se odejít pryč.
„Protože se ptám tebe.“ Odpověděl Saki klidně, chytil Georga na zádech za triko a zatáhl jej zpátky.
Georg si povzdechl. „Tom na něj řval a on utekl.“
Bodyguardův obličej byl bez jakéhokoliv výrazu, jen si od pasu vyndal vysílačku a potichu do ní začal mluvit. Na Toma nebo Georga se ani nepodíval, když hbitě odcházel pryč.
Tom jen protočil oči a posadil se. Snažil se vypadat znuděně. Přál si, aby se už Bill objevil a oni mohli odjet.
Po půl hodině začínal Tom panikařit. Bill nebyl k nalezení a z okolní atmosféry mohl Tom vycítit, že není sám, kdo má obavy. Ale on byl jediný, který se je snažil neprojevovat.

„Posílají nás zpátky.“ Zamumlal Georg, když přišel k místu, kde seděl Tom s Gustavem.
„Zpátky? Kam zpátky? Na hotel?“ zeptal se Tom překvapeně.
„Jo.“
„Bez Billa?“ zeptal se Tom znovu.
„Řekli, že ho Saki najde. Chtějí nás už zpátky na hotelu, kde nás můžou hlídat.“ Řekl Georg a zněl pěkně rozčíleně.
Tom zkřížil ruce na prsou, aby se mu netřásly.

„Kdyby jenom Bill nebyl jako velké dítě.“ Řekl strnule a postavil se. Věděl, že je tvrdohlavý, ale nemohl si pomoct. Vždycky ho rozčilovala Billova malá flirtovací setkání a více než jednou mu myslí proběhlo, že se jeho bratr mohl někde znovu potkat s tím chlápkem. Cítil, jak se mu svírá hrdlo.

Gustav vydal jakýsi tichý zvuk, u kterého si Tom byl jistý, že je míněný na něj a postavil se. Tom následoval ostatní zpět do dodávky. Všichni tři zůstali potichu, jak museli být pohromadě celou cestu na hotel. Celou dobu se Tom snažil tvářit, že se vůbec o nic nestará, ale uvnitř byl zoufalý. Ani si už nemohl vzpomenout, kdy naposledy nevěděl, kde přesně jeho bratr je. A obvykle to ani tak nebylo daleko od Toma.

Když dorazili na hotel, Gustav a Georg se vypařili na své pokoje a Tom byl rád. Nevěděl, jak dlouho by ještě vydržel udržovat ten lhostejný výraz. Odhodil své věci na podlahu a okamžitě šel do koupelny, opláchnout si obličej vodou.
Jakmile v koupelně skončil, přecházel neklidně po pokoji a beznadějně se díval na svůj telefon, ležící na posteli. Věděl, že nezačne zvonit, protože ten Billův ležel hned vedle něj. Už dříve ten den jej bratr požádal, aby mu ho pohlídal a Tom ho měl zastrčený v zadní kapse kalhot.

Nemohl jenom tak sedět a čekat, cítil se bez Billa tak odříznutý a nevyrovnaný. Potřeboval mu být blíž. Tom opustil svůj pokoj a chodbou přešel do toho Billova. Uvnitř byly všude rozházeny bratrovy věci a Tom se cítil trochu klidnější, jen když tam byl. Žaludek se mu stále svíral, jak si lehal na postel a věděl, že se neuklidní, dokud nebude mít Billa zpět, dokud jej neuvidí a neujistí se, že je v pořádku. Ale ani tak nevěděl, jak bude vypadat jejich přivítání. Nezazlíval by Billovi, kdyby s ním už nikdy nechtěl promluvit. Věděl, že bratra přede všemi ztrapnil a ještě hůř, že mu svými slovy ublížil.

Tom vztekle praštil do matrace. Jak mohl být tak hloupý? Otočil hlavu a zabořil obličej do Billova polštáře, mohl ho z něj cítit. Mysl jej zavedla do předchozí noci, když tu leželi spolu a líbali se. Pamatoval si šok, jak ucítil Billovo vzrušení skrz jeho kalhoty. Kdyby se tak nevyděsil a neutekl – Bill by možná nikdy nezačal mluvit s tím chlápkem a nic z toho by se vůbec nestalo. Bill by tu byl právě teď s ním a Tom by jej mohl líbat, dotýkat se ho. Čím víc o tom přemýšlel, tím hloupější mu přišlo, jak byl překvapený z Billovy erekce. Stejně jako měl penis Tom, měl jeden i Bill a tak to u nich prostě bylo. Pravda, nikdy neměl zájem o penis někoho jiného, ale tohle nebyl jen tak někdo, tohle byl Bill, jeho druhé já.

Tom se s povzdechem sesunul z postele a začal ze země sbírat všechno Billovo oblečení. Potřeboval něco dělat, nesnášel pocit bezmocnosti. Kdyby nebyli v nějakém cizím zahraničním městě, chtěl by být tam venku a hledat. Bill mohl být kdekoliv a nebylo to tak, že by se mohl jen tak bez povšimnutí toulat po okolí. Tom odrazil stranou hrozné myšlenky na únos fanynkami nebo týrání kriminálníky, kteří si myslí, že Bill je zrůda. Přemýšlel, jestli má Bill také strach a jen ta myšlenka mu způsobovala bolest.

Bez věnování pozornosti tomu, co vlastně dělá, začal Tom úhledně skládat všechna Billova trička a dával je na hromádku na postel. Nevěděl, jak dlouho tam skládal a dával na hromádky, když se rozrazily dveře a dovnitř vešli Gustav s Georgem, rozesmátí nějakým soukromým vtipem.

autor: Haylzee
překlad: Crowley
betaread: Janule