Good Bye My Lover

autor: Geheimnis

Sedím na parapetu okna a ukazováčkem mžourám po skle, na jehož druhé straně se kloužou kapičky dešťové vody. Na tvářích mám několik vlhkých cestiček od slz, které se již vydraly na povrch mého jindy veselého a pohodového obličeje. Vidím tě. Nastupuješ do černého auta, ale nechce se ti. Zastavil ses. Otočil si tvář směrem k oknu, ze kterého tě pozoruji. Tvé uplakané oči, od kterých vedou černé flíčky z řasenky a tužky na oči, se dívají mým pohledem. Hypnotizuješ mě a já zase tebe. Proč nás chtějí oddělit? Tolik se toho změnilo od doby, co jsme si vyznali lásku a poprvé se políbili. Vidíš, dokonce jsem si kvůli tobě ostříhal mé dredy. Vypadám úplně jinak. I uvnitř jsem jiný. Doposud jsem se cítil báječně a dokonale, miluju tě. Ale teď… Ti mám říct sbohem?

Cítím se nyní tak prázdný a život mi připadá nesmyslný. Jediná naděje pro lepší život jsi ty, lásko. A ty mi teď mizíš před očima… Nedokážeš se déle dívat na okno, za kterým sedím. Usedáš do tmavého auta a náš otec za tebou zavírá dveře. Slyším jen, jak řidič nastartoval. Blíží se okamžik, kdy tě spatřím naposledy. Ač přes sklo okna, hustý déšť a dveře vozidla, které mi tě teď chce odvést pryč… Daleko… Chce mi zabránit, abych se tě ještě někdy v životě dotkl, políbil, ucítil tvou vůni… Já ale nechci, nesouhlasím!

Seskočil jsem z parapetu a snažil jsem se co nejrychleji dostat z domu, ve kterém mám prožívat muka bez tebe… Jen v lehkém tričku a džínách jsem vyběhl před dům a začal jsem křičet. Je mi jedno, že je večer a někteří sousedé dávno spí. Já tě nechci ztratit, Bille!

„Stůjte, prosím! Zastavte! Bille!“ křičel jsem v zápalu zoufalství za autem, které se právě pomalu rozjelo do mírného kopečka. Klekl jsem si a zaklonil jsem hlavu. Déšť mě omýval ze všech stran a já se snad poprvé v životě modlil k Bohu, ať mi dovolí aspoň naposledy políbit jeho hříšné rty. Skoro jsem přestal doufat, když jsem viděl, jak auto jede dál. Zapřel jsem se dlaněmi o ledovou zem, sklopil jsem hlavu dolů a plakal jsem. Mé horké slané slzy se rychle ztrácely v potokách kyselého deště, jenž smýval špínu ze silnice.

„Tome!“ uslyšel jsem Billův hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl Billa, jak otevřel dveře auta a utíká ke mně. Přiklekl si ke mně a sevřel ve svých jemných ručkách mé studené tváře. Zadíval se mi do očí, měl je uplakané ještě víc, než se zdálo přes sklo.

„Miluju tě!“ řekl a políbil mě. Objal jsem ho a už nikdy, nikdy jsem ho nechtěl pustit! Hladil jsem tě po zádech, které byly vteřinu co vteřinu promočenější. Vyběhl jsi jen v mikině.

„I já tebe, lásko, navždy,“ šeptal jsem mu do ouška a nevěřil jsem, že je to naposledy, co mu to smím říct.

Pevně si mě stiskl. Tvé horké slzy si klikatily své cesty po mém rameni a o to víc mě to tížilo u srdce. Přiběhl náš otec. Surově ho ode mě odtáhl a téměř ho do toho auta odnesl, protože Bill ani trošku nespolupracoval. Nechal sebou vláčet, dokonce se snažil klást odpor, jen aby u mě mohl být třeba jen o vteřinku déle. Než jsem se pořádně stačil rozkoukat, Bill už opět seděl v autě… To se znovu rozjelo a tentokrát už nezastavilo. Díval jsem se s pláčem v očích, jak mizí v dáli a odbočuje někam pryč, do neznáma… Daleko ode mě… Zůstal jsem v domě sám se svou matkou… Nenávidím ji. Nenávidím! Jen kvůli ní a našemu otci se tohle všechno stalo! Jen protože oni už se nemilují, tak nedokázali pochopit, že jejich dva synové v sobě našli cit, lásku! Jsou tak strašně sobečtí…

„Tome? Pojď domů!“ křikla na mě. Otočil jsem se po směru jejího hlasu a v očích mi bila nenávist. Vstal jsem celý zmoklý, došoural jsem se až k brance, u které stála a zastavil jsem se těsně u ní. Chtěl jsem něco říct, něco moc ošklivého, ale… Neměl jsem na to. Jen jsem cenil zuby a pak jsem utekl do koupelny, kde jsem se zamknul a sundal ze sebe všechno to oblečení, které nabylo díky vodě na váze. Sesunul jsem se k zemi a znovu se rozplakal jako malý kluk nad rozbitým autíčkem. Tentokrát se ale už nic nedalo vrátit, nic se nedalo opravit, všechno je pryč. Bill je pryč…

autor: Geheimnis

betaread: Janule