„Jsem tak šťastnej, Tome!“ Vyhrknul na mě Bill a já se díval, jak spokojeně sedí na pohovce s úsměvem na tváři. Věděl jsem, že tohle bylo upřímný. Kolikrát se při rozhovorech přetvařoval, ale teď ne. Tu reportáž s náma, kterou jsme právě viděli v televizi, bral asi jako důkaz, že jsme vážně slavní. Opakovali to v ní snad stokrát.
„Tome, vím, že je to asi divný, ale pořád tomu nemůžu uvěřit. Teď žijeme jeden velkej sen.“ Věděl jsem, co tím myslí. Máme kapelu, máme fanynky, máme peníze… ale HLAVNĚ máme sebe!!! Vlastně ne, ta pitomá dohoda před měsícem… prej kvůli kariéře!? Ts! Sakra, já mu to musím říct. Přisednul jsem si k němu a snažil se nějak nenápadně začít, ale kupodivu začal on.
„Víš, Tome… Vím, že to vypadá, jakože mám všechno co chci, ale není to tak… Už měsíc nemám to, co chci nejvíc. A ta pitomá dohoda… Kdybych věděl, jak to bude těžký, nikdy nic takovýho neslíbím!“ Dopověděl Bill a mě spadl obrovskej kámen ze srdce… Cítí to stejně jako já! Nemohl jsem mu odpovědět jinak než polibkem a stalo se to. Po té dlouhé době jsem zase s Billem! Teď už nám snad nic neschází… Měl jsem anděla. Krásného a nepopsatelného.
Jo, tohle byla ještě před měsícem pravda, ale teď je realita jiná. Sen, ve kterým jsme žili, se změnil v noční můru. Nějakým zázrakem se naše fotky dostaly do novin a teď je z toho celý Německo vzhůru nohama. A já právě sedím ve vaně se sklopenou hlavou a koukám na odraz v hladině. Ten můj hnusnej ksicht! Nebýt mě, nikdy by se Bill takhle netrápil. SAKRA, nemůžu se na sebe ani dívat…
Rukou jsem prásknul do vody, která cákla snad přes celou koupelnu… Sedím tady a připadám si tak bezmocně. Tak malej, když slyším Billův pláč z vedlejšího pokoje. Už to nemůžu poslouchat… Rve mi to srdce! Jak nám to někdo mohl udělat? Všude… Všude vidím ty titulní strany časopisů – Kaulitz twins = gays…
Je to šílený a Billa to tak ničí. Nemůžeme jít absolutně nikam… Nemůžeme proti tomu dělat nic! Prostě nás odsoudili za to, že se milujeme. Fanynky se ztrácejí, píšou tázavý dopisy! Celý svět se nám rozpadá. Vstal jsem a hodil na sebe župan…
„Bille?!“ Řekl jsem ve dveřích. „Vím, že to zní jako fráze ale… Spolu to zvládneme.“ Ale za svými slovy si nestojím… Je to až moc silný kafe… Tentokrát ano!
Bill zvednul obličej. Vypadá jako anděl… ale tak smutnej!! Ty jeho hluboký oči!
„Jak nám někdo mohl takhle ublížit!?“ Řekl jsem smutně a šel za Billem. Sednul jsem si vedle něj a on mě chytnul kolem krku.
„Tome!“ Zašeptal a políbil mě. Ucítil jsem horkou slzu, jak mi stéká po tváři. Na tohle jsem i já krátkej. Tohle asi fakt nezvládnu.
„Bille, já už nemůžu dál… Tohle se nikdy nezmění! Vždycky nás budou brát takhle a odsuzovat za to, že jsme spolu! Tenhle svět nás nechápe, Bille!“ Vykřikl jsem a tváře měl už od slz celé mokré. Chodil jsem přitom nervózně po pokoji a propadal beznaději… Už jsem nevěděl, co bude dál a neuměl si to představit. Chci, ať tohle ponižování skončí.
Překvapovalo mě, jak je Bill klidnej… Vstal z postele, chytil mě za ruku a políbil mě.
„Tome! Na tomhle světě není místo pro lidi jako jsme my dva. Celej můj život je plnej urážek, ponižování a odsuzování za to, jak vypadám, chovám se a co dělám. Už nemám sílu se obhajovat. Už ne… Jestli mě lidé nepřijali takového jaký jsem, nebudu se jim vnucovat. Půjdu jinam a zkusím začít znova… Ustupuju celý život a udělám to tak i teď!“
V životě jsem neviděl takový pohled! Plný smutku a vzteku… Vzteku na všechno! V zápětí ho však vystřídal zářivý andělský úsměv. Ten, který nepatří nikomu jinému než jemu… Na chvilku to byl zase ten starý bezstarostný Bill.
Celou dobu mě držel za ruku a nakonec řekl. „Jestli nechceš, abych tě opustil, pojď se mnou…!“ A táhl mně ke koupelně. Oba jsme brečeli tak, jako nikdy předtím a cítili, že se blíží něco velkého! Měl jsem pocit, že pro vyjádření toho, co cítím, už pláč nestačí…
Byl to nepopsatelný pocit. Každou sekundu jsem měl jinou náladu. Míchaly se ve mně všechny myšlenky… Bill vkročil do vany… Celé džíny se začaly promáčet. Stál v té vaně a díval se na mě opět nádherným pohledem. Měl jsem pocit, že vidím anděla. Bill pro mě ale andělem byl vždycky. V jeho očích bylo vidět štěstí z toho, že tohle peklo už brzo skončí… Zároveň jsme oba věděli, že už to nikdy nebude takové jako dřív! Věděl jsem, že bez Billa nemůžu žít. To ON je můj život! Vlezl jsem za ním. Uvědomoval jsem si, že je to rozhodnutí, které už nikdy nemůžu vzít zpět.
Stáli jsme v té vaně a nevnímali okolní svět, jen sami sebe. Byl jsem vděčný, že jsem tenhle život mohl strávit právě s ním… s Billem… Je jedno jestli je to můj brácha, kámoš nebo holka… Je to Bill! Výjimečná osoba, kterou už nikdy nikdo nenahradí…
Pomalu jsme si ve vaně sedali. Ani na sekundu jsem nepustil jeho ruce. Byly křehké a třepaly se strachem, ale já věděl, že TO společně zvládneme! Seděli jsme ve vaně a zírali si do očí. Bill nepatrně kývl hlavou na znamení, že je pevně rozhodnutý. Ponořili jsme hlavy a bylo po všem…
Na tomhle světě pro nás prostě nebylo místo… A lidé nedokázali ocenit toho anděla, kterému jsem směl říkat „brácho“, proto jsme to udělali… Naše láska byla, je a bude větší než cokoli jiného…
autor: Gába
betaread: Verushka
to je hezký 🙂
to je nádherný :'( úplně překrásný
žjuuuu…. masakrrr :'( I'm so crying
Je jedno jestli je to můj brácha, kámoš nebo holka…// no tohle mě trochu zarazilo… holka… heh
uhmmm ale pstěěě :'( :'(
Tohle je strašně pěkná povídka mooc 🙁
smutný..ale moc hezu 🙁
smutný..ale moc hezu 🙁