autor: Jitáááááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Najednou se mu pod víčka dralo protivné a ostré světlo. Otevřel oči a zmateně se rozhlídl kolem sebe. Když v tom ucítil ten nádherný hřejivý dotyk. „Billi?“ špitl teď už najisto. „Billi! Tak se mi to přece jen nezdálo!“ výskl šťastně Tom a padl mu do náruče. „Ano, jsem to já. Už tě nikdy neopustím, budu pořád s tebou, neboj, už to bude dobrý. Půjdeš tedy se mnou?“ šeptal mu do vlasů a tiskl si ho k sobě. Bylo mu ho líto, protože mu neřekl vše. To bylo to, co ten „blázen“ nenapsal. Věděl, že nikdo jiný mu to ale neřekne. Nadechl se a posadil se jemu naproti. Chvíli se mu jen tak díval do očí a poté spustil. „Tomi, nevím, jak bych měl začít. Musím ti říct něco dost důležitého a bojím se, že mě nepochopíš…“
„Co? Co nepochopím?“ koktal zmateně a začal mít trochu strach. Billi i ten nepatrný strach vycítil a začal ho konejšit. „Tome, ne… Prosím, nesmíš mít strach, ale chápu, že ho máš. Je to hrozně těžké ti něco takovýho říct. Já vážně nepocházím z tohoto světa a ani nejsem tvoje halucinace. Já… Já ti to nedokážu říct, Tome…“ špitl nakonec a rozplakal se. „Bože, ne, Billi, jestli mi chceš říct, že jsi můj strážný anděl, tak to udělej, já to totiž vím…“ řekl Tom a začal ho líbat. Když jejich rty splynuly v jedny, tak přesně pocítili, co toho druhého trápí…
„Tomi, já ale právě strážný anděl nejsem. Moc mě to trápí, asi to je trest za to, co jsem dělal asi v minulém životě. Já ani nevím, co jsem dělal, a ani nevím, jestli jsem nějaký minulý život měl. Potrestali mě tím, že se nemůžu do nikoho zamilovat, a když se mi to stane, tak jen do toho, koho nemůžu nikdy mít. V nějakých knížkách a pohádkách se píše, že andělé nemají sny. Ale já ano. Jsou strašné, pořád se něčeho bojím. Nevím proč, nevím ani, proč mám takový noční můry. Myslím si, že to jsou vzpomínky na můj minulý život. Ty sny jsou samá bolest, zklamání a trápení. Vůbec na nic si nevzpomínám, jen ty sny mi dávají nějakou vzpomínku. Asi jsem měl těžký život a asi jsem spáchal sebevraždu, nebo jinak nevím…“ Billi se pomalu hroutil a Tom se ho znova vyptával.
„Ale jsi anděl, že ano?“ Billi přikývl a jeho slzy se změnily ve vodopády. „T-Tomi, já tě miluju… Ale nevím, jestli se to může, jsem tvůj anděl, to jo… ale…“ Moc se snažil Tomovi říct, co je zač, ale nevěděl, jestli to dokáže. „Tome, mám černá křídla, černé vlasy, to strážní andělé nemívají. Nemůžu ti nic říct, nedokážu ti říct, co se s tebou děje. Moc mě to bolí… Nemůžu…“ Tom ho nechtěl ještě více trápit, a tak se ho už na nic nevyptával. Ale jedna věc mu nedala. „Billi, proč jsi mi říkal, že mám jít s tebou? Kam?“ Billi se skácel bolestí na zem a hystericky plakal. „Tome já… Já jsem si pro tebe přišel, abys šel se mnou. Prosím, pojď se mnou a neptej se mě proč. Já ti to nedokážu říct.“ Tomovi se ho zželelo. Stále ale nevěděl, proč za ním přišel. Přišel mu říct, že ho miluje? Snažil se myslet jen na to a doufal, že ho už jiné věci zajímat nebudou…
„Tak dobře, Billi, půjdu s tebou kamkoliv. Půjdu s tebou i na konec světa. Miluji tě. Moc tě miluji. A už prosím neplakej.“ „Ty tedy půjdeš? Ty mě neopustíš?“ šeptl šťastně Billi. „Ne, neopustím, nikdy.“
Tom ho objal a hledal něco na oblečení. Billi ho ale zastavil. „Nebude ti zima, ani horko. Věř mi…“ Tom ho poslechl a zvedl se z postele. Chytl se ho za ruku a oba se vznesli na parapet. „Proč mi není zima, když venku sněží? Jak to, že mě nic nebolí, není mi smutno?“ Billi se pousmál a pak se s Tomem vrátil zpátky na postel. „Tomi, víš, jak ti bylo špatně? A pamatuješ si ještě, co si o mně četl na tom internetu?“ Tom přikývl a pak mu to pomalu docházelo. Usmál se a šťastně mu padl do náruče. Už se na nic neptal, všechno pochopil…
Ráno se matka vydala s horkým čajem do pokoje svého jediného syna. Věděla, že ještě v tuhle dobu nebude vzhůru, ale musel brát pravidelně léky, aby se brzo uzdravil. Lehce zaklepala na dveře, ale nic se neozývalo. „Určitě ještě spí…“ pomyslela si a potichu vstoupila. Uviděla vlající záclony a na posteli peřinu, pod kterou byl Tom schovaný. Okno hned zavřela, v pokoji byla zima a na peřině byl navátý sníh. „Tomi?“ zašeptala a položila hrnek s čajem na noční stolek. „Tomi?“ zkusila to ještě jednou a pomalu z něj peřinu stahovala. Byl stočený v klubíčku a na tváři měl lehký úsměv. Vypadal šťastný…
„No tak, Tomi! Vstávej, máš tu teplý čaj.“ Matka s ním zatřásla, ale marně. Přiložila mu rozklepané prsty na krk a zkusila puls. Ale neprojevoval ani sebemenší náznak života. Zhroutila se k němu na postel a nechala bílý polštář, aby vsakoval její hořké slzy. Nikoho jiného neměla, jen svého syna. Neměla ani sílu křičet nebo se jen zvednout z postele. Měla v hlavě a srdci teď jednu jedinou myšlenku: Tom je mrtvý.
Krátce před polednem opatrně vstala a chystala se na odchod do koupelny. Chtěla si dát alespoň sprchu, aby se malinko sebrala. Ještě se na svého synka zahleděla a šeptla: „Sbohem, synku. Budeš mi moc chybět, už mi chybíš teď. Ale myslím, že jsi tam někde nahoře šťastný, cítím to. Ještě se sejdeme.“ Zahleděla se na oblohu a pak svůj zrak opět upřela na svého mrtvého syna. Všimla si, že v ruce svírá malý papírek. Vzala mu ho a přečetla si krátký vzkaz: „Mami, ještě se sejdeme, jsem šťastný, tak ty buď taky. Našel jsem svou lásku a neboj, jednou se opět setkáme. Mám tě moc rád. Tom“ Opět se rozplakala a položila si hlavu na jeho hruď. Najednou uviděla, jak se po peřině koulí malé černé peříčko. Chytla ho a něžně pohladila. „Ano, já vím, že jsi šťastný. Tvůj anděl tě nenechá samotného.“
………….
Tom se s Billem dostal na nebesa, kde se milovali navěky. Billi se konečně dočkal vykoupení, ze svého trápení. Poznal pravou a věčnou lásku. I když se Tomovi věnoval každou vteřinu, chránil i jeho matku, která se dožila ve zdraví požehnaného věku…
autor: Jitáááááááááá
Já asi budu brečet…..tohle je hoodně netradiční povídka….mooc krásná a povedená…nádherně napsaná,ale já bych radši jiný happy end…živí…..jo..už brečím..sakra…depresivní,skoro až gothická povídka…ale skláním se…
tyyyy juuu….tak to bylo sqely…..
Ahoj, to jsem moc ráda, že se vám to líbí. Právě ted jí přepisuju na více dílnou… Mno, ale je to takový divný…. Zůstane tam ta první kapitola a pak je to už přepsaný, tag newim,jestli se vám to bude taky líbit (=
no toto je uplne nadherne :-*
mám slzy na krajíčku….moc krásné….vykoupený Bill a mrtvý Tom :((( a přesto mě to zahřálo…Jitaaaaaaaaaaaaa: nevím, jestli psát dál….mně osobně se to takto moc líbí a v podstatě je to uzavřené….krásné a uzavřené….jen tiše sedím…přemýšlím…a lehce se usmívám…moc povedené :DDD
ZoE: Děkuju (= Ted se snažim psát tu vícedílnou verzi.. Mno.. Někdy jí taky uveřejním. Dneska pošlu první dva díly, tak mi pak napište, jestli to má cenu psát (=
asi asi asi budu brečet….pozdě už brečím……to je fakticky nádhera
dejchej Beu, dejchej, ty to zvlándeš, ty to dáš…dejchéééj….áááá!!! nemám k tomu slov! nepřekonatelně nááádherý…už se těším na tu FFku, bude brzo že jo? Musíííí pošíímky!!
Blacky: Joo (= Dneska jsem jí poslala (= Tak snad tu bude brzo (= Teda.. jestli jsem tam nenasekala moc pravopisných chyb ( x
to je kráááásný upe smutny ale jako pěkně to skončilo nádhera
asi??? já už brečím…..to bylo krásný….jak jsem došla k tomu, že je mrtvý rozbreela jsem se…nádherný fakt nádherný
HOLKY?? CHÁPETE TOHLE?? MŮJ "STREJDA" ON TO NENÍ MŮJ STREJDA, JE TO MAMINY PŘÍTEL.. TAG JE MOMENTÁLNĚ NASRANEJ KVŮLI TOMU, CO MÁM NA PLOŠE!!!!
UŽ NA NÍ MÁM VÍC JAK MĚSÍC STEJNEJ OBRÁZEK A AŽ VČERA SI TOHO VŠIML.. ( X MÁM TAM NECENZUROVANEJ OBRÁZEK OD ALLEGATOR. TEN JAK SE LÍBAJ MNO..
CHÁPETE TO NĚKDO?? JAKO BYCH NEMOHLA MÍT NA COMPU CO SE MI ZACHCE, BO CO.. Pffff.. Jita. (=