autor: Dark Princess
Zdravím, zlaté a milé twincestné dušičky 🙂 Po dlllllhom dlhom čase ma tu na chvíľu znovu máte, dúfam, že si ma ešte pamätáte 😀 Oh, to sa rýmovalo :3 😀 No každopádne, od tejto poviedky nečakajte žiadnu zložitú zápletku, napísala som ju len aby som ohľadom najnovších udalostí všetkých nespamovala 😀 Pri písaní som si uvedomila, že už je to skoro rok a pol, čo sa tu odo mňa niečo objavilo :O Na písanie som ale nezanevrela, mám teraz niečo rozpísané, aj keď už nie twincest, z toho som tak nejak, rovnako ako z Tokio Hotel, trochu vyrástla 🙂 Síce najnovšie udalosti sledujem a komentujem, ale už to neprežívam tak ako predtým. Tak a už nebudem zdržovať, pustite sa do čítania a budem moc rada, ak mi necháte nejaký pekný komentár, kto vie, možno ma tu časom ešte uvidíte 🙂
-vaša Dark Princess
Btw, skoro by som zabudla, názov poviedky nie je pomýlený, ja som si tak nazvala pesničku Girl got a gun, pretože „gun gun gun gun gun“ je jediné, čo v tom refréne počujem 😀
„Girl got a gun, girl
gone got girl gun… do prdele, já už na to seru!“ vyjekl Bill Kaulitz vztekle a strhnul si z uší sluchátka. „Já to vzdávám, už nemůžu,“ dodal o něco mírněji.
„Nezkusíš to ještě jednou? Můžeš klidně pomaleji, pak to v počítači zrychlíme,“ ozval se přes reprák Tomův klidný hlas, který Billa poslední dobou tak děsně vytáčel.
„Ne, Tome, nezkusím to ještě jednou, zkouším to tady snad už hodinu a pokaždé to zkurvím, potřebuji pauzu,“ odsekl podrážděně a dlouhými kroky odešel z nahrávací místnosti.
„Řekl bych, že pauzu měl až příliš dlouho,“ řekl Georg, když byl Bill z doslechu. „Nechápu, proč se s touhle písničkou tak vzteká. Stejně to nebude žádný průlomový hit,“ dodal tišeji, jako kdyby ho Bill mohl slyšet a vynadat mu.
„Poslední dobou je divný, všechno chce mít děsně perfektní, nesnáším, když je takový,“ povzdechl si utrápeně Tom. Billova divného chování si všiml i on, jak by ne, když jsou spolu prakticky nonstop. Zvedl ze země Pumbu a podíval se do jeho velkých vykulených očí. „Pojď, ty malá zrůdo, jdeme najít tu hysterku, co si říká můj bratr,“ řekl a s těmi slovy odešel. Georg s Gustavem si vyměnili nechápavé pohledy, pak se beze slova zvedli a odešli taky.
Tom našel svého bratra na sluncem zalité terase. Seděl v pohodlném proutěném křesle, nohy měl vyložené na zábradlí, v obličeji utrápený výraz.
„Bille, co je to s tebou?“ zeptal se Tom mírně a položil pejska na zem. Blonďák jen trhnul rameny, ani se na Toma nepodíval. „Opravdu to nechceš zkusit? Georg s Gustavem šli pryč hned po mně, budeme tam jen my dva,“ řekl tiše a pohladil Billa po ruce.
„Nejde o ně,“ zamumlal Bill.
„A o co tedy jde?“ chytnul se toho Tom. Nesnášel, když byl jeho bratr v téhle náladě, když z něj musel tahat každé slovo.
„Nech to plavat. Pojďme radši domů, jsem unavený.“ Tom věděl, že už nemá cenu ho přemlouvat. Vždy když Bill řekl, že je unavený, znamenalo to konec debaty. Protože každý věděl, že unavený Bill je mrzutý a protivný Bill, i když to třeba použil jen jako výmluvu.
Později toho dne, hodiny ukazovaly jen něco málo před druhou ráno, Tom našel svého bratra sedět v obýváku ve tmě se zapnutým laptopem.
„Bille? Proč nespíš?“ zeptal se mírně ospalým hlasem. Vzbudil ho nějaký zvuk, a když vedle sebe nenahmatal Billa, šel ho hledat. Blonďák polekaně přivřel laptop a ohlédl se.
„Co je?“ podivil se Tom. Co před ním asi mohl Bill skrývat?
„Nic, jen… jsem nemohl spát a nechtěl jsem tě vzbudit, tak jsem šel sem,“ vymlouval se, těžko hledal slova, když byl takhle překvapen. O to víc, když nebyl zvyklý bratrovi lhát.
„Co se sakra děje?“ Tom snadno poznal, že se tady něco děje a rozsvítil. Oba kluci museli na chvíli přimhouřit oči, aby si zvykli na světlo. Pak si Tom všiml Billových zarudlých očí, které si blonďák rychle otřel dlaní. Tom si povzdechl a posadil se vedle něj na gauč. Bill pořád držel laptop přivřený.
„Co přede mnou schováváš?!“ zeptal se Tom mírně podrážděně a vytrhnul bratrovi laptop. Když ho otevřel, několikrát se zmateně podíval na bratra a zpátky na obrazovku, na které byl pozastavený obraz s černobílým záběrem na noční silnici.
„Co to je?“ zeptal se. Bill s povzdechnutím stiskl mezerník.
Dein Leben sinnentleert
Deine Schatten tonnenschwer
Und alles, was du jetzt brauchts
Hast du nicht
Na obrazovce běžel videoklip k písničce An deiner Seite, neboli Ich bin da.
„Ty se koukáš na stará videa?“ zeptal se Tom, i když to bylo tak trochu očividné.
„Jo,“ řekl přiškrceným hlasem Bill. „Já… já nevím, co mě to popadlo, já…“ povzdechnul si a znovu si rychle otřel oči. „Tak nějak mi to chybí. Naše začátky. Podívej se, kam jsme se dostali. Před půlhodinou jsem četl komentáře od Aliens. Tome, já… já mám strach,“ šeptl rozechvěle. Tom byl naprosto zmatený.
„Já ti vůbec nerozumím. Co tak hrozného napsali, že máš strach? A z čeho máš vůbec strach?!“ Tom pomalu začínal litovat, že vůbec vylezl z postele. Na Billovy noční úvahy byl příliš střízlivý.
„No třeba, že prej nám to trvá tak dlouho proto, že se snažíme vymyslet nejvhodnější způsob, jak tu sračku servírovat. A ta ukázka, kterou jsme nenápadně vypustili minulý týden jako neoficiální, byla děsně kritizována. Většina si je jistá, že to nejsme my, že něco tak příšerného bysme nevypustili a že se moc těší na nový album, který bude určitě skvělý. Já říkal, že to nemáme pouštět ven jako neoficiální uniklou nahrávku, sežerou nás zaživa, Tome!“ fňukal blonďák. Tom si kousl do jazyku, aby mu neušla protivná poznámka.
„Proč to vůbec čteš, Bille?! A kde je to tvoje, že to děláme proto, že nás to baví? Co záleží na několika lidech, kterým se to nelíbí? Tobě se to líbí, mně se to líbí, kde je problém?“
„Třeba Georg si myslí, že Girl got a gun je naprostý odpad,“ odsekl Bill. Nemusel to ani slyšet od něj, bylo mu to jasný.
„Ale vždyť je to tvoje oblíbená písnička! Ať si klidně Georg nějakou taky napíše, nikdo mu nebrání! Bille, poslouchej mě. Chtěl jsi zkusit něco nového, máš něco nového. Jestli to bude propadák, můžeme příště zkusit něco ve starém stylu.“ Pousmál se a přitáhl si bratra do náruče. „Bude to v pořádku. Hlavně to nesmíme nechat zajít tak daleko, abys začal rapovat,“ zažertoval a Bill jej dloubl loktem pod žebra, ale taky se chtě-nechtě usmál.
„Když já nevím. Mně se ta písnička moc líbí, je to něco jiného, ale nemáme k tomu ani klip a já nemůžu nic vymyslet,“ postěžoval si.
„Teď už to nech plavat. Místo toho bychom se mohli podívat na další stará videa, co ty na to? Možná něco vymyslíš,“ usmál se Tom a natáhl se ke křeslu pro velikou károvanou deku. Pohodlně se uvelebil i s Billem na gauči a pustil další video.
„Pamatuješ, když jsme tohle natáčeli? Všechny jsi sekýroval, všechno muselo být perfektní… vůbec jsi se nezměnil, víš to?“ zašeptal a vtiskl mu letmý polibek do koutku rtů.
„A ty bys chtěl, abych se změnil?“ usmál se Bill a podíval se na něj. Video přestalo být důležité. A co záleží na několika negativních názorech, když ho podporuje Tom.
„Víš co?“ zamumlal Bill, když už málem usínal u jednoho moc známého záznamu z koncertu, z písničky Reden.
„Copak?“ usmál se Tom.
„Třeba bychom mohli říct o nás dvou. Víš, když tak na tohle koukám, divím se, že nám na to ještě nikdo nepřišel,“ usmál se a pohladil Toma pod dekou po ruce.
„Ty čteš pitomé negativní komentáře a ne uměleckou tvorbu fanoušků?“ zasmál se tiše. „Oni to dávno vědí. Radši to nechme tak, šoků pro ně bude letos stejně víc než dost.“
„Zdar Tome, kde je Bill?“ zeptal se Georg, když spolu s Gustavem dorazil další den ráno do studia.
„Přijde trochu později. V noci měl nostalgickou náladu, koukali jsme na videa a vysvitlo, že má strach z toho, jak tenhle album přijmou fanoušci. Proto se včera tak choval,“ odpověděl a posadil se na otočnou židli.
„No a jak jste to vyřešili? Bude se ta písnička nahrávat, nebo se už na to vykašle?“
„Bude. A já doufám, že vy dva ho podpoříte. Cokoliv se podělá, fanoušci hodí vinu na něj, já se ani nedivím, že má takový strach. Je to přeci pět let, Aliens budou očekávat-„
„Budou očekávat něco naprosto jiného než tohle,“ skočil mu do řeči podrážděně Georg. „Opravdu si Bill myslí, že tohle můžeme předhodit fanouškům, který nás měli rádi, když jsme hráli rock? Tome, je to pět let a už Humanoid nebyl mnohým z nich moc po chuti. Ty děti povětšině vyrostly na rocku, jako já neříkám, že ty písničky jsou všechny špatný, ale Bill nemůže čekat, že budou všichni nadšeni a ohromeni. Když ho rozhodilo několik pitomých komentářů, jak zareaguje, když bude třeba celý album propadák?!“ rozčiloval se.
Nechtěl to říkat, ale už se nemohl ovládnout. Pro něj bylo těch pět let příliš. Album mělo původně vyjít téměř před dvěma lety, to se snad Bill celou tu dobu bál?! Kdyby alespoň něco řekl, ale ne, on to měl všechno pod kontrolou, jak často připomínal.
„Když to bude propadák, můžeme budoucí album nahrát klidně i metalový, mně je to jedno. Teď ale musíme všichni Billa podpořit. Jsem si jistý, že se najdou fanoušci, kterým se to zalíbí. A když ne, tak můžeme získat kopu nových fanoušků a sakra, Bille, jak dlouho tam už stojíš?!“ vyjekl, když se náhodou podíval směrem ke dveřím. V nich stál Bill a na tváři mu hrál jemný úsměv. Takový ten, co vám dokáže rozjasnit celý den. Takový, co Tom neviděl, odkdy začali nahrávat nové album.
„Dost,“ řekl jen, pořád s tím úsměvem.
„Bille-“ začal Georg. Věci, co teď řekl, mu nechtěl říkat do očí.
„Nic neříkej, Georgu. Máš naprostou pravdu. Nemůžu čekat nemožné. A to, co jsem čekal, nemožné je. Ale pravdu má i Tom. Když to bude propadák, co na tom? Příště to zas osloví jiné lidi. A nakonec, děláme to hlavně pro sebe, ne?“ to už se doširoka usmíval.
„Tak pojďme lidi, jdeme makat, máme víc než rok zpoždění,“ zatleskal nadšeně. „Jo a vymyslel jsem bezvadný klip. Tome, pamatuješ, když jsme byli loni v Amsterdamu a měli tam ty divné plyšáky?“ dál to nerozvíjel a rozběhl se do nahrávací místnosti. Zbylí kluci na sebe nejdříve udiveně pohlédli, pak se rozesmáli a následovali ho. Jeho náhlé nadšení do práce, které už dlouhé týdny neviděli, bylo až příliš nakažlivé.
PS: keď budete mať niekedy cestu cez Amsterdam, tak tie plyšáky majú bežne v suveníroch 😀 nie celkom také, ako v tom klipe, ale… aj tak sú dosť znepokojivé 😀
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Zajímalo by mě, jestli to tak bylo i ve skutečnosti, protože když jsem tuhle jednodílku četla, skoro jsem si myslela, že čtu nějaký přepis videa, ve kterém všechna ta slova padla nahlas. Co by bylo dost znepokojující je ale fakt, že kluci počítají s tím, že možná ztratí fanoušky, kteří je dostali nahoru, aby získali nové, kteří "slíznou smetanu". V každém případě děkuji za velmi realistickou povídku 🙂
Mě se to moc líbilo. Takový pozitivní náhled na celou tu aktuální situaci. Pobavilo mě, jak Tom řekl, že to nesmí nechat zajít tak daleko, aby Bill nezačal rapovat. 😀
A taky se mi líbila poznámka o tom, že aliens o nich dvou už dávno vědí….jo jo, vědí 🙂
Tak u téhle povídky jsem se skvěle zasmála! Myslím, že něco takového jsem potřebovala a rozhodně máš plusové body za to, že je to velmi reálné už díky tomu námětu. 🙂 Klidně bych věřila, že celá ta situace probíhala přesně takhle, jak jsi to napsala! 🙂
Rozhodně doufám, že se tady od Tebe ještě někdy nějaká tvorba ukáže, protože tohle se mi moooc líbilo! 🙂 Díky za rozveselení! 🙂
Joo, kéž by o tak bylo i doopravdy :((( Ale obávám se, že tahle změna je prostě pokus oslovit úplně jiné publikum, než jsou Aliens… docela mi trhalo srdce, když jsem dneska poslouchala Love who loves you back a znělo to spíš jako nadržení Daft Punk, než Tokio Hotel… Začínám doufat, že se slova téhle povídky vyplní a příští albu bude metalové 😀
Tak toto bolo perfektné 😀
Bolo to tak veľmi realistické, že by som kľudne uverila tomu, že sa niečo také naozaj stalo. Krásne si vyjadrila celú tú situáciu, čo sa teraz okolo deje a to znepokojujúce pomyslenie, že by chalani mohli počítať s tým, že stratia niektorých svojich fanúšikov – a to len preto, aby získali nových (hlavne tých mladých dnešnej doby).
Tomova poznámka o rapovaní pekne pobavila, dúfam, že až tak ďaleko to nezájde 😀
Ďakujem za časť.
Vlúpala si sa im do štúdia a všetko si to vypočula? Tá jednodielka "znie" tak realisticky:) a teraz mi je normálne ľúto, že som im ten príšerný klip skritizovala 🙂 Tá pesnička je tiež debilná, ale nemôžem ju dostať z hlavy. Predstava rapera Billa ma pobavila ale aj vydesila, z neho by možno po tomto čo stvárajú vystalo aj to:)
Veľmi pekne ďakujem za poviedku je úplne skvelá:)
wow 🙂 baby moje, urobili ste mi ooooobrovskú radosť :))) som rada že vám to pripadá realistické, presne o to som sa totiž snažila, vlastne ma dosť baví písať poviedky na aktuálnu tému (ako napríklad Don't touch my star s Karlou) 🙂 a dúfam že si nájdem čas na napísanie ešte niečoho, vaše komentáre ma naozaj neskutočne moc potešili, každý jeden :)) je skvelý pocit čítať po takom dlhom čase krásne komentáre 🙂
Jéj, vážne som mala pri čítaní tejto poviedky pocit akoby som bola spolu s nimi v štúdiu a nechtiac si vypočula ich rozhovor 🙂 Priznám sa,že tiež patrím k osobám ktoré hneď po prvom vzhliadnutí skritizovali song Girl got a gun.. no teraz, ktovie. Bill to možno niekde tam v skutočnosti naozaj takto prežíval,až ma to samotnú mrzí 🙂 Veľmi sa mi páčila tá časť,kde boli Bill a Tom sami večer v izbe.
Ďakujem ti za krásnu poviedku 🙂
Ta povídka byla perfektní a je faj že byla ze součastnosti.
Moje princezna se vrátila ^^ můžu ti říct, že neustále obdivuju, jak skvěle pises povidky česky, já bych slovenský nedala dohromady ani jednu větu, ačkoliv jí perfektně rozumím 😀 mimochodem, všimla sis, jak se odposledne prodloužily komentáře? To já neumím 😀 no, hadam, že teď je čas i na můj návrat, přestala jsem tvořit chvíli po tobě, ale to asi tusis, když jsme do konce dotahly jen jednu ze tří povídek 😀 no, každopádně k povídce – miluju ji 😀 takhle nějak si to predstavuju, abych řekla pravdu, mám na album podobný názor 😀 každopádně, hlavní je zůstat pozitivní, třeba někdy uslyšíme zase něco podobného starým TH (usetrete mě keců, že vyrostli, všimla jsem si!) 😀 jinak, umělecká tvorba fanoušků mě dostala, fakt umění podporovat incest 😀 ještě jsem chtěla napsat něco, ale nějak mi to vypadlo, kdyztak ti to napíšu na FB 😀
Povidka se mi moc libila:) byla fakt realna:) a jasne, ze fanoušci všechno dávno vedi, tos řekl presne, Tome:P
Nyny!! Tahle jednodílka mi vykouzlila úsměv na rtech:3 *-*
Přidám se k ostatním tvrzením, že to bylo hrozně realistické. Vlastně bych si někde v koutku duše přála, aby měl Bill před vydáním těch nových songů opravdu takovýhle strach (že by se probudila nějaká sadistická část mého já???). Protože, upřímně – mně se ty nové písničky nelíbí. A představa, že to naši Tokiáčci tušili, že se to jejich fanouškům nebude líbit, že budou zklamaní a že odejdou – a že je stejně vydají, protože chtějí "nové" fanoušky – to mi naozaj trhá srdce! Protože když my jsme věrní jim, měli by přece být věrní i oni nám. Nezapomínat na ty, kteří je dostali na vrchol – lebo díky nám se z nich stal pojem. Vždyť se na to podívejte, jsou na scéně už téměř deset let a stejně o nich ještě veřejnost ví. A je to kvůli nám, kvůli Aliens. :(((
Ehm… asi bych měla zavřít chlebárnu a jít se vylívat někam jinam 😀 Tu povídku jsem si užika od začátku až do konce, a i když ve mně probudila ne právě příjemnou nostalgii, chvilkama jsem se vážně lámala smíchy – například při představě Billa jako rappera (je to až tak nereálné???) a nebo při tom Tomově komentáři o 'umělecké tvorbě' :DD A má pravdu – my ostatní už to DÁÁÁVNO víme :3
Hehe, já jsem ale hloupá, třetí den to tu chodím kontrolovat, jestli tu není další díl a až teď jsem si všimla, že je to jednodílovka 😀 Bylo by fajn, kdyby měla povídka více dílů. Je úžasná 🙂
Moc děkuji 🙂