autor: Haylzee
Dalšího dne Tom váhal se k Billovu stánku dokonce i jen přiblížit, stále se cítil trapně ohledně toho debaklu s tetou Ednou, ale čas se nezpomaloval, a dříve či později bude muset najít koule k tomu, aby Billa pozval na rande. Zasténal, když uviděl řadu čekajících lidí, ale Tom se i přesto neochotně zařadil do fronty s videohrami v podpaží, které se mu podařilo sehnat ve slevě a koupit si je pro sebe. Nebyl žádný způsob, jak by mohl dostat šanci deklarovat svou nehynoucí lásku k Billovi s takovým davem lidí okolo, ale mohl ho alespoň pozdravit a dostat tak svou denní dávku ´Billovy záře´, jak tomu rád říkal.
Uběhlo dobrých dvacet minut, než se Tom dostal na řadu, a Bill ho přivítal se svým obvyklým entuziasmem, což bylo něco, čeho se Tom nikdy nemohl nabažit.
„Už musíš mít skoro hotovo,“ řekl Bill jemně, když od něj převzal hry. „Na nákupy zbývá už jen posledních pár dní.“ Věnoval Tomovi důrazný pohled.
Tom pokrčil rameny. „Pořád si vzpomínám na další vzdálené příbuzné, kteří na Vánoce přijedou,“ řekl Billovi. „Ale myslím, že už mám nejspíš skoro všechno. Možná.“
Bill se smíchem potřásl hlavou. Zvonky na jeho čepici sladce zazvonily a na okamžik se Tom ztratil ve své fantazii a představoval si, jak na něm Bill obkročmo sedí, v ničem jiném než jen v té čepici, a s každým jeho pohybem zvonky pravidelně zacinkají.
„Tak kdo dostane Resident Evil a GTA 5?“ Bill zvedl hry do vzduchu.
Přes Billovo rameno Tom zahlédl nápis kavárny v rohu obchodního domu, ´Peete´s´. „To je pro mého strýce,“ řekl hladce. „Jmenuje se Pete.“
„Pro tvého strýce,“ konstatoval Bill mdle a znovu si hry prohlédl. „Tak dobře.“ Byl tichý, zatímco dárek balil, nezačal s žádným svým obvyklým škádlením.
Tom si odkašlal, vycítil, že Billa něco trápí. „A jak se jinak máš? Určitě už se nemůžeš dočkat, až si od tohohle všeho odpočineš.“
Bill pokrčil rameny, ale nabídl Tomovi dostatečně upřímně vypadající úsměv. „Asi jo. Už jsi nejspíš přišel na to, že mě tahle práce opravdu baví.“
„Jo,“ řekl Tom. „Dokonce to ve tvém podání i vypadá jako zábava.“ Uvolnil se, když se Billova tvář při jeho slovech rozjasnila.
„To je zábava, Tome. Měl bys to zkusit.“ Plácnul na balicí papír štítek. „Doufám, že se Peetovi jeho hry budou líbit.“
Zvedl dárek, a když se pro něj Tom natáhl a jeho prsty přejely přes Billovy, jejich pohledy se krátce setkaly.
„Určitě budou,“ dostal ze sebe Tom, prsty mu z toho doteku mravenčily. „Hádám, že už bych radši měl jít…“ Ačkoliv se o tom nezmínili, Tomovi to připadalo jako sbohem, a on zjistil, že ho neposlouchají nohy.
„Tome,“ řekl Bill tiše a Tom zčervenal, když si vzpomněl na tu řadu lidí za sebou.
„Ehm, jo, okay.“ Tom se pohnul, aby o krok ustoupil, ale pak ucítil Billovu ruku na své paži, a každý chloupek na obou pažích se mu postavil v odpovědi na ten dotek.
„Tome,“ zopakoval Bill. „Jak funguje ten espressovač?“
„Co? Jak to mám vědět?“ V tu chvíli už Tom silně rudl.
Koutky Billových úst se pozvedly, byl to malý úsměv, ale byl tam. „Možná bys to měl zjistit.“
Tom si myslel, že jeho vlastní chování bylo bizarní, ale tohle bylo ještě něco víc. „Ehm, okay?“
Bill pustil jeho paži a mávnutím přivolal dalšího zákazníka, a zanechal tam Toma stát na místě zcela zmateného.
Tom po celou cestu domů nedokázal přestat myslet na Billovo podivné rozloučení, a ve chvíli, kdy prošel dveřmi a znovu byl přivítán hromadou dárků, přesvědčil sám sebe, že ten kluk, do kterého se zakoukal, je možná ještě bláznivější než on sám.
Dárek pro ´Ednu´ byl stále neotevřený, Tom neměl v plánu ho používat, usoudil, že ho prostě po Vánocích vrátí, prostě jen další nechtěný dárek na výměnu. Se zvědavým zabroukáním Tom zvedl krabici ze země a vzal ji do kuchyně, kde ji položil na stůl.
„Dokonce ani nejsem moc velký fanoušek kávy,“ zašeptal si pro sebe, když si znovu vzpomněl na Billovu podivnou radu.
Opatrně, aby neroztrhl papír, když si s tím dal Bill takovou práci, Tom našel lepicí pásku a sloupnul ji, než sundal papír, dokud znovu nevytáhl na světlo espressovač.
„Já to nechápu,“ řekl Tom hlasitě, a zmateně na tu pitomou věc zíral. A v tu chvíli si všiml něčeho divného na vnitřní straně balicího papíru. Rychle papír zpod krabice vytáhl a otočil ho, aby si mohl přečíst zprávu napsanou v jednom rohu.
Tome, možná až dokončíš nákupy dárků pro své neexistující příbuzné, které bych mohl zabalit, tak by sis možná rád přišel rozbalit mě?
Tom vykulil oči a málem přestal dýchat. Pod tou zprávou bylo Billovo jméno, telefonní číslo a drobná kresba srdce.
Tom zanechal papír na místě, popadl své odhozené klíče od auta a vyběhl ze dveří, které za sebou s prásknutím zavřel.
Tom nemohl uvěřit, že doslova stojí frontu na to, aby mohl vyznat své city klukovi svých snů, ale už nedokázal vydržet ani o minutu déle, aby kolem něj zase byl. Dokonce koupil i dárek k zabalení, když usoudil, že Bill alespoň ocení ten vtip.
Zdálo se to být celá věčnost, dostat se do přední části fronty, a Tom si povzdychl, když se ohlédl a viděl, že za ním fronta pokračuje nekonečně daleko. Se silně bušícím srdcem, až si Tom myslel, že mu vyskočí z hrudi, přišel ke stánku, s pohledem uzamčeným s Billem. Tom položil na pult svůj nejnovější nákup, malou letní piknikovou sadu.
Zhluboka se nadechl. „Jsem si jistý, že mám někde nějakou sestřenici, která opravdu potřebuje tuh-„
Než to mohl vůbec dokončit, Tom náhle našel sám sebe s náručí plnou Billa, jak se na něj jeho krásný sen prakticky vrhnul přes pult a se smíchem srazil jejich rty dohromady.
Tom do polibku zasténal, snažil se co nejlépe držet si Billa blízko, aby ho konečně mohl cítit celého, ale ten pitomý pult mu stál v cestě.
„Tome,“ vydechl Bill, když se odtáhl. „Ty jsi blázen. Ale já jsem blázen do tebe.“
Tom nemohl odpovědět, byl až příliš zasažen skutečností, že má proti sobě chvějícího se Billa se rty stále ještě vlhkými od polibku. Vzpamatoval se až ve chvíli, když za sebou začal slyšet šeptání a spousty odkašlávání.
Tom s Billem oba otočili hlavy k řadě lidí, kteří na ně s pobavenými tvářemi hleděli nazpět.
„Oh, sakra,“ zamumlal Tom.
„Tome,“ zašeptal Bill, oči mu zářily s očividným nadšením. „Za půl hodiny budu hotový.“
„To je trochu opovážlivé tvrzení,“ odpověděl Tom, a zazubil se do Billova krku, kde jej krátce políbil.
„Tome!“ Bill se rozesmál. „Ty víš, jak to myslím. Sejdeme se tady?“
Sešli se tam, samozřejmě, a Tom byl nadšený, když Bill navrhl, že půjdou k Tomovi domů. Bill se tak strašně smál všem těm dárkům po celém obývacím pokoji, a pak na Toma skočil přímo tam, na jeho gauči, než se nakonec oba přesunuli na zem.
Tam, mezi těmi všemi zářivě zabalenými dárky, Tom rozezvonil Billovy zvonky třikrát.
autor: Haylzee
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Nadhera. Jednoducho krasa. Chcelo by to volne pokracovanie. Hahaha
Musim sa priznat,ze som vcera nevydrzala a docitala pribeh v originale, ale od teba, zuzu, takto krasne prelozene som si to uzila omnoho viac. Prelozit si to ocami v hlave nie je velka veda, nejak to uz clovek pochopi nieco si domysli a nieco dopomoze google, ale spisat preklad tak aby daval zmysel,dalo sa to citat a este aj takto lahodne, klobuk dole 🙂 dakujem za krasne citanie. Velmi sa mi paci ten fakt, ze Bill to vedel uz dlhsiu dobu,ze Tom kupuje darceky pre imaginarnych rodinnych prislusnikov len aby mal zamienku na stretnutie, pride mi to tak sladke 🙂 a viem si zivo predstavit ako sa Bill musel rehotat nad plnou obyvackou darcekov pre nikoho 😀
Ne, vůbec se tady neusmívám jak největší idiot pod sluncem!
Bože, já se do téhle povídky totálně zamilovala! ♥ Je to taková oddechová, vtipná a děsně roztomilá povídka, která rozhodně stojí za přečtení a hned si ji překopíruji do wordu, abych ji následně mohla uschovat do čtečky a mohla se k ní vracet pořád dokola a dokola, i když nebudu mít přístup k internetu. Bláznivě jsem se zamilovala do tohohle Billa, který už dávno věděl, že Tom sice velkou rodinu má, ale rozhodně není až tak velká! 😀 Je milé, že to všechno vlastně bere jako kompliment a ještě Tomovi napsal takový vzkaz. Trochu jsem doufala, že se Tom nakonec překoná a na rande pozve Billa sám, no nakonec to musel všechno rozseknout Bill, ale to nevadí. Hlavně, že jsou ty dvě spřízněné duše už spolu! ♥
Zuzu, moc děkuji za překlad tohohle skvostu. Nemám slov a jdu se tentokrát začíst do celé povídky! 😛 Děkuji! ♥
Milujem poviedky od Haylzee! 🙂 A táto nebola žiadnou výnimkou.. bola taká sladká a krásna. Uplne iná, než na aké som u Haylzee zvyknutá no o to viac ma prekvapila. Ešte dobre ,že sa napokon Bill odhodlal a podstrčil odkaz do darčeku pre Tomovho vymysleného príbuzného 🙂 Inak by Tom nakupoval dookola a dookola darčeky a premrhal by príležitosť pozvať ho na rande 🙂 Som šťastná za ten koniec.
Zuzu ďakujem ti za preklad ďalšej poviedky. Ešte ,že ťa tu máme 🙂 ♥
Krásna povídečka ještě že Bill měl víc odvahy než Tom.
Nádherná poviedka. A tí dvaja sú tu taký zlatí! Tom mal skutočne šťastie, že Bill nie je slepý ani hlúpy a dal si všetko dohromady, inak by sa mohlo stať, že svoju šancu premárni. A tá posledná veta tomu dodala poslednú bodku. Hayzlle je proste čertica. Ďakujem za preklad! 😘
WAU ♥️♥️♥️!!! No tohle byla tak kouzelná povídka, nádhera, me srdce plesa blahem. Predpokladam, ze je jiste ve hře tematika příběhu a soucasne vánoční období, ale urcite s tim ma i co docineni kvalita díla a zejména bajecneho překladu. Bože a jak ja miluju tohle jejich počáteční otukavani a nesměleho Toma, ktery se dvori sebevedomemu Billovi… chrochtam si tu spokojenosti 😁. Jen je veliká skoda, ze cela love story konci v podstate ve chvili, kdy teprve doopravdy zacala 🥺. Jak rada bych vedela, co bylo tzv. poté! Neni treba letos o Vánocích v planu pokračování 😇😇😇???