Láska prochází kuchyní (1/2)

„Vypadni!“

„Ty – ty mě vyhazuješ?“

„Jo, vyhazuju, vypadni!!“ zakřičel hystericky vysoký štíhlý mladík s dredy, až mu přeskočil hlas. „Já nikam nepůjdu, je to můj dům stejně jako tvůj!“ našpulilo nesouhlasně rty jeho dvojče a založilo ruce na prsou.

„Fajn, tak půjdu já!“

„Tome!“

„Dej mi pokoj! Táhni!“ ohnal se Tom po Billovi, když se ho snažil zadržet. „Ale – Tome počkej… počkej! Tohle nemůžeš – já – vysvětlím ti to!!!“ křičel a do očí se mu draly slzy zoufalství. Tohle podělal. A hodně! Jeho bratr se nečekaně zastavil a otočil, takže do něj Bill málem vrazil.

„Vážně? No, tak vysvětluj, to si teda vážně rád poslechnu. Pročpak mě asi zradil můj vlastní brácha?“ Tohle Bill nečekal. Plácnul první věc, která ho napadla, jenom aby Toma zastavil. Ale teď si uvědomil, že se chytl do vlastní pasti .Co mu asi tak má říct? ´Milý Tome, promiň, že jsem se ti vyspal s holkou, ale udělal jsem to ,abych vás rozdělil, protože žárlím. No jo, jsem sice tvůj bratr, tvoje dvojče, ale šíleně jsem se do tebe zamiloval a na místě rozcupuju každou, která se k tobě jen přiblíží ´ Bože ,znělo to tak hloupě. Slavný Bill Kaulitz, idol tisíce dívek, je buzna a navíc pěkně zvrácená buzna, protože si při „tom“ představuje vlastní dvojče. Nevěděl, co říct. Naprázdno otevřel pusu, ale hned ji zase zavřel a smutně se na bratra podíval.

„Aha – no fakt proslov, bráško. Tomu se ale říká vysvětlení,“ zašklebil se ironicky Tom a vydupal schody do patra. Za okamžik však znovu scházel dolů, tentokrát s velkou cestovní taškou přes rameno. Billovi se zastavilo srdce. Ne! Tohle… to přece ne! Kvůli nějaké pitomé holce… „Tome…“

„Uhni mi z cesty!“

„Tome, prosím… můžeme si v klidu promluvit?“

„Já se s hajzlama nebavim!“ Billa zamrazilo. Ta slova ho zasáhla až hluboko v nitru a zanechá vala za sebou hořkou pachuť. S hajzlama…Ale já přeci nejsem hajzl, já tě jenom miluju… Bill jen nevěřícně sledoval, jak si jeho bratr nazouvá boty a obléká bundu. Věděl, že je konec, tentokrát doopravdy. Už se ani nesnažil zadržovat palčivé slzy, které mu smáčely porcelánově bledé tváře. Nechal je volně stékat a bezmocně zarýval černě nalakované nehty do dlaně.Tom si přehodil přezku tašky přes rameno, dopnul zip až ke krku a rozhodně vykročil. Bez jediného slova či pohledu. Ani jednou se neohlédl. Bill myslel, že mu nejspíš pukne srdce. Ne, tohle není fráze. Taková zoufalost a bolest, jaká jej teď spalovala, ještě v životě necítil. Zamotala se mu hlava, už ani neměl sílu plakat. Nohy mu vypověděly službu a jeho tělo se bezvládně sesunulo k zemi. Tohle byl konec všeho.

***

Tom nasupeně rázoval ulicí a ani v nejmenším si nevšímal, že se po něm lidé udiveně otáčejí. Nevěděl, kam jde ani jak dlouho už. Jenom zoufale potřeboval pryč. Nejraději by vykřičel svou bolest a zklamání do celého světa, ale odmalička vštěpovaná pravidla mu to nedovolovala. Cítil, jak ho v očích pálí slzy, ale nehodlal si je připustit. NE kvůli němu!

Dal se do běhu, dal do toho všechno, jako by snad takhle mohl uniknout svým myšlenkám. Bože, proč jen ho to tak moc bolí? Proč jen ho představa JEHO a Megan dovádí k šílenství? Ona mu byla ukradená, nikdy k ní necítil víc než… vlastně… nikdy k ní necítil nic. Ale Bill. Jak jen mu to mohl udělat? Zazdil všechny jeho touhy a naděje dřív, než je vůbec stačil vyslovit. Možná ale, že je to tak správné. Ano, dostal, co si zasloužil, protože ve vztahu s ní podváděl sebe i ostatní. Co si tím chtěl dokázat? Že ten slastný a zároveň trýznivý pocit při každém pohledu do bratrových nevinných čokoládových očí je jen zdání? Že každá hříšná myšlenka patřící Billovi je pouze ošklivá náhoda? Že se mu stále líbí dívky? Jistěže líbí, ale jeho láska patřila jen jednomu člověku na světě. Patřila Billovi. Bože, šílel z něj.

Konečně dospěl k volné lavičce.Zničeně se na ni zhroutil a nekontrolovatelně se rozplakal.Byl to zoufalý nářek zoufalého člověka,který v několika sekundách ztratil všechny své naděje.

autor: Helushka