Prohráls

Smráká se.Už zas. Nedokážu říct, pokolikáté tě tu takhle vidím sedět, nepřítomně hledět z okna, vzpomínat.

Za dveřmi je už dlouho ticho. Nikdo tě nepotřebuje, nikdo tě nehledá. Stále ještě bláhově čekáš, že se vrátím.

Bolí mě vidět tvůj prázdný pohled. Při každé slze, která pohladí tvé rudé líce, mi puká srdce. Vždy, když slyším tvůj bezmocný pláč, udělal bych pro tebe cokoliv.

Chybím ti, vím to. Já si tenhle osud nevybral. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že snad po čase zapomeneš. Zapomeneš na mě, na dobu, kterou jsme spolu strávili. Ač nerad, přeji si, aby se tak stalo… pro tvoje dobro. Určitě to tak pro tebe bude lepší – a pro tebe cokoliv. Zapomeň, prosím, nemysli už na nás!

Mně nejde. Já nemůžu. Ale já nejsem důležitý. To ty teď musíš být ten silný a žít dál, i když beze mě!

Poslouchej! Tohle utrpení přece není život. Tak přestaň myslet na to, co bylo. Vypni konečně tu zatracenou písničku, kterou jsem pro tebe naivně složil, a začni znovu!

Vstaň a udělej to co vždy. Protři uslzené oči, usměj se, vzpurně pohoď hlavou, vždy jsem to miloval… Nutně potřebuji vidět štěstí ve tvé tváři, tolik ti ho teď chybí… Tvůj žal mě ubíjí víc, než jsem ochotný si připustit. Vždyť – stejně, jako já jsem kus tebe, ty jsi taky část mě samotného. Tak už neplač…

Vzpomínáš? Svět čeká za dveřmi. Stále čeká. Na tebe. Musíš to zvládnout! Nepodlehneš!

Stále je pro co žít, okolo je přece tolik důležitých věcí!

Vzchop se! To zvládneš. Jednoho dne si uvědomíš, že je třeba pokračovat dál.

A svět bude jiný.

Všechno bude zase dobré.

Ne!

Proč vstáváš?

Vždyť to tak nechceš…

Neposlouchej!

Všechno, všechno bude zase dobré!

Nevzdávej to!

…prohráls.

(autorka mě poprosila, jestli bych nepřihodila odkaz na její blog, takže TADY je ;o) )

autor: Hate
betaread: Janule