autor: Haylzee
Místnost byla temná, Bill to tak chtěl. Byl stočený do nejmenšího klubíčka, jaké mu jeho dlouhé nohy dovolily, a zíral z okna hotelového pokoje na neznámé panorama města. Všechna ta světla z budov se slila do jedné rozmazané šmouhy skrz slzy, které měl v očích.
Mohl slyšet tlumený zvuk tekoucí vody v koupelně, jak se Tom sprchoval, netušíc, v jakém je Bill právě stavu. Jak tam ležel, začal se třást. Teplo z jeho vlastní sprchy ho pomalu opouštělo a dovolovalo chladnému vzduchu rozeslat husí kůži po jeho nahé pokožce. Měl na sobě pouze boxerky a věděl, že by si měl zalézt pod peřinu, aby se zahřál, ale on na tak jednoduchý pohyb neměl dost síly.
Billův telefon ležel na nočním stolku vedle něj, tichý a bez života. Nebyly v něm žádné vrácené hovory, žádné zprávy v jeho příchozích smskách, nic. Nic, protože ona, by mu v žádném případě nezavolala.
Už to byl rok, celý rok od té doby, co Billova matka objevila své dva nahé syny uvězněné ve vzájemném objetí, které bylo příliš intimní na to, aby se dalo vysvětlit jinak než pravdou.
Byl to Tom, kdo plakal, když je vyhodila a řekla jim, že v jejím domě už nebudou vítáni. Billovi zbyla jen vysilující otupělost. Celé jeho bytí se trápilo vinou, a vědomí ztráty bylo silnější než cokoliv, co kdy cítil.
Bill nikdy neodpustil sobě nebo Tomovi za to, že byli tak sobečtí. Tak noví v dychtivosti po sobě, že prostě nemohli počkat, dokud nebudou zase na cestách. Nemohli se přestat navzájem dotýkat, dokonce ani na Den matek ne. A že to byl pořádný dárek. Billovi se chtělo zvracet pokaždé, jakmile si vybavil výraz v jejím obličeji, který viděl přes Tomovo rameno, když vešla do dveří.
Během času Tom nechal smutek za sebou a nahradil ho hněvem, který se stupňoval pokaždé, když Simone odmítla nějaký Billův pokus o získání si jí zpět. Tom si nemyslel, že by měli trpět jenom proto, že nebyli ochotni vzdát se jeden druhého za cokoliv, pro kohokoliv. A z toho, jak byl kvůli tomu Bill rozrušený, se Tomovi vařila krev.
„Hej.“
Bill neslyšel, že přestala téct voda, ani si nevšiml Tomova příchodu do pokoje. Jeho bratr stál před ním, pouze ručník okolo těla, kapajíc vodu všude po podlaze.
Bill neslyšel, že přestala téct voda, ani si nevšiml Tomova příchodu do pokoje. Jeho bratr stál před ním, pouze ručník okolo těla, kapajíc vodu všude po podlaze.
Bill se snažil odpovědět, ale všechno, co zvládl, bylo roztřesené vzlyknutí předtím, než se okolo něj obtočila teplá mokrá ruka. Tom nic neřekl, zatímco si lehal na postel a tiskl se zezadu k Billovi, přikrývky i prostěradlo vlhké od kapek vody.
Bill zavřel oči a přitiskl se víc k teplu Tomova těla, stále schopný užívat si dotyk ruky svého dvojčete, jak Tom jemně odsunul vlhké vlasy z Billova obličeje.
Bill zavřel oči a přitiskl se víc k teplu Tomova těla, stále schopný užívat si dotyk ruky svého dvojčete, jak Tom jemně odsunul vlhké vlasy z Billova obličeje.
„Rok, Tome, celý rok.“ Jeho hlas zněl ukňouraně díky plnému nosu. „Proč nás prostě nemůže mít ráda?“
„Ona nás má ráda,“ zašeptal Tom. „Prostě nás jenom nemůže… přijmout za to, kdo jsme.“
„Chybí mi,“ vzlykl Bill a z očí mu vytekly další nové slzy. „Jenom chci zpátky svoji mamku.“
„Ššš,“ utěšoval ho Tom. Jemně s Billem pohupoval a tiskl mu polibky na čelo. „Jednou to bude v pořádku, uvidíš.“
„Jak to můžeš říct?“ dožadoval se odpovědi Bill. „Nenávidíš ji, ani se nesnažíš dát to do pořádku!“
„Necítím nenávist k ní,“ řekl Tom potichu. „Nenávidím to, co nám udělala.“
„A co potom to, co jsme udělali my jí?“ řekl Bill.
„To byla chyba, ale byla to nehoda.“ Trval na svém Tom. „My jsme si nevybrali sami, aby na to přišla, ale ona sama si vybrala, že s námi už nechce mít nic společného.“
„Ona nás má ráda,“ zašeptal Tom. „Prostě nás jenom nemůže… přijmout za to, kdo jsme.“
„Chybí mi,“ vzlykl Bill a z očí mu vytekly další nové slzy. „Jenom chci zpátky svoji mamku.“
„Ššš,“ utěšoval ho Tom. Jemně s Billem pohupoval a tiskl mu polibky na čelo. „Jednou to bude v pořádku, uvidíš.“
„Jak to můžeš říct?“ dožadoval se odpovědi Bill. „Nenávidíš ji, ani se nesnažíš dát to do pořádku!“
„Necítím nenávist k ní,“ řekl Tom potichu. „Nenávidím to, co nám udělala.“
„A co potom to, co jsme udělali my jí?“ řekl Bill.
„To byla chyba, ale byla to nehoda.“ Trval na svém Tom. „My jsme si nevybrali sami, aby na to přišla, ale ona sama si vybrala, že s námi už nechce mít nic společného.“
Nic společného. To bylo hrozné. Billovi to znělo, jako by byli sirotci, a nejhorší na tom bylo, že jimi klidně mohli být.
Simone splnila svoje povinnosti, když bylo třeba. Objevila se na oslavě osmnáctých narozenin dvojčat. Sice jen krátce, ale byla tam. Bylo to jenom divadlo, nechtěla, aby někdo věděl, že je mezi ní a dvojčaty něco špatně. Žádná matka by nechtěla vysvětlovat, proč se k vlastním dětem otočila zády.
Simone splnila svoje povinnosti, když bylo třeba. Objevila se na oslavě osmnáctých narozenin dvojčat. Sice jen krátce, ale byla tam. Bylo to jenom divadlo, nechtěla, aby někdo věděl, že je mezi ní a dvojčaty něco špatně. Žádná matka by nechtěla vysvětlovat, proč se k vlastním dětem otočila zády.
Bill byl tak šťastný, když přijela. Ale na konci večera plakal Tomovi na rameni, po tom, co viděl, že obě jejich narozeninová přání jsou podepsaná jednoduše – Simone. To samé bylo i na Vánoce. A rodinný výlet na Maledivy dopadl stejně tak. Právě teď byl Tom Billova jediná rodina, a tak byli na celém ostrově jen oni dva.
Bill to ještě nebyl připravený vzdát. Na Den matek poslal Simone ten největší pugét růží, jaký našel, spolu se zlatým řetízkem s přívěskem. I Tom musel uznat, že byl přesně podle Simonina vkusu. Přívěsek měl rytinu, naprosto jednoduchou – Máme tě rádi, a Bill ještě přinutil Toma podepsat se na přání. Tom se nehádal. Bill ho o to požádal, a to stačilo.
Nebylo to poprvé, co se Bill pokoušel poslat Simone nějaký dárek. Ale za všechnu svoji snahu nedostal ani jedno poděkování, dokonce ani potvrzení převzetí.
„Taky mi chybí,“ zašeptal Tom a rty přejel Billovi po uchu. „Ale kdybych si musel vybrat mezi ní a tebou, pokaždé bych vybral tebe.“
Bill se usmál, navzdory své ponuré náladě.
„Ty víš, že to cítím stejně.“ A byla to pravda.
„Pojď sem,“ řekl Tom. Přetočil se a přitáhl si bratra k sobě, takže mu Bill ležel proti hrudníku. Tom použil roh svého ručníku, aby Billovi jemně setřel slzy z obličeje. „Já jsem tady vždycky pro tebe. To nemůže být tak špatné, ne?“
Bill popotáhl a zatřásl hlavou, připravený, aby o něj bylo postaráno. Připravený, aby se o něj Tom postaral. Zavřel oči, když ucítil Tomovy rty na své líci.
„Když ti bude scházet ji vidět, budu stát před tebou a líbat tě, dokud nebudu to jediné, co budeš chtít vidět.“ Zamumlal Tom a drobnými polibky přejížděl po straně Billova obličeje. „Když ti bude chybět její objetí, pěvně tě chytnu a nepustím.“
„Taky mi chybí,“ zašeptal Tom a rty přejel Billovi po uchu. „Ale kdybych si musel vybrat mezi ní a tebou, pokaždé bych vybral tebe.“
Bill se usmál, navzdory své ponuré náladě.
„Ty víš, že to cítím stejně.“ A byla to pravda.
„Pojď sem,“ řekl Tom. Přetočil se a přitáhl si bratra k sobě, takže mu Bill ležel proti hrudníku. Tom použil roh svého ručníku, aby Billovi jemně setřel slzy z obličeje. „Já jsem tady vždycky pro tebe. To nemůže být tak špatné, ne?“
Bill popotáhl a zatřásl hlavou, připravený, aby o něj bylo postaráno. Připravený, aby se o něj Tom postaral. Zavřel oči, když ucítil Tomovy rty na své líci.
„Když ti bude scházet ji vidět, budu stát před tebou a líbat tě, dokud nebudu to jediné, co budeš chtít vidět.“ Zamumlal Tom a drobnými polibky přejížděl po straně Billova obličeje. „Když ti bude chybět její objetí, pěvně tě chytnu a nepustím.“
Bill bojoval sám se sebou, nechtěl začít znovu plakat.
„Když ti bude chybět její hlas, budu prostě mluvit, dokud nebudeš prosit o ticho.“ Pokračoval Tom. „A když budeš potřebovat nějakou radu… no, tak půjdu a přivedu ti Gustava.“
Bill se zakuckal smíchem a zaklonil hlavu, aby se mohl zazubit na svého bratra. Tom se usmíval také, hladíc Billa po čelisti.
„Děkuju,“ zašeptal Bill.
Tom se jenom předklonil a políbil ho. „Ospalý?“ zeptal se, když mu Bill zívl do obličeje.
„Mmm.“ Přikývl Bill. „Ale nevím, jestli budu moct spát.“ Žaludek se mu stále svíral, když pomyslel na nepřítomnost matky v jejich životech.
„Opravdu? Myslím, že vím o něčem, co ti pomůže usnout.“ Tom rukou přejel lehce po bratrově hrudníku a zastavil se u okraje jeho boxerek.
Bill zafuněl. „Víš, že to zbožňuju, ale na tohle jsem opravdu moc unavený.“
„Já vím,“ oznámil mu Tom. Jeho ruka proklouzla pod pas spodního prádla a prsty se rozprostřely po Billově rozkroku. „Tohle je něco jenom pro tebe.“
„Oh,“ vydechl Bill, jak se mu podbřiškem začalo rozšiřovat příjemně známé teplo.
Bill se zakuckal smíchem a zaklonil hlavu, aby se mohl zazubit na svého bratra. Tom se usmíval také, hladíc Billa po čelisti.
„Děkuju,“ zašeptal Bill.
Tom se jenom předklonil a políbil ho. „Ospalý?“ zeptal se, když mu Bill zívl do obličeje.
„Mmm.“ Přikývl Bill. „Ale nevím, jestli budu moct spát.“ Žaludek se mu stále svíral, když pomyslel na nepřítomnost matky v jejich životech.
„Opravdu? Myslím, že vím o něčem, co ti pomůže usnout.“ Tom rukou přejel lehce po bratrově hrudníku a zastavil se u okraje jeho boxerek.
Bill zafuněl. „Víš, že to zbožňuju, ale na tohle jsem opravdu moc unavený.“
„Já vím,“ oznámil mu Tom. Jeho ruka proklouzla pod pas spodního prádla a prsty se rozprostřely po Billově rozkroku. „Tohle je něco jenom pro tebe.“
„Oh,“ vydechl Bill, jak se mu podbřiškem začalo rozšiřovat příjemně známé teplo.
Tom ho jemně škádlil, dokud neztvrdl, a netrvalo dlouho, než byl v Tomově dlani plně ztopořený. Billova ruka proklouzla za jeho záda, ve snaze uchopit Toma skrz ručník, ale dredař jej zastavil.
„Ehm, já už jsem se o to tak nějak postaral ve sprše.“ Řekl Tom rozpačitě.
Bill trucovitě našpulil rty. „Beze mě?“
„Myslel jsem, že budeš spát,“ vysvětlil Tom rychle. „Víš, že jinak by ses mě jen tak nezbavil.“
Bill přikývl a trochu od sebe odtáhl nohy, jak jej Tom pomalu hladil. „Žárlím,“ zamumlal si pro sebe.
Tom se uchechtl. „Ty víš, že jsi pro mě vždycky číslo jedna.“
„Mmmm,“ zavrněl Bill, lehce pohupujíc boky. Už teď toužící po vyvrcholení. Tom to s ním uměl skvěle.
„Ehm, já už jsem se o to tak nějak postaral ve sprše.“ Řekl Tom rozpačitě.
Bill trucovitě našpulil rty. „Beze mě?“
„Myslel jsem, že budeš spát,“ vysvětlil Tom rychle. „Víš, že jinak by ses mě jen tak nezbavil.“
Bill přikývl a trochu od sebe odtáhl nohy, jak jej Tom pomalu hladil. „Žárlím,“ zamumlal si pro sebe.
Tom se uchechtl. „Ty víš, že jsi pro mě vždycky číslo jedna.“
„Mmmm,“ zavrněl Bill, lehce pohupujíc boky. Už teď toužící po vyvrcholení. Tom to s ním uměl skvěle.
Leželi v tichosti, jen Tom rychle pohybující rukou. Jediné zvuky, naplňující místnost, byla Billova krátká lapání po dechu a kůže otírající se o kůži. Tom svou ruku na chvíli odtáhl, ale jen na takovou dobu, aby si olízl dlaň předtím, než znovu uchopil Billův penis, a usnadnil tření vlhkostí.
Bill sledoval Tomův jazyk s velkým zájmem. „Polib mě,“ zaprosil.
Tom se předklonil, aby dobyl Billova ústa svými rty a s pouze pár posledními sladkými pohyby Bill ztuhnul a zasténal bratrovi do pusy, když jeho horké sperma vystříklo na Tomovu ruku a Billovo bříško.
Bill sledoval Tomův jazyk s velkým zájmem. „Polib mě,“ zaprosil.
Tom se předklonil, aby dobyl Billova ústa svými rty a s pouze pár posledními sladkými pohyby Bill ztuhnul a zasténal bratrovi do pusy, když jeho horké sperma vystříklo na Tomovu ruku a Billovo bříško.
„Myslím, že jsem to potřeboval.“ Lapal Bill po dechu. Protáhl se a propnul nohy mezitím, co jej Tom důkladně očišťoval svým ručníkem.
„Taky si myslím,“ usmál se Tom. „Cítíš se líp?“
Bill přikývl. „Rozhodně.“ Stáhnul si boxerky úplně a odhodil je stranou i s Tomovým ručníkem. „Budeme spát takhle.“
Tom zpod nich vytáhl peřinu, aby je oba přikryl, obtočil ruku kolem Billa a pevně si ho přitáhl. Bill si dal nohu okolo bratrova pasu a hlavu zabořil pod jeho bradu.
„Taky si myslím,“ usmál se Tom. „Cítíš se líp?“
Bill přikývl. „Rozhodně.“ Stáhnul si boxerky úplně a odhodil je stranou i s Tomovým ručníkem. „Budeme spát takhle.“
Tom zpod nich vytáhl peřinu, aby je oba přikryl, obtočil ruku kolem Billa a pevně si ho přitáhl. Bill si dal nohu okolo bratrova pasu a hlavu zabořil pod jeho bradu.
Hlasité a náhlé pípnutí Billova telefonu je oba vytrhlo z jejich skoro spánku.
„Kdo ti píše takhle pozdě?“ zamumlal Tom rozespale.
Bill se vymotal z Tomova sevření a sebral telefon na nočním stolku, aby si zprávu přečetl. Když ji dočetl, zazubil se a strčil mobil Tomovi přímo před obličej tak, aby si ji mohl také přečíst. Tom na display zamžoural, než se mu zaostřil zrak, a hned poté se začal usmívat stejně jako jeho bratr. Přitáhl si Billa zpátky a pevně ho objal.
Bill usnul s mobilem v ruce a s otevřenou textovou zprávou, ve které stálo – Děkuju vám, mamka.
„Kdo ti píše takhle pozdě?“ zamumlal Tom rozespale.
Bill se vymotal z Tomova sevření a sebral telefon na nočním stolku, aby si zprávu přečetl. Když ji dočetl, zazubil se a strčil mobil Tomovi přímo před obličej tak, aby si ji mohl také přečíst. Tom na display zamžoural, než se mu zaostřil zrak, a hned poté se začal usmívat stejně jako jeho bratr. Přitáhl si Billa zpátky a pevně ho objal.
Bill usnul s mobilem v ruce a s otevřenou textovou zprávou, ve které stálo – Děkuju vám, mamka.
autor: Haylzee
překlad: Crowley
betaread: Janule
betaread: Janule
to je nádherný:) bylo mi Billa tak líto:'( chudáček:) ale napsala:)) a celý je to prostě úžasný. od haylzee se mi líbí všechno, problém je že sama si to nepřeložim:D
Nádhera…..není co dodat…
jéééé to bylo hezký
četla sme tuhle ff uz v originále ale takhle je to jeste lepsi…je to trosku jinaci nez co normalne haylzee pise ale i tak andherne
hezkýý a jsem prvniííí
to nenííí feeer *fnuq*
moc krásné!
wooow dokonalost
No jo, Hay, klisika nad klasiku, co k tomu dodávat? :))
hezké, hezké 🙂 hlavně že napsala 🙂 a to s tím Gustavem bylo skvělý 😀
její povídky jsou bezchybné…naprosto unikátní 🙂
nj Haylzee má jedny z nejlepších povídek. je to super
Dokonalý. Ani se k tomu nedá říct víc…
krásnej konec 🙂
to je naprosto sladky…
pokažde když vidím "autor: Haylzee" tak mám motylky v břiše jak se těším co zase vymyslela…. 😡
a u toho jsem si i pobrečela strasně slaďunky
nádherný..
nááádhernýýýý…moc
s motýlky v břiše souhlasím, adusko, když jsem dnes uviděla, že Haylzee tady má další povídku, sama sebe jsem mučila tím, přečíst si ji co možná nejpozději, protože už jen u přečtení jejího jména se mi tají dech… nebýt tak skvělého překladu, nikdy bych si její povídky nemohla tak užít x))) díky Haylzee za literární dokonalost a díky Crowley za úžasný překlad :DD právě jsem si vybrala dnešní "Třešinku na dortu".
to je krááásnýýýý!!! x)
toe krásný, Haylzee taky jinak než krásně psát neumí x)
jeee od Crowley sme tu uz dlho nemali preklad:) Dakujeem, poviedka sama o sebe mala silnu hlavnu myslienku, nebola len tak o nicom, alebo len o sexe, bolo v nej viac, krasne krasne/
Haylzee má ty nejúžasnější povídky!!!! a tahle to jenom potvrzuje……
Krásná!!!
Dneska to byla velká romantika =o Takový jemňounký, pomalounký a krásný… Ne, jako vždy. Tentokrát to bylo jiný… a s krásným koncem… jako vždy od Haylzee… Ví ona vůbec, že se její povídky u nás překládají? Měla by to vědět!
Já jsem u toho slzela a tak krásně se dojímala 🙂 Haylzee je prostě úžasná!
Miluju překlady od Crowley, to se tak krásně čte!!!!
Teddy: Taky by mě zajímalo, jestli H. tuší, jak je tady populární…
Úžasná povídka, skvělý překlad!
Teddy, Kattys: samozřejmě že to Haylzee ví. Myslíte, že bychom to překládaly bez jejího svolení? To asi ne … 😉 Haylz má na svém webu i odkaz na jednotlivé přeložené povídky na twc blogu 🙂 a o tom, jak je tady populární, ví. Nebojte se. A moc ji to těší 🙂
http://www.livejournal.com/tools/memories.bml?user=cterrorfic&keyword=Invitation&filter=all
Tohle by měl někdo přeložit 😉
Fakt kvalita!
nádhera! Haylzee má vážně jedny z nej povídek…vážně krása 🙂
jejda.krásná povídka:)
Jé to bylo hezký
aaaaaaaaaaach bože ! mne bolo na začiatku do breku , chudááčci , krááásne , moc náádhernááá ffka ♥♥♥
božééé… to bylo nádherný… 🙂
Michelle: No teď za denního světla a při plném vědomí mi to příjde s těmi překlady, popularitou a autorskými právy naprosto jasný a srozumitelný 🙂 Ovšem v 00:43 zřejmě již jedu pouze na sporo… :-)))
Já mám povídky od Haylzee moc a moc ráda, dokonce i v angličtině :-). Ale když mi to ty nebo Crowley přeložíte, tak to nemá chybu !
Nevím proč, ale mám trošku problém se dostat na Hay stránky, zřejmě můj počítač nechce, abych se přiučila novým a rozhodně zajímavým slovíčkům v cizím jazyce ;-))) A le protože vyloženě prahnu po vzdělání, já na to příjdu, co kde dělám špatně! Oh, yeah! K;-)
just perfect *.*
nádherný! povídka od Haylzee a překlad od Crowley – to je prostě kvalita;)
Ohh, krása.. prostě.. krása… parádní.. dost dojemný a taky z velké části smutný.. nejvíc se mi asi líbilo to, jak říkal tom, že bude mluvit, objímat ho a tak .. ♥
Mám ráda povídky od Haylzee, ale tahle mě překvapila tím, jak je jiná než ty ostatní… krásně jiná. Dojala mě, skoro až k slzám. Díky Crowley, žes vybrala a skvěle přeložila zrovna tuhle, už se moc těším na další :o) Pa J.
Zbožňuju její odlišnost a originálnost. Nikdy se žádný děj v jejích povídkách neopakuje a vždycky dokáže maximálně překvapit. Já se nikdy nedokážu dokopat k tomu, abych si to v angličtině přečetla… máme nedobrou učitelku, která to bere jen tak lážo plážo a já se tudíž nemusím namáhat… hm… ale jednou, jednou přijde den, kdy mi dojde jakej jsme magor, že na to kvočím 😀
Ach! Už se nehorázně těším na další překlad jejího velkolepého díla 🙂 Jste pro mě borky, holky 😉
Moooc hezky…no jo H x)… mám ji proste rada ses nejlepsííí x)… tvoji povidky nemaj chybu x)
haylzee je jednoduše bezkonkurenční…jedna z nejlepších autorek,troufla bych si říct,že i nejlepší:-))
je to strašně krásný ….je to strašně zajímavý a jedinečný..
Mne ich bolo tak ľúto, ale za Tomove slová som bola strašne vďačná. A za sms-ku od maminy úplne najviac. Nádherné, tak krásne až som mala slzičky v očiach.
Krásná♥ Kluků mi bylo moc líto, hlavně Billa, ten to chudáček prožíval daleko víc. Ale jak mu Tom říkal, že je tu pro něj, bude ho objímat, mluvit na něj..to bylo vážně krásný♥ Úplně mi vhrkly slzičky do očí z toho, jak je Tom starostlivý 🙂 A za sms od maminky jsem byla ráda :))
Krásna povídky dík za překlad.
Tak dokonalé, jak to jen může být. 🙂 Děkuju ♥
Krásne a smutné zároveň. Dokonalá poviedka, dokonalý preklad. Ďakujem.