Hitzige Türkei 1/2

autor: Clarrkys

„Dobrý den, kdo je u telefonu?“

Billovi se třepala ruka a snažil se ze sebe dostat nějaké to slovíčko. „B-Bill Kaulitz.“

„Tak, Bille, vítám tě v éteru našeho rádia. Jaké máš plány na příští týden?“

„N-no… já… zatím žádné.“

„A nechtěl bys v úterý letět do Turecka?“

„C-cože? ANO!“

„Gratuluji, Bille, vyhráváš zájezd do Turecka pro dvě osoby, do čtyřhvězdičkového hotelu s polopenzí!“

***

„Mamíííí, nemůžu uvěřit, že jsem to vážně vyhrál! Já se dovolal jako první, chápeš to?!“

„Ano, zlatíčko, ale uklidni se a nevřískej tady tolik.“

Bill se jenom začervenal a dál přemýšlel nad tím, jaké měl štěstí. Už  byli s mámou na letišti, ale protože odložili let o dvě hodiny, měli ještě spoustu času.

Během těch pár hodin se Bill cpal hamburgery od McDonalda, koupil si čokoládky a gumové medvídky na cestu. Taky si koupil cigarety, ale o tom jeho mamka nevěděla…

***

Bylo už jedenáct hodin večer a oni ještě pořád nebyli na místě. Asi před třemi hodinami přistálo jejich letadlo v Antalyi, ale jejich hotel byl ještě daleko. Venku už byla tma a Billa z toho celodenního sezení už taky bolel zadek. Ohlídl se za sebe do temného autobusu a musel se usmát. Za ním a jeho mámou seděli dva chlapi, kteří byli nejspíš homosexuálové. No, nejspíš… asi určitě, protože ten jeden zrovna jazykem prozkoumával ústa toho druhého. Bill se na ně snažil nenápadně koukat a podvědomě se u toho culil. Už dávno o sobě věděl, že se mu holky moc nezamlouvají, ale ještě neměl šanci to vyzkoušet a potvrdit si to, co už si dřív myslel. Jeden z mužů se na něho koukl, utřel si pusu a usmál se.

„Něco, potřebuješ?“ Ten druhý se tiše zachichotal a jenom mu položil hlavu na hruď.

„No, ehm… nemáte propisku?“ Nic lepšího Billa nenapadlo. Chlapi se zasmáli.

„U sebe nemám, ale pokud ji budeš potřebovat i na hotelu, tak se za námi stav.“

Bill malinko vykulil oči a skousl si překvapeně ret. To nebylo pozvání do jejich pokoje, že ne?

„Bille, chovej se slušně…“ Jeho máma ho přerušila a musel ji poslechnout. Jenom se na ně oba nevinně pousmál a zase se otočil zpátky dopředu. Pohodlněji se usadil a doufal, že už tam budou…

Uběhlo už jenom pár desítek minut a jejich minibus zastavil u hotelu. Bill vylezl ven a podal si zespod autobusu svoji tašku, kterou hned položil na zem, jak byla těžká. Začal se protahovat po únavné cestě, ještě si k tomu zívl, a když zavřel pusu a otevřel oči, uviděl, jak na něj jeden z těch mužů mrká. I hned se zase narovnal, spravil si tričko, zpod kterého mu vykukovala vytetovaná hvězda, a dělal, že si toho nevšiml.

Na recepci dostali s mámou klíč k jejich pokoji a nějaký hezký kluk jim vzal tašky a nastoupili společně do výtahu. Výtah byl celý zrcadlový a Bill mohl vidět, jak se ten kluk usmívá a pokukuje na něj skrz zrcadlo. Bill se jenom začervenal a radši se díval do země. Když přišli na pokoj, ukázal jim, jak se pouští klimatizace a zapíná televize, potom odešel ke dveřím a tam se zastavil. Bill se koukl na mamku, která si začala nadšeně vybalovat svoje věci a toho poslíčka si ani nevšímala.

„Mami…“ zabručel Bill. Cítil se kvůli ní trapně, on u sebe žádné peníze neměl.

„Ano? Och, já zapomněla.“ Usmála se a vytáhla nějakou kovovou minci, kterou mu podala, a potom už ten kluk odešel. Nezapomněl se ještě na Billa usmát. Ten znovu zčervenal. Buď byli najednou všichni kolem něj nadržení, nebo všichni hned poznali, že je gay…

Ještě ten pozdní večer, nebo spíš tu temnou noc, šli na večeři. Billovi se vůbec nechtělo, už tak byl otrávený z té dlouhé cesty, ale jelikož měli večeři zaplacenou i na tento den, musel tam s mámou jít. Sjeli zase výtahem dolů, kde už ve velké jídelně byly nachystány stoly speciálně pro ně. Většina lidí v hotelu už musela spát, přesto na baru vyhrávaly hodně nahlas nějaké písničky. Bill si sedl k jednomu stolu, který byl pro dva, počkal na mámu a pak jen čekal, až jim někdo přinese jídlo. Z jedněch dveří se najednou rozběhlo několik číšníků a podávali talíře jednotlivým stolům, i když jich v tomhle termínu nepřijelo zase tak moc. Bill se zahleděl do zeleného ubrusu, dal si nohu přes nohu, znovu zívl a unaveně přivíral oči. Probral se, až když mu před nosem přistál velký talíř s jídlem. Nejdřív se na to znechuceně podíval, ale když mu zakručelo v břiše, popadl vidličku.

„Co si dáte k pití?“ Řekl někdo anglicky. Bill zvedl hlavu na onoho číšníka, který jim přinesl jídlo. Chvilku zůstal ohromeně zírat. Hezčího kluka snad v životě neviděl. Byl vysoký, štíhlý, svalnatý a krásně opálený. Na sobě měl černé kalhoty, bílou košili s ohrnutými rukávy a na ní černou vestičku. Na hlavě měl přes čelo uvázaný černý šátek, pak sklouzl k jeho očím. Měl nádherné čokoládově hnědé oči, které po celém dnu pobíhání už taky vypadaly unaveně.

„Bille, co říkal?“ Bill se otočil na mamku, která ho nechápavě pozorovala. Anglicky nerozuměla ani slovo a počítala s tím, že Bill jí bude všechno překládat, když měl na škole angličtinu už devátým rokem. Ten ale úplně zapomněl, co mu vlastně ten přenádherný kluk říkal. Číšník zpozoroval jeho nejistotu, a proto se raději zeptal ještě jednou.

„Dáte si něco k pití?“ Krásně se na Billa usmál.

„J-jestli chceš něco k pití, mami…“ Bill se snažil nekoukat na toho chlapce, proto zabodl oči znovu do ubrusu.

„Určitě to tady bude drahé… ať nám přinese jenom vodu, ano?“ Bill přikývl a přemýšlel, co má ze sebe vychrlit. Pootočil zrak na chvíli jiným směrem a jeho oči se zabodly do rozkroku toho chlapce. Bill hlasitě polkl, když uviděl, že kalhoty číšníka jsou v rozkroku lehce napnuté.

„V-vodu.“ Zmohl se na jediné slovo.

„Dvě vody, ano?“ Bill přikývl a zčervenal až za ušima.  

Číšník odešel a Bill se radši otočil na úplně opačnou stranu, což ale neměl dělat, protože tam se právě u vína muchlovali ti dva chlapi, co přijeli s nimi. Radši si rychle vzal vidličku a začal do sebe strkat nějakou zvláštní zeleninu, co vypadalo jako fazolové lusky a chutnala jako rajče. Zarazil se, když před ním přistála skleněná láhev s džusem a před jeho mamkou láhev s obyčejnou vodou.

„Pomerančový džus pro vás je na můj účet.“ Bill zvedl pohled na toho číšníka, který si něco napsal do bločku, usmál se na něj a nato odešel.

„Ty sis objednal džus, Bille? Víš, že tady nemáme peníze na rozhazování!“

„Ne, mami, to je od něj…“ pípl nesměle Bill a zaculil se do jeho talíře.

„To jsou mi věci…“ Billova mamka nechápavě zakroutila hlavou a pokračovala v jídle.

Bill se rozhlédl po jídelně a nikde toho úžasného chlapce neviděl, tak se snažil uklidnit a konečně dojíst to jídlo, co mu vůbec nechutnalo.

Druhý den ráno Bill vyskočil z postele jako rybička, protože se těšil, že na snídani uvidí toho pohledného číšníka. Oblékl si vyzývavé mini plavky, na ně krátké upnuté kraťásky a nějaké tričko. Vlasy si sčesal do vysokého culíku a dal si lehkou vrstvu tmavých stínů na oči. Prohlédl se v zrcadle a sám sobě se líbil. Ještě se navoněl a pak jen počkal, až jeho máma dokončí čůrání.

Nabral si nějaké jídlo a sedl si ke stejnému stolu jako večer. Pomalu pojídal, ale nikde toho kluka ze včerejška neviděl. Smutně tedy zase odcházel a do někoho ve dveřích vrazil.

„Oh, sorry.“ Zamumlal a chtěl hned odejít, ale uvědomil si bílou košili a černou vestičku. Koukl do tváře toho chlapce a rozzářil se, když v něm poznal číšníka ze včerejška.

„To je v pohodě.“ Pohladil Billa po zádech, usmál se a zase odešel.

Bill potom celý den strávil u hotelového bazénu a pozoroval ho, jak tam pracuje. Při večeři ho už ale neviděl. Měl skleslou náladu, a proto ho mamka donutila, aby se šel projít po večerním městě.

Šli po chodníku kolem obchůdků a vyhýbali se všem těm lidem kolem.

„Ahoj!“ ozvalo se odněkud a Bill myslel, že je to na něj. Rozhlížel se, ale nikoho neviděl.

„Hey, ahoj!“ znovu ten hlas. Najednou se před Billem objevil ten kluk. Vypadal jinak, měl na sobě plandavé rifle a volné tričko, na hlavě čepici. Zastavil se u Billa a plácl ho jemně po rameni, povzbudivě se usmál.

„Ahoj,“ Bill se nesměle pousmál a naznačil mamce pohledem, ať odejde. Chvilku počkal, až opravdu zajde za roh, a potom se rozzářil.

„Já jsem Bill.“ Uculil se a podal mu ruku.

„Tom,“ číšník jeho ruku přijal, ale políbil ho na její hřbet. Bill zčervenal. „Máš teď čas? Můžu tě na něco pozvat?“ zeptal se sebejistě starší z chlapců.

„Eh, jo.“ Tom chytl Billovu ruku pevněji a odtáhl ho za ni k nejbližšímu hotelovému baru.

Posadili se tam.

„Co si dáš?“

„Já… já nevím.“ Tom se jenom zasmál nad Billovou nesmělostí a něco objednal, hned to bylo na stole před nimi. Bill se cítil hodně divně, neuměl angličtinu zase tak dobře a bál se, že něco řekne špatně.

„Odkud jsi, Bille?“ Lokl si Tom svého drinku.

„Z Německa.“ Bill nejistě uchopil svoji skleničku a usrkl si brčkem.

„Vážně? Já jsem z Británie, pracuju tady přes sezónu.“

„Fakt? Já jsem myslel, že… že jsi Turek.“ Zasmál se Bill. „Asi jsi jenom hodně opálený.“

„Jo, to jsem, jsem tu už třetí měsíc a tady sluníčko hodně pálí.“ Usmál se. „Kolik ti je?“ Tom měl s tímhle chlapcem zajímavé plány a nechtěl se zaplést s nezletilým. No, i když…

„Ehm, no… devatenáct.“ Zalhal Bill a nejistě sklopil oči.

„Lžeš. Poznám to, no tak, řekni mi pravdu.“ Zasmál se Tom.

„Tak dobře… Je mi osmnáct.“

„Opravdu?“ Tomovy oči ho propalovaly pohledem.

„Uhm… sedmnáct.“ Tom ani nemusel znovu nic říkat, jenom pozvedl tázavě obočí.

„Tak fajn, šestnáct,“ povzdechl si smutně Bill. Cítil se sice na staršího, za to ale Tom si hned myslel, že víc než šestnáct mu nebude.

„To je dobře, mně je dvacet.“ Zářivě se na sebe usmáli.

***

Oba chlapci se ruku v ruce procházeli pískem po pláži, která byla celá zahalená ve tmě a v tichu, které doprovázelo šumění moře. Bill se cítil dost nejistý, ale tenhle Tom ho strašně přitahoval. Byl tak strašně krásný… Najednou Tom zpomalovat krok, až se úplně zastavil a otočil se čelem k Billovi.

„Bille… jsi tak moc nádherný.“ Zašeptal a přibližoval se k jeho rtům. Bill měl pochyby a bál se, ale zase na druhou stranu to vážně chtěl udělat. Zrušil těch posledních pár milimetrů mezi nimi a spojil jejich rty v jedny. Nejprve se o Tomovy rtíky jen tak lehounce otíral těmi svými, ale Tom si vybojoval cestu do jeho úst. Když se jejich jazyky setkaly, jako by Billem projel elektrický výboj. Přestal poslouchat šumění moře a přestal myslet na všechno dění okolo. Vnímal jen Tomovo pevné tělo, jehož paže objímaly jeho boky, a ruce bloudily pod jeho tričkem na bříšku. Líbali se hluboce a dlouze a Bill jako první přerušil to magické spojení mezi nimi. Zhluboka se nadechl a usmál se. Opatrně položil ruce na Tomovy boky, které doteď nezkušeně visely podél jeho těla.

„Jsi úžasný, Tome.“ Zašeptal tiše, jeho hlas se třepal a jeho dech byl nepravidelný.

„Pojď za mnou.“ Pohladil Tom Billa po tváři, chytil ho za ruku a vedl ho k lehátku na pláži. Pokynul Billovi, aby se posadil a poté se posadil k němu. Dal Billovi pramen vlasů za ouško, chytil ho za bradu a znovu spojil jejich rty. Něžný polibek se později změnil ve vášnivý souboj jazyků. Najednou Bill ležel a Tom se skláněl nad jeho tělem.  

Hladil ho něžně konečky prstů přes krk, ramena a hruď, až na bříško. Vyhrnoval jeho tričko, kde začal polibky utěšovat Billovu rozpálenou pokožku. Líbal ho na bříšku, taky na jeho vytetované hvězdě. Když zajel špičkou jazyka do Billova pupíku, ozvalo se tiché zasténání odněkud shora. Tom se podíval na Billa a usmál se. Bill měl zakloněnou hlavu, byl zpocený a rukou si přejížděl po bříšku, těsně pod lemem trička, a tím ho nepatrně vytahoval nahoru. Tom se tedy polibky přesunul výš, až Billovi vyhrnul triko až ke krku a do úst polapil jednu z bradavek, zatímco po té druhé přejížděl prsty. Olízl ji a foukl na ni, ozvalo se vzrušené vydechnutí z úst mladšího z chlapců. Tom se rád staral o svůj úlovek a podle něj byl Bill ještě hodně nezkušený, takže si takové pečování zasloužil. Polibky se vracel zpátky dolů, kde rukama pomalinku stahoval Billovi kraťásky, palce zaháklé za jejich gumou. Když je stáhl dostatečně, přesunul své žádostivé polibky až dolů na podbřišek, kde občas jen tak přejel po horké kůži mrštným jazýčkem. Jednou rukou pomalu začal stahovat tenkou látku Billových titěrných plavek, když ho Bill zastavil položením ruky na tu jeho a zvedl se na loket.

„Ne…“ zašeptal do ticha bojácně.

„Ne?“ zeptal se Tom překvapeně a pohlédl na Billa s jiskřičkami v očích a rty naběhlými od neustálého líbání.

„Ne, dneska, Tomi…“ Pousmál se Bill a posadil se. Natáhnul si svoje kraťásky zpátky a omluvně sledoval Tomovy oči, které byly na chlup stejné jako ty jeho. „Příště, ano?“

„Zítra?“ Nadějně se Tom zeptal.

„Možná…“ Bill se natáhl k Tomovým rtům a snažil se mu to zklamání nahradit nejlepším líbáním, jaké uměl.

Ten večer se Bill vrátil na hotel nejšťastnější, jak jen mohl být. Nevnímal jeho mamku, která na něj mluvila, jenom se pořád poťouchle usmíval a přejížděl si prsty přes bříško, kde ještě před chvílí  byla Tomova ruka a jeho vlhké polibky. Cítil se vzrušený, takže se ještě nějakou dobu jen tak převaloval v posteli, než usnul. Co ale nevěděl, bylo, že Tom si mezitím našel jiný úlovek.

***

Druhého dne ráno už  za svítání poskakoval po pokoji a balkonu, cítil se báječně. Osprchoval se a pořádně se namydlil kokosovým mýdlem, aby Tomovi krásně voněl. Dal si sexy riflové minikraťásky, zpod kterých mu vyčuhoval zadeček, a ramínkové tričko, které mu pořád spadalo z ramen a odhalovalo jeho bříško. Vlasy si nechal rozpuštěné, mírně je načechral, oči si obtáhl černou tužkou a na rty použil lesk. Několik minut se prohlížel v zrcadle, aby našel nějakou nedokonalost, ale to se nestalo, Bill se líbil sám sobě. Pomyslel si, že vypadá trochu jako laciná holka, ale on byl přece kluk, takže to nepřicházelo v úvahu. Nečekal, až se vzbudí jeho mamka a odešel na snídani sám.  

Hned, když vešel do dveří, uviděl Toma v košili a vestičce, která byla mimochodem šíleně vzrušující, jak postává u dveří do kuchyně s tácem v ruce. Když spatřil Billa, usmál se a letmo na něj zamával, aby nevzbuzoval moc pozornosti. Bill se k němu ale radostně rozběhl, vypadal jako dítě, které našlo svou ztracenou hračku.

„Ahoj,“ vychrlil ze sebe rychle Bill a vlepil Tomovi pusu na tvář, přičemž se trochu začervenal. Očekával, že Tom bude mít radost, ale zatvářil se naštvaně.

„Bille, nemůžeš si za mnou přilítnout, kdy chceš, já tady pracuju,“ zabručel a odešel do kuchyňských dveří. Bill zůstal zaraženě stát a pozoroval dveře, kterými Tom odešel. Vehnaly se mu slzy do očí a brada se mu třepotala, jak se snažil zadržet vzlyk.

Byl citlivka a věděl to o sobě, ale nenapadlo ho, že se rozbrečí kvůli tomu, že se na něj Tom škaredě podíval a řekl mu naštvaně pár slov. Bill vzlykl, chytil se za pusu, aby to zadržel a poníženě odběhl pryč.

Schoval se na lavičce, která  byla až na konci dlouhé pláže a úplně v koutě. Jak mohl být tak naivní a myslet si, že ho bude mít Tom rád? Byl s ním jenom proto, že chtěl sex? Přitáhl si kolena pod bradu a pár minut ještě brečel, dokud se trochu neuklidnil. Rozhlídnul se kolem, chtěl to ze sebe všechno vyventilovat. Vysvlékl se do naha a utíkal přes širokou pláž, kde se celý ponořil do vody a plaval pod vodou, kam nejdál vydržel. Když se vynořil, viděl, jak se na něj celé osazenstvo plážových lehátek dívá, někteří se znechucením, někteří s obdivem a někteří si nadrženě olizovali rty. Najednou měl Bill strach vylézt z vody a promenádovat se kolem nich nahý, ale uvědomil si, že se nemá za co stydět. V plně kráse, s chůzí jako modelka a vrtěním zadkem, vyšel z vody. Povrchně se podíval na všechny ty lidi, co na něj doslova čuměli, a když se ztratil z jejich pohledu, rychle si utíkal pro svoje věci.

Ještě toho dne se odpoledne s mámou válel v plavkách na pláži, aby se hezky opálil. Pár lidí poznalo toho naháče a drze si na něj ukazovali, nebo si zase naopak mezi sebou obdivně šeptali. Více lidí bylo těch nadržených, pomyslel si Bill a pyšně vystavoval své hubené tělo.

„Bože, ti Turci jsou čuňáci. Měla jsem si raději vzít ty jednodílné plavky,“ řekla Billova mamka pohoršeně a přikryla se osuškou, zatímco Bill se uchechtával.

Večer se Bill vymluvil, že mu není dobře, aby nemusel na večeři. Jenom polehával v posteli a smutně se koukal ven z okna. Z pochmurných myšlenek ho vyrušilo klepání na dveře. Nechápal to, ještě nikdo jim na dveře nikdy neklepal. Že by si máma zapomněla klíče? Asi jo. Bill se tedy zvedl a otráveně přešel ke dveřím. Otevřel je, ani se nepodíval, kdo tam je, a šel zpátky.

„Příště si ty pitomé klíče vezmi s sebou.“ Zabručel a lehl si zpátky na postel, zády ke dveřím. Nikdo mu neodpověděl, jenom se dveře zavřely a dotyčná osoba vešla dovnitř.

Bill vypískl leknutím, když  ucítil ruce na zadku a polibek na boku. Vyděšeně vystartoval z postele a přitiskl se ke zdi. „Tome?!“

„Ahoj,“ Tom se jenom nevinně usmál.

„C-co… co tady děláš?“ Bill se chtěl pousmát, ale vzpomněl si na ráno a zatvářil se výhružně. „Odejdi, jasný?!“ Posadil se zpátky na postel, zády k Tomovi.

„No tak, medvídku… nezlob se na mě.“ Tom si klekl na postel za Billa a zezadu ho objal, rukama mu přejížděl po ramenech a hrudi. Bill musel přivřít oči nad tím krásným pocitem. „Víš, nemůžeme v pracovní době s nikým mluvit a… kdyby šéf věděl, že jsem se zapletl s někým z hostů, vyhodil by mě.“ Začal Billovi laskat krk. Ten jenom tiše vzdychl a pohladil Toma po ruce, která přejížděla po jeho bradavce. „Odpustíš mi to?“ Tom vzal mezi rty Billův ušní lalůček a jednou rukou zamířil až k Billovu rozkroku. Tiskl se svými boky proti Billovi, takže Bill mohl cítit jeho penis na svých zádech.

„A-ano.“ Byl jako omámený. Tenhle kluk snad vyzařoval nějakou formu magie, která všechny donutila podlehnout mu.