Halucinace

„Bille… no tak, Bille, vzbuď se… už se ti zase něco zdá… tak Bille,“ začal jsem budit mého mladšího brášku, kterému se už 3. noc za sebou zdála noční můra a neustále vykřikoval moje jméno… rozsvítil jsem lampičku a začal jsem s ním třást… „Bille,“ řekl jsem, mírně jsem do něj šťouchl… Bill rychle otevřel oči a zorničky se mu pod náporem světla rychle stáhly

„Tome,“ špitl vystrašeně a objal mě…

„Bille, co se děje?“

„Tome… ona nás slyší… všichni nás slyší… oni vědí co chceme udělat. Vědí na co myslíme. Nemůžou na to přijít, když se nám něco zdá. Zdá se nám o nich… Tome… musíš spát… musí se ti o nich zdát… jinak tě najdou… ublíží ti… musíš se naučit je poslouchat,“ řekl Bill a koukl se mi do očí

„Bille… něco se ti zdálo… byla to jen noční můra…“

„Nic není noční můra… musíš mi věřit. Já nejsem blázen, jsem tvůj bráška, ale oni… nejsou živí, nejsou ani mrtví… dali se na tu prostřední cestu… chtějí pomoct, ale musí někomu ublížit… Vybrali si nás, Tome… nás dva… musíme jim pomoct,“ řekl Bill a zorničky se mu zase začaly roztahovat… začal jsem být ze svého brášky opravdu zoufalý… „Stojí za námi… a poslouchají naše hlasy… řídí se jimi… pak lépe vědí naše slabiny… oni potřebují pomoct, Tome… potřebují… a my jim pomoct musíme… jinak umřeme… spi… sny ti řeknou víc než já,“ pošeptal Bill a zase si lehl… usnul a já jsem se na něj jen koukal se slzami v očích v domnění, že se z něj stal blázen… vždyť před týdnem se ještě smál, ale teď?? Už mi 3. noc říká to samé… někdy cítím studená místa na různých částech mého těla… pořád mi říká, že za mnou stojí… že je uvidím, jen když nebudu chtít… nechtěl jsem… zavřel jsem oči a pomalu jsem se otočil… porozhlédl jsem se po pokoji… nikdo nikde nebyl… pak jsem se otočil rychle na Billa.

„Ááááááá,“ zaječel jsem, když jsem se ho lekl… opět seděl.

„Říkal jsem ti, že náš spát… musíš mě poslouchat, Tome… já ti říkám pravdu…“ pošeptal zase a koukl se na mě vražedně… zakýval jsem na souhlas a odešel jsem k sobě do postele… pokoj jsme měli společný… koukal na mě celou cestu…

„Dobrou noc,“ špitl jsem klepavým hlasem a lehl jsem si… zavřel jsem oči a podle Billova kázání jsem usnul…

….

Probudilo mě praštění kabelů od televize… otevřel jsem oči… nepřestávalo to… koukl jsem se k televizi, ale tam nikdo nebyl… koukl jsem se na Billovu postel, spal… ale nad jeho postelí se někdo skláněl… chvíli jsem se jen tak koukal… moje srdce bušilo strašně rychle… pomalu jsem si sedl… dotyčná osoba si mne nevšimla… najednou zvedla hlavu, koukla se mým směrem… byla to dívka… mladá dívka…

„Tome,“ řekla… její hlas byla jako ozvěna.

„Já jsem se nezbláznil,“ řekl jsem a rozsvítil jsem… nikde nic nebylo… jen Bill… sesunul jsem se na zem s brekem.

„Tome?? Ty brečíš?“ zeptal se mě Bill.

„Ne,“ špitl jsem… on si sedl.

„Brečíš… pročpak?“ zeptal se mě starostlivě.

„Bille, takhle to dál nejde,“ špitl jsem zoufale… štípl jsem se do ruky… otevřel jsem oči. „Billeee,“ zaječel jsem.

„Jsem u tebe, Tome,“ špitl Bill a na hlavu mi přiložil studený obklad. „Co se stalo??“ zeptal jsem se…

„Jseš nemocný… máš halucinace… vnímáš něco co neexistuje…“ usmál se na mě Bill.

„A za jak dlouho budu v pořádku?“ zeptal jsem se.

„Až začneš brát tyhle prášky,“ usmál se na mě Bill a ukázal na malé tabletky v plastovém obalu, které ležely na nočním stolku.

„Můžu si jeden vzít?“ zeptal jsem se.

„Ano,“ usmál se Bill a do ruky mi dal jeden a do druhé džus… zapil jsem to… bylo to pořád lepší, ale v mých snech se zjevovaly opravdu nesmyslné věci…

O 7 dní později …

„Bille a už můžu jít ven?“

„Jseš si jistý, že je ti už dobře?“ usmál se na mě… objal jsem ho.

„Ano, jsem,“ usmál jsem se.

„Tak až něco uvaříme, tak potom jo?“ usmál se na mě. „Jdu nakrájet okurku a rajčata na oblohu… můžeš zatím připravit stůl,“ usmál se na mě bráška… i když byl mladší, věděl toho o životě mnohem víc než já a to já bych za těch 10 minut do hlavy nenasoukal… vstal jsem, oblíkl jsem se a upravil jsem se a šel jsem dolu za Billem… ten si ještě z lednice vyndával různou zeleninu… vzal jsem si teda příbor a prostírání a šel jsem to připravit, pak jsem si vzal skleničky a nalil do nich džus a ty jsem postavil taky na stůl, pak jsem tam nějak složil ubrousky a koukl jsem se na Billa co dělá… krájel okurku… šel jsem za ním a objal jsem ho „Děkuju za tu péči,“ usmál jsem se na něj a hlavu jsem si položil na jeho levé rameno… Bill se jen usmál.

„Jsi můj bráška,“ řekl a dal mi jedno kolečko do pusy… vzal jsem si jen půlku, ale ještě jsem nekousal…

„Hmm?“ řekl jsem a Bill se na mě koukl… rukou jsem mu naznačil, že si má ukousnout taky… koukl se na okurku a půlku si jí ukousl… pak mi dal pusu a koukl se zase dolů… rozkousal jsem jí a zase jsem si položil na jeho rameno mou hlavičku… zavřel jsem oči…

„Au,“ usykl Bill po chvilce… rychle jsem otevřel oči a koukl jsem se co je… Bill si rozřízl prstík… ihned jsem mu ho vzal a strčil si ho do pusy… Bill se na mě jen koukl a ruku uvolnil… začal jsem mu prstík olizovat… nebylo to hluboký, jen si sedřel kůži, ale krev mu tekla… Bill se na mě koukal vděčně… usmál jsem se a prst jsem si z pusy vyndal… krev mu už dávno netekla… koukl jsem se mu za tou rukou… Bill mě pohladil po tváři a přistoupil ke mně blíž.

„Jsi pro mě tolik,“ špitl, dal mi pusu a objal mě… taky jsem ho objal… ani nevím co ho to popadlo, ale tohle jsem potřeboval slyšet… dodalo mi to tolik síly…

„Ty pro mě taky,“ špitl jsem a koukl jsem se mu do očí… usmál se… opřel si čelo o to mé a jeho ruce mi sklouzly těsně nad zadeček… usmál jsem se a dal jsem mu pusu… Bill se usmál a hned mi jí oplatil.

„Těchhle úsměvů a toho všeho… bylo už dost… tohle totiž nemůžeme,“ usmál jsem se a pustil jsem ho…

……….

Bill se už týden chová podezřele… vždycky se na mě tak šibalsky usměje, až mě to zamrazí… musím zjistit, co se s ním děje… šel jsem teda k němu do pokoje… seděl na okně a koukal ven.

„Ahoj,“ slušně jsem pozdravil a zavřel jsem za sebou dveře…

„Ahoj,“ usmál se Bill a stoupl si na nohy a šel ke mně blíž.

„Bille… co se to s tebou sakra děje?? Takhle ses nikdy nechoval,“ koukl jsem se mu do očí „Ah… tak ty sis toho všimnul?“ zeptal se Bill opařeně.

„Ano, všimnul,“ řekl jsem.

„Můžu tě políbit?“ odbočil jinam… koukl jsem se na něj nechápavě. „Chci tě líbat, Tome… hrozně chci,“ řekl Bill až dráždivě a šel ke mně… jen jsem k němu natáhl ruce… ani nevím proč, ale najednou jsem chtěl taky… přitáhl jsem si ho co nejblíž k sobě a chytl jsem ho za hlavu.

„Tak proč jsi to neudělal už předtím?“

„Já nevím…“ řekl a koukl se mi na rty… natáhl se ke mně a dal mi jen takovou „pusinku“, vzal jsem ho za zadeček a namáčkl ho na sebe.

„Tak mě líbej,“ řekl jsem mu… poslechl mě a začal mě hladově líbat… polibky jsem mu neustále oplácel…

„Ježiši, Tome…“ řekl Bill.

„Co zas?“ otevřel jsem jedno oko.

„Na tebe snad nezabíraj ani ty prášky.“

„Asi ne,“ usmál jsem se a stáhl jsem ho k sobě…

autor: Ivetka
betaread: Janule