autor: JaniczkaBk
„Tomi!“
„Hmmm?“
„On… on…“
„Co?“
„Je tak… velký!“
„Yeah. To je dobře.“
„Ne! On se tam nevejde!“
„Ale vejde, Bille, neboj.“
„Když já se bojím…“ zafňukal.
„Co když nedosáhnu na vrchol?“
„Tak ti tam pomůžu.“
„Tak… dobře.“ Uvolnil Bill.
„Který smrček jste si teda vybrali, pánové?“
Přiklusal k nim obtloustlý prodavač s malým knírkem. Vánoce nebyly za dveřmi, nýbrž už se oklepávaly v předsíni a dvojčata byla vyhnána z domu s jasným příkazem: Vrátit se se stromkem, nebo vůbec.
„Tenhle. Je moc pěkný. A můžete nám k němu přibalit i tu zlatou vánoční hvězdu na špici.“ Ukázal Tom někam za prodavače. Bill se Tomovi vymanil z objetí a nakoukl prodavači přes rameno. Hned se rozzářil jako sluníčko, až sníh na deset metrů roztával. Následně se se spokojeným výrazem opět zavrtal Tomovi pod teplou bundu.
Tom to tak dělával vždy. Rozepnul svou huňatou bundu, přitáhl si Billa k sobě, objal jej a kraje bundy přes něj omotal.
Bill si o jeho teplý svetr ohříval prokřehlé ruce a spokojeně mu funěl za krk.
***
Cesta domů nebyla ani zdaleka tak příjemná jako ta, když si pro stromek teprve šli. Tom vydupával sníh vepředu, kmen stromu zdatně držel pod paží a vzadu za ním cupital promrzlý Bill, který přidržoval špičku stromku a prohýbal se pod její tíhou. Přitom drkotal zuby a neustále si otíral nos do mikiny. Moc si teda nepomohl, protože se mu na chlupatý rukáv mikiny nachytalo jehličí a on měl úplně poškrábaný čumák.
Demonstrativně se zastavil.
„Já už nemůžu.“ Vzdychl.
Tom si ale jeho protestů nevšímal a zvesela si to nakračoval dál.
Bill naštvaně upustil špici stromku. Ještě víc se ale naštval, když poznal, že stromek Tomovi nepřišel ani o trochu těžší, takže se s tou bodlavinou táhl pro nic za nic.
Našpulil rty, nafoukl tváře a kecnul si na zem, přímo doprostřed chodníku.
V hromádce sněhu (a kdoví čeho všeho ještě), ve které seděl, ho sice zebaly nohy a promočené rifle mu přimrzaly ke kůži, ale on si tvrdohlavě stál za tím, aby si ho Tom začal opět všímat.
Ten, když mu po nějaké chvíli přišlo divné, že už si Bill dlouho nepostěžoval, zmateně otočil hlavu.
Vykulil oči.
Protože měl Bill neuvěřitelně alabastrově bílou pleť, neviděl ho v kupě sněhu, nýbrž viděl vznášející se černý jehelník a ve vzduchu lítající oblečení s rukama založenýma na prsou.
„Jejej.“ Špitl.
Sklopil hlavu mezi ramena a rozeběhl se nazpátek k Billovi. Nevšímal si jeho nabručeného pohledu a i přes jeho žhavé protesty si jeho zmrzlé tělo vzal do náruče.
Co však Bill naprosto nečekal, bylo, že ho posadí na kmen stromu. Tom se ďábelsky zaculil na strmý kopec vedoucí k jejich domu. Ještě než si Bill stihl uvědomit co se děje, byl donucen zvednout nohy vysoko do vzduchu.
Šílenou rychlostí se řítili dolů z kopce, jen ne na saních, ale na stromku, což ještě doprovázelo Billovo vystrašené pištění.
To se potom Simone divila, proč je smrček z jedné strany placatý.
***
„Au!“
„Drž Bille.“ Postěžoval si Tom.
Vatovým tampónkem s desinfekcí otíral Billovi jeho poškrábaný nos. Bill si nabručeně založil ruce v bok.
„No tak! Nečerti se, musím ti to vyčistit.“
Tom se v duchu rozplýval, jak byl Bill roztomilý, když se zlobil. I když měl mokré vlasy od rozpuštěných vloček sněhu, i když měl červený nos a nafouklé tvářičky, byl dokonale nádherný.
Bill rezignovaně spustil ruce podél těla a kníkl, když mu Tom desinfekcí zajel do škrábance.
„Toooomiii…“ zakňučel jak malé dítě a převrátil oči v sloup. Už ho nebavilo sedět a naklánět hlavu k Tomovi, který mu klečel mezi nohama. Nudil se.
Uličnicky cukl hlavou a nechal ji otočenou tak, aby na něj Tom nedosáhl.
„Tak dobře! Končím. Jen poslední věcičku…“ rezignoval Tom, ale svým hlasem dal jasně najevo, že chce, aby se Bill ještě otočil.
„…“
„…otoč se, prosím, Bille.“ Dodal, když Bill zůstal tvrdohlavě otočený. Šibalsky zavrtěl hlavou, z konečků vlasů mu odlétly kapičky vody na všechny strany. Tom si jedním prstem otřel ret, pak se zašklebil, když ho napadlo jak Billa otočit.
Najisto mu vtěsnal dlaň do klína, stiskl.
Bill švihl hlavou a vykulil oči.
„Tohle je…“ naklonil se nad Billa.
„…ta poslední věcička.“ Šeptl tiše a vlepil mu motýlí polibek na nos. U duchu se válel v záchvatu smíchu nad Billovým výrazem.
***
„Tomi! Víc! Víc!“ ječel zvesela Bill. Tom tajně za Billovými zády vyplázl jazyk a pořádně zabral.
Sáňky byly staré, ostré třísky se zarývaly do ztvrdlého sněhu a bránily Tomovi v jeho práci. Konečně skončila rozjezdová rovinka a začínala sjezdovka. Tom rychle naskočil za Billa, odrazil se nohama a už frčeli z prudkého kopce. Bill vepředu musel mít dočista zavřené oči, protože ho do nich jinak štípal poprašek sněhu.
Víte, co byl jediný problém? Ani jeden z nich neuměl saně ovládat.
Po několika nezdařených pokusech o zatáčku najeli na malý můstek pro snowboardisty, vyletěli do vzduchu a po pár metrech dopadli na zem, bohužel už bez saní. Ty si to vesele štrádovaly dva metry před nimi vepředu, zatímco oni si stěžovali na naražené kostrče.
Vtipné bylo, že oba na zem dopadli ve stejné poloze, v jaké seděli na saních. Bill si dokonce chvíli myslel, že pořád sedí na saních… tedy dokud mu Tom nesetřel vrstvu sněhu z obličeje.
Tak se oba váleli pod skokánkem v záchvatu smíchu.
Nakonec se shodli na tom, že by mohli saně dohonit, aby jim úplně neujely.
Oba se nemotorně zvedli a ruku v ruce se poťouchle rozeběhli za saněmi.
Když byli na metr od nich, Tom se odrazil jak lovící šelma, vyskočil a chňapl je. Bill se za ním s vítězným jásotem rozeběhl a nasedl si za něj. Ještě něž se znovu rozjeli, vtiskl Bill Tomovi krátký polibek na krk.
***
„Bille! Já už tě neudržím!“ vykřikl Tom a pohodil si s ním. Bill už mu dobrých 10 minut seděl na ramenech a snažil se nacpat hvězdu na špičku vánočního stromku.
„Už to budeee…“ zaskučel Bill a dlouhými nehty ještě párkrát ďobl do hvězdy.
„Tak. Hotovo.“ Vydechl úlevně a kriticky si prohlížel své dílo.
Tom nadskočil a vyhodil Billa do vzduchu. Ten vykřikl, ale neměl proč, Tom jej chytil zpět do náruče.
Bill se vesele zasmál a přehodil ruce přes Tomův krk, líbl ho na tvář.
Tom poodešel pár kroků od stromečku, až ucítil za koleny pohovku, dosedl. Bill mu seděl v klíně a usmíval se mu do dredů. Šibalsky mu začal ožužlávat ucho, nehty ho škrábal za krkem. Pár vteřin na to už se ocital povalen pod Tomem, s jeho jazykem drze strčeným do své pusy.
***
„Tome! Bille! Večeře!“
Ozval se hlas Simone ze spodního patra. Oba teď děkovali bohu, že se nakonec přesunuli do Tomova pokoje. Tom odhodil přikrývku, naposled políbil Billa a jal se soukání se do oblečení. Byl hotový hned, jen Bill měl s jeho obtáhlým oblečením problém.
Tom mu s veselým: „Zvedni packy!“ pomohl do trika a se smíchem mu zacuchal vlasy.
Pak otevřel skříň, popadl průhlednou igelitku, ve které se rýsovaly pečlivě zabalené dárky, chytl Billa za ruku a oba se vydali dolů.
Pod schody stál Gordon s kamerou, jako ostatně každé Vánoce.
A jako každé Vánoce se také Bill odpojil a poslal do kamery pár vzdušných polibků. Pak zas přicupital k Tomovi a oba vykročili do obýváku.
„Juuuuu!“ Rozplýval se tiše Bill, jakmile uviděl hromadu dárků. Miloval dárky.
Svoje už tam dávno dal, proto počkal, než tam Tom vysype obsah igelitky a pokračovali do jídelny.
Na stole byla připravená večeře, kluci si poslušně sedli na svá místa.
Když před nimi na talíři přistál ještě skoro mrskající se kapr, oba se na sebe trpitelsky ušklíbli.
Nesnášeli kapra, navíc, když ho připravovala jejich máma.
Nenápadně švihli pohledem po Gordonovi, který se zrovna snažil nenápadně kus ryby podat Scottymu. Moc nenápadný ale nebyl, protože Scotty, v očekávání dalšího sousta, Gordonovi nadšeně vyskočil na klín a dožadoval se pozornosti. Pohlavek neschytal jen Gordon, ale i zmatený Scotty a dvojčata, která při té podívané poprskala čistý ubrus bramborovou kaší.
***
„Bille. Pro tebe.“ Natáhl k Billovi ruku s dárečkem Gordon. Jako vždy se ujal rozdávání dárečků.
„Juuuu! Další?“ zajásal Bill a chňapl po dárku. Nedočkavě roztrhl obal, koutkem oka zachytil Tomův spokojený, šťastný výraz. Uvnitř byla krabička.
Dostat se do ní byl ale malý problém, protože byla naprosto celá oblepená izolepou. Bill se zašklebil na Toma, který se andílkovsky usmíval a začal nehty strouhat izolepu. Když se mu po pár ulepených minutách podařilo krabičku vysvobodit, otevřel ji a její obsah si opatrně vysypal do dlaně.
Vykulil očka a otevřel pusu.
V dlani mu ležel jemný stříbrný náramek. Uprostřed něj byla destička, na které byly v srdíčku vyryté iniciály B + T.
Bill se šťastně rozesmál, do očí mu skoro dojetím vhrkly slzy. Potlačil je a vrhl se Tomovi kolem krku.
Tak rád by ho políbil, ale před rodiči nemohl. Mačkal ho dobré dvě minuty, dokud je Simone nervózně nepřerušila tím, že by ještě dnes rádi dorozdávali zbytek dárků.
Gordon Tomovi podal obrovskou bednu, která se schovávala za stromečkem. Teď se šťastně culil Bill.
Byl si docela jistý, že se Tomovi bude moc líbit.
Tom roztrhal obal, stejně jako před chvílí Bill, otevřel krabici, která byla uvnitř a zůstal nevěřícně zírat.
„Ty jsi mi koupil…“
„…tu bílou trojúhelníkovou kytaru, kterou si tak dlouho přeješ.“ Doplnil ho Bill a zakřenil se.
Tak. A opakovalo se to samé jako s Billem, teď byl umačkán on.
***
„Bille?“ šeptl do ticha pokoje Tom.
Odpovědí mu bylo tlumené zahučení zpod přikrývek.
Tom rozhrabal peřinu, vykoukla na něj Billova rozčepýřená hlava. Šťastně se usmíval.
Přitulil se k Tomovi, svou hlavu si položil na jeho hruď a nechal si od Toma láskyplně prohrabávat pramínky vlasů.
„Krásné Vánoce.“ Usmál se Tom.
Chvíli bylo slyšet jen pravidelné oddechování.
Pak, když si Tom myslel, že už snad Bill usnul, ozvalo se plaché, ale spokojené špitnutí.
„Ty nejkrásnější…“
Následně Tom ucítil, jak se na něm Bill zavrtěl, převalil se na něj i svým nahým bříškem a objal jej tak pevně, jako by jej už nikdy v životě nechtěl pustit.
Tom i ve tmě viděl, jak slastně přivíral oči.
„S tebou je vždy všechno nejkrásnější.“
Vydechl Bill.
autor: JaniczkaBk
betaread: Janule
je to naprosto nádherně napsáno!!! oprvadu napsrosto úchvatné!!!! Při té příležitosti chci všem twincestním dušičkám popřát krásné Vánoce, hodně dárků pod stromečkem ale hlavně zdraví a pohodu! Mám vás ráda!
jééé:)
ten zaciatok bol super :DD inak to bolo cele krasne napisane 😀
Vesele Vianoce vsetkym twincest uchylaakom :DD
Dík moc holky, úžasně jste mě potěšily. Jsem šíleně ráda, že se vám to líbí 🙂 Děkuju, moc.
A jen bych dodala… ta kytara, kterou dal Bill Tomovy… všimli jste si? Bílá trojúhleníková… a co s takovou kytarou vždy dělává Tom na podiu? 😀 😀
Jsem blázen, vím. 😀
Ještě jednou děkuju a taky přeji úžasné kouzelné Vánoce 🙂
krásný;)
kráááásnéééé Vánoce, taky bych takové chtěla mít ale o tom si můžu nechat jenom zdát….
tak tohle je krásný…takový pohodový, vánoční, roztomilý… 🙂
U toho začatku mě napadlo něco jiného než stromeček úžasnéé 🙂
jůůů to bylo dobrééé 😀 a někdy sem zdechala smíchy xDD
ÚŽASNÝ! není víc co říct
u toho začátku prostě..no…na stromeček jsem moc..ehm..to..nemyslela.. XD heh dokonalý!
Přesně,u začátku každýho odstavce mi to připomínalo něco úplně jinýho 😀
OOOh je to krásný … i když sem chvilkama myslela že No EHM … vy víte co myslím … ale je to krásný kdyby to takhle probýhalo všude … chjoo s naší matkou to nemůžou bejt pohodoví Vánoce …
to je naprosto dokonale nádherné, ách, ježiš, úžasnýýý!!!
Božíííčku, to je naprosto rozkošné! Moc se ti to povedlo!!!
pěkný, takový optimistický.. krásný 🙂
*sniff*krásnýý
ježiš to je upe nádherná povídka!!x))
"Protože měl Bill neuvěřitelně alabastrově bílou pleť, neviděl ho v kupě sněhu, nýbrž viděl vznášející se černý jehelník a ve vzduchu lítající oblečení s rukama založenýma na prsou."
Upa nej nej nej!!! :D:D::D jako prostě…prostě fakt dokonalý 😀
úplně úžasný…x)) je z toho cítit ta vánoční pohoda a všechno kolem toho…x)) ten začátek nemá chybu….xD
Fakt moc hezký ^^ 🙂
To je sladky… takovy vanoce chce taky… a museli mít fakt velkej stromeček…
já bych brala ty nejkrásnejší Vánoce ale s nimax))
woow.. to bylo uužasny.. 😀 dokonaly..