autor: Jitulík
Ahojky zlatíčka =) Já vím, jsem zas pozadu, ale musíte mě omluvit. Teď vůbec nic nestíhám.
No jo. Střední je docela záhul.
Připravila jsem si pro vás další jednodílku. Jmenuje se „Take me on the floor“.
Budete asi muset posoudit sami. Jestli má podle vás dobrý konec. Snad se mi povedla.
Psala jsem jí sice v rychlosti ve škole a teď to přepisuju, ale opravdu se mi povídka líbí.
Jinak doporučuji k povídce poslechnout píseň od The Veronicas- Take me on the floor =)
Je fakt skvělá
Tak se mějte hezky a pěkný počtení páá Váš Jitulík♥
Bill
Stojím v pozadí parketu a držím se dál od všech lidí, kteří si užívají taneční atmosféru, která se stává čím dál tím víc zajímavější.
Nelíbí se mi tu. Ne, že bych byl proti různým diskotékám, ale tahle je něčím jiná.
Reflektory září jako ještě nikdy a zabírají mého bratra společně s jeho přítelkyní.
Ostatní lidé kolem nich tancují a hlasitě vykřikují jejich jména.
Musím uznat, že jim to opravdu jde. Obzvlášť Kerli je na tento tanec odbornice.
Závidí jí všechny holky. Ne, že by jí záviděly to, jak umí tancovat, ale řekl bych, že jsou na ní přilepený jenom proto, že Tom chodil na kurzy a hodiny „Street Dance“
Je to zvláštní, ale od té doby, co si Tom našel holku, na mě úplně kašle.
Cítím se odstrčený a zanedbaný. Myslel jsem, že jsme dvojčata, a on mě místo toho vykopl z baráku. Musel jsem si najít menší byt, ale to teď není důležité.
Divil jsem se, že se ozval po půl roce, jestli s ním nechci nikam zajít.
No a takhle to dopadlo. Schovávám se tady za barevnými okenními skly a piji červené víno.
Chystal jsem se zrovna napít ze svého poháru smutku, když v tom uvidím, jak ke mně jde nějaký kluk. Mohlo mu být kolem dvaceti. Na první pohled se mi zdál nesympatický, ale mýlil jsem se.
Pozdravil mě a sedl si vedle mě. Měl jsem pocit, že z něj cítím skořici.
Byl to zvláštní typ kluka. Podobného jsem v životě neviděl. Měl slabé linky kolem očí a na řasách viditelné třpytky.
Asi po pěti minutách ukrutného mlčení vedle kluka, kterého vůbec neznám, jsem se chtěl zvednout, ale on mě zastavil a chytl mě za ruku.
Měl krásné modré oči a kaštanově hnědé vlasy. Tahle kombinace mi nešla do hlavy.
Jak by mohl někdo mít tak krásné oči jako on?
Nechápal jsem to. Byl jsem trošku v šoku, když mě vzal za ruku a dovedl doprostřed parketu.
Myslel jsem, že se asi propadnu studem. Strašně jsem se styděl.
Neuměl jsem tancovat. Pokoušel jsem se tancovat jako on, ale bylo mi to na nic.
On byl odborník. A já? Já byl pouhý ňouma s bílým ksichtem.
Alespoň tohle mi kdysi řekl Tom, když mi nadával, že jsem neschopnej.
Bylo mi to tenkrát moc líto, ale zpátky už to nevrátím.
Podíval jsem se neznámému klukovi do obličeje a přišlo mi, že v něm vidím zářit dvě hvězdy. Nevím, jak bych to vysvětlil. Bylo to kouzelný.
Neznámý mě postupně odváděl pryč s parketu, až na vrchol tohoto klubu.
Byla to pěkná výška a já se nemohl podívat dolů. Bál jsem se.
Podíval jsem se mu opatrně do očí a on se postavil i se mnou na kraj střechy.
Bylo to zvláštní a tak divné. Vůbec mi vlastně nedocházelo, kde to jsem.
Byl jsem jako v šoku.
„Půjdeš se mnou?“ Zeptal se neznámý kluk a pohladil mě po černě ebenových vlasech.
Zamyslím se a okamžitě se mu vytrhnu z náručí a utíkám dolů za Tomem.
Jenomže on je rychlejší. Vůbec nevím, co se děje.
Dvě horké paže mě obejmou kolem pasu a táhnou mě zpátky na střechu. Chtěl jsem křičet, ale neznámý mi zacpal pusu kapesníkem. A teď jsem byl v pořádné kaši.
Nevěděl jsem co mám dělat. Neznámý na mě znovu pohlédl a sám se postavil na okraj střechy.
„Nebudu to říkat desetkrát. Ty půjdeš se mnou!“
Zatřásl jsem se a kývl jsem hlavou. Nevím, co mám dělat.
„Bože, Tome. Prosím, zachraň mne!“ Zašeptal jsem potichu a neznámý se jen usmál.
„Tom ti nepomůže, Bille!“ Malinko jsem se zalekl. On ví, jak se jmenuju?
Tajemný udělal ještě jeden krok a vznesl se do výšky. Teď jsem začínal chápat jeho slova.
Chtěl jsem se znovu pokusit utéct, když se neznámý otočil a nekoukal, ale bylo to marné.
Tom
„Bille?“ Zavolal jsem na schodech, které vedly na střechu, a usoudil jsem, že se tam půjdu podívat.
Jakmile jsem ale uviděl Billa na okraji střechy, jak natahuje ruce, zděsil jsem se.
„Bille! Pojď ke mně!“ Zakřičel jsem a natáhl jsem k němu ruku.
Bill se prudce otočil a usmál se.
„Teď chceš, abych šel za tebou? Teď, když konečně vím, že můj život tady na zemi nestojí za nic. Vím to. Vím, Tome, že jsi o mně celých 5 let ani nepromluvil. Byl jsem ti úplně ukradený. Byl jsem pro tebe vzduch, ale to se brzo změní.“
Tom se zakřenil a udělal krok blíž k Billovi.
„Bille, prosím tě, slez dolů, ano?“
Bill
Zlostně jsem se ušklíbl a řekl poslední slova.
„Miluju tě, Tomi.“
Udělal jsem krok dozadu a letěl známou cestou. Byla mi tolik povědomá, že jsem se už ani nedivil.
Tom
Vzpamatoval jsem se z šoku a zakřičel. „Bille nééééééééééééééé!“
Bill už ale nic takového neslyšel.
Nemohl jsem popadnout dech a zalykal jsem se vlastními slzami. Byl pro mě natolik důležitým člověkem. Bylo to mé druhé já. Vzal jsem do rukou kousek oděvu, který si Bill roztrhl, když padal dolů a schoval jsem si ho.
Teď už jsem nemohl nic dělat. Byl jsem poražený.
Běžel jsem dolů za ním a sedl jsem si k němu. Jeho očka zamrkala.
Nebojte se, nejsem blázen, ale opravdu zamrkala.
Ozářilo ho velké světlo, a když jsem se podíval na místo znovu. Už tam nebyl.
Jeho tělo zmizelo…
autor: Jitulík
betaread: Janule
neuvěřitelný, úplně maximálně dokonalý
mám z toho úplně husí kůži
to mi nedělej toto ..dokonalost..mám slzy v očích..nádhera
Povídka je moc hezká, a konec? Jak se to vezme, smutný, ale přitom krásný…
Nádherná povídka a když ještě k tomu poslouchám tu písničku…je to něco nepopsatelného…Opravdu nádhera!!!
moc hezká povídka…x)
KRÁSNÉ!!!..takové..,jako kouzelné xDDDDD..strašně se mi líbí…škoda,že to je jenom jednorázovka =)
no, písničky jsem si naštěstí všimla až při druhém čtení, protože tyhle interpretky nesnáším, ale teda děj je krásný! musela jsemm to teda číst dvakrát, abych to pobrala, ale povedlo se ti to 🙂
teda.. :)) moc pěkně napsaný.. barvitě vylíčený a začátek prostě nádhernej, ale já si potrpim na šťatný konce.. :((
Brr, nádhera, je to až strašidelný a až tak je to pěkný…♥♥