Womanizer (2/3)

autor: Jitulík

Ahojky zlata moje, tak jsem zpátky z druhým dílkem této povídky. Doufám, že se vám povídka líbila a zaujala vás. Jsem vděčná za vaše komenty. Díky váš Jitulík

Bill s Tomem se vášnivě líbali a proplétali spolu jazyky.

„Tomi? Prosím, řekni mi, že to, že spíš s jinýma není pravda.“ Tom se malinko ušklíbl. Přece nemůže Billovi lhát. To nedokáže. Měl ho rád. Měl ho moc rád, ale jestli ho miloval? Možná, že kdyby to chvilku s ním zkusil, tak by se po chvíli zamiloval.

„Billi… já… nechci ti lhát a…“ Bill se odtáhl od Tomových rtů a začal se malinko bát toho, co mu chce říct. „Já tě mám moc rád, ale nevím, jestli tě doopravdy miluju. Ještě nikdy jsem nemiloval a nechtěl bych ti nějak ublížit.“

Bill sklopil hlavu a zadíval se na svoje bačkůrky s bílými puntíky. „Můžu to zkusit a nescházet se už s Megan.“ Bill vykulil oči.

„Kdo je Megan?“ Tom si povzdychl.

„Megan, uječená, blonďatá, prsatá a velká kráva.“ Bill se jen uchichtl a položil si hlavu na Tomův hrudník.

„Víš, Tomi, já už jsem ti chtěl dát dávno konec.“ Tom ho pohladil ve vláskách a malinko se usmál.

„Billi, já to zkusím, musíme doufat.“ Bill se malinko zavrtěl a kývl hlavou na souhlas.

„Já ti věřím.“ Zašeptal Bill a po chvíli usnul. Tom se na Billa nemohl vynadívat. Byl tak sladký, tak křehký. Nerozuměl tomu, co si myslí. Nerozuměl ničemu, ale věděl, že se v něm schovával nějaký drahocenný cit. Byla to láska, a ta mu v životě dost chyběla.

…..

Když se Bill druhý den ráno probudil, raději zkontroloval, jestli vedle sebe ucítí něčí tělo. Nemýlil se, vedle něj spinkal jeho milovaný bráška. Bill se malinko usmál a trošku Toma přikryl, aby mu nenastydl. Protáhl se a zamířil línými kroky do kuchyně. Vyndal si sklenici s kafem a do konvice napustil trošku vody. Chtěl udělat Tomovi radost. Po chvíli zapřemýšlel, že už vlastně doma nic není, a že by měl jít na nákup. „Ne, nikam nepůjdu.“ Bill se otřásl jenom vidinou toho, že by měl jít na nákup a něco koupit, a tak raději zalil kafe a domazal toustový chleba, který tu měl po ruce vždycky. Vzal malý tácek, který měl pod poličkou pečlivě uložený, a na něj vyskládal všechno, co pro Toma udělal k snídani. Po chvíli už stál se snídaní u sebe v pokoji a pohladil Tomiho po tváři.

Tom se malinko usmál a našpulil rty. Bill nevěřil svým očím. Včera byl na něj zlej jako na největšího blázna a dneska je na něj hodný jako na svého nejmilejšího domácího mazlíčka. Jenom zatřepal hlavou a dál už to nehodlal řešit. Popošel k němu blíž a malinko ho líbnul na rty. Tom otevřel oči a zamžoural pod náporem velkého světla. Bill k němu přešel se snídaní a podíval se na něj s úsměvem na tváři.

„Ty jsi mi udělal snídani? To si ani nezasloužím. Děkuju moc, lásko.“ Bill na něj koukal s vykulenýma očima a pořád si tu větu opakoval. „Řekl mu lásko? To snad není Tom.“ Tom se také mile usmál a Billa si stáhl na klín. „Uvědomil jsem si, o co přicházím.“ Bill se malinko usmál a tváře mu zčervenaly. Pomalinku se k Tomovi nakláněl, až se jejich rty spojily v jemné líbání. Tom Billa hladil po vláskách a později po bokách.

„Tomi, ještě ne, ano?“ Tom se usmál. Billa naprosto chápal, kdyby někoho miloval, a on ho podváděl, asi by mu to nebylo moc příjemný.

„Já ti rozumím Billi.“ Bill byl zaskočen z Tomovy reakce. Obyčejně by na něj začal křičet, že je tupý a různé jiné nadávky. Tohle Billa vždy mrzelo. Teď je to ale za nimi a Bill už se o tom nechtěl dál bavit.

„Děkuju ti.“ Zašeptal skoro neslyšně a Toma znovu políbil.

….

V Magdeburgu se teď začali dít dost divné věci. Megan si usmyslela, že doktora přinutí, aby jí napsal falešné papíry o tom, že je těhotná. Chtěla Toma rozčílit za každou cenu. Měla na něj vztek už od začátku. Vždy, když mu zavolal ten jeho povedený bratříček, tak musel domů. Byl jako jeho máma. „Bože“ Megan už nevěděla jak má ty dva popsat. Vypadalo to, jako kdyby Bill Toma hlídal na každém kroku, jestli si něco neudělal, nebo jestli se mu něco nestalo. „Však já tě přinutím prosit o to, abych to dítě dala na potrat.“ Megan se zasmála a vešla do ordinace.

„Tak, co pro vás mohu udělat, slečno?“ Začal na ni zdvořile doktor a usmál se.

„Potřebovala bych od vás takovou malou službičku.“ Doktor se usmál a nabídl Megan všechny své služby, které pro ni může udělat. „Víte, já nepotřebuju ani jedno z toho, co jste mi tady teď vyjmenoval, potřebovala bych zfalšovat papíry o tom, že jsem těhotná. Šlo by to?“ Doktor se podrbal za uchem a chystal se Megan odpovědět.

„Tak v tom já vám asi nepomůžu.“ Megan se usmála.

„Prosím, potřebuju ty papíry.“ Doktor se nakonec odhodlal a vytiskl Megan takový dotazník, ve kterém byly napsány falešné údaje jejího těhotenství. „Moc vám děkuji, pane doktore, a kdyby chtěl můj přítel to miminko vidět?“ Doktor na chvíli zapřemýšlel a nakonec odpověděl. „Zkusím tam dát falešnou nahrávku.“ Megan se usmála a s papíry v ruce si vzala kabát a svojí oranžovou šálu.

„Moc vám děkuji, nevím, co bych dělala, kdybyste mi nepomohl.“ Doktor se usmál.

„Alespoň, že máte radost. Tak už běžte.“ Megan se usmála, ještě jednou poděkovala a mířila si to domů s nepříjemným pohledem na tváři. Těšila se na to, jak to řekne Tomovi. Těšila se na jeho výraz v obličeji a na jeho hněv. Dostane z něj ty peníze, ať chce nebo ne…